Kolibá se tmou,
přehrává si v hlavě sen.
Jeho oči slzy jdou,
nebyl to obyčejný den.
Hudba kvetla všemi směry,
avšak v srdci ho trápil žal.
Tělo bez duše ztrácejíc vjemy,
city déšť mu hrdě vzal.
Nebe zdobily mraky mraků,
světlo přece ve tmě bylo.
Přistál chlapci polibek na rtu,
světlo přece ve tmě bylo.
Smutek který drásal jeho duši,
v mžiku opadnul.
Dostal nejspíš kuši,
kterou popadnul.
Hluboký nadech prošel jeho tělem,
na vyjasňujíci nebe koukal s vděkem.
City hrdě múza dala,
ale kde se nám tu vzala?