Pod hvězdným nebem opět tam stáli,
pod hvězdným nebem, své sny si přáli.
Pod hvězdným nebem, luna v půlměsíc,
se dvě zamilované postavy k sobě tisknou víc.
Jedna noc, tak krátká se zdála,
jedna noc, kterou se princezna smála.
Rytíř, láska jejího života, vracel se z boje,
přivedl však do jejího srdce nepokoje.
Princezna si krásného prince měla vzít,
jenže tento původem prostý mladík jí znal víc.
Už jako malí si při měsíci hráli,
už jako malí si lásku svou vyznávali.
Pod hvězdným nebem se mohli naposledy rozloučit,
pod hvězdným nebem mohli pro jednou ochutnat vášně hřích.
K ránu však rytíř musel odjet,
princezna se později dozvěděla, že ve válce přinesl velkou oběť.
Pod hvězdným nebem na něj denodenně vzpomínala,
pod hvězdným nebem s myšlenkou na něj usínala.
Pod hvězdným nebem, kde slunce slábne,
tam láska mezi dvěma lidmi navždy vládne...