Nastoupila jsem do auta a na tváři jsem měla úsměv. Je to tak snadné. Rozjela jsem se a jela podle mapy na to místo, zapnula jsem rádio, hrály různé písničky, v jedné se zpívalo /už navždy jen ty a já/ usmála jsem se, ano tak přesně to bude. Šlápla jsem na plyn a hnala jsem se jako vítr, po cestě jse mi vybavila ještě jedna vzpomínka.
*vzpomíky*
Byly jsme u mě v pokoji, koukaly se na film který nebyl moc zábavný, ale dalo se to. Hladila jsem jí po vlasech najednou se na mě podívala.
„Budem pořád spolu, že jo?"
„Ano, nenechám tě odejít, a i kdyby, najdu způsob jak být spolu." políbila mě, zajela jsem jí rukou do vlasů a druhou jí držela tvář.
„Miluju tě, Viky" špitla jsem
„Já tebe Em."
••••
Usmála jsem se, ano splnila jsem svůj slib, našla jsem způsob jak být spolu. Ještě jsem přidala na rychlosti. Po asi deseti minutách jsem byla na tom místě, vypnula jsem motor. Zhluboka jsem se nadechla a z modré krabičky vytáhla první ústřižek z novin. Vystoupila jsem a vydala se vstříc mému osudu, došla jsem až na úplný kraj útesu. Rychle jsem přečetla nadpis na útržku
Při tragické nehodě přišla o život mladá řidička Viktorie D. (19).
„Jdu za tebou" řekla jsem s úsměvem.
Udělala jsem krok..
Už navždy spolu..