Už se blíží vánoční prázdniny, nemůžu se dočkat. Táta sice odjet z Bradavic nemůže, ale mě to nevadí, alespoň že budeme spolu. Poslední týden školy se strašně vleče. Nevím ani, co v ní děláme. V pátek je poslední hodinu obrana proti černé magii. Profesor Lupin nás pouští o pět minut dříve.
Konečně prázdniny. Nedovedu si ani představit, že strávím tolik času s tátou. Samozřejmě, že musí chodit na porady a občas obcházet hrad. V sobotu se všichni vydávají domů. V Bradavicích zůstává jenom pár lidí. Já jsem jediná ze Zmiozelu. Když vejdu do Velké síně, zarazím se. Všechny stoly, kromě učitelského, jsou u stěn. Všichni žáci i učitelé co zůstali tady, sedí u učitelského stolu. Sednu si vedle táty a všimnu si, že nás profesor Brumbál sleduje. Pokusím se to nevnímat a koukám, co je na stole dobrého. Je tu úplně všechno. Prvně si já i táta dáme řízek a brambory a pak náš oblíbený čokoládový dort. Večer je velice zábavný, Brumbál nám vypráví spoustu příhod a zážitků z jeho cest. Už se mi chce jít spát. Myslím si, že odejdu jako první, ale všimnu si, že už jsem tu poslední student. Chci odejít, ale pak začne Brumbál všem říkat o mém ,,vztahu“ z tátou. Všichni učitelé říkají, že jsou moc rádi, že jsem zase zpět a že si mě pamatují, jako malé miminko.
Po dalších asi tak třech hodinách povídání, jsi už, jdu lehnout. Sebíhám schody po třech, ale zakopnu a letím dolů.
Probouzím se a pořád ležím na té chladné zemi. Je pode mnou louže krve. Hledám zranění a pak si všímám tržné rány na ruce. ,,Do háje!!!“ zařvu přes celý hrad. No super, teď doufám, že jsem všechny vzbudila. Jdu do ložnice. Najdu tam šátek a tak si tu ruku zavážu. Hned po snídani zajdu za Poppy, která je ovšem někde u sebe doma, takže asi ne. Jdu na snídani. Hned jak vejdu do velké síně, se vydám ke svému místu. Ještě tam nikdo není, což je divné, ale i přes to se pustím do jídla. Hned jak sním první loupák vchází do velké síně táta. ,,Dobré ránko zlato!“ řekne. Při pohledu na něj se musím začít smát, kdybyste ho jen viděli, vypadá, jakoby právě teď vylezl z pračky, i když není mokrý. Sedá si vedle mě a pouští se do jídla. ,,Náramně ti to sluší.“ Řekne a usměje se. Mám na sobě rifle a tričko s motýlkama. ,,Víš, že je to poprvé, co tě vidím v něčem jiném než ve školním hábitu, nebo v pyžamu?“ zeptá se. Nestihnu ani odpovědět a už mi strhne šátek ze zraněné ruky. ,,Co se ti stalo?“ zeptá se. ,,No já upadla.“ Řeknu mu. Vytáhne hůlku a pronáší, nějaké kouzlo. Vtom se dveře do velké síně otevřou a vchází řiditel, profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot. Nikdo jiný z profesorů, kromě Hagrida, tady nezůstal. Táta si jich nevšímá a pořád kroutí hůlkou nad mou rukou. Profesoři si sedají a pozorují jeho počínání. Po pěti minutách rána už nekrvácí, ale pořád vypadá poněkud strašně. Vstane a řekne, ať jdu s ním. Jde po schodech nahoru a tak soudím, že jdeme na ošetřovnu. Vytahuje ze skříňky obvaz a nějakou mastičku. Namaže mi to a pak zaváže. ,,Nemohla by jsi si prosím dávat alespoň trošičku pozor? Nerad bych, abys byla za chvíli úplně dobitá.“ Pak se na mě usměje a jdeme se projít. Když ležíme na dece u jezera, řeknu mu:,,Jsi ten nejlepší táta na světě.“ A usnu v jeho náručí.
doufám, že se vám to bude líbit, jinak přeju do dalšího týdne pěkné Velikonoce a prázdniny ;)