Kdyby se náhodou někdo divil, proč je po 19. kapitole 22., je to z toho důvodu, že 1) čekám na 20. kapitolu od Piskor (nijak nechvátám) a 2) 21. kapitolu napíšu až po tom, co zjistím, jak skončila ta 20. V hlavě se mi zrodil grandiózní nápad na tuhle kapitolu, tak snad se budete bavit stejně, jako já :D
-
Ty Auřiny dračí spalničky přišly nečekaně.
Bylo to zrovna v době, kdy Ambo hrál s Llyan šachy, když přiběhla celá udýchaná Piskor a mezi žblebtáním o nespravedlnosti světa zjistili, že Auru přes noc převezli ke Svatému Mungovi. Nečekaně u ní totiž vypukly dračí spalničky.
„Cože?" zděsila se Llyan a na tři sekundy se jí zastavilo srdce.
„Jo!" vypoulila oči Piskor. „Když celá zčervenala, už mi to bylo divný. Pak mi to v noci nedalo a vzbudila jsem jí, jakože dojdeme za Longbottomovou. Ale to už byla rudá jak ředkev a nesrozumitelně blekotala! Longbottomová ihned zavolala rychlý převoz k Mungovi..."
„To je strašný." prohlásila Llyan a pokřižovala se. Ambo jí dal za pravdu.
„Ale aspoň mám jednu dobrou zprávu. Aura ty spalničky dostala od Notta, ten už je taky u Munga!" vydechla Piskor a praštila sebou zem.
„Výborně." zamumlal Ambo a zableskly se mu oči.
„Ambine!" drkla Llyan do svého havraspárského spolužáka a dala si ruce vbok. „Jak se vůbec opovažuješ myslet na nějakou lumpáru, když tu není Aura?"
„Ajo." odfrkl si Ambo a dal otřesené Llyan mat.
/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/
Auřin převoz do nemocnice byl utajen, tak že to věděla celá škola. Studenti se pak rozdělili na dva tábory - jeden, který si z Aury i Notta dělal strašnou srandu a druhý, který pomalu těm dvěma strojil pohřeb.
Llyan se přidala k pohřebákům, zatímco Ambo prohlašoval, že dnešní léky dokáží spalničky vyléčit a dělal si vtípky z Notta. Piskor jen bezmocně přihlížela nastalé situaci.
Všechny myšlenky zbylých LAPAčů byly však velice nečekaně zahnány, když na scénu přišla Donnie Donkeyová.
Tato extrémně otravná přísavka byla shodou okolností také z prváku. Chodila do Mrzimoru a celá škola si o ní povídala jako o "otravné vlesprdeli". Bylo o ní známo, že se vnutí kdekoli a komukoli; svými řečmi bývá více než otravná a vždy bývá v nesprávný řas na nesprávném místě. Ambo tedy málem dostal infarkt, když se k němu, Llyan a Piskor při jedné snídani přikolébala.
Všichni se té malé boubelaté postavičce s hnědými vlasy vyhýbali širokým obloukem, když procházela Velkou síní. K obrovskému neštěstí se zastavila u LAPAčů a bez jakéhokoli dovolení se přišoupla k Piskor, která se od ní zhnuseně odtáhla.
„Čau." utrousila, jako by to bylo pod její úroveň. „Zaslechla jsem, že odvezli tu vaší Auru."
„To jsi asi zaslechla správně." odvětil Ambo.
Donnie mu věnovala se svůj přihlouplý úsměv a pokračovala: „Tak mě napadlo, že by jste za ní možná chtěli náhradu."
„Cože?!" vyprskla Llyan džus.
„Že by jste chtěli za Auroru Blackovou náhradu." opakovala sladce Donnie svým přihlouplým hlasem a zubatě se na Lly usmála.
„No-no to teda rozhodně-" zakoktala Piskor, naprosto vyvedena z míry, jak se vůbec může někdo o něco takového pokoušet.
„Ano?" rozzářila se Donnie.
„Piskor chtěla říct-" našpulil rty Ambo a chystal se do megahádky, byl však přehlušen zvonivým hláskem Donnie.
„Já věděla, že neodmítnete!" zářila dál přísavka jako měsíček na hnoji. „Hned mi to bylo jasné. Tak že, zítra o sedmé hodiny u Velkého schodiště? Něco spolu vymyslíme. Jo? Fajn? Výborně, už se strašně těšíííím!" Donnie ještě jednou na všechny spiklenecky mrkla, pro všechny vytáhla svůj nejzářivější úsměv a pak odcupitala se svou chůzí (malé kroky bez použití chodidel, tedy pouze špičky. Vypadala jako parodie na baletku) zpět k mrzimorskému stolu.
Ambo jí pozoroval a když byla bezpečně mimo doslech, vybuchl: „No to je totální slepice! Jak - jak - jako ta kráva... Jak se to stalo? No to je blbka na nejvyšší úrovni. To je vrchol! To-"
„Spíš by mě zajímalo, co jako budeme s ní dělat o tom zejtřku." uvažovala Piskor. Když viděla, jak se chystá Ambo vybuchnout po druhé, dodala: „No hele, uvidíme, co s náma bude chtít dělat. Kdyžtak jí uhraneme a druhej den budeme dělat jakože se to vůbec nestalo. Přinejhorším uspořádáme vzpouru domácích skřítků."
„Vzpouru domácích skřítků?" opakovala Llyan a dusila smích.
„Ovšem. Donna je známá tím, že se velice angažuje v pomáhání domácím skřítkům..."
„Je to fakt slepice." konstatoval Ambo a kousl si do koblihy.
„Tak jest!" mínila kobliha, pak zařvala, vycenila tesáky a zakousla se do Ambova nosu.
/*/*/*/*/*/*/*/*/
Donnie Donkeyová byla mistryně drbnovství a rozesílání pomluv a lží, proto pro ní nebyl žádný problém roztroubit po celé škole, že zaujme Aurořino místo v LAPAčích. Llyan, Amba i Piskor pak zastavovali všichni známí i neznámí studenti a dělali si z nich vtípky, než všichni tři vypálili proti Mortové „Titroloiunous!", když jim řekla, že jejich partička bude mít konečně trochu slušnosti. Následně dostali od Kidraha školní trest („Kidrah je taky slepice." vyřkl jedovatě Ambo a Llyan mu dala za pravdu - poslední dobou se choval nanejvýš podezřele.)
No, ale zvědavost zbylým LAPAčům nedala, aby se ve stanovenou hodinu u Vstupního schodiště neukázali. Donnie už tam stála, se svým obvyklým úsměvem a hadrem v ruce; což trochu všechny tři příchozí zarazilo. Pak Piskor jen utrousila „Já to věděla." a došla k Donnie.
„Nazdárek kašpárek, koťátka moje!" zanotovala Donnie, než Piskor stačila cokoli říct. „Věděla jsem, že přijdete! Nu, tak dáme se do toho, ne?"
„Do čeho?" optala se s obavami Llyan a shlídla připravená košťata, kbelíky s vodou a hadry.
„No přeci do uklízení kuchyně!" usmála se zeširoka Donnie a popostrčila všechny kbelíky a košťátka k Ambovi. „Na, ty jsi chlap, vem to! A směěěěěr kuchyně, kapitáneee!" a rázným krokem, který se jí nepodobal a s nepřirozeně dobrou náladou se vydala směrem k kuchyni.
Ambo jí chvíli pozoroval nenávistným pohledem, pak mávl hůlkou (kbelíky a všechno to harampádí se vydalo za ním) a vykročil se za Donnie. Ještě utrousil k Llyan a Piskor, kteří ho překvapeně pozorovali; „Uspořádám takovou vzpouru domácích skřítků, že se z toho miss slepice zblázní."
Hihňající se Llyan a Piskor běželi za ním.
Donnie se dotkla hruška, ta se uchichtla a obraz se odsunul. Ostatní jí následovali a to, co spatřili, se jim vepsalo do mysli a do smrti na to nezapomněli. Když totiž Donnie s koštětem a se slovy „Jdeme vám pomoct!" vkročila do kuchyně, byla zase zpátky vytlačena hordou malých ušatých skřítků, kteří rozčíleně ječeli, křičeli, nesli pochodně a vidle a vykřikovali taková prapodivná slova, která by se patrně dala pokládat za výhružky.
„Co se to děje?" vyděsil se Ambo - nikdy hordu rozlícených krvěchtějných domácích skřítků neviděl a trochu ho to děsilo. Pozoroval, jak Donnie pod nátlakem jedné mířené pochodně padá do kbelíků s vodou.
„Patrně vzpoura domácích skřítků vypukla dřív." konstatovala Llyan.
„Co se to děje?" pískala Donnie, až připomněla docela věrně píšťalku. „Co se to děje?!"
Rozlícený dav skřítků se zastavil na okraji rámu obrazu s hruškou. Jeden skřítek vzal na ramena svého druha a ten vytáhl složený pergamen. Rozložil ho a řekl: „Já, Dlingy, předseda vytvořeného Parlamentu domácích skřítků, bych chtěl za celý shromážděný dav mých přátel z bradavické kuchyně povědět následující: zásadně si nepřejeme, aby osoba jménem Donnie Donkeyová jakkoli vstupovala do kuchyně Bradavické školy, či nějak jinak komunikovala nebo se snad dokonce pokoušela jakémukoli domácímu skřítkovi pomáhat."
Dlingyho slova byla podpořena zadupáním nohou všech přítomných skřítků. Dlingy chtěl povědět ještě něco, ale byl (nečekaně) přehlušen ječící Donnie.
„Chtěla jsem vám jen pomoc! Nevděčníci! Snažím se jako nějaká husa pitomá, stejně jako tady mí přátelé-" a rukou mávla k Ambovi, Llyan a Piskor, přičemž se všecky pohledy skřítků obrátily k nim.
„Tak moment!" obořil se Ambo. „Ty vůbec nejsi náš přítel!!"
Donnie ze sebe vydrala tesknoskuhravý jek, schoulila se do klubíčka a začala fňukat, až po chvilce vypadala, jako kočka, která si hraje na uraženou a snaží se brečet.
„Nechceme nic víc!" konstatoval Dlingy dál. „Vzhledem k tomu, že naše podmínky byly očividně akceptovány, rozpouštím Parlament domácích skřítků. Mějte se skvěle! A kdykoli budete chtít nějaký zákusek, přijďte zase!" skřítek seskočil ze zad svého přítele, všichni Llyan, Ambovi a Piskor zamávali a prošli obrazem. Po hordě rozlícených skřítků zbyla jen hromádka vyhaslých pochodní, mokrá podlaha, brečící Donnie a sem tam zapíchnutá vidle.
„No, myslím, že půjdeme." konstatovala Llyan a nechala zmizet všechno to harampádí.
Donnie se však nenechala odbýt tak lacino. Vyskočila a zatarasila vchod k Velkému schodišti. „Tak-to-ne." soptila. „Jednou jste mi řekli, že budu LAPAč, a takový taky budu a nikdo, NIKDO mi v tom nezabrání!!"
Ambo se na ní zadíval a v hlavě mu to šrotovalo, jak by se té ufňukané píšťalky mohli zbavit. Pak ho napadl spásný nápad - vytáhl z útrob svého hábitu jeden svrček a podržel ho na dlani, aby ho Donnie viděla.
„Hodíme si mincí." řekl prostě Ambo. „Panna vyhrávám, orel prohráváš."
Donnie upřela na minci pohled a po chvilce řekla:„Nu dobrá."
Ambo hodil svrčkem; třikrát se otočil ve vzduchu, než padl na Ambovu připravenou dlaň. Ambo odkryl prsty a tam byla - panna.
„Vyhrávám." řekl Ambo s úsměvem.
Donnie chvíli hyptonizovaně paralyzovala svrček pohledem a pak zavřískla takovým ječivým hlasem, že musela být slyšet i v havraspárské věži. „FIXLOVAL SI! FALEŠNÍKU! BYL TO PODVOD!"
„Řekl podmínky, a ty jsi souhlasila." řekla prostě Llyan. „Nefixloval."
Pak Llyan vzala za ruku Amba i Piskor a prosmýkli se kolem vzlykající zničené Donnie.
Piskor si však neodpustila: „Čarovný den!"
Po dloooooohém čase jsem tohle konečně publikoval! :D Musím říct, že je tohle má nejoblíbenější kapitola... postavu Donnie prostě nelze mít rád :D
Schválně, došla vám ta finta s mincí? Viděl jsem to ve Věřte, nevěřte a strašně se mi to zalíbilo :D Jinak nemohl jsem si odpustit obří krvelačnou koblihu. Prostě nejlepší Pondělí povídka od Llyaničky :D
Přijde mi hrozně legrační, že by domácí skřítkové založili vlastní Parlament jen kvůli tomu, aby docílili, aby za nima Donnie nechodila... jasně, je to asi nemožnost, ale celý PzB jsou nemožnost! A pokud jsou PzB nemožnost a existují, což z nich dělá možnost, proč by potom stávka skřítků taky nemohla být možnost?
Pravopisných chyb si nevšímejte :D Prosím :D Omlouvá se za ně, ale nebaví mě si to pořád dokola číst, už mi to leze na mozek :D
Doufám, že jsem vás nezklamal :D
Čarovný den :)