“Co je tak vtipnýho?” zeptá se mě můj kámoš Aaron, když uvidí můj pobavený obličej.
Nic neřeknu a ukážu prstem na místo o pár skříněk dál. Aaron se zamračí.
“Proč Kaitlyn mluví s Wadem Mitchellem?”
“Oprava: On mluví a ona ho ignoruje.” ušklíbnu se. Nezapoměla jsem se ji totiž nedávno zmínit o každé podprobnosti ohledně Mitchella a jeho ovečkozabijáckých choutkách.
Zrovna teď je opřený o skříňku a vedle něj se Kaitlyn přehrabuje v té své. Wade se zatváří bezradně a podívá se našim směrem.
Usměju se a mrknu na něj, aby věděl, že to je moje práce. V jeho obličeji se mihne hněv a on se odlepí od skříněk a dupe k nám.
“Proč mi to děláš?” zeptá se se zaťatými pěstmi.
“Už jsem ti na to odpověděla. Dvakrát, pokud si správně vzpomínám.” založím si ruce na prsou a se znuděným výrazem se opřu o chladnou železnou skříňku za mnou.
“Nesnáším tě.” ukáže na mě prstem.
“To jsem ráda, že jsou naše pocity stejné.” nakloním hlavu ke straně s lehkým úsměvem.
“Jsi jenom malá, rozmazlená holka, co nehorázně žárlí. Ale abys věděla, tak já vždycky dostanu to co chci a nikdo mi v tom nezábrání, ani ty! Nejradši bych tě---”
“Co? Praštil?” zvednu na něj obočí. “Přeci bys neublížil malé rozmazlené holce?”
“Urgh!” vydá ze sebe Wade a naštvaně si pročísne světlé vlasy. Otevře pusu aby něco řekl, potom ji ale zase zaklapne, vrhne na mě zamračenej pohled, obviňovačne zakroutí hlavou a odkluše pryč. Ten kluk by se měl dát na herectví. Pořádně bych ho vypískala.
Je to jenom namyšlenej frajírek co ho máma nenaučila se učesat.
Pamatuju si, když jsem ho viděla poprvý. Bylo mi teprve třináct a myslím, že jsem do něj byla zezačátku i trochu zabouchlá. Vlastně to byla skoro každá holka, možná snad dokonce i ty ze starších ročníků. Myslím, že mě to tehdy přešlo přesně v tu chvíli, kdy mi jeho skateboard podrazil nohy a on si jen odpfrknul a ani se mi neomluvil.
Ani pořádně nevím, kde jsem za ty poslední čtyři roky v sobě nasbírala tolik sarkasmu a zahořklosti, ale jsem celkem ráda, že jsem taková, jaká jsem. Aspoň už si nenechám nějakýho namachrovanýho miláčka školy, jako je Wade Mitchell, dostat se mi pod kůži.
------------------
“Ty jse Skye Fosterová, že?”
“Pokud vím.” odpovím, bez toho abych vzhlédla od knížky. Kdokoliv to je, nestojí mi za to abych přerušila svoje čtení. “A měla bych vědět kdo jseš ty?”
“No pokud lidi neumíš poznávat podle hlasu, tak asi ne.” zasměje se ten kluk.
“Takže patříš mezi ty, který bych měla znát?” otočím stránku.
“Jsem August. Miller.”
“Panebože, já mluvím s Augustem Millerem!” vzhlédnu k němu s otevřenou pusou. August se trochu začervená a podrbe se na zátylku.
“Vážně tě to tak těší?” optá se s lehkým úsměvem.
“Ani ne, popravdě ani nevim kdo jseš.” pokrčím rameny a vrátím se ke svému čtení.
Uslyším pobavený smích. “Jen jsem přišel říct, že je mi to líto.”
“Cos udělal?” zeptám se bez velkého zájmu v hlase.
“Chtěl jsem se omluvit za Wadea, on je jen… komplikovaný…” vysvětlí a nakopne kamínek.
“A on se odnaučil mluvit nebo co, že to nedokáže říct sám?” zvednu na něj obočí.
“On neví, že tu jsem.” podrbe se August trochu nervózně na ruce.
“Tak to myslím, že naše konverzace skončila.” dám si nohu přes nohu a zase vrátím svůj pohled k písmenkům.
August se sedne na lavičku vedle mě. “Jak už jsem řekl, je prostě komplikovaný.”
“Nemám ráda komplikovaný lidi.” odvětím.
“Příjde mi, že jseš sama celkem komplikovaná.” podotkne a když na něj zvednu pohled typu “jako fakt?” tak před sebe zvedne ruce na obranu a rychlé dodá: “Jen takovej postřeh.”
“Co přesně po mě chceš, Auguste Millere?” zeptám se a natočím se na něj tělem.
“Nech ho získat Kaitlyn.”
“Bez šance.” uchechtnu si a opřu se loktem o opěrátko lavičky.
“Ty to nechápeš.” vyhrne si rukávy mikiny, “On vždycky dostane to co chce.”
“No, další z důvodů proč nebude mít Kaitlyn.” nakloním se a zvednu nějaký zatoulaný list ze země. Potom si jím založím stránku a zaklapnu knížku.
“Skye, já nechci, aby se ti něco stalo.”
“Hah, tebe by moje zdraví nemohlo zajímat míň.” podrbu se na tváři.
“Já tě nechápu.” povzdechne si a prozkoumává můj obličej čokoládovýma očima.
“Já nechápu tebe.” odvětím. “Hádám že jsme asi oba komplikovaný.”
“Asi jo.” usměje se a já si všimnu jak jeho tmavé vlasy vytváří hezký kontrast s zelení okolo.
Když je hezky a teplo, tak sem ráda chodím o volných hodinách nebo na oběd. Je to jako malé zákoutí pro lidi jako já, kdo radši tráví čas s knížkami než s lidmi. Tahle polorozpadlá lavička, do které je, stejně jako do stromu pod kterým stojí, vyryto spousta jmen, srdíček, citátů a dat, se nachází hned za budouvou tělocvičny a kdybych si dala tu práci a naklonila se, tak uvidím na fotbalové hřiště za rohem. Je to celkem fascinující, když si představím, kolik lidí tady bylo a zaznamenalo do tohohle vetchého povrchu důležitou událost svého života.
“Jak jsi mě tu našel?” zamračím se, když mi dojde, že tento kluk narušil posvátnou atmosféru mé svatyně.
“No měl jsem chvíli čas, tak jsem si řekl, že si půjdu zapálit, ale na mém obvyklém místě už někdo byl, tak jseš šel dál a uviděl tebe jak tu sedíš. Tak jsem si řekl, že si s tebou rovnou promluvím o Wadeovi.” Pozoruju ho, zatímco ze zadní kapsy vyndá krabičku cigaret a strčí si jednu mezi rty. “Chceš?” nabídne mi.
“Nekouřím.” řeknu stroze. “A nemyslím, že bys měl i ty.” Napřáhnu se, vyndám mu cigaretu z úst, strčím ji zpátky do krabičky a zaklapnu její víčko.
“Takže ty nejseš z těch co se rády odvazujou?” zvedne na mě obočí.
“Takže ty nejseš z těch co se chtěj dožít vlastní svatby?” oplatím mu s nakloněnou hlavou jakoby v nevinné otázce.
“Wade tě může zničit, Skye.”
Líbí se mi, jak vyslovuje moje jméno.
“Myslím, že už jsem dost velká na to, že se o sebe dokážu sama postarat.” otočím se od něj a upřu pohled do trávy.
“Vypadáš jako fajn holka, bylo by mi líto vidět tě zraněnou.”
“Bylo by ti to líto, ale stejně bys ho nechal. Pravej gentleman.” protočím na něj oči.
“Je to můj kámoš. Nikdy nestavím holky před kámoše.” pokrčí rameny a zandá svoje cigarety zpátky do zadná kapsy džín.
“No tvůj kámoš je idiot.”
“Je… komplikovaný.” povzdechne si August a pročísne hnědé vlasy.
“Tak ať si zajde na psychiatrii a ne vybíjí svoje komplikace na nevinných holkách.” protočím opět oči.
“Pokud vím, tak si ještě žádná nestěžovala.” podotkne ten kluk.
“Jste všichni tak zahleděný do sebe! Samozřejmě, že holka nepoběží se zlomeným srdcem za klukem, co jí ho zlomil!” rozhodím rukama.
“Ty bys to udělala.” usměje se.
“Nedělej, že mě znáš.” zvednu se, protože už mě jeho přítomnost vážně otravuje.
“Hezkej pokec! Zas někdy Skye!” slyším jak za mnou volá, ale nevěnuju mu ani pohled.
Už se mnou mluví oblíbení kluci, zachraň se kdo můžeš, asi přichází konec světa. Wade Mitchell mi prostě pořád musí komplikovat život svou komplikovanou osobností.
takže honeys nová kapitolka :*
prosím pište komentáře a voteujte ;)
názory na Augusta?
loving you, missing you, Liz <3