8.11.1993
Dnes je sobota a první famfrpálový zápas letošního roku. Hrajeme ho my proti Zmijozelu. Upřímně se těším, ale počasí není nějak přívětivé. Trénovali jsme hodně často, až mě to nudilo. Zlatonky chytnu hned, tak nechápu proč nás vyčerpat? Ale možná ano. Oliver je tady poslední rok, a tak chce ten pohár vyhrát. Potom ho chápu. Trochu.
Vstala jsem z postele s veselou náladou. Hned jsem 'odtančila' do koupelny, abych si mohla dát sprchu. Potřebuji se uvolnit ještě před zápasem. Nechala jsem horkou vodu mi padat na tělo a u toho jsem přemýšlela. Všechny moje myšlenky se točili kolem dnešního zápasu. Znovu se utkám s Fleyem a hned je jasné, kdo vyhraje. Několikrát mi řekl, že jsem lepší a vlastně mi to říkali všichni. Jen já tomu nevěřila. Teď to už vidím. Jsem lepší než on, ale i on je skvělý.
Vylezla jsem ze sprchy, převlékla se do pohodlného oblečení a vydala se zpět do ložnice. Zápas se hraje až odpoledne.
,,Frey vstávej." zašeptala jsem jí do ucha. Ona jen něco zamumlala a otočila se na druhý bok. Zkoušela jsem to ještě jemně, ale nešlo to. Tak musím přejít na tvrdší metodu. Stoupla jsem si k posteli a vytáhla hůlku.
,,Aquamenti." zamumlala jsem. Z mé hůlky vystříkl proud vody a polil Freyu.
,,Isabell!" vykřikla a vyskočila z postele. Já jsem spadla na zem v záchvatu smíchu.
,,Neš-šlo t-tě vz-z-zbud-it." dostala jsem ze sebe přes smích. Naše počínání vzbudilo i Parvati, Levanduli a Hermionu.
,,Co blbnete!?" vykřikla Hermiona.
,,Tady slečna mě polila vodou." zavrčela Freya.
,,Když jsem tě budila jemně, tak jsi nereagovala." bránila jsem se.
,,Já se nezlobím." řekla a odešla do koupelny. Já jsem se konečně dokázala uklidnit a sedla jsem si na postel a čekala na Freyu. Moje spolubydlící znovu zalehly do postele a snažily se usnout. Freya po chvíli přišla, a tak jsme se spolu vydali na snídani.
,,Příště mě prosím nebuď vodou." prosila mě Freya u snídaně.
,,Když půjdeš vzbudit napoprvé, tak nebudu muset." přitakala jsem.
,,A jak jde tvému bratrovi patron?" zeptala se Freya. Harry se totiž s Remusem učí patrona. Moc mu to nejde.
,,Upřímně. Moc mu to nejde." zasmála jsem se.
,,Bylo načase. Kdyby se ho někdo zeptal, tak se nemá čím chlubit." souhlasila. Pousmála jsem se a začala snídat.
,,Nazdar Potterová." přišel k nám Oliver. Byl strašně vytočený.
,,Co se stalo?" zajímalo mě.
,,Nehrajeme se Zmijozelem, ale s Mrzimorem. Teď jsem se to dozvěděl. Malfoy má prý něco s rukou a nemůže hrát. Podle mě jen nechtějí hrát v tomhle počasí. Takže počítám s tím, že rychle chytíš zlatonku." dokončil Oliver svůj proslov.
,,Zvládnu to." přikývla jsem a on to odešel oznámit zbytku týmu.
,,No chápeš to?" otočila jsem se zpátky na Freyu.
,,Moc ne. Chápu, že se mu nechce hrát v tomhle počasí, ale takhle lhát? To už je moc." prohlásila.
,,Musí se chovat jako parchant." povzdychla jsem si a odešla pryč z Velké síně. Potřebovala jsem na vzduch, a tak jsem šla na Astromickou věž.
Z věže byl jako vždycky krásný výhled, ale počasí nám nepřálo. Když už začalo trochu pršet, tak jsem se vydala do knihovny, abych aspoň trochu zabyla čas. Vytáhla jsem si knihu a začala si číst.
Přečetla jsem celou knihu a podívala se na hodiny. Půl druhé. Sakra. Rychle jsem uklidnila knihu a běžela jsem na kolej, abych si mohla vzít dres a koště. Až teď mě napadlo si to sem přikouzlit. Po chvíli jsem to držela v ruce a pelášila jsem do šatny.
,,Jdeš pozdě." ozval se hlas Olivera, když jsem doběhla.
,,Omlouvám se. Zapomněla jsem se v knihovně." vyhrkla jsem ze sebe a pomocí kouzla jsem se převlékla do dresu.
,,Takže. Hrajeme proti Mrzimoru, místo Zmijozelu. Mrzimor má jiný styl hry a hlavně mají nového kapitána a chytače. Počítám s tebou Astrid. Musíš tu zlatonku chytit dřív. Spoléhám na tebe." dokončil Oliver svůj monolog. Pak jsme šli na hřiště a nasedli na košťata. Zápas začal a já začala pátrat po zlatonce. Počasí mi to zhoršovalo, ale po chvíli jsem ji uviděla a vyletěla za ní. Mrzimorský chytač Cedrick Diggory mě ale viděl a hnal se za mnou. Zrychlila jsem, ale ucítila jsem chlad. Do háje. Mozkomorové. Jeden letěl přímo za mnou a já rychle vytáhla hůlku.
,,Expecto patronum!" vykřikla jsem. Můj patron zahnal mozkomora a já se tak mohla věnovat zlatonce. Byla ode mě tak dva metry a já jsem natáhla ruku. Blížila jsem se k ní a už jsem ji měla. Ozvalo se zapískání oznamující konec hry. Slétla jsem dolů a skončila v objetí svého týmu.
,,Patron! A máš zlatonku! Nejlepší. Chytačka. Na. Světě." odsekával Oliver. Já jsem se jen šťastně usmívala a vydala se do šaten, abych se mohla převléct. Byla jsem suchá a to jen proto, že jsem vládce vody. Ostatní byli promočení na kost.
Převlékla jsem se a chtěla se vydat na kolej. Štěstí mi ale nepřálo, protože před šatnou byl Brumbál, McGonagallová, Snape, Kratiknot a Remus. Věděla jsem, co ode mě budou chtít, a tak jsem to chtěla mít za sebou.
,,Můžeme s tebou mluvit, Astrid?" oslovil mě Remus.
,,Když to nebude dlouho trvat." prohodila jsem znuděně.
,,Dlouho vás nedržíme, slečno. Jen by nás zajímalo, jak jste dokázala vyčarovat patrona?" ujal se slova Brumbál. Já jsem nad jeho otázkou protočila očima. Rozhodla jsem se, že řeknu pravdu. Částečnou.
,,Pane profesore, asi vám nemusím popisovat, jak se má vykouzlit patron." odpověděla jsem.
,,To nemusíte, slečno. Kdy jste se ho naučila?" ptal se Brumbál dál.
,,Poprvé jsem vykouzlila patrona, když mi bylo šest." pokrčila jsem rameny. Všichni profesoři měli na tváři překvapený výraz. Tohle asi nečekali.
,,A kdo vás ho naučil?" zeptal se Kratiknot.
,,Učila jsem se ho sama. Nudila jsem se a to kouzlo našla v knize. Vyzkoušela jsem ho a povedlo se mi napoprvé." řekla jsem upřímně. Tohle nebyla lež. Nic z toho. Učila jsem se ho sama. A fakt jsem se nudila.
,,Ale jak Astrid? V té době si hůlku neměla." namítl Remus. Pravda. Já hůlku neměla, ale Harry ano. A to mě štve pořád.
,,Já nevím. Myslím, že to byla bezhůlková magie." řekla jsem lhostejně. Jejich výrazy za to stály. Byli totálně překvapení a zmatení. Tohle byla první lež. Poprvé jsem ho vykouzlila hůlkou a na druhý pokus bez hůlky. Takže to byla pravda. Částečná.
,,To je zajímavé." zamumlal Brumbál. Nejspíš čekal, že bezhůlkové magie bude schopný Harry a ne já. Jak moc se mýlí.
,,Ty umíš bezhůlkovou magii?" zeptal se Remus překvapeně.
,,Ano. Kdyby jsi se ty, nebo někdo jiný o mě zajímal, věděl bys to." odsekla jsem a naštvaně odešla pryč. Teď mi fakt ujely nervy. To zkouší mojí trpělivost?
Došla jsem na kolej a hned šla do ložnice. Neměla jsem náladu na nějaké otázky či oslavu. Dlouho jsem v pokoji sama nebyla, protože přišla Freya.
,,Ahoj." pozdravila jsem ji.
,,Ahoj. Ty ses teda předvedla. Mělas vidět výraz Pottera, když jsi vykouzlila patrona. Byl totálně šokovaný." smála se. Já se k ní přidala.
,,Můžu ten výraz vidět?" zeptala jsem se opatrně. Freya přikývla a já se podívala do její hlavy. Viděla jsem ten výraz a dostala záchvat smíchu.
,,Byl vážně skvělý. A jaký byl tvůj rozhovor s profesory?" ptala se Freya. Já jsem jí do hlavy promítla ten rozhovor.
,,Hrůza." povzdechla jsem si.
,,To teda jo." potvrdila moje slova. Dlouho jsme jen leželi v ložnici a povídali si o ničem. Nešli jsme ani na večeři. Já se hned zahrabala v peřinách a po chvíli jsem pravidelně oddechovala.
Z pohledu Remuse:
Brumbál do své kanceláře zavolal Lily, Jamese a Siriuse. Chce si promluvit o Astrid. Kdysi řekl, že je moták. A ona je schopná bezhůlkové magie. Mohla tehdy svoji magii skrýt? Je to možné.
,,Proč jste nás volal, Albusi?" zeptala se Lily, jakmile vystoupila z krbu.
,,Ano. Musíme si promluvit o Astrid." začal Brumbál.
,,Co provedla?" zaťal James pěsti.
,,Dneska vykouzlila na zápase patrona." řekl jsem jim. Podívali se na mě nevěřícně.
,,Cože?" ptal se Sirius.
,,Jo. V průběhu zápasu zaútočili mozkomoři. A ona použila Patronovo zaklínadlo." vydechl jsem.
,,Jak to dokázala?" zeptala se Lily.
,,Mluvili jsme pak s ní. Podle jejich slov vykouzlila prvního patrona v šesti letech a ještě bezhůlkově." vysvětlil jim Albus.
,,To není možné." zamumlal James.
,,Vždyť jste říkal, že je moták. A teď se dozvíme, že je schopná bezhůlkové magie!" vybuchl Sirius. Brumbál si přiložil hůlku ke spánku a následně vytáhl modrý vlas. Tu vzpomínku.
,,Podívejte se." pobídl je a hodil vzpomínku do myslánky. James, Sirius a Lily se do myslánky ponořili. Po chvíli z ní vytáhli hlavu a měli zmatený výraz.
,,A kdo ví, co ještě skrývá." povzdechl jsem si.
,,A Harry už patrona umí?" obrátila se Lily na mě.
,,Ne. Nevykouzlí ani mlhu." dal jsem jí zápornou odpověď.
,,Astra je samé překvapení." zamumlal Sirius. Věděl jsem, jak to myslí. Astra nás překvapuje ve všem. Ono to bude tím, že o ní nic nevíme.
,,To ano. A ještě, že dokázala vykouzlit patrona tak brzy. Zkoušel jsem se jí podívat do hlavy pomocí nitrozpytu, ale nešlo to. Má ještě lepší nitroobranu než Severus. Nevím, kde se to naučila." poznamenal Brumbál. Jestli má Astra lepší nitroobranu než Snape tak musí být dobrá. Snape je mistr nitroobrany. A stoprocentně se jí naučila sama.
,,Kde se to naučila?" zajímal se James.
,,To je to, co nevíme." řekl jsem. Už jsem neměl náladu to řešit, a tak jsem se omluvil a odešel do svého kabinetu. Sirius šel se mnou. V kabinetu jsem si sedl ke stolu a díval se z okna.
,,Je to divný. Zvlášť po tom, co nám po porážce Voldemorta řekl Brumbál. Prý je moták. Ale moták není schopný bezhůlkové magie." řekl Sirius.
,,To je. A když jsem se jí zeptal, jestli tu magii umí tam mi řekla, cituji: ,,Ano. Kdyby jsi se ty, nebo někdo jiný o mě zajímal, věděl bys to." řekl jsem.
,,Ale ona má pravdu. My se o ní nezajímáme. I to co nám řekla o prázdninách. Ber si, že ona v doma nic nesmí a vše má zakázané. Nedivím se, že nám nic neříká." povzdechl si Sirius.
,,Máš pravdu. Musíme s ní obnovit vztah." souhlasil jsem.
,,Ten vztah, který nikdy nevznikl. Jen jestli už není pozdě." argumentoval Sirius.
,,Pozdě už určitě je. A vlastně ani není, kdy ho napravit. Věčně jsme někde pryč. Vidím jak si to bere." pronesl jsem.
,,Pak se nedivím, že o ní nic nevíme. Jediný člověk, který ji zná, tak je ta její kamarádka Freya. Ta holka, kterou Harry nemůže vystát." řekl Sirius.
,,Musíme to s ní urovnat. Nemůžu žít s tím, že moje kmotřenka nesnáší a nevěří mi." rozhodl jsem se.
,,S tímhle souhlasím." řekl Sirius a odešel z kabinetu. Tohle se už musí vyřešit. Jednou pro vždy, protože jestli Astrid umí bezhůlkovou magii, tak po ní půjde Voldemort a bude jí chtít mít na své straně. A to se nesmí stát. Obrátila by se zády k rodině, která o ní nestojí. Stejně jako Sirius. Možná už uvažuje nad tím, že uteče z domu. Ani bych se nedivil.
Tohle je konec téhle kapitoly. Podruhé to bylo i z pohledu někoho jiného. Konečně se stalo to, že si to uvědomili. Doufám, že jste si ji užili a budete si tohle dál číst. Claire