Modrookému došlo, že tohle v žádném případě náhoda není. Ovšem nevěděl, jestli má na něj promluvit, nebo mu to sdělit textovou zprávou.
Rozhodl se pro první možnost.
,,Martine?"
Zelenooký pohlédl do jeho studánkových očí.
,,My se známe?"
Jelikož modrooký tuto odpověď předpokládal, vzal si opět svůj telefon a začal psát zprávu.
Zelenooký na něj pouze nechápavě zíral do té doby, než se ozval pro něj velice známý zvuk.
[17:39]
Ano, my se známe.