Dostihové závodiště bylo plné nadšeně diskutujících lidí. V jejich řeči člověk mohl zaznamenat útržky o právě skončeném dostihu a dostihu, který za pár minut začne. A uprostřed tohohle rozruchu byl i on, vraník se všemi čtyřma nohama vysoko bílýma.Házel svou krásnou hlavou někam k výšinám, jeho úzký nosní pruh vždy bílé zasvítil a on vypoulil své oči, souhrou podivných náhod se narodil s modrýma očima.
Kvůli něm se mu všichni posmívali, nejen jeho ošetřovatelé, ale i trenér,který ho měl vzít do tréninku.
Ten teď stál u majitele koně uprostřed padocku a díval se na vraníka, stejným pohledem jako před několika měsíci, když mu ho přivedli, aby s ním učinil zázraky.
Tenkrát prohlásil: "Ce bouffon je m'entraîne" což by se do češtiny mohlo přeložit jako: "Tohohle kašpara mám trénovat?"
Bohužel, co předurčí geny, ani pro plnokrevníky nepatřičné světlé oči nepřebije A tak byl hřebec do tréninku zařazen. Nikdo z pracovních jezdců ho nechtěl jezdit, přezdívali mu Ridicule, tedy směšný, i když jeho jméno znělo Le Nardo.
Jediným se vymykal, a to svou krásou. Hravě předčil veškeré koně ve stáji. Když klusal, vznášel se nad zemí a pokaždé dokázal svým hrdým postojem to, že on moc dobře ví, že je ztělesněnou krásou, ale ten kůň přece "má umět cválat a ne si tu vykračovat jako drezůrák!" říkával trenér a při zapisování rozpisu tréninku, připsal onomu vraníkovi ranní trénink navíc.
Jeho rodokmen je plný šampionů, je to plnokrevník, tak má i běhat! Majitel ho do závodů prosadil, chtěl dát každému ze svých koní šanci a kdo ví, třeba se I tenhle projeví teprve až na dráze nebo možná po několika dostizích.
A proto právě teď onen plnokrevník trhal vodítkem, na kterém ho vedl jeho vodič a čekal, kdy se postaví do startovního boxu, zvonek oznámí začátek dostihu, stejně tak jako se otevřou ty malá vrátka pro dostihové koně znamenající jediné – jdi! Běž!A vyhraj!
Na toho posledního se nečeká a nikdo mu věnovat pozornost nebude.A platí to tak napořád.V poli dvanácti koní se všichni zajímají o ty, co se perou o vítězství.
Dva krásní ryzáci, dotahují na sebe, navzájem se předhánějí a dokazují své kvality a o konečném výsledku rozhodla pouhá hlava!
Někteří lidé a ten, kdo si úspěšně vsadil, provolávali slávu vítěznému ryzákovi, když pod potem stále ještě rozverně poskakoval a na uzdečku mu připínali barevnou kokardu.
Majitel,žokej i trenér ho zaplavovali chválou. Na posledního vraníkačtyřicet délek za prvním z ryzáků si nikdo nevzpomněl. Jenjeho vodič ho útěšně poplácal po zpoceném krku a zašeptal mu:"Ty sem nepatříš!"