7.7.1994
Už je to týden, co jsme se vrátili z Bradavic. Moje rodina hned vzala Harryho na trénink a mě strčili k Nině Frankové. Je to Lilyina známá. Je to sice hezká ženská, ale nesnáší mě a já nesnáším ji. Hlídá mě už od sedmi let, ale jen za peníze. Kdyby je nedostávala, tak by mě ani nehlídala. Bydlí v Londýně, takže je lehké od ní utéct. Snažím se s ní trávit, co nejmíň času, protože to ocením jak já, tak i ona. Vlastně jí je jedno, kde jsem.
Zrovna dneska jsem se probudila u ní v bytě. Spím tady na gauči, protože tenhle byt je malý. Hned vstanu a celou svou 'postel' sklidím. To znamená odnesu peřinu, polštář a deku do skříně a složím gauč. Tuhle rutinu znám už dlouho, takže jsem zvyklá. Další mojí povinností je udělat snídani. Dnes jsem se rozhodla pro lívance s marmeládou a javorovým sirupem. Nic složitého. Odešla jsem do kuchyně, tu snídani uvařit. Celou dobu jsem si u toho pobrukovala mojí nejoblíbenější písničku. Dovařila jsem a nachystala to na stůl. Ještě jsem Nině udělala kafe a použila ohřívací kouzlo, aby to nevystydlo. Sama jsem si udělala horkou čokoládu a pustila se do těch lívanců.
Dojedla jsem a umyla nádobí. Pak jsem se šla převléct a potichu jsem opustila byt. Celý panelák stal uprostřed Londýna a já jsem se šla projít k Big Benu. Strašně jsem se nudila a co je lepší než se toulat po venku? Vlastně nic. Procházela jsem po Trafalgarském náměstí. Zašla jsem do jednoho rohu a přemístila se do domu Zmijozelů. Dlouho jsem tam nebyla, takže si to dnes půjdu omrknout. Celý dům je chráněný Fideliovým zaklínadlem a strážce je Helga z Mrzimoru. Takže není už jak zjistit, kde dům je.
Je to taková vilka. Vešla jsem do předsíně. Byla béžová a úplně jednoduchá. Hned za předsíni se nacházel přijímací salonek. Ze salonku se dalo jít do kuchyně, obýváku a jídelny. Kuchyň byla velice moderní, na to že ten dům je starý přes tisíc let. Obývák byl zmijozelský. Byl celý tmavě zelený. Jídelna byla hodně obyčejná. Z obýváku vedly dveře do malé místnosti, kde se nacházelo schodiště, které bylo točité. Tudy se šlo do prvního patra. V patře se nacházely ložnice, knihovna a pracovny. První dveře vpravo byla pracovna Salazara Zmijozela. Byla bílá a světle zelená, první dveře nalevo zase byla pracovna Helgy z Mrzimoru a ta zase byla žlutá. Druhé dveře nalevo byla knihovna. Druhé dveře napravo je ložnice Salazara a Helgy. Je bíle vymalovaná a má dřevěný nábytek. Je vážně pěkná. Třetí dveře napravo je koupelna. Je trochu tmavší, ale vystihuje jejich magii. Třetí dveře nalevo jsou od mojí ložnice. Je červená se dřevěným nábytkem. Úplně poslední pokoj je pro hosty.
Prošla jsem si celý dům a neviděla jsem žádné velké změny. Pamatuji si čas, který jsem tady strávila. Byl naprosto úžasný a jen těžko ho člověk nahradí. Byl čas oběda a já jsem šla kousek od domu, abych se mohla přemístit. Musela jsem jít vařit Nině. Nechtělo se mi zpátky z místa vzpomínek, ale musela jsem.
Přemístila jsem se do uličky kousek od Ninina bytu a šla jsem k tomu paneláku. Otevřela jsem byt, vyzula si boty a šla jsem do kuchyně něco uvařit. Tenhle byt se mi moc nelíbil. Je velice jednoduchý, ale není to můj styl.
Uvařila jsem a umyla nádobí. Šla jsem do ložnice, kde na posteli ležela Nina.
,,Nino, je oběd." řekla jsem a otevřela dveře.
,,To neumíš klepat?!" zakřičela na mě a vrazila mi facku.
,,Umím." pípla jsem.
,,Pravidla jsme si řekly, když jsem tě hlídala poprvé. Tak je laskavě dodržuj!" zavřískala. Poslušně jsem přikývla a nechala ji jít do kuchyně. Šla jsem za ní. Vzala si jídlo a šla do obýváku k televizi. Já si sedla v kuchyni a snědla si jídlo. Ona byla hrozně krutá. Byla jsem ráda, že odtud můžu utéct.
Nina dojedla a odešla do práce. Pracuje jako doktorka a dnes má odpolední směnu. Umyla jsem a uklidnila nádobí a šla jsem si konečně sednout. Televizi jsem si mohla pustit jen tehdy, když tady nebyla. A to jsem teď chtěla udělat. Pustila jsem si písničky a začala s úklidem. Dnes musím utřít prach, vytřít a vyluxovat. Musím to udělat ručně, protože Nina pozná, když tady budu kouzlit. Jako první utřu prach a následně vyluxuji. Pak mě bude čekat vytíraní. Abych to zkrátila, tohle jsou moje povinnosti tady. Vařit a uklízet byt. To je prý splátka za to, že tu můžu být. A taky musím chodit nakupovat. Úplně ráj na zemi.
Konečně jsem douklízela. Byly tři hodiny, a tak jsem si sedla na gauč. Byla jsem úplně vyčerpaná. A to mám ještě vařit večeři. Nina má dnes jen odpolední a zítra ranní. Takže zítra musím udělat rychlou snídani. Nina mi dala rozpis služeb, ať vím, kdy jí mám vařit. Přepnula jsem telku na nějaký seriál a dívala se.
Bylo půl šesté a byl čas vařit večeři. Dnes to vidím na špagety s boloňskou omáčkou. Začala jsem vařit a u toho poslouchala písničky. Potřebovala jsem se u toho vaření trochu rozptýlit. Dovařila jsem a nandala jídlo na talíř. Nininu porci jsem začarovala a svojí snědla. Uslyšela jsem kroky, a tak jsem vypla televizi, sedla si na gauč a vytáhla knihu. Nemusí nic vědět. Slyšela jsem blížící se kroky, a tak jsem zvedla hlavu.
,,Ahoj, Nino." pozdravila jsem.
,,No nazdar." zavrčela.
,,Večeři máš na stole." řekla jsem a dál se věnovala knize.
,,Ta večeře má být tady a ne v kuchyni!" zařvala a vlepila mi facku. Dneska už druhou. Zvedla jsem se a večeři jí donesla.
,,Už by sis to mohla pamatovat." vyštěkla na mě. Jen jsem svěsila hlavu a odešla do koupelny se umýt. Zamkla jsem se a začala jsem brečet. Měla jsem toho dost. Vlezla jsem do sprchy a rychle se umyla. Pak už jsem v pyžamu šla zpátky do obýváku. Nina už dojedla, a tak jsem umyla nádobí. Musela jsem v kuchyni vydržet do té doby, než Nina půjde spát. Většinou chodila v deset.
Na deset přesně Nina odešla do své ložnice. Já jsem roztáhla gauč, donesla peřinu, polštář a deku a nachystala si spaní. Tam jsem pak celá unavená padla. Netrvalo dlouho a usnula jsem.
Nina Franková:
Panelák:
Předsíň:
Obývák:
Kuchyň:
Ložnice:
Koupelna:
Další kapitola u konce. Tentokrát to byl jeden den prázdnin u té ženské. Tyhle obrázky jsou z toho bytu. Děkuji, že jste tuhle kapitolu přečetli. Claire