"Nepleť se mi do toho, ano. Nebo budeš další. Já se umím naštvat a nechtěj to poznat." Řekne mile. Řetězy připnul zpět ke kruhu, podíval se na její tělo a pohladil jí po bocích. Dívka se kroutila a Daisuke se usmál. "Jenom klid, tohle už jsi přece podstoupila hodně krát." Pohladí jí po stehně a pak po vnitřní straně stehna. Dívka se stále snažila bránit.
'Opravdu to nedělám ráda ale nedáváš mi jinou možnost.' Zvednu hlavu a kouknu se mu do očí, než se stihl otočit, tak jsem na hlas řekla. "NECH TOHO A OTOČ SE NA MĚ! OPRAVDU SI MYSLÍŠ ŽE BUDU SEDĚT A KOUKAT SE?! PROPUST JÍ Z POUT!!!" Daisuke udělá to co jsem mu řekla. "VÍŠ, VŽDY JSEM TO NA TEBE CHTĚLA POUŽÍT!" Dívka spadla na zem a přitiskla se ke zdi, nohy dala k tělu.
"Ale no tak, pusť mě nebo se zase vyčerpáš." Řekne a stojí na místě.
"NEMĚJ PÉČI, NEPOTŘEBUJU JÍ! RADĚJI BYCH BRALA KDYBYS BYL NAŠTVANÝ, ASPOŇ BY MĚ TVŮJ KLID TAK NEDĚSIL! TO UMÍŠ DĚLAT JEN TOHLE?! MY TEĎ ODEJDEME A TY MÁM POMŮŽEŠ!"
"Ale no tak. V tom případě to budu muset použít." Zavře oči, když je otevře, tak začne něco odříkávat. Začne mě trochu brnět tělo. Daisuke se mi dívá do očí a já ho po chvíli propustím. 'Umím i něco jiného než jen být klidný, nejsem naštvaný, jen jsem čekal až to použiješ.' Stále odříkává. Já si lehnu do postele a Daisuke ke mě jde s řetězy. 'Nemůžeš nic říct, protože ti to nedovolím.'
'Takže umíš i něco jiného než perverznosti to je mi novinka. Chceš si se mnou užít jako s ní? To v radě nemáte nic jiného na práci?'
'Zatím ne. Takhle jen zabíjíme čas.' Řekne a připoutá mi ruce k nohám od nebes. 'Dám ti roubík aby jsi mi tentokrát neodmlouvala.' Řekne a tak i udělá. Přestane odříkávat a pak se podívá na tu dívku. "No ale nejdřív dokončím co jsem začal." Řekne a přejde k té dívce. "Takže Fumiko, kde jsme to skončili." Znovu jí připoutá ruce a zvedne jí nohy. Obejde jí, jednou rukou jí zvedne nohu, druhou jí obejme okolo pasu a začne jí dělat dobře. Fumiko napne tělo, snaží se dát nohu dolů, ale nejde jí to. Po chvíli vzdychne a Daisuke se usměje. Fumiko se snaží bránit, ale Daisuke jí drží pevně. Odvrátím pohled, abych se na to nemusela dívat.
'Hej Daisuke slyšíš mě? Když nic jiného dělat nemůžu aspoň tě budu v hlavě otravovat. Lalalalalalalalalalalala' Daisuke Fumiko přestal dělat dobře, pustil jí nohu a zavřel oči.
"Přestaň." Řekl v klidu a mile.
'Lalalalalala dobře tedy... budu říkat něco jiného vííí bum, vííí bum, vííí bum, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke, Daisuke'
"Neunavuje tě to?"
'Jen se rozehřívám lalalalalalalalala.' Tiše si pomyslím. 'Daisuke to jsem já tvé svědomí.' Pak zas nahlas. 'Vííííííííííííííííííítr'
"Co by jsi řekla kdybych si tě vzal místo Fumiko." Vzrušeně se usmál a šel ke mě. Kouknu se na něho.
'Už budu ticho pššštt.'
"Ještě jednou a vezmu si tě hned." Řekne a jde zpátky k Fumiko, znovu jde k ní zezadu, zvedne jí nohu a znovu jí dělá dobře. Fumiko se znovu snaží bránit, ale nejde jí to. Najednou někdo zaklepe a vejde nějaký muž. Daisuke se na něj podívá, ale nepřestane Fumiko dělat dobře. "Co je?" Fumiko po chvíli vzdychne."Přišel Enrique a Ángelo. Prý mají hlášení."
"Přijdu později."
"Prý je to důležité."
"Dobrá." Řekne, přestane a odejde. Fumiko rychle dýchá, začne se třást a tečou jí slzy.
'Tak a co teď? Kdybych nebyla svázaná tak bych utekla, ale takhle jsem bezbranná.' Podívám se na tu holčinu a pousměju se. Fumiko se na mě podívá a pak odvrátí pohled, stále brečí. Po půl hodině Daisuke přijde zpátky.
"Ahoj, tak jsem zpátky. Chviličku, dokončím práci a pak přejdu na tebe." Usměje se na mě. Přejde znovu k Fumiko a dělá to samé. Ta se znovu brání a několikrát vzdychne. Po půl hodině jí posune níž, stáhne si kalhoty, zvedne jí nohy které si dá okolo sebe a vnikne do ní. Fumiko bolestivě vykřikne. Po nějaké době ji dá zpátky dolů, Fumiko leží nehnutě na zemi se slzami v očích a třese se. Daisuke se otočí na mě a usměje se. "Tak, teď jsi na řadě ty." Jde ke mě, po dívá se mi mile do očí. "Bude to poprvé jako to bylo poprvé ve snu." Usměje se.
'Na to zapomeň, takovou radost ti přece neudělám. Tentokrát se budu vztekle bránit, ve snu jsem to nechala být byl to jen sen ale tentokrát to bude jiné.'
"Ano to bude." Usměje se na mě a stáhne mi kalhoty i spodní prádlo. "Jsi nádherná." Pohladí mě po tváří, pak mě jemně nadzvedne. Stáhne mi triko, které mi dá přes oči. "Takhle to bude zábavnější." Pak mi začne rozepínat podprsenku. Skousnu roubík, až mi jdou vidět zuby. Začnu sebou vrtět až ho shodím z postele.
'To se na mě nechceš dívat když mi to budeš dělat ve skutečnosti?'
"Já se ale na tebe dívám." Daisuke vstane ze země a tentokrát mi tu podprsenku sundá. "Bojovná jako vždy?" Řekne mile a stiskne mi prso. Napnu tělo a zlostně se zatvářím.
'Teprve se začínám bránit.' Začnu se znova vrtět, abych mu to co nejvíce znemožnila.
"Jsi nádherná když se bráníš." Přestane mi mačkat ňadro, chytne mě za jednu nohu, kterou mi drží pokrčenou a druhou rukou mi začne dělat dobře. Volnou nohu ho patou udeřím do nosní přepážky cítila jsem jak se Daisuke narovnal a pustil mi nohu. Hned jsem ho tou nohou trefila do břicha. "Asi mě poznáš naštvanýho." Řekne trochu naštvaně a silně mi stiskne ňadro. Bolestí skousnu roubík a silou ho kolenem kopnu do hrudi. Daisuke o několik kroků ustoupí a pak mě silně plácne do stehna. "Přestaň." Řekne trochu naštvaně. Tlumeně vykřiknu bolestí.
'Nechci, budu se bránit vší silou.'
"Umím být zlí a ty to jako druhá pocítíš." Řekne, dá mi facku hřbetem ruky. Pak mi pokrčí nohy a silně do ní vnikne dvouma prstama. Tentokrát hlasitěji vykřiknu i přes to že mám roubík, tak to musel Daisuke slyšet. Křečovitě napnu tělo. Daisuke se usměje se a začne prudce a rychle přirážet.
'Bolí to, nech toho Daisuke.' Nahnu se víc na bok, kopnu ho do obličeje. Daisuke klopýtne dozadu a pak si svlíkne kalhoty.
"Tohle tě bude mrzet." Dá mi facku až mi sjede z očí triko. Klekne si mezi moje nohy a silně mi stiskne obě stehna. Tím mi i roztáhne nohy. Když se do mě chystá vniknout tak mu přistane na hlavě kniha. Daisuke se podívá za sebe a tam klečí Fumiko a naštvaně se na něj dívá. Když se ale na ní podívá, tak dostane strach, znovu se začne klepat a pak sklopí pohled. "Víš co? Pak tě zabiju." Řekne naštvaně k Fumiko. Kouknu se na něho s naštvaně ubrečenýma očima.
'Budeš mít o hračku míň perverzní prase.'
"Ještě to zvážím." Škodolibě se usměje a otočí se zpět na mě. Najednou někdo zaklepe a do pokoje vejde... Ángelo.
"Pane? Já..." Když uvidí jak je Daisuke u mě tak ho popadne vztek. Promění se ve lva, skočí na postel a srazí ho na zem. Zařve a zakousne se mu do ramene. Přijde tam i Enrique. Když mě uvidí , tak ke mě jde, přepálí řetězy, sundá mi roubík, sundá si sako, pomůže mi posadit se a dá mi ho. Pak mě vezme do náruče a mile se na ní usměje.
"Už jsi v bezpečí." Řekne a jde se mnou ke dveřím. Řeknu potichu.
"Počkej, něco mu dlužím. Neboj nezabiju ho, jen mě pusť." Enrique chvíli přemýšlí, pak jen přikývne a postaví mě opatrně na zem. Zavrávorám se pak se kouknu na lva. 'Jen ho pevně drž, na tohle mi stačí má vlastní síla.'
'Jdi pryč, tentokrát ho zabiju.' Řekne naštvaně Ángelo.
'Nic by se tím nevyřešilo.'
'Pokusil se tě znásilnit. Tohle se neodpouští.' Zakousne se mu do druhého ramene a naštvaně na něho vrčí. Daisuke znovu tiše vykřikne bolestí.
'Nechci mu v žádném případě odpustit, ale pokud sis toho nevšiml nejsme v pokoji sami tohle nemůžeš udělat před jeho obětí.' A kývnu směrem k té holčině. Fumiko se na vše dívá vyděšeně a Ángelo, když se na ní podívá tak na Daisukeho naposledy naštvaně zavrčí, sleze z něho a pak si na jeho hruď stoupne předníma tlapama. Dojdu si pro blok co mám na zemi, otočím se na holčinu a se sklopeným pohledem jí ukážu blok. 'Půjdeš s námi? Nikdo ti tam neublíží.' Dívka jen přikývne a pokusí se postavit. Když se jí to povede tak s třesoucíma se nohama znovu spadne na zem. Položím blok na zem, dojdu k ní a opatrně dojdu ke Španělovi. Řeknu tiše ať tu chvilku postojí. Otočím se zpět k Daisukemu. 'Nezabíjej ho, když zabiješ člena rady určitě budete potrestaný.'
'To mi je jedno. Zranil tebe a já mi to neodpustím. I kdybych měl zemřít, tak ho zato co ti udělal zabiju!'
"To už se ti stejně stane." Řekne Daisuke a škodolibě se na něj usměje.
'Nikdo nikoho zabíjet nebude. Opravdu bych ho chtěla zabít, ale jeho smrt nám nepomůže, spíš přitíží.'
'Tak ho zabiju příště.'
"Příště už ti nedám šanci. Udělej to ne? Nebo se bojíš?" Ángelo mu zařve do obličeje.
'Provokace, postoupil jsi o levl víc ty prase. Nenech se od něho provokovat, chce aby se nám přitížilo.'
'Co mu chceš udělat? Rád mu to udělám za tebe.'
'Jen jednu drobnost a nebude to ono když to uděláš za mne. Stačí když ho budeš pevně držet na zemi.'
'Dobře.' Řekne a stále mu vrčí do obličeje. Podívám se mu do očí.
"TOHLE JSEM CHTĚLA UDĚLAT OD CHVÍLE CO SIS SE MNOU UŽÍVAL VE SNU!!!!" Zvednu jednu nohu do vzduchu a škodolibě se usměju. Silou mu dupnu do rozkroku a pak ještě pohnu ze strany na stranu chodidlem. Odstoupím od něho. 'Tohle jsem chtěla udělat, myslím si že bychom měli už jít.' Daisuke tiše vykřikne a nadzvedne se.
'Jo můžeme.' Řekne a sleze z něho. Daisuke se chytne za rozkrok a převalí se bolestivě na bok. Dojdeme zpátky k nim.
'Víte jak se od odtud dostat?'
"Ano, známe to tu." Řekne Ángelo. "Ale... Co uděláme s ní." Ukáže na třesoucí se Fumiko.
'Vezmeme jí přece s námi.' Opatrně jí chytnu za ruku a pousměju se.
"Dobře. Ponesu ji." Řekne Ángelo a jde k ní. Fumiko se vytrhne Mei, vyděšeně se podívá na Ángela a přitiskne se na zeď.
'Opravdu jste nechápaví, bude se bát chlapu.' Ukážu na ní svoje dlaně a pousměju se, opatrně jí chytnu za ruku a pokývnu směrem k nim. Fumiko jen zavrtí hlavou, ale svou ruku nechá v mojí.
"Takhle tu budeme ještě do zítra Mei." Řekne Ángelo a udělá k nim krok. Fumiko mi silně stiskne ruku a udělá krok od něj. "A navíc, Daisuke se začíná vzpamatovávat."
'A co s ní máme jako dělat nechat jí tu?'
"Prostě jí ponesu." Řekne, přijde k ní a vezme jí do náruče. Fumiko se začne zmítat v jeho rukou. Enrigue vezme de náruče Mei a všichni vyjdou ven. Fumiko kope nohama a snaží se bránit i rukama. Oba jdou dál.
'Je hodně bojovná, ani se ji nedivím, taky jsem se bránila.' Procházíme zadními uličkami abychom se vyhnuli strážím a dalším bytostem. Po chvilce dojdeme na mýtinu. Ángelo i Enrique je postaví na zem. Fumiko okamžitě začne s vyděšeným výrazem couvat a pak s třesoucím se tělem spadne na zadek. Stále je ale vyděšeně sleduje.
"Jo, abych nezapomněl. Našel jsem tvoje přenášedlo. Bylo nedaleko školy. Nevím jak se tam dostalo, ale naštěstí bylo schované, takže ho nikdo nenašel." Usměje se na mě a podá mi ho. Vezmu si ho od něho.
'Sama nevím jak se to stalo, vím že jsem si ho dala do tašky. Ráda tě vidím že jsi od tamtud vyvázl ve zdraví. Co ten bělovlasý člověk? Co je vůbec zač? No pak mi to jestli budeš chtít řekneš, nejdřív si chci odpočinout a na ní se musí někdo podívat.'
"Ten bělovlasý není člověk, je to upír. Vůdce organizace Černých draků, jeden z těch zlých co tě chtějí. Jen jdi musíš být vyčerpaná." Usměje se na mě Ángelo.
'Upír? Něco podobného existuje? To ho slunko nespálí nebo tak něco?'
"Tyhle upíři nejsou jako ti co jsi o nich mohla číst, oni jsou silní jen v noci, ve dne na slunce můžou, ale jsou pak zranitelní jako lidé, když na ně svítí slunce a nemají takovou sílu. Jdi si odpočinout, zítra se uvidíme ve škole a pak si můžeme o tom promluvit." Usměje se na mě.
'Dobře, ale jí vezmu sebou mohla, by se na ní podívat Hotaru.' Dojdu k holce a opatrně jí chytnu za ruku a přeneseme se k Hotaru domů. Koukám se kolem kde by mohla být. Dívka se mi vyškubne a vyděšeně se dívá kolem sebe. Začne couvat a přitiskne se na zeď. Mile se na ní pousměju, opět jí ukážu dlaně. Se sklopenou hlavou řeknu tiše. "Neboj se, jsi v bezpečí. Tady budeš v bezpečí." Po chvíli tam přiběhne Hina a prudce mě obejme. Pohladím jí po vlasech. 'Když tu je Hina tak tu někde bude i Hotaru.' Řeknu tiše. "Hino, doveď sem Hotaru." Hina se na mě usměje a pak běží pryč. Po chvíli vede Hotaru a ta když uvidí polonahou Fumiko tak se zeptá.
"Co se jí stalo? Kdo to je?" Jde k ní, ale Fumiko se víc přitiskne na zeď a Hotaru se tedy zastaví a mile se na ní usměje. Řeknu tiše.
"Byla zneužívána Daisukem, potřebuje pomoct, ale já nedokážu pomoct." Chytnu se saka a pomalu se zvednu. "Nechám jí tobě." Při tom jméně se zarazí, ale pak se usměje.
"A co se stalo tobě? Nechám prohlédnout vás obě. Pojďte se mnou." Usměje se na mě a ukáže na chodbu kterou přišla. Řeknu tiše.
"Já jsem v pořádku nic mi neudělal budu mít možná pár modřin nic víc.
"Stejně bych tě ráda prohlédla. A navíc ta dívka se mnou nepůjde." Usměje se na ní. Povzdychnu si.
"Dobře tedy." Chytnu holčinu za ruku. Fumiko se třese a vyděšeně se dívá na Hotaru. Hotaru jde směrem k uličce. Řeknu tiše. "Jen se neboj, nikdo ti tady nic neudělá." Pomalu jdeme za Hotaru pak se zastaví u nedalekých dveří.
"Pojte sem." Řekne a otevře dveře. Vejde první. Místnost je vybavena doktorským stolem a dalším. "Prohlédnu první tebe Mei. Sedni si." Řekne a ukáže na křeslo s opěrkami na nohy. Ukážu na sebe pak řeknu tiše.
"Proč zrovna mě? Opravdu jsem v pořádku."
"Musí vidět že to nic není. Jinak jí sem nedostaneme. Udělám tu samou prohlídku, co budu dělat jí." Usměje se.
'Proč jsou kolem mě všichni tak tvrdohlaví.' Dojdu ke křeslu, sednu si, nohy položím na opěrky. Když skončí celá prohlídka tak se podívá na Fumiko.
"Pojď děvče. Nic to není." Fumiko couvne, podívá se mimo a začne se třást. Hotatu se podívá na mě a kývne na Fumiko. Slezu z křesla a poklepu na něho. Řeknu tiše.
"Nic to není, nebolí to, nic neucítíš, jen pojď." Fumiko se vydá pomalu ke mě. Hotaru ustoupí a Fumiko si sedne na křeslo. Pak se podívá na mě a trochu vyděšeně na Hotaru.
"Dej nohy nahoru." Řekne Hotaru mile. Fumiko jen sklopí hlavu a začne se zatřást. Řeknu tiše .
"Neboj se viděla jsi jak prohlížela mě, opravdu to nic není, jen klid." Fumiko se na mě podívá a pak nervózně dá nohy nahoru.
"Posuň se víc dolů." Fumiko udělá to co jí řekne. Po prohlídce sleze, přejde ke zdi a sedne si s nohama přitaženýma k tělu na zem. Kouknu se na Hotaru a pak řeknu tiše.
"Jak je na tom?"
"Vypadá to že byla hodně krát a opakovaně znásilňovaná a..." Podívá se mimo.
"To jsem tušila... a ..co?"
"A... Je těhotná." Řekne a podívá se na třesoucí se Fumiko.
"Těhotná? A v kolikátém je?"
"Myslím že třetí měsíc. Musela bych udělat ještě několik vyšetření abych zjistila jak je na tom plod, ale pochybuji že by se nechala."
"A určitě by nechtěla mimčo, ale dá se ještě ten plod vzít v některých případech jako je znásilnění se povoluje potrat i ve třetím měsíci. Bude to tak pro ní nejlepší."
"Ano, dá se ještě vzít, ale matka musí být při vědomí a není to zrovna dva krát příjemné, nebude to chtít podstoupit."
"Je to lepší než aby byla těhotná, ale zatím jí necháme odpočinout. Taky bych si chtěla odpočinout jednou bez noční můry. Chceš abych ti s ní pomohla?"
"Ano, dovedeme jí do pokoje, aby si odpočinula a ty taky." Řekne a otevře dveře. Opatrně chytnu holčinu za ruku a jdeme za Hotaru. Když ji odvedeme do pokoje tak já jdu do svého, vykoupu se a s čistým oblečení si lehnu do postele.
'Konečně mám klid. Zítra se budu chovat zase normálně.' A zavřu oči.