31.7.1992
Dnešní den je jiný. Z jednoho prostého důvodu. Dnes je mi dvanáct! I když si to nepředstavuji nějak velkolepé. Kvůli narozeninám má i Harry přerušený trénink, ale to je mi jedno.
Je ráno a já scházím ze schodů do kuchyně. Tam už čekají James, Lily, Sirius, Remus, Ron, Hermiona a ostatní Weaslyovi. Ale že bych si i já pozvala Freyu, tak to ne. Rodiče to odůvodnili tím, že se s Harrym nesnáší. No a co? Já taky nesnáším Rona a je tady! Tak o co jim jde?
Nechci se tím zabývat, takže si v kuchyni vezmu musli s jogurtem a utíkám nahoru. Upřímně je mi jedno, co mi dají, protože nikdy to nebylo nic, co bych chtěla.
Na mojí posteli seděla sova s balíčkem. Tu sovu jsem poznala hned. To je Talon a patří Freye. Pohladila jsem sovu, odebrala jsem jí balíček, ona zahoukala a odletěla. Já jsem rozbalila balíček a v něm byli další tři. Vzala jsem ten měkký a přečetla jsem si vzkaz.
Milá Isabell,
přeji ti všechno nejlepší k narozeninám. Hlavně hodně štěstí, pohody a lásky. Jsem ráda, že jsi tu pro mě úplně stejně jako já pro tebe. Doufám, že si tenhle speciální den užiješ a budeš mít další hezké vzpomínky.
Tvoje nejlepší kamarádka Freya.
Přečetla jsem si vzkaz a usmívala se u toho. Odložila jsem vzkaz a vzala si balíček do ruky. Otevřela jsem ho a v něm se ukrývaly šaty. Byly modré s květovanou sukní. Byly krásné. Freya má vkus.
Pak jsem se vrhla k dutému balíčku. I k němu byl přiložen vzkaz.
Má kamarádko Isabell,
přeji ti vše nejlepší k narozeninám. Hlavně lásku, pohodu, radost, štěstí a pevné nervy. Taky doufám, že jsem se trefil. Mám tě rád.
Tvůj kamarád Robert.
I tenhle vzkaz mi vykouzlil úsměv na tváři. Roztrhala jsem papír a otevřela krabici. Byly v ní krásné modré sandálky na podpatky. Asi byly dárky kupovat spolu.
Vzala jsem poslední balíček. Byla to krabička, jak z nějakého šperkovnictví. Otevřela jsem ji a v ní byly šperky. Nádherné zlaté náušnice, náramek a náhrdelník. Vzala jsem si vzkaz i od tohohle dárků a přečetla si ho.
Moje nejdražší Iso,
přeji ti všechno nejlepší k dnešnímu dni. Snad si ho naplno užiješ. Jelikož vím, co máš ráda, tak jsem se podle toho zařídil. Miluji tě a jsem strašně rád, že tě mám.
Tvůj milovaný přítel Fleamont.
Tohle všechno mě zahřálo u srdce. Že mám lidi, kteří vědí co se mi líbí a co bych si přála.
,,Astrid, kde jsi?" ozval se za dveřmi hlas a někdo bušil na dveře. Schovala jsem dárky pod postel a vzala jsem si knihu do ruky.
,,Vevnitř." odpověděla jsem lhostejně na osobu za dveřmi. Než jsem se nadála, tak ta osoba vtrhla dovnitř. Byla to Lily.
,,Chápeš, že se čeká jen na tebe!" křičela na mě. Jen jsem pokrčila rameny, odložila jsem knihu a šla jsem dolů.
Všichni seděli v obýváku a opravdu čekali na mě. Harry vypadal dost netrpělivě.
,,No konečně!" prohlásil Harry, když si mě všiml.
,,Mohli jste začít beze mě." zavrčela jsem na ně. Bylo mi jedno, jak se chovám.
,,Sedni si." řekl James klidně, ale vypadalo to, že se přemáhá, aby na mě nekřičel. Nakonec jsem poslechla a sedla si. Harrymu najednou zazářily oči a mě bylo jasné, že konečně může rozkrojit dort. James mu pokynul a on se do toho pustil. Těšila jsem se na to, až budu moct vypadnout.
Snědli jsme dort a Harry se hned vrhnul na dárky. Já jsem jen seděla na gauči a nevěnovala jsem tomu pozornost. Čekala jsem jen na konec. Beztak vím, že od nich nedostanu nic, co bych chtěla, nebo se mi líbilo. Na Vánoce se sice trefili, ale to proto, že jsem jim nenápadně nechala na stole seznam, který stejnak nedodrželi a zařídili se podle sebe. Už jsem se chtěla zvednout, ale James mě obdařil naštvaným pohledem, tak jsem si zase sedla. Neměla jsem náladu, tak jsem se napojila na Fleye.
,,Fleyi." volala jsem v mysli.
,,Isi. Všechno nejlepší." ozvalo se mi v hlavě.
,,Děkuji. Ty dárky jsou úžasný. Vždy víš, co mi dát." poděkovala jsem.
,,Znám tě přesně 992 let, Is. Takže vím dobře, co se ti líbí a co máš ráda. Chtěl jsem ti udělat radost.
,,Udělal si mi ji."
,,Tak to jsem rád. Miluji tě Bell."
,,Taky tě miluji, Monty."
,,Promiň já už musím. Můj otec se mnou chce něco probrat." povzdechl si.
,,Tak jdi. Ještě jednou díky a miluji tě."
,,Taky tě miluji. Ahoj." rozloučil se a ukončil spojení.
To je ta výhoda mezi námi. Jako spřízněné duše spolu můžeme mluvit přes myšlenky. Ani netušíte, jak se to hodí pro soukromých rozhovorech.
,,A ty budeš rozbalovat kdy?" odtrhne mě od myšlenek Harryho hlas.
,,Nevím." zašeptala jsem. Nechtěla jsem se s nimi bavit.
,,Tak už to rozbal." řekl Harry netrpělivě a podal mi balíček. Já ho otevřela a v něm byli sandále. Nakrčila jsem čelo a pozvedla obočí. Úplně stejné sandále jsem dostala k pátým narozeninám jako vtip od Oriona. Tohle snad není možný. To oni neví, že miluji podpatky? Asi ne.
Pak mi Rem podal jeho dárek. Ten jediný se zhruba umí trefit. Byla to moje oblíbená kniha. Skočila jsem Removi kolem krku.
,,Jak si to věděl?" zeptala jsem se nedůvěřivě.
,,Možná jsem tě v knihkupectví viděl, jak na ní pobožně koukáš. Tak jsem si řekl, že to bude dobrý dárek." vysvětlil.
,,Díky. Tu knihu jsem si v knihovně půjčovala stokrát. Říkala jsem si, že si ji koupím a ty si mě předběhl." zasmála jsem se. Tohle bylo od srdce. Třeba mají nějakou pozorovací schopnost? Ne to ne. Já se kolem tý knihy motala hodinu. Toho by si všiml každý.
Další menší balíček byl od Siria byl to prostý náramek. Poslední dárek byl od Freda a George. U těch mi ani nevadí, že mají příjmení Weasly. Vůbec mi jeho nepřipomínají. Od nich jsem taky dostala náramek, ale ten byl hezčí. Upřímně mi nevadí, že jsem od 'rodiny' dostala jen tři dárky, protože oproti tomu jsem dostala úžasné dárky od lidí, kteří o mě ví vše.
Falešně jsem se usmála a odešla jsem do ložnice. Ty příšerný sandále jsem okamžitě schovala. Nepotřebuji je. Zamkla jsem se v pokoji a rozbrečela jsem se. Ty sandále mi připomněli mého nejlepšího bratrance Oriona. Byl to můj nejlepší kamarád, člověk, kterému můžu říct všechno. Jenže on už nežije. Jeho obraz je na Grimmauldově náměstí 12. Pokud vím, tak ten dům patří Siriusovi, ale dlouho tam nebyl. Jak bych si jen přála vidět Oriona a Martinu. Ty nejlepší lidi pod sluncem.
Vybrečela jsem se a kouzlem si spravila oči, aby nebylo poznat, že jsem brečela. Poslední, co potřebuji, je vysmání od mého bratra.
Oklepala jsem se a vrátila jsem se dolů. Všichni řešili famfrpál, ale mě to bylo jedno.
,,Běž si pro plavky, Astrid. Jedeme na koupaliště." oznámil mi James a já jsem se vydala nahoru. Vzala jsem si svoje plavky, ještě z doby, kdy jsem byla pouze Isabell. Vzala jsem si je z Nebelvír manoru. Byly to moje nejoblíbenější plavky. K tomu jsem vzala moje nejmilejší sluneční brýle, které jsem dostala od babičky Amelie k desátým narozeninám. Byly to jedinečné kousky, protože mi připomínají můj původní život.
Sešla jsem dolů a všichni čekali v hale. Došla jsem k nim a Remus mě chytl za ruku a přemístil. Objevili jsme se v jedné uličce před mudlovským koupalištěm. Zaplatili jsme vstupné a šli jsme dovnitř. Já hned zapadla do kabinky, abych se mohla obléct do plavek.
Převlékla jsem se, našla jsem místo, kde si rozložili deku, odložila tam oblečení a hned jsem pelášila do vody. Skočila jsem šipku a zůstala pod vodou. Výhoda toho, že jste vládce elementu vody je v tom, že můžete pod ní dýchat a když chcete, zůstanete suchý. Takže když na mě někdo vyleje vodu, tak můžu zůstat suchá. Úžasná výhoda.
Plavala jsem si a užívala jsem si to. Kdo ví, kdy mě zase sem vezmou. Přeplavala jsem celý bazén asi desetkrát za sebou a vůbec jsem nebyla utahaná. Vylezla jsem z vody a natáhla jsem se na deku. Všichni byli ve vodě, takže jsem mohla zůstat na slunci. Opalovala jsem se a nechávala slunce, ať mi dopadá na kůži.
Bohužel mi nebylo dopřáno trochu klidu a brzy se přihnali Harry, Hermiona a Ron. Stříkali po sobě vodou a ta mě nakonec i trefila. Naštěstí jsem byla pořád suchá.
,,Můžete přestat?" zeptala jsem se jich.
,,Zapoměň." vyprskl na mě Harry a pokračovali ve své bitvě. Měla jsem toho dost, tak jsem šla na tobogán. Potřebovala jsem nějak uklidnit svou mysl.
Sjela jsem tobogán asi dvacetkrát a pak jsem šla zase plavat. Potřebovala jsem se odreagovat. Plavala jsem a dokonce vynechala oběd. Neměla jsem hlad.
Z koupaliště jsme odcházeli až v šest. Přemístili jsme se k nám a já hned zalezla do svého pokoje. Nechtěla jsem, aby mě viděli zlomenou. Zamkla jsem se a spustila slzy. Měla jsem toho už dost.
Otřela jsem si slzy a převlékla jsem se do domácího. Vlezla jsem si do postele s knihou v ruce. Shodou okolností to byla kniha od Rema. Pustila jsem se do čtení a vůbec nevnímala čas.
,,Jak to že ještě nespíš?" slyšela jsem ode dveří Lilyin hlas. Podívala jsem se na hodiny a bylo jedenáct.
,,Začetla jsem se." odpověděla jsem lhostejně.
,,Tak to teda ne. Večerku znáš, takže spát!" říkala normálně, ale ke konci už křičela. Zalezla jsem pod peřinu a zhasla lampičku. Lily odešla a já jsem zůstala v pokoji sama. Začala jsem uvažovat, proč mám takový život. To je teď moje nejčastější téma.
Úvahy mě pomalu opouštěli a já jsem uvažovala nad novým školním rokem. Zajímá mě, kdo bude učit OPČM, když je Quirell po smrti. Vše ukáže čas. Pak jsem se propadla do hlubin spánku.
Dárky Astrid od kamarádů:
Dárky od 'rodiny':
Dárek od Freda a George:
Dort:
Plavky:
Sluneční brýle:
Další kapitola je za námi. Snad jste si ji užili. Brzy se zase ozvu. Claire