„Harry, myslels to vážně?“ zeptala se Hermiona šeptem na dvouhodinovce lektvarů, na nichž spolu vařili Bezesný spánek.
„Co?“ otázal se a dívka nepatrně trhla hlavou směrem k profesoru za katedrou.
Harry sledoval její pohyb a setkal se s onyxovou černí, jež změkla, když se do ní vpil svým pohledem.
„To přiznání,“ pokračovala, aniž by se jí otevřela ústa.
Mimovolně se usmál a v hrudi se mu zatřepotalo srdce, neboť Severus neznatelně nadzdvihl koutky v úsměvu. Obrátil se na ni.
„Jo, myslel.“
Zatvářila se ztrápeně. „Ron to neskousne.“
„Pokud je vážně kamarád, tak skousne. A pokud ne... Tak to přežije taky.“