S pláčem jsem utekla na takový menší balkónek, kde jsem se opřela o kamenné zábradlí a plakala. Zamnou se ozval šum a po chvíli promluvil ženský hlas.
,,Promiňte.''řekla stařenka s holí v ruce. Lekla jsem se a otočila se na ní.
,,Nemáte něco k jídlu? Třeba kůrku chleba? Stačí i kapka mléka.''řekla a já se usmála.
,,Ano, ano jistě hned vám něco přinesu.''řekla jsem a seběhla schody k menším skleněným sudům, ve kterých bylo mléko z města. Vzala jsem misku a nalila do ní mléko. Po té jsem zpátky po schodech vyšla na balkónek a podala misku stařence.
,,Pročpak pláčeš děvče?''zeptala se mě a já se smutně usmála.
,,Ale to nic.''řekla jsem sledovala stařenku.
,,Nic. Co je miska mléka? Taky nic. Ale laskavost ji zcela promění.''řekla a já se usmála. Stařenka rychle vypila mléko a ke konci z ní vyšel legrační zvuk. Zasmála jsem se a ona se na mě naléhavě podívala.
,,Nechci tě honit, ale moc času už nemáš Elko.''řekla a já se na ní překvapeně podívala.
,,Odkud mne znáte? Kdo jste?''zeptala jsem se a sledovala jí.
,,Kdo já jsem? Čekala jsem, že ti to dojde rychleji. Jsem tvá víla kmotřička.''řekla a já se uchváceně usmála.
,,To není možné. Ty neexistují. Jsou to jen pohádky pro malé děti.''řekla jsem a sledovala jak vstává ze staré lavičky.
,,Nevěřila v mě tvá vlastní matka? A neříkej ne, já jí slyšela.''řekla a já vykulila oči.
,,Slyšela?''řekla jsem a ona se vydala směrem po schodech dolů.
,,Oh, láry, fáry, fáry, láry. Tak pustíme se do toho. Nejdřív si obléknu něco vhodnějšího.''řekla a podívala se s úsměvem na mě.
Přešla na trávník a svou hůl, kterou do ted držela v ruce vyhodila do vzduchu. Kolem ní začali létat jiskry a já zalapala po dechu. Kolem stařenky se utvořila velká koule ze třpytek a jiskřiček a hůl chytila do ruky. Najednou jiskry zmizely a přede mnou stála krásná paní v krásných, bílých, třpytivých šatech.
,,Ach to je lepší. Kde jsme to skončili?''zeptala se a podívala se na mě. Přiběhla jsem k ní a prohlížela si jí.
,,Jak jsi to..?''byla jsem slovy bez sebe.
,,Á už vím. Potřebujeme něco co vzhledem připomíná kočár.''řekla a já se rozhlížela kolem.
,,Ehm, co ty necky?''řekla jsem a ona si povzdychla.
,,Necky a kočár? Ne. Ovoce, či zeleninu. Máte tu melouny?''zeptala se a já zavrtěla hlavou.
,,Artyčoky?''zeptala se znovu a já znovu zavrtěla hlavou.
,,Papáje?''zeptala se zoufale a já zavrtěla hlavou a já dostala nápad.
,,Oh, stačily by dýně?''zeptala jsem se a ona se usmála. Rozešli jsme se ke skleněnému skleníku a vešli dovnitř.
,,Mmm, dýně. To jsem ještě nezkoušela.''řekla a rozhlížela se po skleníku. Spatřila největší dýni a vítězně se usmála.
,,No vida. To půjde. Nůž.''řekla a já jí ho podala. Dala mi svou hůlku a já jí opatrně chytila. Uřízla dýni a zvedla ji.
,,Oh to je tíha. Pozor myšky.''řekla a málem spadla s dýní na myšky, ale ty včas odběhli pryč.
,,No nic. Nevadí, uděláme to tady.''řekla a já se na ní nechápavě podívala.
,,A co jako?''zeptala jsem se jí a ona si ode mě převzala svou hůlku.
,,Proměníme tu dýni v kočár.''řekla a já chápavě přikývla. Mávla hůlkou směrem k dýni a ta se začala hýbat. Po chvíli začala růst a růst čím dál víc.
,,Já jen.. Tak mě napadá, že jestli ještě vyroste.''řekla a zakřičela jsem. Dostali jsme se ven ze skleníku a utíkali daleko od něj. Když jsme se zastavili, skleník se rozletěl na několik kousků a byly tu opět ty krásné jiskřičky. Najednou se před námi objevil krásný zlatý kočár. Zalapala jsem po dechu a usmála se.
,,Ty jsi vážně moje víla kmotřička.''řekla jsem s úsměvem.
,,Tak kde máme myši?''řekla a rozešla se k myškám. Šla jsem za ní a dívala se co má v plánu.
,,Bibidi, babidi, bů!''řekla a myšky se přeměnili v krásné, bílé koně. Usmála jsem se a dívala se na ně.
,,Tak a co dál? Máme kočár, koně.. Lokaje!''řekla a já se na ní překvapeně podívala.
,,Lokaje?''zeptala jsem se a ona přikývla.
,,Oh, roztomilé ještěrky. Bibidi, babidi, bů!''řekla a před námi se objevili dva lokajové.
,,Tak a ted ještě kočí.''řekla a zaměřila hůlkou na našeho housera. Z housera se stal kočí a najednou promluvil.
,,Neumím kočírovat.. Jsem houser.''řekl a já se zasmála.
,,Tak všichni na svá místa, moc času už nemáme. Honem.''řekla a rozeběhla se před náš dům.
,,Oh vílo kmotřičko! Mé šaty.. V těchhle jít nemůžu. Nemůžeš je spravit?''zeptala jsem se jí.
,,Spravit? Ne, přičaruji ti nové.''řekla a začala si mě prohlížet.
,,Oh ne, to prosím ne. Tyhle patřily matce a chci je mít na sobě, když tam půjdu. Tak tam vlastně bude semnou.''řekla jsem a usmála se.
,,Ano rozumím. A nebude ti vadit, když jim dám šmrnc? Nevadí ti modrá?''zeptala se opatrně a já zavrtěla hlavou.
,,Ne.''řekla jsem s úsměvem. Mávla ke mě hůlkou a kolem mě začali poletovat modří motýli. Začala jsem se pomalu točit dokola a mé šaty se začali zbarvovat do modro. Najednou jsem se celá otočila a mé šaty byly krásné, modré a měli nadýchanou sukni až na zem. Účes jsem měla smotaný, ale vlasy jsem měla polo rozpuštěné. Malí motýlci se usadili na vrchní části a já se usmála.
,,Jsou překrásné. Líbily by se jí.''řekla jsem s úsměvem.
,,Tak jdeme. Pospěš si, přijdeš pozdě.''řekla a já se usmála a rozeběhla se s ní ke kočáru. Kočí mi podal ruku a tak jsem se jí s úsměvem chytla a poděkovala.
,,Ještě moment! Co ty škrpály? Sundej si je, přičaruji ti nové.''řekla a já si tedy sundala své staré baleríny. Na nohou se mi objevili krásné střevíčky, ale byly ze skla.
,,Ale vždyť jsou ze skla?''řekla jsem a ona se usmála.
,,Ano, ale zjistíš, že jsou velmi pohodlné. A ted už si nastup.''řekla a já se usmála.
,,Oh, vílo kmotřičko? Co macecha a sestry?''řekla jsem s pochybami.
,,Neboj se. Postarám se, aby ti nepoznali. A ted už doopravdy běž a užij si královský bál.''řekla s úsměvem, mávla ke mě hůlkou a já nastoupila do kočáru.
,,Oh málem bych zapomněla. Měj na paměti, že kouzlo je jen dočasné. Přesně o půlnoci s posledním úderem zvonu, se moc kouzla zlomí. A všechno bude zase tak, jako dřív.''řekla.
,,O půlnoci? Tak to mám spoustu času. Děkuji, děkuji moc.''řekla jsem s úsměvem. Kočár se rozjel a já kmotřičce zamávala.
,,Sbohem.''řekla jsem s úsměvem a ona mi také zamávala. Opřela jsem se o opěradlo a s úsměvem jsem sledovala cestu, po které jsme jeli na královský bál.
Ahoj lidičky, je tu další část a předem říkám, že ještě bude podle mě 5 částí.. Nevím to jistě, uvidím, jak se mi to podaří.. :)) Líbí se Vám příběh? Byla bych ráda za nějaký komentář. Mohla bych některou z vás pak vybrat a věnovat vám jednu část, co vy na to? <3 Pokud vás mohu poprosit o sdílení, byli by jste úžasní! <3 Nebo mi můžete dát follow na instagramu. <3 Follownu vás zpátky a sdílnu vás na stories! <3
Instagram je na mém profilu na wattpadu.<3
Hope u like it! <3