omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale byla jsem na soustředění, snad se vám tato část bude líbit o to víc ;)
Probouzím se u táty v kabinetu. Ani se tomu už nedivím, kdo by nechal svou dceru ležet na dece, která leží na sněhu, když mrzne? Můj táta rozhodně ne. Jeden týden prázdnin je za námi a teď už zbývá jen ten druhý. Dneska jsou Vánoce.
A sakra! Nemám dárek pro tátu. Jelikož tady nikde není, běžím do zmiozelské společenské místnosti a beru si svůj skicák a tužku. Začnu s tátou, na obrázku vypadá docela dobře. Teď já. Po chvíli je obraz hotový. Já a táta, dokonalé. Doufám, že se mu to bude líbit. Když jdu na snídani, nesu zabalený výkres sebou v ruce. Pod vánočním stromkem, který doposud dozdobuje profesorka McGonagallová, leží spousta dárků. Svůj dárek pokládám pod stromek a jdu si sednout. Snídaně probíhá v klidu. Pak je taková menší párty. Když je čas oběda, tak se na stolech objeví dva pečení krocani, bramborový salát, brambory na 4 způsoby, sladkosti a snad milion čokoládových žabek.
Po obědě jdeme rozbalovat dárky. Prvně otevře dárky od svých ctitelů a ctitelek profesor Brumbál. Přiznám se, že jsem mu taky něco koupila, jen ze slušnosti. Většina dárků jsou buď encyklopedie, nebo staré svitky. Začnu se trochu červenat, když otevře můj dárek. Jsou v něm dva páry teplých pletených ponožek. Vypadá to, že ho můj dárek potěšil, protože mu v očích blikají světélka. Hned si je obouvá. Díky bohu mu jsou dobré, pak rozbaluje ještě jeden dárek. Je v něm rušně pletený svetr s velkým písmenem A. ,,Vypadá to, že Molly na mě opět nezapomněla“ řekne a svůj bledě modrý svetr si přetáhne přes hlavu.
Když tentýž svetr, ale v jiné barvě a s jiným písmenem dostanou všichni učitelé, včetně mého táty (kterému temně zelená náramně sluší ;)), zatváří se pobaveně. Pak si táta vezme do ruky můj dárek. Když ho otevře tak mu brada málem spadne dolů. ,,To, to, to je úžasné.“vzdychne. všichni učitelé se kolem něho seběhnou a zatváří se udiveně. Pak se mě táta zeptá:,,To jsi kreslila ty???“ ,,No, já. Já vím, že se mi to moc nepovedlo, ale já zapoměla na dárek, tak jsem to ráno naškrábala. Já to předělám fakt.“ ,,Proč?“ řeknou všichni profesoři sborově. ,,Je to úžasné. Nevěděl jsem, že umíš takhle kreslit.“řekne Brumbál. ,,Ani já ne.“ Řekne potichu a s úsměvem na rtech můj táta.
Do večera se bavíme ve Velké síni a pak jdeme s tátou spát. ,,Jsi úžasná.“ Říká mi táta než jdeme spát. Celý týden se pak věnuji kreslení portrétů profesorů. Ještě jsem předělala výkres pro tátu. Tentokrát je mnohem hezčí.
Prázdniny končí a spolužáci se pomalu sjíždějí do školy. Nedá mi to a jdu napsat dopis otčímovy. Nevím jestli ho to zajmá, ale píšu mu, že jsem v pořádku. Pak ještě napíšu Johaniným rodičům a jdu do hradu. U brány potkám Malfoye. ,,Mám pro tebe novinku.“ Řekne mi.,,Poslední zápas sezóny, proti Nebelvíru, budu hrát já ne ty, takže máš útrum.“ Pak si odfrkne a odejde. No nic, aspoň konečně uvídím, jak si vedou naši hráči z jiného pohledu.
líbí??? snad ano... :*