Ahooj.... Nová kapitola je tu :)) Doufám, že se bude líbit.:) Děkuju vám za každé votes, komment a read, co jste mi dali. :)) Tenhle díl věnuju Baruš Míků;) Užíte si tenhle díl...Jdem na to :D
_________________________
,, Co tu dělá?!?' trošku jsem na ně vykřikla. Naštvalo mě to.
,, Už nic.'' řekl Max a začal odcházet.
,, Ne! Nikam nechoď. Já chci vědět, o co tu šlo.'' zastavila jsem ho.
,, Nech ho odejít! Já ti to řeknu sám!!! '' jenom jsem koukala , co se kolem děje.
,, Co se stalo, že se tak ke mě chováš?? '' tak pochopte to...žejo??
Nejdřív je všechno v pohodě a když přijdu domů, chová se ke mě, jak kdybych mu něco právě udělala. Mě by zajímalo, kolik mu toho o mě Max nakecal...
*Max*
Doma mě napadlo zajít ke Kevinovi domů, protože jsem si myslel, že tam bude i Nella a já jí to všechno , co se stalo vysvětlim. Ona tam , ale nebyla... Nejdřív jsem se z toho chtěl vyvlíknout, ale pak mě napadlo, že bych toho mohl využít....
Ptal jsem se na hodně věcí, až jsme došli na téma takzvaně ''Nella''.
,, Říkala ti Nella něco o mě??" zeptal jsem se jakoby nic.
,, Ne......ale je vidět, že na tebe pořád myslí. Každou chvíli je mimo, kouká do stěny , sem tam se usměje, sem tam se zamračí... No prostě znáš to.'' řekl mi. Nevipadal, že je z toho dvakrát nadšenej.
Cože?? Nella na mě pořád mylsí?? WTF?? Vdyť říkala , že mě nesnáší a teď se dozvim, že na mě myslí?? No ne...
,, Jako fakt??"
,, Jo.'' závidí mi to.
,, Aha.....No a jinak , jak vám to spolu de??"
,, Dobře. Ale nevím , co se to s ní děje...'' odmlčel.
,, A co by se s ní mělo dít??"
,, Chová se jinak, jako by jí něco tížilo. Někdy se chová úplně přirozeně, jako dneska ráno, když jsme se pořád jenom smáli...No a ...to je fuk.'' nechtěl mi to říkat. Bylo vidět , že mi to nechce říct.
,, Pak se začalo jednat o mě a už přestala všechna sranda viď??"
,, Jo.''
,, Aha.... já se vám do toho nechci motat.''
,, Ty se do toho nechceš motat?? To ty jí pořád lezeš do života a tížíš jí hlavu!! ''
,, Hm...Jasně...ale co když za to můžeš ty??'' měl pravdu. Ale já za to nemůžu, že Nell pořád miluju.
,, Hmm...a nic víc na to neřekneš??"
,, A co chceš slyšet??''
,, Třeba , že si to udělal schválně??" vyštěkl na mě.
,, Nebo, že jí pořád miluju?!?"
,, Cože?!?"
,, Nic.....prostě já jí miluju.''
Koukal na mě s otevřenou pusou. Nevěděl o co de.
,, Ty jí pořád miluješ??" vypadlo z něj nakonec
,, Jo a ty proti tomu nic neuděláš. Ona se rozhodne sama.''
,, Okey, ja ji nebudu nutit do vztahu se mnou, jestli chce bejt s tebou ať si je.''
,, Počkat...co tim chceš jako říct??"
,, Já?!? ...Nic.'' řekl udiveně.
V jeho očích se objevil strach...
Mě se zdálo, jakoby my tim chtěl naznačit, že jí nechce. Nechápu, co tim myslel a co ja si o tom mam myslet...
*Nell*
,, Nic!!" řekl mi a ukázal Maxovi, ať jde pryč.
,, Ne , on nejde pryč, já chci slyšet obě verze toho, co se tu stalo.'' řekla jsem jim, doufam dost jasně.
Max teda zůstal, jak sem mu řekla. Kevin měl nepřítomnej výraz, teda aspoň se o něj snažil.
,, Chci to vysvětlit a hned!!" sedli jsme si všichni na pohovku a já si je vyslechla.
Sem tam jsem se na něco zeptala...
Když zkončili, já zkončila s otevřenou pusou..
,, Děláte si srandu , žejo??" řekla jsem s nejistotou.
,, Ne.'' řekli dvojhlasně.
,, Tohle se jako fakt stalo??"
,, Jo.''
Zmlkla jsem a šla do koupelny... Koukala jsem na sebe. Viděla jsem vyděšenou malou holku, kterou jsem v sobě měla už dřív...
Jako malá jsem se totiž hrozně styděla a lekala jsem se skoro furt. Všichni si ze mě dělali srandu. Nechápala jsem je. Tak jsem si na poslední rok základky řekla, že se změnim. Na tej ''změně'' jsem pracovala skoro celý prázdniny a na tábor už jela úplně jiná holka. Bylo to na mě i poznat.
Pořád jsem na sebe civěla, když mi v tý hlavně probýhaly ty hrozný vzpomínky ze základky. Už jsem měla úplně ''skleněný'' oči.
,, Nello si tam??" ozval se Max.
,, Jo.'' řekla jsem aniž bych svůj pohled sklopila jinam.
,, Prosím otevři mi.''
,, A proč jako?? ''
,, Chci ti pomoct.''
,, Najednou?? Nejdřív mi děláš zle a najednou mi chceš pomoct??"
,, Jo...prosím pust mě dovnitř, chci ti všechno vysvětlit.''
,, Ale já to nechci slyšet!!"
,, Nello neblbni a otevři ty dveře.''
,, To se radši zabiju, než poslouchat ty tvoje výmluvy!!"
,, Nello, prosimtě neblbni... Jenom mi otevři.''
,, Ne!!''
V tu chvíli se dveře otevřeli. Kurva druhej klíč. Já na něj zapoměla. Dovnitř vešel optrně Max..
Objal mě a nechtěl mě pustit. Snažila jsem se mu vyvlíknout, ale ať jsem se snažila sebevíc, nešlo to prostě vůbec. Držel mě hrozně pevně.
Líbilo se mi to. Přitisknul si mě tak blízko až jsem cítila jeho krásně vypracovaný břicho... Nejradši bych ho už nikdy nepustila, ale v tuhle chvíli to zrovna nešlo...
,, Ehm....mohl bys mě prosimtě pustit??"
,, Jo, ale tohle už nikdy nedělej.''
,, To není tvoje věc, co já budu dělat. Je to moje tělo, já si s nim můžu dělat co chci!!"
,, Nello přestaň tohle říkal.''
,, Ne!! Ty mě nech bejt a di už!" najednou sem si všimla , jak se ke mě blíží Kevin.
,, Nech mě!!" odsekla jsem mu , než se mě stihnul vůbec dotknout.
,, Nelo....''
,, Nechte mě bejt...oba!!" řekla jsem a utekla od nich....šla jsem do ''svýho'' pokoje. Zamkla jsem si a zevnitř nechala klíč ve dveřích, aby se tam nemohki dostat.
Koukala jsem do zdi. Byla jsem úplně, jak z kamene. Jrn jsrm koukala a brečela asi 2 hodiny. Najednou někdo zaklepal na dveře...
,, Co je??" řekla jsem úplným polohlasem.
,, Nello...prosímtě neblbni a otevři ty dveře.'' Kevinovo hlas byl dost vystrašenej.
,, Ne!!"
,, No tak.''
,, Ne ...a už mě nech!!'' vyštěkla jsem na něj a on odešel.
Za chvíli zazvonil někdo na zvonek. Slyšela jsem nějakýho kluka. Nevěděla jsem, kdo to je, ale zase kdybych se šla podívat dolu..Kevin by toho mohl využít.
,, Pojď sem nahoru....Je tady v tom pokoji.'' řekl Kevin a v tu chvíli mi někdo zaklepal na dveře.
Sotva jsem dýchala...
Stála jsem u zdi...Položila jsem si hlavu o zeď a sklouzla dolu...
Seděla jsem a třásla jsem se strachy... Kdo to je?? Koho si na mě zavolal?? Nechtěla jsem , aby mě odvedli někam pryč...
Neodpověděla jsem a snažila jsem se, aby nebylo nic slyšet.
,, Nello..si tam??" ptal se Kevin. Pořád jsem neodpovídala...
Po chvíli se mě zase ptal...
,, Nello, jestli jsi tam, tak dej aspoň nějaký znamení.'' řekl mi. Bylo mi ho líto. Z jeho hlasu byly slyšet obavy. Nello a dost!! Už ho netrap , ozvi se mu a odemkni ty dveře, když bude chtít...Ale na druhou stranu, můžeš dát jen znamení , že jsi tu a počkat, jestli ti dají pokoj a ty by jsi v noci mohla odejít, aby tě neodvedli...
Moje podvědomí si dělalo, co chtělo a já to nemohla nějak ovládnout. Zaklepala jsem teda třikrát o podlahu a víc ne, tak jsem se třásla a jen doufala, že to klepání slyšeli...
,, Jo je tam.'' šeptl ten druhej kluk za dveřma. Končně jsem poznala, kdo to byl......
Zvedla jsem se a pomalu jsem šla ke dveřím. Odemla jsem a skoro nedýchala... Otevřela jsem a skočila mu kolem krku...
Pokračování příště...
(Ps:Sorry za ty chyby:D)
Díky za každé vaše Votes a kommenty :))