„Protože ses na mě usmála."
„Cože?"
„Ptala ses, proč jsem chtěl ten projekt dělat s tebou. Není to proto, že jsi byla nahoře na tý římse, i když to k tomu patří. A není to proto, že cítím takovou zvláštní povinnost na tebe dohlížet. To je taky jen součást. Hlavní důvod je ten, že ses na mě usmála. Opravdu usmála, ne naoko, falešně, jak tě vidím usmívat se na jiný, kdy tvoje oči říkají něco úplně jinýho než rty."
„Byl to jen úsměv."
„To možná pro tebe."
- strana 99