Následovaly tedy další dlouhé dny bez tebe. Nyní jsem se už netěšil na to, až přijdeš, protože jsem čekal, že to bude stále stejné. Že už si na mě nevzpomeneš.
Ztratil jsem naději v to, že bychom byli zase kamarádi. Zase ti nejlepší přátelé hrající hry, zase ti nerozluční přátelé s neutichající radostí.
Už jsem na nic nečekal.
Jen jsem existoval ve své prázdnotě, raněn tvou ignorací a zapomněním.
Už tu nebyl důvod těšit se na něco.