Tak brzy. Ale až moc pozdě pro moji mámu která mě probouzela v deset hodin dopoledne.
~ Máme naspěch Choi, jestli nevztaneš tak ti to uletí, a letadlo na tebe nepočká.
Vyhrožovala mi s ne moc příjemným výrazem ve tváři, což nebylo moc super ji takhle vidět po ránu.
Pokoušela jsem se vstát z postele ale moc se mi jako obvykle nechtělo. Po pár minutách jsem se šla převléknout a vytáhla jsem ze skříně něco na letní styl, neměla jsem v plánu se venku usmažit a tak jsem si vzala tílko a k tomu černé kraťasy.
Lehce jsem se nalíčila, postačil mi jen korektor nejsvětlejší barvy řasenka a trochu tvářenky.
~ Už jdu!. Okřikla jsem mámu která už na mě čekala v předsíni u dveří.
~ Hlavně na sebe dávej pozor a drž se pokynů svého otce, než těch tvých kamarádů.
Jen jsem na její příkaz znechuceně kývla v souhlas, popadla svůj kufr, rozloučila se s mámou a nasedla do žlutého taxíku který byl zaparkovaný u bytovky.
Aspoň si od toho všeho nějak odpočinu. Budu ráda když zapomenu na všechny ty problémy jako je škola, a nedodělané domácí úkoly z angličtiny.
Jela jsem přibližně půl hodiny než jsem vystoupila před letiště kde bylo stovka lidí kteří se stejně jako já snažili dostat na terminál. Po těžkém hledání vidím vstup do mého letadla se směrem do Busanu.
>•<
Když jsem uslyšela svůj budík na mobilu který mě měl vzbudit hned pět minut před příletem, posbírala jsem si všechny věci co jsem měla na sedačce a pomalu jsem se blížila k východu z letadla.
< Choi Hyo Soo > psalo se na velkém kusu papíru který vyzdvihal mladý pán jenž stál u menšího mikrobusu který mě měl zavést za mým otcem do centra.
V busu jsem si zapla písničku od GOT7, miluju ty chlapce, nejen že jsou talentovaní ale také hezcí, a to se musí nechat.
Behem cesty jsem se zadívala na malé kapsičky které stékaly z malého okýnka. Přemýšlela jsem o spoustu jiných věcí než obvykle, třeba co by se stalo kdybych byla slavná, nemusela bych mít tolik nadbytečných prací, které mě jako každý den nehorázně zatěžují a ubírají energii z každého normálního dne.
Po dlouhém přemýšlení nad mým životem prudce zabrzdil autobus čímž se mi všechny věci rozsypaly na chodbu mezi autobusem.
Když řidič zastavil, pomohl mi a já vystoupila na kraj chodníku vedle krásného jednopatrového domu světlešedé barvy.
Můj otec je na tom o poznání líp jak já s mojí mamkou.
Pracuje jako spolupracovník v nahrávacím studiu, takže se dá očekávat že se zná se slavnějšími lidmi.
Zazvonila jsem na průhledný zvonek, otevřeli se dveře a v nich stál od ucha k uchu můj usmívající se otec.
S otevřenou náručí mě přivítal a pozval dál.
~ Tak jak se máte?
~ Ne zas tak špatně jak před půl rokem.
Odpověděla jsem mu s neutrálním výrazem ve tváři, nejsem teď nějak extrémně šťastná že tu jsem. Ale to si vždy za pár dnů zvyknu.
~ Promiň tati, ale není mi nějak dobře asi si půjdu lehnout tak dobrou.
Odložila jsem svojí večeři, které jsme se ani nedotkla a utíkala jsem do svého pokoje.
Poslední půl hodiny jsem se k smrti nudila a pak mi zapípal mobil na který mi přišla zpráva od mé kamarádky Hyuny která bydlí pár bloků odtud.
H : Ahoj, chtěla bych s tebou někam zajít pokud budeš mít čas, jestli můžeš tak napiš.
Me : Ahoj, klidně přijdu stejnak se tu nudím.
H : Dobrá, tak za půl hodiny před Toronto klubem. Už se těším. ^^
Ona si pro mě vždycky nachystala nějakou párty, sice párty mezi padesáti lidmi moc nemusím ale jednou za čas se to dá.
Když jsem měla ještě pár minut, tak jsem se ještě šla líp převléknout, ale čeho jsem v tuhle chvíli litovala byli ty šaty které jsem si jako blbá nevzala.
Převlékla jsem se do něčeho nejvíce vhodného, popadla svou kabelku z kufru k tomu černé střevíce a vyšla k baru.
Došla jsem k baru, všude tma a nechutný zápach tvrdého alkoholu který byl cítit už dva metry ode dveří.
Najednou se kolem mě obmotali chladné ruce které mě pevně svírali kolem hrudníku. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem se pokoušela máchat rukama všude kolem sebe.
Když se mi podařilo se kouknout na malou drobnou osobu která chytla záchvat smíchu tak mě to tedy v tu chvíli nepřišlo směšné.
~Hyuno! Já z tebe jednou chytnu infarkt a pak se smát nebudeš.
~ Ne promiň, vždyť víš jak já mám ráda když tě můžu nějakým způsobem vystrašit.
Řekla s dušeným smíchem a spolu jsme otevřeli dveře to klubu. První dojem nebyl tak špatný, byl to o něco lepší taneční klub kde to žilo chlastem a hudbou.
Při vztupu do klubu jsem na sobě cítila cizí pohledy mladých kluků kteří seděli u baru se skleničkou silné whiskey v ruce.
S Hyunou jsme se posadili k nejbližšímu stolu který byl hned na rohu. ~ Pojď si zatancovat Choi, vždyť je to zábava.
~ S kým prosimtě?, já v kapse žádného biase s sebou nemám.
Zasmála jsem se a na potvrzení jsem ji ukázala prázdnou kapsu i bez peněz.
~ Je to easy, prostě půjdeš na parket, kde tě tam nějaký hezký kluk pozve k tanci.
Podívala jsme se na ní nechápavým výrazem a zakroutila nechápavě hlavou.
~ No to na tom parketu budu čekat dlouho až tam klidně vyčekám důlek.
Odpověděla jsem ji se smíchem a napila se doušku chladného džusu.
Hned co se Hyuna sama pohybovala v rytmu písně, nějaký kluk ji o tanec poprosil. Myslím si že u mě to bude opakem.
Když mi vyschlo v krku tak jsem se rozhodla že si půjdu natočit nějaký tvrdí alkohol a trochu se odvázat.
Když jsem vztala a došla pro whiskey s ledem, šla jsem zpátky na místo ale v tom momentu sem ve slepém bodu narazila do jednoho kluka předemnou a všechnu tekutinu že skleničky mu vylila na jeho černé sako.
~ Promiňte, ale tohle sako bylo velmi drahé!
Vyjel na mě kluk který vypadal jako kdyby bral steroidy k snídani. Měl přebarvené vlasy na lehce stříbro, byl menšího vzrůstu a jeho rty byli neodolatelné, takže se dalo říct že by stály i za malí hřích.
~ O-mlouvám se, to jsem nechtěla.
Řekla jsem provinilým hlasem a sklopila hlavu do země.
~ Dobrá, nevadí, ale za tohle mě pozvete na drink.
Líbil se mi, ale jeho chování mě celkem odpuzovalo, byl to arogantní rozmazlenec.
~ Díky
Poděkoval a poté jsme se hodili do řeči
~A ještě si se nepředstavila. Já jsem Jimin, Park Jimin.
~ J-á jsem Choi Hyo Soo, ale říkej mi Choi.
Vykoktala jsem že sebe nejistým hlasem a nejistě jsem se na něho podívala.
On se na mě jen díval, olízl si horní ret a položil prudkým pohybem svou skleničku.
~ No, už musím, těšilo mě, a děkuju za to sako.
Prořekl arogantně sebral si svoje věci jako je jeho iPhone a jeho promočené kvádrové sako a zaplatil a odešel z baru.
~ To bylo Ú.Ž.A.S.N.Ý!....
Vyhláskovala na mě Hyuna opilým tónem v hlase takže musela vypít víc jak dvě skleničky.
~ Jasně, jak pro koho..
Řekla jsem jí znuděným hlasem a posadila se s prázdnou skleničkou na gauč.
~ Co se ti stalo, seš nějak... mokrá.
~No jo, potkala jsem tady fakt hezkýho ale fakt hezky arogantního blbečka na kterýho jsem omylem vylila sklenku whiskey.
Hyuna se jen posmála pod její skleničkou u pusy, a šla zaplatit.
Musela zaplatit vše i za mě protože já neměla ani floka.
~ Hele takových blbečků ještě potkáš. Zato já jsem si to dneska pořádně užila, ten kluk byl celkem milý a pozval mě na pár skleniček.
- Hyuno, ne že to jde vidět ale i cítit.
Během půl hodiny jsme už vyšli z baru, myslím si že pohled na nás stál za smích, cítila jsem jak mi už džus s whiskey proudí v žilách víc než samotná krev.
Začala jsem se chytat za cihlovanou fasádu domu který byl nejblíž jinak bych stoprocentně spadla jako hruška na trávník.
Když jsme byli u mého domu, rozloučila jsem se s Hyunou. Teď ani moc nechápu jak jsme se doplazili k domu protože je celkem kus od klubu.
Zabouchla jsem dveře a hned jsem běžela k záchodu, hned už od začátku jsem věděla že míchat pět drinků na ráz nebyl dobrý nápad, nebo aspoň ne pro mě.
Hned co se mi udělalo líp tak jsem si sedla do postele a skoro jsem ani nevěděla jak se chodí. Jen jsem se koukla na hodiny které ukazovali 00:47. Jen jsem se převlékla do pyžama. A ani ne za pět minut jsem propadla do říše snů.
Hi everybody!
Myslím že teď budou moje FF vycházet možná o trochu dřív než jsem původně říkala, ale nic neslibuju 🍀
Budu doufat že tohle nebude tak moc špatné k přečtení.
Takže ať se vám líbí nová část a napište pokud mám s tímhle tématem pokračovat. Budu ráda za jakýkoliv ohlas.
>•< Bye ~Lola~ >•< 🕊️✝️