,,Na Kubu?" zopakoval to po mně. ,,Si myslíš, že jsem se dočista pomátl, že?" odvrátil jsem pohled. ,,Nie vôbec nie" chytil mě kolem ramen ,,Ak ho vidíš tak je to husté." Usmál jsem se na něj. ,,Kde teraz je?" podíval se na mě. Zamračil jsem se a ohlédl se po celém bytě. Seděl na sedačce a usmíval se jak sluníčko na hnoji. ,,Tam na sedačce u toho fialového polštáře" ukázal jsem na to místo. ,,Hustý" řekl Jawo ,,Ahoj Kubo." Postavil jsem se a běžel jsem do koupelny, kde jsem se zamkl a posadil jsem se do prázdné vany. Začal jsem brečet. JSEM BLÁZEN.
,,Ondy otvor" ozvalo se za dveřmi. Ani nevím jak dlouho tu sedím. Zhluboka jsem se nadechl, ale ani jsem se nepohnul. Už jsem ani nebrečel. Jen jsem nepřítomně čuměl do zdi. ,,Ondrej...otvor mu" ozval se hlas od umyvadla. Zase on. ,,Můžeš jít pryč?!" zavřel jsem oči. ,,Ondrej len chcem mať istotu, že budeš v poriadku..." popošel blíže ke mně. ,,Vypadni!" zakřičel jsem ,,Bylo mi líp, když jsem tě neviděl..zjev se tam radši Jarovi." Otočil jsem se zády k němu. ,,Ospravedlňujem sa ti, že som ti zas a znova ublížil...myslel som, že to pomôže." Tohle bylo poslední, co jsem od něj slyšel. Znovu jsem se rozbrečel. ,,Ondra prosím" ozval se znovu Jaro ,,Prosím ťa otvor tie dvere...bojím sa o teba." Mlčel jsem. ,,Prosím" řekl hlasem jako by se měl každou chvíli rozbrečet ,,Nemôžeš tam byť navždy." ,,Můžu" zašeptal jsem. Sledoval jsem kliku na dveřích. Zahlédl jsem, jak se klíč v zámku sám od sebe začal otáčet. Rychle jsem si sedl. CO TO DO HÁJE JE?! ,,No konečne si mi otvoril" vběhl Jaro do koupelny a objal mě. Odtáhl jsem si ho od sebe. ,,Ty sis otevřel dveře?! Jak si to udělal?!" řekl jsem stále v šoku. ,,Ja? Nie..ja som sa tej kľúčky ani nedotkol" zmateně se na mě podíval. ,,Já taky ne" vydechl jsem. ,,Kuba" řekli jsme oba naráz. Podívali jsme se na sebe. Zavřel jsem oči a opřel se o chladné kachličky na stěně. Jaro si mě přitáhl k sobě a pevně mě objal. Nechal jsem to tak a přemýšlel jsem jakou chybu jsem udělal, že jsem na něj začal křičet.