1.9.1991.
Bradavice. Dnes jedu prvně do Bradavic. Teda jestli se to dá nazvat prvně. Chodila jsem tam už před tisícem let, ale asi se moc nezměnili. Momentálně trčím na nástupišti 9 a 3/4. Ta červená lokomotiva vypadá úplně stejně, jak si ji pamatuji. A kdo tedy jsem? Jsem Isabell Katherine Malfoyová, ale všichni mě teď znáte jako Astrid Lily Potterovou. Jsem sestra Harryho Pottera, který zastavil Pána zla. Abych byla upřímná, tak jsem ho zastavila já. Jen si všichni mysli opak. Ach jo.
Kufr jsem si dala do vlaku, rozloučila se s 'rodičema' a vydala jsem se najít kupé. Našla jsem ho brzy a počkala jsem na bratra s jeho kamarádem Ronem Weaslym. Upřímně moc ho nemusím, hlavně proto, že je potomek Theodorose Weaslyho. Byl to můj největší nepřítel a tehdejší Temný pán. Ale dost o něm.
Kluci přišli a po chvíli se vlak rozjel. Kluci spustili téma famfrpál a já jsem si vytáhla knihu Historii Bradavic. Půlka té knihy jsou lži. Není pravda, že mezi Zmijozelem a Nebelvírem je nenávist už od začátku. Není pravda, že Salazar Zmijozel odešel z Bradavic. To prostě není pravda. Nevím odkud to vzali.
V půlce cesty přišla paní se sladkostmi. Kluci si koupili od každého něco, ale já si koupila jen čokoládové žabky. Pak do našeho kupé vešla holka, která se představila jako Hermiona Grangerová. Ptala se nás na nějakou žábu, jestli jsme ji neviděli. Odpověděli jsme záporně a ona šla dál. Zdála se mi extrémně povýšená.
Vlak zastavil v Prasinkách. Koukala jsem, jak se změnili. Já si je pamatuji jako vesničku se dvěmi desítky obyvatel. Nastoupili jsme do loděk a přepluli jsme jezero. Já jsem se koukala na hrad, který znám jako svý boty. Nejsem pravnučka zakladatelů jen tak.
Vystoupili jsme a převzala si nás profesorka McGonagallová. Vysvětlila nám koleje a získávání bodů a pak nás odvedla do Velké síně. Před učitelským stolem stála trojnožka a na ní můj starý známý Moudrý klobouk. Ten hned začal zpívat:
,,Zdá se vám, že jsem ošklivý –
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mně a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!"
Klobouk dozpíval a všichni začali tleskat. Profesorka rozbalila pergamen.
,,Až vyvolám vaše jméno, tak přijdete sem a já vám dám na hlavu Moudrý klobouk a ten váš zařadí do koleje. Abottová Hannah!" řekla profesorka a vyvolala první jméno. Malá holčička přišla k trojnožce a posadila se. Na hlavě měla klobouk asi dvě minuty.
,,MRZIMOR!" celý mrzimorský stůl se roztleskal.
,,Bonesová Susan!"
,,MRZIMOR!"
,,Boot Terry!"
,,HAVRASPÁR!"
,,Brownová Levandule!"
,,NEBELVÍR!"
„Finch–Fletchley Justin!“
,,MRZIMOR!"
,,Finnigan Seamus!"
,,NEBELVÍR!"
,,Hillová Freya!"
,,NEBELVÍR!"
,,Grangerová Hermiona!"
,,NEBELVÍR!"
,,Longbottom Neville!"
,,NEBELVÍR!"
,,Malfoy Draco!" další jméno. Ztuhla jsem. To je moje příjmení. Podívala jsem se na toho kluka. Panebože. To je můj Fleamont!
,,ZMIJOZEL! " Harry vedle mě si odfrkl.
Z pohledu Draca:
Dnes jedu do Bradavic. Snad tam uvidím svou lásku. Cestu vlakem jsem přežil a i cestu lodičkami. Pak začalo zařazování. Klobouk zpíval tu svou píseň a pak se začalo rozzařovat. Vím moc dobře kam se dostanu. Bylo několik jmen než vyvolali to mé.
,,Malfoy Draco!" šel jsem pomalu k trojnožce a posadil se tam.
,,Ale, ale. Fleamont Potter. Rád tě vidím. Tak kam s tebou. Jsi skoro stejný a měl bys být v Nebelvíru. Ale kvůli proroctví to musí být Zmijozel, Fleamonte. Souhlasíš?" mumlal klobouk.
,,Mám na výběr?" zeptal jsem se.
,,Ne."
,,Tak dobře."
,,ZMIJOZEL!" šel jsem si sednout ke stolu své nové koleje.
,,Parkinsonová Pansy!"
,,ZMIJOZEL!
,,Patilová Padma!"
,,HAVRASPÁR!"
,,Patilová Parvati!"
,,NEBELVÍR!"
,,Potter Harry!" síni to zašumělo. No jistě potomek mého bratra a přemožitel pána zla. Ale podle mě on to není.
,,NEBELVÍR!" celý Nebelvír začal tleskat a skandovat. Byli nadšení, že někdo jako on je v jejich koleji. Já tam taky patřím, ale mám smůlu.
,,Potterová Astrid!" další jméno. Koukl jsem se na ni. Panebože. To je moje Isa. Tak je to pravda. Narodili jsme se do rodin, do kterých jsme se měli přiženit. Ona je přemožitel Voldemorta. Je jasné, že to je ona. Prokletí Zmijozelova rodu.
Sledoval jsem ji jako celá Velká síň. Asi nikdo netušil, že má Potter sestru. Po patnácti minutách klobouk rozhodl.
,,NEBELVÍR!" Sestoupila ze židle a podívala se na mě a usmála se. Já ji úsměv opětoval a ona šla ke svému stolu.
Z pohledu Astrid:
Uz vyvolali Harryho. Hned po něm jdu já.
,,NEBELVÍR!" to je Harryho kolej. Celý stůl začal jásat a skandovat. Když se vše uklidnilo, tak se pokračovalo.
,,Potterová Astrid!" vyšla jsem k trojnožce a profesorka mi posadila na hlavu klobouk.
,,Ale, ale. Isabell Malfoyová. Rád tě vidím." pozdravil klobouk.
,,Ahoj, Alexandře." pozdravila jsem ho jeho jménem.
,,Je skvělé slyšet své jméno. A teď kam s tebou. Jsi pořád stejná. Hodila by ses do všech kolejí. Ale bude to Nebelvír."
,,A Fleye už si zařadil?" optala jsem se.
,,Ano. A určitě si ho poznala."
,,Svou lásku poznáš všude." řekla jsem.
,,V tom máš pravdu, Bell. Ale jak se jinak máš?"
,,Dobře. Teda v rámci možností."
,,Prostě je vše podle věštby." shrnul to.
,,Přesně."
,,Skvěle se s tebou mluví, Bell, ale musím říct tvou kolej."
,,V pohodě. Popovídáme si jindy."
,,NEBELVÍR!" vykřikl Alexandr a já vstala ze židle. Podívala jsem se na svou lásku a usmála se. Úsměv mi opětoval. Sedla jsme ji k Harrymu, který mi gratuloval. Náhle jsem v hlavě ucítila spojení.
,,Bell!"
,,Fleyi."
,,Konečně se to povedlo. Jen jsme se na sebe museli podívat. Miluji tě, Bell."
,,Já tebe taky, Fleyi. O půlnoci v komnatě."
,,Jasně, zlato."
Dál jsme poslouchala zařazování.
,,Rockwood Robert!
,,ZMIJOZEL!"
,,Weasly Ronald!"
,,NEBELVÍR!" Ron šel k nám.
,,Zabini Blaise!" poslední jméno.
,,ZMIJOZEL!" vykřikl klobouk naposledy.
Na stolech se objevilo jídlo a my jsme začali jíst. Nad naším stolem proletěl nějaký duch.
,,Zdravím, Nebelvíre." pozdravil.
,,Vy jste Skorobezhlavý Nick!" vykřikla Hermiona. Já jsme v dálce zahlédla Krvavého Barona, který mě kdysi učil lektvary. Taky doletěl k nám a prohlížel si nás. U mě se zastavil.
,,Isabell." zamumlal, ale já mu rozuměla. Usmála jsem se na něj a on pochopil, že se nespletl. Usmál se na mě a můj úsměv se jen rozšířil. Pak odplul ke Zmijozelu.
,,To byl Krvavý baron. A taky jediná osoba, které se bojí Protiva." řekl Fred. Protiva, můj starý známý. A jak to bývá, o kom se mluví je za dveřmi, protože nad naším stolem proletěl právě Protiva.
,,Zdravím Bradavice." usmál se Protiva škodolibě.
,,Táhni, Protivo." řekl Percy. Protiva se jen usmál a přeletěl nás pohledem. U mě se, stejně jako Baron, pozastavil.
,,Isabell." zašeptal.
,,Běž, Protivo." zkoušel to znovu Percy, ale nezabralo to.
,,Protivo, běž dělat něco jiného." poprosila jsem ho. Podíval se na mě a usmál se.
,,Jistě, Is." řekl a odletěl. Percy na mě koukal obdivným pohledem a ostatní nechápavě zírali.
,,Co?" zeptala jsem se zmateně.
,,Protiva ještě nikdy nikoho neposlechl kromě Krvavého Barona. Proto je divné, že poslechl tebe." vysvětlil mi George. Jen jsem pokrčila rameny a začala se věnovat dezertu.
Když jídlo zmizelo, tak povstal ředitel školy, Albus Brumbál.
„Ehm – teď, když už jsme se všichni najedli a napili, ještě několik slov. Při zahájení školního roku bych vás chtěl upozornit na několik věcí. Žáci prvního ročníku ať si pamatují, že do lesa na školních pozemcích je všem studentům vstup zakázán. A někteří z našich starších žáků udělají dobře, když si to připomenou také. Dále mě požádal školník pan Filch, abych vám připomněl, že v přestávkách mezi vyučováním není dovoleno provozovat žádná kouzla. Zkoušky ve famfrpálu proběhnou v druhém zářijovém týdnu. Každý, kdo má zájem hrát za mužstvo své koleje, ať se přihlásí u madame Hoochové. A nakonec vám musím oznámit, že v tomto školním roce je každému, kdo nechce zemřít velice bolestivou smrtí, přísně zakázáno vstupovat do chodby po pravé straně v třetím poschodí.“ dokončil a poslal nás na koleje. Já jsem se zvedla a šla za Percym. Sice znám hrad jako moje boty, ale co.
Percy nás dovedl do sedmého patra, před obraz Buclaté dámy. Po cestě jsem slyšela jak si o mě obrazy šeptaly.
,,Isabell." vydechla Buclatá dáma, ale asi jsem ji slyšela jen já.
,,Toto je Buclatá dáma. Je vstup do naší koleje. Abyste se tam dostali, tak musíte říct heslo, které se každý měsíc mění a pokaždé bude viset na nástěnce ve společenské místnosti. Nikomu z jiné koleje heslo neříkejte." řekl Percy a ke konci monologu nás upozornil.
,,Heslo?" zeptala se dáma.
,,Caput Draconis." řekl Percy a obraz se odklopil a my vstoupili do společenské místnosti. Byla stejná jak si ji pamatuji.
,,Vítejte v Nebelvírské hale. Chlapecké ložnice jsou po schodech nahoru doleva. Dívky taktéž, ale doprava. Zavazadla máte nahoře, už je tam vynesli." řekl Percy a odvedl chlapce do ložnic, protože do dívčích nesměl. Vydala jsem se tam. Našla jsem dveře se svým jménem a vešla jsem dovnitř. Můj kufr byl u mojí postele. Teda u postele, ve které jsem spala i kdysi. Po chvíli přišli i ostatní obyvatelky pokoje.
,,Já jsem Levandule Brownová." představila se první.
,,Parvati Patilová."
,,Hermiona Grangerová."
,,Freya Hillová."
,,I." zasekla jsem se. ,,Astrid Potterová."
,,Ty jsi sestra Harryho Pottera?" vyhrkly současně Hermiona, Levandule a Parvati.
,,Ano." řekla jsem otráveně. Ty tři hned začaly spolu mluvit a já si začala povídat s Freyou. Nejvíc jsem si rozuměla s ní. Nezáviděla mi bratra a celkově jsme byly stejné. Šly jsme spát kolem půl dvanácté. Dvacet minut jsem ležela, než jsem se přemístila ke Komnatě Nejvyšší Potřeby. V Bradavicích se sice nejde přemisťovat, ale já jsem dědička a pravnučka zakladatelů, takže já můžu. Chvíli jsme čekala v Komnatě, než do ní vešel člověk, na kterého se těším už hodně dlouho.
,,Monty." řekla jsem a vběhla mu do náruče. On mě k sobě přitiskl a políbil.
,,Bell." zašeptal a dal mě objímal. Po chvíli jsme se pustili a sedli si na gauč.
,,Věštba se plní." řekla jsem.
,,Jo. Jsme v rodině, do které jsme se měli přiženit. Mě otec mučí." řekl tiše.
,,Mě rodina zanedbává. Harry má furt trénink a já trávím čas u Niny Frankové, což je mámina známá. Je to hrůza." postěžovala jsem si.
,,Ale jsme spolu." převedl řeč.
,,Jo. Ale musíme se urážet. Věř mi, že každé urážky budu litovat a neber ji vážně."
,,U mě to samé, Isi. Miluji tě." zašeptal.
,,Já tebe taky." řekla jsem a políbila ho. Dlouho jsme se libali než byl čas jít. Fleye nebo Draca jsem přemístila do jeho ložnice a pak se přemístila do té svojí. Hned jsem si lehla a okamžitě jsem usnula.
Vítám vás. Co na to říkáte? Další fanfikce HP. Snad se bude líbit. Claire