ták tady to je, nezapomínejte psát do komentů , co se vám nejvíce líbí mám vás ráda :*
Teda povím vám, jsem ráda, že už mám ten týden o berlích pryč. Už je v životě nechci ani vidět. Po těch schodech se s nimi chodilo tak dobře, že teď mám místo rukou dva obrovské puchýře. Školní dny ubíhají rychle, ale víkendy se vlečou. Další zápas, mám až za měsíc. Tento týden hraje Mrzimor proti Nebelvíru. Už se nemůžu dočkat. Je pondělí. Prvně máme lektvary. Je to docela sranda a pak máme obranu proti černé magii. Stejně jako každý měsíc Lupin chybí. Docela by mě zajímalo, kam jezdí, no nic. Snape nám řekl, že jsme hrozně pozadu a tak jsme za jednu hodinu probrali pět kapitol. Odpoledne máme výjmečně volno. Jdu se projít a narazím na profesora Snapea. On mě neviděl a vypadá to, že si s někým povídá, tak se chystám k odchodu. Když vtom uslyším nějaký povědomí hlas. Není to nikdo ze školy, což mi přijde divné. Kdo to tedy je? Vylézám zpoza stromu. Ta žena i Snape na mě hledí, jako kdybych právě spadla z třešně. ,,To je ona?“zeptá se žena.,,Ano, to je naše dcera.“ Jen vykulím oči, to že by byl Snape mým otcem jsem vyloučila už tak před měsícem a půl a teď tohle. ,,Cože?“ vypadne ze mě. Snape něco řekne té paní a pak říká, že půjdeme k němu do kabinetu. Jen přikývnu, k tomu abych vyšla se ovšem nemám. Právě jsem se dozvěděla, že můj otec je Severus Snape. To je neuvěřitelný. Hned co přijdeme do kabinetu (už jsem se zmohla k chůzi) na Snapea vyvalím co nejvíce otázek. ,,Proč jste mě dal k adopci? Je ta žena má matka? Jak se vůbec jmenuje? Jmenuju se jinak? Proč jste mě opustili? Není tohle nějaký hloupý vtip? Co j….“ ještě před tím než dořeknu svou haldu otázek, Snape mě umlčí. ,,Mio teď si sedni a na nic se neptej. Před několika lety, opustila tento svět žena, kterou jsem miloval. Tížil mě zármutek a tak jsem si našel ženu, co nejpodobnější jí. Jmenovala se Grace. Měla úplně tu samou barvu očí, jako moje minulá láska. Po čase jsem se do ní natolik zamiloval, že jsem byl ochoten založit rodinu. Tak jsi přišla na svět ty. Dali jsme ti jméno Mia po tvé babičce. Jelikož jsi se narodila o prázdninách, byl jsem zrovna doma. Užíval jsem si tě jen jeden měsíc a pak jsem musel nastoupit do práce. Měl jsem totiž smlouvu s Brumbálem, o té ti ale povím jindy. Všichni mi blahopřáli a já konečně po dlouhé době cítil lásku a štěstí. O Vánočních prázdninách, kdy jsem přijel domů. Jsem nenašel žádnou stopu po tobě ani po Grace. Myslel jsem si, že se vám něco stalo, ale pravda byla jiná. Grace nebyla připravena mít dítě a dala tě k adopci. Nevěděl jsem kde tě mám hledat, protože mi Grace nic neřekla. Dlouho jsem se snažil tě najít, ale marně. Uzavřel jsem se a stal se ze mě ten hnusný a nepříjemný profesor. Až teprve v létě, kdy jsme každý dostal seznam studentů, mne zaujalo tvé jméno. Jako jediná jsi se jmenovala Mia a do Bradavic jsi měla nastoupit tento rok. Teprve když jsem první školní den uviděl ty tvé oči, jsem si byl 100% jistý, že jsi to opravdu ty. V mých hodinách jsi byla výborná a já měl potřebu tě pořád chránit. Když jsem tě jednou večer našel ležet celou promrzlou za sochou opět mnou projel pocit štěstí a lásky. Neměl jsem ovšem dost odvahy nato, abych ti to řekl sám, tak jsem to nechal tak. Ale dnes za mnou přišla tvá matka a chtěla vědět, jak se ti daří. Nevěděl jsem, jestli na ni mám mít vztek, nebo ne. Každopádně pak jsi zpoza stromu vyšla ty a dál už to vše víš.“
co myslíte, jak to Mia vezme? dozvíte se snad v pátek :*