Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ruka toho, kdo je způsobil.
Christina: Konečně jsem se i pořádně vyspala. Je sice půl jedenácté,ale to je jedno. Ani noční můra se mi nezdála...vlastně se mi nezdálo nic.
Postavila jsem se z postele a rozhodla se že si dám horkou sprchu. Proto jsem vešla do koupelny a vyslikla se.
Vešla jsem do sprchoveho koutu a pustila jsem na sebe vodu. Miluju ranní sprchy. Vždy se pak cítím o mnohem lépe. Když jsem se umyla tak jsem vylezla ze sprchoveho koutu a obmotala si kolem svého těla ručník. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a pokroutila hlavou. Jak jsem se mohla narodit tak ošklivá? Všichni jsou tak hezký ale já? Mám tmavě hnědé vlasy a zelenošede oči. Nejsem nic extra. Jsem obyčejná.
Udělala jsem si ranní hygienu a namalovala se. Pak jsem přešla do pokoje a ze skříně jsem si vyndala kraťasy a bílé volné tilko. Samozřejmě že jsem si obvazala svoje zápěstí. Seběhla jsem po schodech dolů a šla si udělat pití. Napila jsem se a přemýšlela co budu dneska dělat.
Mohla bych se jít projít... Jo to by byl dobrý nápad,máma stejně přijede až zítra večer. Proto jsem si vzala koženou bundu a oblékla si ji. Sice je venku teplo ale já nechci aby někdo viděl moje obvazane zápěstí.
Vzala jsem si klíče do rukou a vydala se ven. Zamkla jsem dům a vyrazila do parku. Jen tak jsem se procházela a vzpomínala jsem na ty časy když jsem byla ještě šťastná. Kéž by se táta vrátil. Od té doby co odešel se celej můj život zhroutil. A je to pořád horší a horší. Někdy přemýšlím i o sebevraždě. Možná by mi bylo poté lépe.
Potřasla jsem hlavou ,abych se zbavila ošklivych myšlenek a sedla jsem si na lavičku. Začala jsem přemýšlet o tom co bude dál. Nerada přemýšlím o budoucnosti. Vrátí se knam zpátky táta? Tuhle otázku si kladu pořád dokola. Vážně mi táta chybí. Už jsou to dva měsíce co táta odešel. Mě to ale přijde jako kdyby odešel včera.
"Christi?" uslyšela jsem za sebou něčí hlas a hned jsem se otočila. Za mnou stál Justin a nejspíše i jeho parta. Všichni stali na místě kromě Justina. Ten šel nejspíše ke mě. Neřekla jsem mu dost jasně že mu nedám? "Ahoj" řekl a posadil se vedle mě na lavičku. "Ahoj?" zeptala jsem se ho a on se zasmál. "Ryan dneska pořádá party a jsi zvaná" řekl a mrkl na mě. "Ne děkuji" odpověděla jsem a stoupla si. "Proč?" zeptal se a také si stoupnul.
"Protože taky pořádám party. Budu tam jenom já a budu koukat do zdi. Takže taky tě zvu" řekla jsem ironicky. Justin jen nadzvedl obočí a dal si ruce do kapes. "Fajn,rozmyslím si to" řekl Justin a já jen protočila očima a vydala se domů.
Když jsem přišla domů tak jsem hned šla do ubýváku a sedla jsem si na gauč. Ten Bieber je asi tak blbej že si myslí že mu dam? Myslí si že pujdu na jeho party,tam mě opije a ojede? Já nejsem jako ostatní holky. Kdyby zjistil všechny ty příšernosti o mě co se ve škole říkají,tak by se na mě ani nepodíval.
Nenávidím svůj život. Dříve jsem měla i kamarádky jako všichni ostatní, ale já se uzavřela do sebe a ignorovala je. A oni mě pak nechali být. Mysleli si že jsem se zbláznila. Važně kdyby si někdo prošel tim co já tak by mě chápal. Bohužel mě nikdo nechápe a ani nepochopí. Protože nikomu neřeknu co se v mém životě děje. Nikdy,raději budu trpět sama. Stejně už nikoho nezajímam ani svojí mámu.
Už mě nebavilo jen tak sedět na gauči a proto jsem se vydala nahoru do svého pokoje. Na svůj malířskej stojan jsem si dala papír a na paletu nanesla tempery. Ještě jsem si došla pro vodu. Někdy když jsem se cítila sama nebo uplně na dně tak jsem malovala. Vždy namaluju obraz podle toho jak se cítím. Namočila jsem štětec do barvy a začala malovat.
Když už jsem domalovala svůj obraz tak jsem uklidila tempery a paletu. Podívala jsem se na obraz a usmála se. Malovala jsem celkem dlouho už je sedm hodin večer. Nejednou jsem ale uslyšela zvonek.
Proto jsem šla dolů otevřít. "Ahoj" řekl Justin a usmál se. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho a prohlédla si ho. "Rozhodl jsem se, že nepujdu na Ryanovo party ale k tobě" řekl a zakousl se do svého rtu. "Dobře,tak pojd dovnitř" řekla jsem a pustila ho dovnitř.
Justin vešel a sundal si boty. "Fajn a ted vážně,co po mě chceš?" zeptala jsem se ho. "Co tě žere?" zeptal se mě a nadzvedl obočí. "Oh tak promiň no ale mě je jenom patnáct a tobě dvacet. Takže nechápu proč se zahazuješ semnou." odsekla jsem a šla do obýváku kde jsem si sedla na gauč. "Co máte všichni pořád stím věkem?" zeptal se mě a sedl si vedle mě.
Já jsem jen nadzvedla obočí a opřela si hlavu o opěradlo. "Pořád si mi neodpověděl na mou otázku. Proč jsi přišel?" zeptala jsem se ho a on se zasmál. "No dejme tomu, že tě chci více poznat. Jsi jediná která mě vždy odpálkuje. Všechny holky by se po mě vrhli ale ty mě odkopneš jako nějakej fotbalovej míč" řekl Justin a rukou si zajel do vlasů.
"Haleď neber to špatně,já jsem takhle hnusná na všechny." šeptla jsem a podívala se na něj. "A proč?" zeptal se mě a já se ironikcy zasmála. "Neřekneš mi to co?" zeptal se mě a já pokroutila hlavou. "Dobře stejně o to víc to chci vědet" řekl a oba jsme se zasmáli. "Pujdeš už domů?" zeptala jsem se ho a ukázala mu na dveře. "Ne" řekl a díval se na mě. "I když tě vyhodím?" zeptala jsem se ho a Justin se zasmál. "Stejně nepujdu" řekl vážně.
Mezi námi vládlo vážně divné ticho. Ani nevím co mám říkat,vůbec ho neznám. A ani ho znát nechci. Vím akorát že je hezkej,namakanej a naprosto dokonalej. Ale kluci je poslední věc která by mě měla zajímat. "Fajn,stejně zachvilku odejdeš,protože tě to tady přestane bavit" řekla jsem a stoupla si z gauče. "Uvidíme" řekl Justin a mrkl na mě.
Já jenom protočila očima a vydala jsem se nahoru do svého pokoje. Bylo mi to upřímně jedno že mám cizího kluka dole. Přešla jsem ke stojanu s mým výtvorem. Vzala jsem ten papír a položila ho na postel. "Ty umíš malovat" řekl Justin který stál těsně za mnou. "Dovolila jsem ti vejít do mého pokoje?" zeptala jsem se ho a zamračila se. "Ne a komu to vadí? Já si vždy vemu co chci" řekl Justin a mě ty poslední slova zarazila. Veme se co chce? Vážně? Pche tak určitě,si moc věří.
"Ty umíš malovat?" zeptala jsem se ho. Justin kývl záporně hlavou. "Obdivuju ty lidi kteří to umí, já jsem na malování uplný dřevo" řekl a prohlížel si můj obraz kterej jsem před pár minutami dodělala.
"Pojd sem" řekla jsem a on ke mě přešel. Dala jsem čistej papír na stojan a vzala si znova paletu. Dala jsem na ní barvy a podala Justinovi štětec. "Maluj" přikázala jsem mu. On na mě jen vyděšeně koukal. "Neni to moc dobrý nápad." řekl a podával mi štětec. "Haleď stačí stim štětcem jenom přejet po papíře." řekla jsem mu a chytla mu ruku v které držel štětec.
Začala jsem snim čmárat po papíře a docela to vypadalo dobře. Když jsem si všimla že se Justin kouká na mě tak jsem jeho ruku pustila a začervenala se. "Tak a ted ty" řekla jsem a odstoupila od něj. Mezitím co Justin maloval jsem ho pozorovala. Ty jeho svali jak se napínali když maloval. Je vážně dokonalej a neni to asi až takovej debil.
"Hotovo" řekl Justin a stoupl si dál od stojanu. Já jsem přešla ke stojanu a nadzvedla obočí. "Co to má bejt?" zeptala jsem se ho a Justin se zasmál. Z mého nádherného obrazu udělal Justin dětské omalovánky. "No to ve prostřel měl být pes" řekl a uchechtl se. "No to je teda super já ti udělam pozadí a tys to zkazil tak, že jsi namaloval do prostřed nějaký přerostlí prase" řekla jsem a pokroutila hlavou. "Pes,je to pes a né prase" řekl Justin,já jsem jen protočila očima a vzala si od něj tu paletu a štětec.
"K malování tě už raději nepustím. Škoda papíru" řekla jsem a tvářila se vážně. "Fajn" odsekl Justin a dal si ruce do kapes. "Neříkej mi že ses urazil" řekla jsem a drobet se zasmála. Justin ale neodpovídal. Oh on se vážně urazil! No to snad ne! Takže je taky ke všemu urážlivej....
"Ty taky moc hezky nemaluješ" řekl a pořád se na mě díval. "Vážně? Dík" řekla jsem mu a vyrazila dolů do kuchyně. Slyšela jsem jak se Justin směje a de za mnou. Tak tohle bude ještě dlouhej večer. "Mohli by jsme se koukat na film" navrhla jsem, protože jsem věděla že on neodejde jak jsem předpokládala. Má na mě dost pevné nervy. Ale až mu někdo řekne ty drby z naší školy,tak se mi bude vyhýbat obloukem. "Super" řekl Justin a šel do obýváku. Já jsem mezitím udělala popcorn a nalila pití.
Když jsem všechno připravila tak jsem šla za Justinem do obýváku. Už seděl na gauči a byla zapnutá televize. "Co jsi vybral za film?" zeptala jsem se a sedla si vedle něj "Um....Lesního ducha" řekl a zasmál se. "Chceš snad abych měla ještě více nočních můr?" zeptala jsem se ho a Justin pustil film. "Ano přesně to chci" řekl a já ho bouchla jak malé dítě do ramena. Samozřejmě že se Justin hned rozesmál.
Musím uznat že tenhle horor nesnáším. Pouštěla jsem si ho už jednou a pak jsem si ho už nikdy nepustila. Protože jsem měla z toho noční můry a skoro vůbec jsem nespala. Když jsem věděla, že v tom filmu bude nějaká ošklivá scena tak jsem zavřela oči a otočila se na bok. Hlavu jsem si zabořila do gauče. "Christi jsi v pohodě?" uslyšela jsem Justinovo hlas. Proto jsem se na něj otočila a usmála se. "Jasně" řekla jsem s koukala se znova na film.
Když horor skončil tak jsem se pořád koukala na černou obrazovku. Ten pocit že jsem tady doma sama mě děsí. A to docela dost. "Vážně jsi v pohodě?" zeptal se mě znova a já se konečně na něj podívala. "V nejlepším" odpověděla jsem a stoupla si.
"Kolik je hodin?" zeptal se mě a také si stoupl. Já jsem se podívala na hodiny a vykulila oči. "Je půl jedný ráno" řekla jsem. "Dobře,tak dík za skvělou párty,už asi budu muset jít domů" řekl Justin a přešel ke dveřím. "Jo jo jasně" řekla jsem a šla sním ke dveřím. "Tak teda čau" řekl a otevřel dveře. "Moment to mám tady doma zůstat sama?" řekla jsem svojí myšlenku nahlas. "Neříkej mi že se bojíš" řekl Justin a nadzvedl obočí. "Nebojím" odsekla jsem a on si nasadil svoje černé brýle. Vždyť je tma,je on normální?
"Fajn,tak já jdu" řekl a pokroutil hlavou. Už jsem mu ani neodpověděla a zavřela dveře. Ten horor mi pouštět neměl. Asi ho za to zabiju. Stejně zítra už si na mě nevzpomene. Po dnešku budeme zase dělat že se neznámé. Určitě,tuty typy kluků znám. Teda znala jsem.
Povzdychla jsem si a vydala se nahoru do pokoje. Jsem docela unavená. Proto jsem si jenom sundala kraťasy a vzala jsem si volné triko. Lehla jsem si do postele a přikryla se peřinou. Dnešek byl dost divnej a to myslím vážně. Po dlouhý době jsem se zase s někým normálně bavila. No ale bylo to určitě i naposled,zítra a další dny na to všechno zapomene. Určitě zjistí všechny ty drby a proto mě nechá být,bude dělat jako že mě nezná. Takhle to dopadlo vždycky. A mě je to upřímně už jedno. Zvykla jsem si. A vlastně když teď o tom přemýšlím,jak mohl Justin vědět kde bydlím? Po chvilcd přemýšlení jsem konečně v klidu usla.