Za těch pár hodin co zkoumala cestu ven, Ignis usoudila že to bude těžší než si myslela. Ano byly tam těžké dřevěné dveře, ale když se otevřely, byla tam jen zeď za nimi. Pouhá zeď. Začala litovat že si nevzala krumpáč, nebo něco... Čím by tu zeď rozkopala. Ale pak se zamyslela, a došla k názoru, že to je hodně blbej nápad, ikdyž měla bezedný batoh, krumpáč by tam asi nenacpala. Přemýšlela že by i slezla z okna po stěně věže dolů, ale když si tak prohlížela kvalitu látek které by mohla dát dohromady, tak o tom rychle zapochybovala.
Vzdychla po pár hodinách a sesula se vedle batohu po kamenné zdi pod oknem.
Tohle bylo těžší než si myslela... Koukla znovu na klobouk a vzala si ho znovu do rukou.
,,Pověz mi, jak se odtud dostanu" vzdychla
,,Cesta musí existovat..." Promlouvala Ignis ke klobouku, jakoby doufala že promluví aspoň on. Ale klobouk mlčel. Měl by mít kouzelnou auru, měla by v něm třímat magie, proč tedy není živý ? Byl to kouzelný artefakt.... Artefakt.... Artefakt.
Jak tak se jí to slovo provalovalo hlavou, vzpomněla si na jednu věc a to takovou, že Moudrý klobouk stvořili čtyři zakladatelé co také postavili tuto školu. Godric Gryffindor, Helga Hufflepuff, Rowena Ravenclaw a Salazar Slytherin...
Odložila Moudrý klobouk na podlahu před sebe a vytáhla babiččinu hůlku a pět dopisů. Žlutý, modrý, červený, zelený a... Černý...
Černý odendala od čtveřice barevných a chvíli si ho prohlížela... Co když energie z dopisu probudí energii v Moudrém klobouku ? Čistě polemizovala sama se sebou. Nebyla , stále ji také vrtalo hlavou proč zrovna ona. Proč ona byla ta Vyvolená...? Ale věřila že ji snad na otázky někdo odpoví... Nebo něco kdyby se dal brát v potaz i ten klobouk.
Černý dopis opatrně dala zpátky do batohu a předložila před Moudrý klobouk čtyři dopisy. Chvilku koukala na ty věci a na Moudrý klobouk, jakoby čekala že sebou cukne, škubne, promluví či zalapá snad po dechu. Ale nic... Takhle to nešlo.
Ignis ale neztrácela víru. Zkoušela různé kombinace jak by mohly jít barvy za sebou, klepala vždy i klobouk hůlkou jestli to nemá nějaký efekt ale ne.
Zkoušela různé kombinace barev, zkoušela i nějaké zaklínadlo ale nic. Furt nic. Zkoušela to celé hodiny, ano takhle dlouho... Zaúpěla a pohlédla ke stropu.
,,Co jsi to za kouzelný artefakt... Copak ty nemluvíš ? To mi tu vyšší moc nepomůže ? Kde je ta pomoc, nebo magie když ji člověk potřebuje..." Zvedla hlavu a rozpřáhla letmo ruce a pak je zase stáhla a koukala na klobouk zkoumavým pohledem, a dlouze vydechla.
,,Aspoň kdokoliv. Kdo ví co se tu stalo... Aspoň duch,..." Šeptla jen a zavřela oči. Pak sbalila dopisy zpátky do batohu a položila klobouk na parapet a postavila se s tím jak se zvedala a koukala ven jestli nerozezná kolik je hodin... Nebesa byla stále zatažená, jak kdyby měla propuknout v déšť ale ten zatím nikde nebyl. Ale vzhledem k tomu jak bylo tmavěji a tmavěji, Ignis to připadalo jako kdyby bylo černěji vždy když mrkla. Vypadá to na chladnou noc.... Proto radši zavřela okno a pokoj se po zaklapnutí oken ponořil do šeré tmy. Naštěstí si na to šero a tmu zvykla tak, že rozeznala kde je nábytek a další věci.
A tak si sedla na malý gaučík a vzala si klobouk a batoh. Klobouk dala na stolek naproti sobě a batoh postavila vedle. Když teď nemá co dělat tak aspoň se podívá co si sbalila... Nevěděla jak ale měla lepší smysl v orientaci v noci než ve dne. Ne že by měla horší zrak. Prostě to tak měla.
Vzala batoh a položila si ho vedle sebe a odendala víko a rozevřela hrdlo. A Hrabala dovnitř. Vytáhla trs svého oblečení, který tam byl hozený když si musela rychle sbalit. Ještě třikrát vytáhla oblečení co si skládal vedle sebe a pak vytáhla obálky a babiččinu hůlku a dala to na stůl. To bylo důležité. Nesměla to poničit. Pak vytáhla krabičku kde byl na štítku napsaný stan. Dala to na stůl, nějaké další oblečení a pomůcky jako sešity, mudlovské knihy ale taky knihy co měla po babičce co jí je četla když byl malá. Pak vytáhla starší a větší knihy v kožených obalech. Dle zvláštních názvu poznala, že to budou knihy o kouzlech a tak... Odložila to taky na stůl. Pak vytáhla další krabičky kde bylo znázorněné nějaké jídlo.... Jako ,,zelenina", nebo ,,ovoce". Dokonce se tam objevila i krabička s názvem ,,pečivo". No ... Měla aspoň jistotu že nebude muset jíst kořínky a neumře hlady... Zašátrala znovu a vytáhla ještě poslední kus oblečení, deku a pár krabiček s prázdnými štítky. Možná by je mohla využít. Mohla by si krabičku zvětšit, dát do ní oblečení a zmenšit ji.... Kdyby jen ale věděla jak.... A tak si jen vzdychla, a složila prázdné krabičky do předních malých kapes, dopisy dala do vnitřní kapsy u hrdla batohu, skládala si pak oblečení a dávala ho do batohu složeně. Někde by měl být i kartáček na zuby se zubní pastou, ale to bude řešit potom. Návrh dala ještě knihy jak ty čarodějné tak i ty mudlovské, pak i sešit, krabičky co měly nadepsaný štítek dala do další přední kapsy vedle těch nepodepsaných. Dlouze vydechla a položila pak batoh na zem u gaučíku. V ředitelně začalo být docela chladno a tak si sundala aspoň boty a přikryla se dekou. Kabát si na sobě nechala. Nechtěla riskovat že se probudí uprostřed noci s tím že jí je zima. Zachumlala se do ní jak to šlo a koukala na Moudrý klobouk, jakoby měl zrovna právě teď promluvit. Ale nepromluvil... Jak jinak... Možná se jí podaří... Ho nějak rozmluvit... Myšlenkami bloumala ve své hlavě a vzpomněla si na to jak se tvářil její táta když ji poslal pryč krbem... Mrzelo ho to... Vrtalo ji to hlavou... Měla ho ráda a snažila se mu dělat radost všemožnými způsoby.... Ale jakoby stále nebyl uvnitř spokojený... A tak i ona nebyla nikdy spokojená.
Měla o něj obavy a strach. Co když ho zabijou... Co když mu ublíží.... Zavřela oči a snažila si nevybavovat si špatné scénáře co se jí probouzeli v hlavě. Co když ho budou mučit....? Co od ní chtějí ? Nikomu nic neprovedla,... Byla moták ikdyž měla magickou krev a skvělé předky... Ale ona se svým předkům nikdy nevyrovná... Co by po ní chtěli...
Z toho přemýšlení se propadla únavou do spánku jak se jí klížila víčka dolů, a jak těžkly... A těžkly...
Jakmile usla, ředitelna ztemněla. Ze stolu ředitele Albuse Brumbála se náhle vynořila malá světelná anomálie která se zhmotnila nad stolem. Anomálie se rozletěla ke spící Ignis. Vypadala jako maličká bělomodrá kometka za kterou se táhl bílý ocásek. Anomálie uprostřed své cesty, kdy letěla po schodech dolů, vzlétla vzhůru a její podoba se letmo změnila. Nabrala letmé, seč chabé siluety starého muže s dlouhým vousem, vlasy a dlouhou róbou. Šli vidět jak měl na nose půlměsícové brýle. Jeho aura byla bílá a letmo zářila jak hvězda na nebesích. Vydávala podobné vybledlé světlo jako když zářil měsíc do zimní krajiny. Ředitel šel dál až ke spící dívce. Při každém pohybu se letmo rozvýřila jeho podoba. Chvíli si ji zamýšlené prohlížel. Sedl si na kraj malého gaučíku a dívku si prohlížel. Pár bílých vlasů ji spadlo do tváře přes nos, oddechovala klidně a sem tam se zachvěla jak se snažila se zahřát. Deku měla až pomálu přehozenou přes část hlavy. Pomalu vztáhl svou ruku a dlouhými prsty dívku letmo pohladil po vlasech...
Ignis se objevila v černočerné tmě... Neviděla nic... Neviděla ani svůj odraz a neviděla ani samu sebe, když se snažila se podívat na své ruce. Rozhlížela se kolem sebe, avšak zároveň ji připadalo že stojí jen na místě.
,,Kde to jsem...." Zamrmlala si pro sebe a unaveně si promnula oči. Jakoby ji někdo probudil... Jenže ona spala... Tohle byl sen.
Rozhledla se kolem sebe znovu ale už zkoumavěji.
,,Halo... " Houkla do nicoty co jí obklopovala. Chvíli nic dokud se odnikud ozvaly klidné pomalé kroky. Rozhlížela se kolem sebe a otočila se za zvuky.
,,Je tu někdo ?" Optala se znovu.
,,Ano... Ano vskutku tu někdo je" ozval se hlas starého muže co šel za ní. Ignis se za mužem otočila a prohlédla si ho. Neznala ho. Dlouhé bílé vlasy a vousy mu splývaly až k pasu, na hlavě měl menší čapku a na sobě měl dlouhou róbu z pod které čouhaly boty. Jeho tvář byla protkána časovými nitkami v podobě vrásek, na dlouhém křivém nose mu tkvěly půlměsícové brýle, rty měl schované pod vousy a huňaté stříbrné obočí pod kterým se schovávaly dvě pomněnkově zbarvené duhovky. Na jeho tváři hrál letmý úsměv. Ignis zamrkala.
,,Kdo jste ?" Optala se po chvíli a dívala se mu do očí. Muž před ní se zadíval trochu nechápavě, jakoby se divil že neví kdo je.
,,Čekal bych že mi o tobě tvůj otec řekne... Či někdo z rodiny... Ale to je teď asi jedno.... Jsem Albus Brumbál." Mluvil klidně. Ignis se na něj podívala a povolila v ostražitosti.
,,Albus Brumbál... Vy jste ředitel Bradavic ? Babička o vás párkrát mluvila, když si tak vybavují .." Překvapeně se na něj podívala ale pak se zamyslela. Bylo to dávno, ale babička se párkrát zmínila o samotném řediteli Bradavic.
Stařec vzdychl a letmo přikývl ale chabě se pousmál.
,,Tak přeci někdo." Uchechtl se chabě.
,,... ale spíš by se hodilo jiné časově pásmo... Takže... Ano, býval jsem ředitelem Bradavic." Přitakal letmým přikývnutím. Ignis si ho prohlížela. Poznala v jeho hlase smutek,. Jakýsi záblesk minulosti, která jeho slova doprovázela... A který zmizel stejně jako se objevil. Nepatrný a přesto viditelný.
,,Kde to jsme ?" Optala se po chvíli Ignis a rozhledla se znovu kolem sebe. Díky matné, aspoň té matné, záři viděla i sebe.
Starý muž se kolem sebe rozhlédl.
,,My ? A kde jsme ? Jsme ve snu." promluvil klidně Brumbál
,,Neprojdeme se ?" Optal se milé a pokynul jí rukou nějakým směrem vedle něho. Ignis se na něj zadívala nechápavě.
,,Kam ? "
,,Ve snech můžeme být čímkoliv a kýmkoliv. Být na všech místech kam naše srdce prahne nejvíce.... " Pousmál se a vyšel nějakým směrem. Ignis vyběhla za ním a šli... Nicotou. Ničím. Ignis o jeho slovech zapřemýšlela. Po chvíli kráčeli listnatým lesem. Paprsly prosvěcovaly kousky půdy po které šly dvě postavy mlčky.
Brumbál se pro sebe usmál
,, Představivost ti nechybí" dodal jen s lehkým úsměvem na tváři.
,,No... Děkuji" pousmála se chabě na něj.
,,Vy jste znal moji babičku ? Vlastu Zalligovou ?" Optala se po chvíli co šli lesní cestou. Kolem šel slyšet ševelest listí a vzdálený zpěv ptactva.
,,Ano znal jsem ji. Velmi chytrá a půvabná žena." pousmál se vřele.
,,Jak se vůbec má ?" Optal se náhle až tím Ignis trochu zaskočil.
Sklopila pohled někam mimo.
,,No... Asi se má dobře... Včera zemřela... " Sklopila pohled. Cítila malou bolest v srdci, malé puknutí bolesti, jak rána byla ještě čerstvá... Brumbál se na ni podíval.
,,To jsem nevěděl." Řekl po chvíli.
,, Mrzí mne to..." Dodal po chvíli.
Ignis jen vzdychla.
,,Ani vlastně nemusí... Ano chybí mi a hodně... Ale nezemřela nadarmo. Musím něco udělat. Něco, o co mě požádala." Řekla letmo pevným hlasem. Připomněla se jí tak její tvář s milým úsměvem a jiskřícím očima.
,, Musím zjistit co se tu v kouzelnickém světě stalo... Protože mi něco říká že... Že to takhle být nemá... Kouzelný svět by měl sršet barvami a magií... Sice jsem... Moták ale i já cítím že tam je něco špatně... Připadá mi to... Mrtvé..." Sklopila pohled letmo ztrápený k zemi. Brumbál ji zamyšleně pozoroval. Překvapilo ho že Vlasta zemřela. Byla to silná žena, čekal že bude žít ještě pár let. Vypadá to, že Vlasta své poslání předala své vnučce. Překvapilo ho jen to, že ho zavolala Vlastina hůlka. Byla to její hůlka, byl si tím jistý. Z dívky cítil silný potenciál ale něco ho blokovalo aby vyplul na povrch. Takže jí ji musela Vlasta hůlku dát při posledních slovech.
,,Máš pravdu. Tento svět. Náš svět vypadal doopravdy jinak. Magie zdivočela a je neochvějná a nezkrotitelná. Svět je nebezpečný a rozsáhlý. Vlasta ti předala poslání. Které musíš dokončit.". Mluvil klidným hlasem Brumbál. Dívku po očku sledoval a zkoumal její reakci.
Ignis přemýšlela a měla svůj letmo podmračený výraz.
,,Ale proč já....? Nechápu to... Proč já..." Koukla na něj v očích bezradnost, kvůli nevědomosti. Proč ona. Proč zrovna ona. Ta co nemá žádné schopnosti, ta co nemá žádné magické síly...
,, Na to musíš přijít ty. Zřejmě v tobě Vlasta viděla něco víc, něco co ty vidět nedokážeš."
Ignis sklopila pohled a vzdychla.
,,Ale jak mám tenhle svět zachránit. Mám jen.... Pět dopisů z toho čtyři jsou pro stvořitele Bradavic, a já nevím co s nimi. Ani Moudrý klobouk nepromluvil..."
,,Moudrý klobouk ? Je spojený se školou. S Duchem Bradavic, který upadl do silného spánku, je pochopitelné že neodpoví. Ale pokud vím, zakladatele jsou čtyři a ty mluvíš o pěti dopisech." Zarazil se Brumbál a pohlédl na dívkou zkoumavým pohledem zkrz své půlměsícové brýle.
,, Poslední mám dát.... Někomu kdo se jmenuje ... Severus Snape..." Zamyslela se, jestli jméno říká správně. Brumbál zamrkal. Na Mistra lektvarů si velmi dobře pamatoval. Aby ne, když to byl on kdo ho zabil na Astronomické věži.
,, Vlasta mi ve snu říkala že mě povede při mé cestě...." Dodala jen Ignis a koukala na profesora.
,,Vím kdo to je. Byl to můj dobrý přítel
Je pohřbený v Prasinkách na hřbitově." Promluvil po chvíli Brumbál a vzdychl.
... .... ...... ....... ......... ......... ......... .........
Tak jsem zpět mí drazí přátelé s další kapitolou ^^ tentokrát je docela delší. Snad se líbí.
2220 slov xd