„A nemohl bych tady zůstat?“ zeptal se Harry a unaveně zívl, přetahuje si přes hlavu tričko, v němž spal v nebelvírské ložnici, aby se později nemusel zdržovat převlékáním. Už ho nebavilo noční plížení ze sklepení v čase, kdy ještě ani domácí skřítkové nezatápěli v krbech.
„O prázdninách to snad půjde,“ slíbil Severus a podal mu neviditelný plášť.
Harry se svěšenou hlavou odcházel, zastavuje se mezi dveřmi.
„Vážně mě miluješ?“ šeptl nejistě.
„Velmi. Proč se ptáš?“
„Přál bych si dárek k Vánocům. Jen jeden jediný.“ Pohlédl prosebně do hlubokých onyxů. „Chci to přestat tajit.“
Severuse zalil pocit nevýslovného štěstí.
„Promyslím to.“