Ophelia šla v kuse asi osm hodin když ji přepadli. Byli to čtyři muži, podle všeho to nedělali poprvé. Přepadli ji na cestě, tam kde je les nejhlubší s málokdy tudy jezdí povozy.
Vyskočili na ni z křoví všichni s šátky na obličeji a s klobouky do čela. Dívka málem vykřikla, ale to se jí nepodařilo, protože rozum zvítezil. Nesmí zjistit že je žena, nesmí, jinak by bylo po ní. Muž před ní, očividně ten, kdo to celé vedl na ni namířil zbraň a ona automaticky zvedla ruce nad hlavu.
"Naval všechny prachy co máš!" křikl a Ophelia na sucho polkla. Bylo to děsivé, tak náhlé a rychlé, že jí chvíli trvalo, co že se to po ní vlastně chce. Ihned když si uvědomila zrůdnost celé momentální situace, došlo jí, že její cesta bude ještě těžší než si myslela. Tedy, pokud se jí podaří vyváznout živé, což bylo v tuto chvíli to jediné co ji zajímalo.
"Jistě." odpověděla a sjela rukou k tašce. Ano, měla tam dýku, ale ti lumpové měli střelné zbraně. Neměla by nejmenší šanci. Byla by mrtvá v mžiku a to zrovna nechtěla. Vytáhla měšec a hodila ho na zem před sebe. Udělala krok dozadu a vrátila pravou ruku nad hlavu. Pečlivě pozorovala každý pohyb mužů před sebou a doufala, že budou s kořistí spokojení a nechají ji být. V opačném případě...
"Skvěle." zamumlal jeden z nich, když zvedl pytlík a podíval se dovnitř. "Vypadá to, že tady mladý muž je dobře zaopatřený." poznamenal a Ophelia se v duchu modlila ke všem svatým, aby je nenapadlo chtít její oblečení. Protože to by znamenalo její konec. A ona nemohla umřít, ne tady. Nemůže nechat Philipa do konce života trpět v Betlehemu, zatímco její kosti budou ožírat vlci na východě Skotska. Ne kvůli jí samotné, ale kvůli jemu doufala, že se z toho dostane.
V celku.
Mlčela a víc než kdy předtím se snažila působit jako muž. Vždycky když se o to pokoušela si uvědomila, že vypadá jako něco mezi Jamesem a Philipem. Jenomže ani jeden z nich nebyl rváč. "Ani se nehni, kluku, jinak tě provrtám naskrz." sykl ten hlavní a couval zpět k lesu. Jí se objevila jiskra naděje a ani se nepohnula. Když všichni zmizeli, ještě chvíli pak stála uprostřed cesty s rukama nad hlavou, než se odvážila cokoliv udělat. Pak se nadechla a vydechla, aby si urovnala všechno co se stalo.
Je živá a poměrně zdravá. Ale bez peněz. A to bude problém. Protože bez těch se nehne z místa, nic si nekoupí a nikde se nevyspí. Na moment ji zaplavila vlna zoufalství a strachu, protože celý život vyrůstala a žila.v prostředí, kde peníze nebyly problém. A teď tu stála uprostřed lesa a nevěděla co má dělat.
A pak jí to došlo. Celé to má kednoduché řešení. Prostě půjde pracovat. Nejlépe tak, aby přitom pokračovala ve své cestě. Na tváři se jí objevil vítězoslavný výraz a vyrazila vpřed. Podaří se jí to, byla si tím jistá.
__________
Philip seděl v rohu místnosti, kterou sdílel s dalšími deseti lidmi. Někteří si drásali kůži, někteří křičeli a on tam jen seděl a koukal slepě před sebe. Byly to dva týdny, co je rozdělili. Nebyla možnost, že by jeho Ophelia byla ještě pořád naživu. Nesnesl představu své ženy houpající se na oprátce, ale nedokázal myslet na nic jiného.
"Neochránil jsem tě, 'Philie. Promiň. Ale věř, že se zanedlouho shledáme. U nebeské brány."