Pohled Marcuse
Po večeři jsem šel hned k sobě do pokoje. Musel jsem přemýšlet nad našim turné. Doufám, že se nám povede.
Zítra konečně jedeme na turné. Sice se moc netěšim na toho nového manažera, ale to mi náladu nezkazí.
Po dlouhé době jsem zapl mobil a najel na instagram. U našich fotek jsem odpověděl na pár komentářů a chystal se zas vypnout mobil, ale přišla mi nová zpráva:
Tak co, jak se těšíš na to vaše trapné turné? Určitě to zase pokazíš! Jako vždy! Si prostě k ničemu!
Tak ahoj a přeji hodně štěstí na tom vašem turné...
Tyhle zprávy mi chodí skoro pořád. Od tý doby co před měsícem odešel náš manažer Paul, tak všechno bylo v pořádku. Ale teď je všechno na houby!
Dal jsem si hlavu do dlaní a začal jsem brečet. ,,Proč se všechno musí dít zrovna mě!" říkal jsem si v duchu.
Někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem si otřel oči a lehl si na postel zády ke dveřím.
,,Dále" řekl jsem a snažil jsem se, aby na mim hlase nešlo poznat, že jsem brečel. Někdo pomalu vstoupil dovnitř a šel směrem ke mě.
,,Marcusi děje se něco?" zeptala se mě osoba a já podle hlasu poznal, že je to mamka.
,,Ne nic se neděje" odpověděl jsem jí ,, jen jsem trochu unavený" dodal jsem pochvíli.
,,Dobře tak dobrou noc" řekla a odešla z miho pokoje. Posadil jsem se na posteli a znovu začal brečet.
Seděl a brečel jsem docela dlouho a pochvíli jsem ucítil jak mě někdo obejmul. Podle vůně jsem poznal, že je to Tinus.
Hlavu jsem mu položil na jeho hruď a nechal se jím uklidňovat. Po chvíli jsem se uklidnil a Tinus mi popřál dobrou noc a odešel pryč.
Chvíli jsem tam ještě seděl a po chvíli jsem si zase lehl. Zadíval jsem se z okna ven a začal jsem přemýšlet. Po chvíli jsem vyčerpáním usnul.
Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí a za hvězdičky a komentáře budu ráda.
Vaše Katte