Tenley
Ian Newton seděl ve své pracovně a zíral na mě s přimhouřenýma očima. ,,Jaký vzkaz?"
,,Nemůžu vám říct, co v něm stálo. Jen vím, že kdybych tak neučinila, mohlo by to ohrozit životy dalších," řekla jsem co nejklidnějším tónem. ,,Já opravdu nechci dělat zlou krev."
Pan Newton pomalu přikývl, a když někdo znenadání zaklepal do dveře houkl: ,,Dále!"
,,Můžu, tati?"
,,Jasně, pojď dál. My už jsme tu stejně skončili," řekl a věnoval mi pohled, který byl směsicí rozhořčení, skepse a úplné špetky tolerance. Ale opravdu jen špetky.
,,Díky," povzdechla jsem si a chvíli přemýšlela, jestli si s ním nemám podat ruku. Pak jsem si to ale rozmyslela, protože mi došlo, že by si jen vychutnal ten svůj nezájem a ztrapnil mě.
Otočila jsem se krátce pohlédla na jeho dceru, která byla starší kopií Samanthy.
,,Tohle nezkoušejte, Tenley. Je už tak pod dost velkým tlakem, žádný výslech nepřichází v úvahu."
Potlačila jsem hlasité povzdechnutí a ještě jednou se na Newtona otočila. ,,Jak chcete."
,,Tati, jenom ve zkratce..." Nic víc jsem už nezaslechla, protože se za mými zády zabouchly dveře. Pomalu jsem sešla schody do přízemí a rozhlédla se po otevřeném prostoru. Můj pohled spočinul na nově zabudovaných kamerách. Tentokrát byly i vevnitř.
,,Dobře, ještě to probereme," ozval se najednou Newton ze shora a já sebou při jeho ostrém hlasu trhla. ,,Už odešla?"
Samanthy sestra popošla ke kraji schodů. Když zjistila, že tu pořád jsem, nepatrně se ušklíbla. ,,Ano, už odešla."
,,Dobře, zapni alarm a zavři za sebou dveře. Potřebuju mít klid."
,,Jo, fajn," řekla, a aniž by ze mě třeba jen na chvíli spustila pohled, chopila se kliky a zavřela za otcem dveře. Nevěděla jsem, proč mu kecá, ale byla jsem ráda, že mě neprozradila, protože z toho plynulo, že existuje další člen Newtonovi rodiny, který mě dokáže snést.
,,Nemohla bych...?"
Jen přikývla a chytla mě za paži, aby mě navedla do svého pokoje, který byl hned vedle kuchyně. Zavřela za sebou, zamkla na dva západy a pak se na mě otočila. ,,Většinou si sem tahám mladší maso, ale čert to vem."
Nadzvedla jsem obočí a potlačila úsměv, když přešla k posteli, posadila se na její okraj a pokynula, abych si sedla vedle ní. Jen jsem zavrtěla hlavou a rozhlédla se po místnosti. Takhle jsem vždycky začínala. Nejdřív musíte pročesat okolí, než začnete bezmyšlenkovitě chrlit otázky.
Otočila jsem se na patě a zastavila se u knihovny. Byla to tu samá historie a filozofie.
,,Zkuste se podívat za ně."
Otočila jsem se na ni a byla svědkem, jak si mě měří od hlavy k patě. ,,Jak se vlastně jmenuješ?"
,,Vy jste se po tom nepídila?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, měli jsme nějaké komplikace. Nevedla jsem tohle vyšetřování od začátku."
,,Jo, dokážu si představit, kdo to zařídil... A jsem Melanie."
Založila jsem si ruce na prsou a opřela se zády o knihovnu. ,,Melanie, co proti mně tvůj otce má?"
,,No co asi? Je to pedant, který považuje ženské jen za služky, kuchařky a prostředky k uspokojení. On nechce přijmout, že by něžné pohlaví mohlo být odvážné, že by mohlo mít nějakou moc... Tahle realita ho sere."
,,A tebe ne? Že k tomu táta přistupuje takhle?" zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo. Nechápala jsem jeho přístup k čemukoliv. Nedokázala jsem si představit, že by se v nějaké stránce života mohl ten chlap chovat normálně. Vlastně jsem byla dost překvapená, když nakonec svolil k tomu, že tým opravdu povedu. Pořád jsem si říkala, že za tím musí něco být a vadilo mi, že nevím, co to je.
,,Jasně, ale co můžu dělat? Trvalo víc jak tři roky, než se smířil s tím, že jsem na kozy... Od té doby jsem u něj rapidně klesla v ceně, protože pro něj je homosexualita něco jako nemoc," Melanie si pročísla vlasy a zafuněla. ,,Jenže ono je to stejně jedno. Když se mu Samantha přiznala, že má přítele, byl úplně šílený! Řekl, že se má soustředit na školu a netahat se s nějakým hajzlem, a to toho kluka ani neznal!"
Tohle mě zaujalo. ,,Moment, ona měla přítele? To se ke mně ještě nedoneslo."
,,No jistě! Táta to popírá a máma to snad ani neví. Já jsem s ní o tom chtěla mluvit, ale jediné, co jsem z ní asi před měsícem vytáhla, bylo velmi nečekané a upřímně i děsivé prohlášení, že jsou partnery, i když se ještě nesetkali osobně. Komunikovali spolu přes seznamku, na kterou se Samantha přihlašovala přes školní počítač, ale ani nevím, jaká seznamka to byla. Doma to nezkoušela, protože otec neumí respektovat naše soukromí. Proto tu mám všechny ty historické romány, které mi jsou úplně u prdele. Jen za nimi schovávám lesbické porno. Dost smutné, nemyslíte?"
Nepatrně jsem přikývla. ,,No, přinejmenším to není úplně v pořádku. Poslyš, Melanie, opravdu nevíš nic víc o tom-"
,,Ne, nevím," řekla netrpělivě. Nikdy bych jí to neřekla, ale povahově mi trochu připomínala svého otce, který jí tak lezl na nervy. ,,Neřekla mi vůbec nic. Jen že si s ním už několik týdnů píše, že je do něj zamilovaná a že ho chce poznat. Moc jsem ale nevěřila, že to udělá."
Co když to ale udělala?
,,Dobře, děkuju ti, žes mi věnovala svůj čas. Pomůže to při vyšetřování."
,,Jak?" ozvala se Melanie, když jsem se natahovala ke klíči, abych odemkla. ,,Jak to může pomoct, když nemáte nejmenší tušení, kdo to je? I kdybyste se chtěli podívat na její školní počítač, nenajdete nic. Byla docela stereotypní a vždycky si stěžovala, že je v třídě furt přesazují k jiným počítačům. Patrně se bála, že jí do té konverzace bude někdo čumět, což docela chápu, ale snažím se říct, že byste museli pročesat všechny počítače, abyste se vůbec k něčemu dobrali. A stejně se vám to nepodaří, protože to já jsem Samanthu učila, že základem soukromí je anonymní okno."
Shovívavě jsem se na Melanie usmála a ještě jednou se k ní pořádně otočila. ,,Já ale neříkám, že nějaký počítač musí být jasným důkazem. Máme i jiné postupy, ale to s tebou nesmím sdílet. Každopádně udělám se svým týmem všechno proto, abychom potrestali toho, kdo má na svědomí smrt tvé sestry."
Mlčky přikývla a pohlédla na své drobné dlaně. Vypadalo to, jako že bojuje se slzami, a tak jsem tiše odemkla a vyšla na chodbu, kde nebylo ani živáčka. Pak jsem co nejtišeji docupitala ke dveřím a po cestě k autu si říkala, jestli to vůbec mělo cenu, když byly veškeré kamery opět v provozu.
**
Vešla jsem do zasedací místnosti a rychle přeběhla k oknu, protože tu byl úplně vydýchaný vzduch. ,,Přátelé, mám nové zprávy, věnujte mi prosím pozornost."
James hlasitě zatleskal, aby upoutal pozornost ostatních a pokynul k židlím. ,,Sednout, šéfka mluví!"
Nenápadně jsem protočila oči a zapřela se dlaněmi o opěradlo židle. Už jsem chtěla mluv, když v tu chvíli vešel Thomas a usadil se na poslední volnou židli. Trochu jsem znervózněla, ale ne na tolik, abych ztratila nit.
,,Mluvila jsem s Melanie Newtonovou, o dva roky starší sestrou Samanthy, a dozvěděla se velmi důležitou informaci, že Samantha měla přítele. Konkrétně měla nápadníka na online seznamce, se kterým se podle všeho měla časem setkat tváří v tvář."
,,Moment, ona ho neznala?" zeptal se James a já jen zavrtěla hlavou. ,,Podle všeho ne."
,,V jejím telefonu jsme nenašli nic, co by naznačovalo, že měla nějaký vztah. Dopisovala si zpravidla jenom s kamarádkami a pokud vím, nikdy si nenainstalovala žádnou aplikaci v podobě online seznamky," zamračil se Thomas.
,,Ano, to je dost pravděpodobné. Melanie řekla, že jejich otec není tolerantní, co se týče soukromí jeho dcer, takže si Samantha dávala pozor, aby se na seznamku přihlašovala pouze přes školní počítač, a ke všemu pod anonymním oknem. V tomhle směru bude problém něco zjistit, ale nemůžeme to nechat být."
Thomas přikývl. ,,Správně, to nemůžeme. Radil bych vám, abyste do školy poslala minimálně dva detektivy, kteří promluví s učiteli a prověří záznamy. Třeba mohla Samantha jednou udělat chybu."
,,No, chybu udělala bezpochyby," prohlásil James trochu sarkasticky a rozhlédl se po místnosti, načež oslovil tři detektivy, které pověřil, aby navštívili školu.
,,Telefonní číslo je na tabuli. Domluvte si schůzku se třídní učitelkou a držte se faktů. Rozhodně neříkejte nic navíc," upozornila jsem je mírně a vytáhla z kabelky mapu, na jejíž okraje jsem přitiskla magnety, aby držela. ,,Ještě chci probrat jednu věc, vážení, která mi furt vrtá hlavou."
,,A to je...?"
Znovu jsem pohlédla na Thomase. ,,Nemáte u sebe červenou barvu?"
Ovšem že ji měl. Měl ji u sebe vždycky. S nepatrným úsměvem jsem nastavila dlaně a musela je natáhnout nad sebe, abych tu fixu zachytila. Následně jsem se otočila k mapě a zakroužkovala místa činu.
,,Koukejte na to. Mezi Královskou mílí, kde našli Samanthu, a Writers' muzeem, kde zastřelili Tobbyho Silse, je rozdíl osmi kilometrů a Davidův dům tvoří od těchto míst stejnou vzdálenost," řekla jsem a spojila zakroužkovaná místa k sobě, takže vytvořily naprosto ukázkový trojúhelník. V místnosti nastalo na několik vteřin hrobové ticho, načež si někdo odkašlal a James řekl: ,,To je jen náhoda."
Otočila jsem se na něj. ,,Dal bys za to ruku do ohně?"