„Prosím?" řekl Brumbál nepříliš udiveným hlasem. Severus se snažil také působit klidným dojmem, ale jeho vlastní překvapení se mu nedařilo skrýt tak dobře jako Brumbálovi. Takže tohle byl nový plán Pána Zla?
„Profesor Severus Snape je obviněn z podporování Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, aktivní smrtijedské činnosti, a s tím související vraždy několika mudlů," zopakoval bystrozor svá slova, která při snídani ve Velké síni vzbudila takový rozruch.
„Toto jsou závažná obvinění. Máte pro ně nějaké důkazy?" zeptal se Brumbál a naklonil dopředu hlavu, aby bystrozora provrtal svým upřeným pohledem.
„Máme jich několik, ale jistě uznáte za vhodné se jimi zabývat někde jinde. Profesor Snape bude nyní odveden na Ministerstvo kouzel k výslechu," oznámil bystrozor a dvěma svým kolegům naznačil, aby profesora Snapea odvedli. Severus však rozhodně nechtěl být před celou školou někam odveden jako zločinec, proto raději vstal a šel bystrozorům naproti.
„Já myslím, že to nebude nutné, Severusi," zastal se jej opět Brumbál. „Ať jsou ta obvinění jakákoliv, věřím, že se ukážou jako mylná. Domnívám se, že lze celou situaci vyřešit u mě v ředitelně-"
„Máme příkaz odvést profesora Snapea na Ministerstvo, kde se podrobí výslechu pod Veritasérem," odporoval Brumbálovi vytrvale statný bystrozor s vypočítavým pohledem.
„Jako ředitel této školy-"
„-nemáte pravomoc zasahovat do rozhodnutí Ministerstva kouzel," přerušil Brumbála bystrozor. „Se vší úctou, pane, ale toto je jen ztráta času. Odveďte ho," přikázal bystrozor svým kolegům. Severus už se viděl za mřížemi v Azkabanu a zaplavil ho nepříjemný pocit. Jednou mu ten pobyt stačil, rozhodně to nebyla zkušenost, kterou si chtěl ve svém životě kdy zopakovat. Dva bystrozoři se k němu začali přibližovat, když všechny zarazil hluk roztříštěného skla. Pro Severuse nebylo přílišným překvapením, když se ten zvuk ozval od nebelvírského stolu.
Všichni včetně Severuse se ohlédli po zdroji hluku a uviděli Harryho, jak jako jediný stojí mezi davem sedících spolužáků. Zrovna kontroloval, co svým zbrklým zvednutím napáchal, ale nejspíš uznal, že je to zanedbatelné vzhledem k tomu, co se dělo vepředu u profesorského stolu, kam nyní s jistým krokem a vztyčenou hlavou zamířil.
Severus si začal v hlavě přehrávat všemožné scénáře, jakými bude chtít jeho synovec zasáhnout – ne, že by ho taková možnost nenapadla, znal Harryho až příliš dobře na to, aby věděl, že by jej nenechal jen tak odejít. Kolikrát mu za ten rok řekl, co by si tu bez něj počal?
Když si ale všimnul, že Harry v ruce nese nějaký list, zamračil se.
„Co to děláte-"
Harry si absolutně nevšímal bystrozorů a došel přímo před Severuse, kterému vrazil do ruky dopis. Severus ho rychlým pohledem přelétl a ušklíbnul se. Bylo jisté, že se jedná o Voldemortovu past.
„Tato informace již sice není nulové hodnoty, ale dala se předpokládat," poznamenal Severus se zdviženým obočím. Hlavní bystrozor, který dal příkaz k Severusově zatčení, už sahal po Harryho dopisu, ale ten mu v tom rychlým gestem zabránil a uzmul se dopis zpátky.
„To je soukromá korespondence!" ohradil se Harry pevným hlasem. „Pokud se nemýlím, vám jsem ji číst nedal!" Bystrozor se zasekl a Harryho si prohlédl.
„Vy jste Harry Potter," řekl lehce udiveně.
„Už to tak vypadá. Vaše jméno jste nám však ještě neprozradil. Není to trochu nezdvořilé?" kontroloval Harry, čímž bystrozora poněkud naštval.
„Bystrozor Stone. A jsem tu, abych konal svou práci, kterou svým zásahem maříte. Profesor Snape je obviněn ze závažných zločinů. Jakýkoliv kontakt je pro teď vyloučen."
„Od koho to obvinění vzešlo?" zajímal se Harry.
„To jsou tajné informace-"
„Od Voldemorta?" zeptal se Harry přímo, čímž způsobil ve Velké síni menší rozruch.
„Co- co prosím?" zalapal bystrozor po dechu.
„Ale prosím vás. Jasně, že budete naštvaný, když zjistíte, že vás někdo roky vodí za nos," odfrknul si Harry. „Je to jeho práce. A pěkně špatná."
„Toto jsou vážná slova, pane Pottere," sjel ho bystrozor pohledem. „Máme anonymní svědectví i odsud, pokud to chcete vědět."
„Ano?" podivoval se Harry.
„Ano. Očití svědkové viděli profesora Snapea mezi Smrtijedy při jistém útoku na mudly, přičemž onen anonymní zdroj nám potvrdil, že v tu dobu se profesor Snape nenacházel zde na hradě." Harry se ohlédl po svém strýci, který ovšem právě zabíjel pohledem jistého poněkud vyplašeného kolegu za profesorským stolem. Onen kolega nebyl nikdo jiný než profesor While.
„Co to bylo za útok?" vypálil ostře Harry, který začal tušit, kam to všechno míří.
„Řekl bych, že to není vaše starost, pane Pottere. Odveďte ho!" přikázal svým dvěma kolegům, kteří se však zmohli na pouhé dva kroky, když je uzemnil Harryho rozhodný tón.
„To je moje starost! Je moje starost, když se rozhodnete nevinného člověka odvést jako zločince na místo, kde ho rozhodně nečeká spravedlnost!"
„Profesor Snape už byl v minulosti usvědčen ze smrtijedské činnosti!" vykřikl bystrozor pobouřeně.
„Byl tehdy zproštěn obžaloby, pane Stone. Profesor Snape pracoval pro naši stranu stejně jako několik posledních let. I když si to Voldemort nejspíš nemyslel, " zasáhl Brumbál s tak trochu výsměšným dodatkem. Bystrozoři se po sobě začali nervózně otáčet a něco si posunkovali. Bystrozor Stone razantně zavrtěl hlavou.
„Uhněte nám z cesty, pane Pottere," přikázal bystrozor Harrymu.
„Jedná se o útok v Manchesteru?" zeptal se Harry, jenž neustoupil ani o krok a nadále se držel vedle Severuse. Bystrozor si ho okamžik prohlížel, když mu druhý bystrozor něco zašeptal do ucha. Rukou ho rázně odehnal.
„Pro nikoho zde není tato informace podstatná, ale pokud to musíte vědět, pak ano – jedná se o útok v Manchesteru," zodpověděl nakonec Harrymu jeho dotaz.
„Jedenáctého dubna?" zeptal se pro jistotu Harry bystrozora.
„Tohoto roku," doplnil Stone a už opět zvedal ruku k příkazu. Harry se vítězně usmál a podíval se na svého strýce.
„Bingo," poznamenal s úsměvem. Severus se zase jen ušklíbnul. Harry si všimnul, jak si madam Pomfreyová něco šeptá s profesorkou McGonagallovou a rozhořčeně ukazuje na bystrozory. A profesor While měl ve tváři bledší a bledší výraz.
„To je zase co?" podivil se Severus nad Harryho zvoláním.
„Mudlovský výraz," ušklíbnul se Harry.
„Profesore Snape, mluvit budete moci až na Ministerstvu, kde bude rozhovor zaznamenáván příslušnou pracovnicí Ministerstva kouzel," upozornil ho bystrozor Stone.
„Omlouvám se. Neuvědomil jsem si to. Když mluví pan Potter, nikdy nevíte, kdy je váš čas. Doporučuji vám nepouštět se s ním do příliš dlouhých diskuzí. I když budete mít pocit, že jste vyhrál, věřte, že je to opravdu jen pocit," poznamenal Severus posměšně a Harry se neubránil dalšímu úsměvu.
„Prosím?" zeptal se Stone zmateně a nevěřícně se podíval na Harryho. „Je tu snad něco k smíchu?"
„Jistě. Celá tato situace, řekl bych," přitakal Harry. „Pokud obviňujete profesora Snape z podílu na útoku v Manchesteru z jedenáctého dubna tohoto roku, pak bych k tomu rád řekl pár slov."
„Skutečně? Mám dojem, že se spíš jen snažíte mařit vyšetřování, pane Pottere," poznamenal ostře bystrozor. „Pokud máte co říct, můžete podat hlášení na příslušném oddělení na Ministerstvu. Odcházíme," přikázal Stone, dva bystrozorové napřáhli své hůlky na Severuse, když se najednou dveře od Velké síně hlasitě zabouchly. Severus nenápadně zkontroloval Harryho, který předstíral stejně překvapeného, jako byli ostatní. Velmi dobře si byl ale vědom toho, že to byla jeho práce, což naznačoval spiklenecký pohled, který mu jeho synovec na okamžik věnoval.
„Otevřete ty dveře, Becklesi," přikázal bystrozor svému kolegovi. Ten uposlechl jeho rozkazu a pár kroky se k obrovským dveřím od Velké síně přiblížil. Ať už je však zkoušel otevřít jakkoliv, nepodařilo se mu to.
„Co to má být?" ptal se překvapeně další z bystrozorů, který se vydal tomu předešlému na pomoc.
„To je vaše práce, Brumbále?" otočil se bystrozor Stone k řediteli školy.
„Moje?" podivil se Brumbál. „Nikoliv! Zrovna jsem byl v rozhovoru tady se svou zástupkyní, jak vám mohou stovky párů očí potvrdit," ukázal na zkoprnělé studenty u stolů.
„Já bych řekl," nadechl se Harry, „že hrad s vaším rozhodnutím nesouhlasí." Bystrozorové se podívali na Harryho jako na blázna.
„Hrad?" zopakoval po něm pochybovačně Stone.
„To nevíte? Je to magie sahající až k počátkům Bradavic. Pokud se zdejším profesorům děje nějaké příkoří, například jsou falešně obviněni z vraždy, pak se za ně hrad postaví. Oplácí jim tak své služby, které pro Bradavice konají." Severus už ani nebyl překvapen Harryho schopností vymýšlet si ty největší hlouposti v tu nejpříhodnější dobu. A to ještě nekončil. „To jste nevěděli? Má kamarádka vám to potvrdí, je nejchytřejší z ročníku a ví o Bradavicích naprosto všechno, že Hermiono?" zavolal Harry přes půl Síně na svou překvapenou kamarádku. Grangerová nervózně vstala od stolu.
„To, co říká Harry, je pravda. Hrad vám tímto dává najevo, že vaše rozhodnutí neschvaluje," řekla však nakonec přesvědčivým tónem a posadila se rychle zpátky na své místo.
„Tak vidíte," poznamenal Harry.
„Šéfe, myslím, že jsem o tom taky někde četl," zašeptal slyšitelně jeden z bystrozorů. Harry se otočil na Severuse a ten viděl, jak jeho synovci cukají koutky.
„To snad raději ten Lékouzelník," zamumlal Severus Harrymu do ucha, když sledoval naprosto neschopné bystrozory před sebou.
„Co jste panu Potterovi teď řekl?" vypálil na Severuse rozhořčeně Stone.
„Že schvaluji jeho rozhodnutí nestát se bystrozorem," odpověděl Severus upřímně se zřetelným posměchem. Harry zadržoval smích, když ho bystrozor Stone sjel pohledem.
„Pane řediteli, žádám vás, abyste nám umožnil opustit Bradavice. S profesorem Snapem," dodal na ujasněnou Stone. Brumbál nic neřekl, vstal opět ze židle a máchnul svou hůlkou ke dveřím. Jeho silná magie byla cítit na dotek, ale ani ona dveře od Velké síně neotevřela.
„Řekl bych, že rozhodnutí hradu je jasné. S tím nic nezmůžu ani já," pokrčil Brumbál rameny a posadil se zpět na svou židli. Bylo však vidět, že ho to nikterak netrápí a opět se nahnul k Minervě, s níž byl v družném rozhovoru. Bystrozoři začali nervózně přešlapovat na místech. Tiše se radili, co mají dělat, čehož využil Harry a nahnul se k Severusovi.
„Vážně to schvaluješ?" zeptal se ho Harry tiše.
„Asi všechno lepší než tohle," odfrknul si Severus a nenápadně ukázal na bystrozory před sebou.
„Ale Lékouzel-"
„Vážně hodláš probírat svou budoucnost právě teď?" zeptal se ho Severus s pozdviženým obočím. Harry rychle přelétl pohledem Velkou síň. Všichni studenti natahovali krky, aby na ně dohlédli. Ti poblíž jen zírali s nechápavými výrazy.
„Ne," zavrtěl Harry hlavou a znovu se naklonil k Severusovi. „Hodlám ti poskytnout alibi, souhlasíš?"
„No ne, že bychom se konečně dostali k tomu, že se se mnou nejprve poradíš, než-"
„Profesore Snape!" okřiknul ho bystrozor Stone. „I když se odsud zatím nemůžeme dostat, stále jste obžalován ze závažných zločinů. Nyní nám odevzdáte svou hůlku a budete-"
„Možná, že kdybyste mě nechal na začátku domluvit, mohli jsme se podobným machinacím vyhnout!" nenechal ho Harry ani domluvit.
„Vy, pane Pottere, budete mluvit, až já vám to dovolím!"
„Profesor Snape se nemohl účastnit útoku v Manchesteru, protože byl v té době se mnou!" hovořil nadále Harry hlasem ještě silnějším než dřív. Naprostá ignorace bystrozorů ho neskutečně iritovala. „Pokud si tedy nemyslíte, že jsem se toho útoku účastnil také," dodal ještě a z několika míst ve Velké síni uslyšel slabý smích.
„Máme svědectví přímo odsud z hradu, že profesor Snape nebyl v době útoku zde!"
„Já vás poslouchal, pane Stone! Vaše svědectví, jistě," ušklíbnul se Harry. „Samozřejmě vím, že zde profesor Snape nebyl. Ani zde být nemohl. Byl se mnou totiž tou dobou v Londýně." Jen, co to Harry dořekl, začal se Velkou síni šířit další šum. Bystrozor Stone zůstal na Harryho hledět jako zkamenělý, ale za chvíli se vzpamatoval. Zamračil se a začal si Harryho opět s nedůvěrou prohlížet.
„V Londýně?"
„Ano, v Londýně. Je tedy zřejmé, že obvinění, která tu proti němu vznášíte, jsou naprosto smyšlená. Chcete snad, abych vám to potvrdil i pod Veritasérem? Nemám s tím problém," nabídnul Harry bystrozorovi suverénně. Stone chvíli kmital pohledem ze Severuse na Harryho, když se následně otočil k Brumbálovi.
„Nemůžeš si vzít Veritasérum," zašeptal Severus naštvaně Harrymu.
„Ani na to nedojde," odfrknul si Harry a sledoval, jak se Stone dohaduje s Brumbálem.
„Věděl jste o tom?"
„Ovšem že ano," potvrdil Brumbál bystrozorovi s úsměvem. „Stejně tak, jako několik mých kolegyň," poukázal k značně rozčílené Minervě a Poppy. „Kdybyste řekl rovnou, z čeho profesora Snape obviňujete, sdělil bych vám tu informaci sám. Mimochodem – Harry? Na slovíčko," zavolal si k sobě Harryho, který po čtyřech schodech k Brumbálovi došel. Ředitel k němu natáhnul ruku a dal mu tak najevo, že by si i on rád přečetl vzkaz, který Harry stále třímal v ruce. Harry mu jej předal, a když si ho Brumbál přečetl, zamyšleně pokýval hlavou.
„Jistě, to jsme si mysleli. Děkuji ti," vrátil ho Harrymu zpátky a ten se vrátil na svou pozici vedle strýce. „Dobrá, pokud je to vše, děkujeme za návštěvu," snažil se je vyhodit Brumbál.
„Svědectví pana Pottera musí být ověřeno pod Veritasérem a úředně zaznamenáno. Do té doby je profesor Snape stále podezřelý," namítnul bystrozor Stone nesmlouvavým tónem. „Podezření z vraždy a spolupráce s Vy-víte-kým bere Ministerstvo velmi vážně! Se vší úctou, Brumbále, vaše svědectví jsou irelevantní, protože pokud jsem tomu dobře rozuměl, vy jste s profesorem Snapem v inkriminovanou dobu přítomni nebyli." To už nadzvedlo i Severuse.
„Naznačujete tu snad, že pan ředitel lže?" zeptal se svým děsivým hlasem.
„Nikoliv. Jen máme jistá pravidla, a ty musíme dodržovat!"
„Jistě! Snažíte se tu všem namluvit, že je profesor Snape Smrtijed, ale to, že byl před pár dny samotnými Smrtijedy mále zabit, to se vám asi už do případu nehodí! Není to trochu nelogické?" začal Harry na bystrozory zvyšovat hlas. „A tohle celé je jen vykonstruované! Netuším, jestli jednáte na příkaz Voldemorta vy nebo některý z vašich nadřízených, ale rozhodně se do téhle pasti nenecháme zatáhnout. A jestli s tím máte problém, můžeme tu všichni zůstat klidně do konce školního roku, protože s profesorem Snapem se odsud nedostanete!"
„V pořádku, jistě to pochopili," uklidňoval Harryho Severus. Stoneova tvář se zbarvila do ruda.
„Opovažujete se mě tu obviňovat s toho, že jednám z příkazu Toho, jehož jméno se neříká?!"
„No, někdo si to vaše svědectví musel z prstu vycucat! Protože my jsme v době útoku seděli na lavičce v Hyde parku, jedli hranolky a pili colu!"
„Ehm, ehm," odkašlal si Severus. „Snad je mi dovoleno uvést pár informací na pravou míru," oznámil nevěřícně zírajícímu bystrozorovi. „To ON jedl hranolky a pil colu. Já NE," ukazoval názorně na svého synovce. Ten protočil očima.
„Jsem si jistý, že všem, kdo vás znají, je to jasné, pane profesore," uculil se na něj Harry a Severus jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Něco mi tu nehraje," ukazoval prstem na Harryho bystrozor, který ho provrtával pohledem. „Odjel jste si z Bradavic, abyste si zašel do Hyde parku na procházku?"
„To jistě ne," uchechtnul se Harry, „ale domnívám se, že vám může být ukradené, proč jsem tam byl. Mám za to, že do toho vám vůbec nic není. Ale s něčím s vámi souhlasím – něco tu nehraje. Například ten anonymní svědek odsud," dělal Harry na oko zamyšleného. „Nechtěl by nám říct, co ho vedlo k takovému nařčení?" rozhodil Harry rukama a nespouštěl svůj zrak z bystrozora. V síni vládlo hrobové ticho. Nikdo se neodvažoval ani pípnout. Harry se konečně podíval na Severuse, který lehce přikývnul na souhlas. Věděl, co chce Harry udělat a nebyl proti. Právě naopak.
„No tak, pane profesora, nestyďte se," přesunul svůj pohled ze Severuse na profesora Whilea, který seděl jako zkamenělý. Celý učitelský sbor včetně Brumbála se náhle otočil ke svému kolegovi. Ten sledoval vytřeštěným zrakem bystrozory před sebou.
„Já... nevím, proč bych měl... já?" zakoktal se While.
„No do toho! Celou dobu se jen přetvařujete! Tak něco řekněte! Myslím, že pokud by si bystrozorové odvedli vás, hrad by to už za příkoří rozhodně nepovažoval!" řekl rázným hlasem Harry.
„Harry? Severusi?" díval se na ně nechápavě Brumbál.
„Toto jsou další vážná obvinění, pane Pottere," obvinil ho bystrozor Stone. „Pokud se někdo domnívá, že něco není v pořádku, má plné právo nás o tom anonymně informovat."
„Ano? Pak tedy tímto informuji já vás. A nemusím se ani vyjadřovat anonymně. Profesor While se snažil profesora Snapea zdiskreditovat kvůli jistým osobním neshodám. Možná by sám profesor While rád řekl, o jakou záležitost se jednalo, když profesor Snape mluvit nemůže," naznačil Harry, aby mluvil. „A pokud to neřeknete vy, řeknu to já!" pohrozil Harry Whileovi do očí. Profesor While se začal slabě třást, ale i přesto se postavil na nohy a jako smyslů zbavený začal ukazovat na Severuse.
„Vyhrožoval – vyhrožoval mi, že mě zabije! Chtěl mě proklít! A donutit mě vypít Veritasérum! Je to šílenec! Smrtijed! Říkal, že mě zabije! Sám mi ukázal Znamení zla! Vyhrožoval mi smrtí! Ale neudělal jsem to! Neudělal! Vymyslel jsem si to!" Bystrozorovi Stoneovi vtekla nová krev do žil. Na Severuse namířil hůlku.
„Vyhrožoval jste profesoru Whileovi smrtí?" zeptal se ho bystrozor zpříma.
„Ano," odpověděl naprosto vyrovnaně Severus.
„Tohle ale není předmětem-"
„Vy mlčte!" okřikl bystrozor Harryho, který chtěl věc uvést na pravou míru. „Takže tu máme další obvinění, pane profesore," řekl medovým hlasem bystrozor, zjevně potěšený tím, že na povrch vyplula další věc, za kterou mohli Severuse zatknout. Ten se ale jen tak nedal.
„Jednal jsem na základě Pokrevního práva." Stone se zarazil a o něco nechal hůlku poklesnout. Stále ale zůstával ve střehu stejně jako zbylých pět bystrozorů.
„Pokrevního práva?" opakoval po něm udiveně.
„Profesor Karfeus While vědomě ohrozil život osoby, s níž mě pojí krevní pouto. Možná je Pokrevní právo zastaralé, ale není nezákonné. Ano – profesoru Whileovi jsem vyhrožoval, k čemuž by šlo dodat, že pouze vyhrožoval. Byl bych mu totiž mohl oplatit stejnou mincí, jakou použil on." Bystrozor Stone spustil ruku s hůlkou volně podél těla a pohlédl na Whilea. Harry nechápavě sledoval Severuse. O Pokrevním právu slyšel poprvé a vůbec nerozuměl tomu, co se začalo řešit. Nebo možná rozuměl, jen tomu nevěřil. Profesor While však očividně nevěřil něčemu jinému.
„Pokrevní právo? To myslíte vážně?" zvolal While a divoce přitom gestikuloval. „Co to je za nesmysl!? Jaké Pokrevní právo! Vždyť je to Potter!" ukázal názorně na zaskočeného Harryho. „Co to tady na všechny hrajete, Snape!? Vyhrožoval jste mi smrtí! Vyhrožoval jste mi, že mě zabijete, jestli se na něj jen trochu špatně podívám! Jste to šílenec! Smrtijed! Takoví jako vy patří za mříže!"
„Já bych řekl, že to vy patříte za mříže, Karfeusi," pověděl mu na rozdíl od něj naprosto klidným hlasem Severus. „Za pokus o vraždu svého studenta."
„Byla to jen neškodná omračovací kletba!" zakřičel jako smyslů zbavený. Několik studentů a učitelů zalapalo po dechu. Bystrozoři se opět začali radit. Stone přitom zamračeně sledoval Whilea.
„Zaútočil jste na studenta? Na pana Pottera? Jedná se o ten útok zde v Bradavicích před Vánocemi?" zajímal se Stone. Toho útoku byl tehdy plný Denní věštec.
„Ano," řekl Severus.
„Ne!" nesouhlasil zároveň While.
„Před chvílí jste se přiznal, profesore While," kontroloval Stone. While párkrát otevřel pusu, ale hned ji zase zavřel.
„Neudělal jsem to! Jen jsem řekl, že to byla omračovací kletba, to vědí všichni!" zvolal nakonec, chytaje se každého stébla. Bylo to však marné.
„Vy jeden... Kdybych mohla, postavila bych vás do latě sama!" tyčila se nad Whilem s rukama v bok Poppy. „Já jsem toho chlapce skoro celé prázdniny dávala dohromady a vy si troufáte říct, že to byla jen neškodná omračovací kletba?!"
„Poppy, páni z Ministerstva si s tím jistě poradí," uklidňoval ji Brumbál.
„Zaútočil na mě jako první!" snažil se ještě zachránit While. „Zlomil mi ruku!" ukazoval vyčítavě na Harryho.
„Vždyť to bylo v hodině! Sám jste ho o to požádal a pak jste nedával pozor!" zaznělo hlasitě od nebelvírského stolu! Harryho povzbudilo, když uviděl stát Rona, který se neváhal za Harryho postavit. Několik jeho dalších spolužáků přitom souhlasně pokyvovalo hlavou. Stone přejel pohledem z Rona na Brumbála.
„Pane řediteli, můžete nám sdělit, z jakého důvodu jste neinformoval příslušné orgány, když jste to zjistili? Nepřipadá vám nevhodné, nechat zde profesora Whilea učit dál děti poté, co na jedno zaútočil?"
„Mrzí mě to, ale jsem nyní stejně překvapený jako vy," odpověděl Brumbál popravdě.
„Takže jste to nikomu neřekl, profesore Snape? Věděli jste to jen vy a pan Potter?" zeptal se ho udiveně.
„Měl jsem to pod kontrolou," oznámil Severus vyrovnaně. „Po jednom útoku na Azkaban jsem nechtěl riskovat, že by se profesor While mohl na svobodu dostat příliš brzy."
„Za zamlčování trestného činu můžete být obžalován z napomáhání pachateli-"
„Děláte si srandu?" zvolal Harry nevěřícně. „While na mě zaútočí a vy chcete obvinit profesora Snapea!? Nejste náhodou tak trochu zaujatý?"
„A nejste vy náhodou tak trochu příbuzný profesora Snapea?" vypálil bystrozor Stone. „Dle jeho odvolání na Pokrevní právo to z toho vyplývá." Harry mlčel. Nějak netušil, co má odpovědět, protože Severusovi slíbil, že už bez jeho vědomí nikomu nic neřekne. Severus ale nejspíš odhadl směr Harryho myšlenek, protože se rozhodl odpovědět za něj.
„Náhodou je. Když jsem hovořil o Pokrevním právu, myslel jsem to pochopitelně vážně. Profesor While vztáhnul ruku na syna mé sestry a takové chování já... netoleruji," oznámil ledovým tónem, ze kterého mrazilo. Profesor While se při těch slovech otřásl. Ve Velké síni se opět ozval šramot, tentokrát ještě silnější než předtím. „Slečno Vasquezová, pokud plánujete pana Martineze bodnout tou vidličkou do hlavy, měla byste tak učinit, až u toho nebude šest bystrozorů," oznámil Severus studentce z Mrzimoru sedící poblíž nich. Vidličku držela ve vzduchu už od začátku, a Severus celou dobu sledoval, jak se pomalu přibližuje k hlavě jejího souseda. Nebyla jediná, kdo přitom všem zapomněl, co dělá. Dívka složila příbor na talíř a vyděšeně se otočila na druhou stranu. Stone chvíli Severuse pozoroval, než obrátil svou pozornost opět na Whilea.
„Profesore While, vy půjdete s námi také. Jste obviněn z ublížení na zdraví studenta, pana Pottera. Budete se zpovídat před soudním tribunálem," oznámil Stone rozhodným hlasem.
„Moment," zasáhnul Harry, „co myslíte tím ‚také'?"
„Také s profesorem Snapem a s vámi, pokud stále hodláte vypovídat pod Veritasérem ve prospěch svého strýce," oznámil bystrozor Stone pevným hlasem. „Jelikož vyšlo najevo, že jste blízký příbuzný obžalovaného, vaše výpověď je v takovém případě nevěrohodná!" Harry zůstal s otevřenou pusou zírat na Stonea.
„To už přeháníte, pane Stone!" zvolala rozčilená profesorka McGonagallová. „Jedna věc je sem přijít a vznést takové obvinění – chápu, děláte svou práci. Ale pokud používáte selský rozum, musí vám být jasné, že je to celé jen smyšlená lest, jak odsud profesora Snapea vylákat. A pokud ignorujete svědectví zde pana Pottera, začínám pochybovat o tom, že jednáte v zájmu naší strany! To, že zde zpochybňujete výpověď mého studenta, považuji za osobní urážku!" Harryho pusa zůstávala otevřená dokořán dál.
„Se vší úctou, profesorko McGonagallová, my dodržujeme zákony," oznámil jí nesmlouvavým tónem bystrozor. „A nebudeme je měnit jen proto, že se jedná o Chlapce, který přežil!"
„Chlapec, který přežil, to už tu dlouho nebylo," zamumlal Severus. Harry se divil, jak dokáže být pořád tak klidný. On sám doufal, že touhle dobou už budou bystrozoři pryč, ale zdálo se, že je Stone vytrvalejší, než Harry předpokládal.
„Jakákoliv výpověď blízkého příbuzného je v takovémto případě zpochybnitelná, neboť se dá předpokládat, že bude stát na straně obžalovaného v jakémkoliv případě," vysvětloval Stone nekompromisně a začal citovat příslušné zákony.
„Můžu něco udělat," zašeptal Harry Severusovi. Už od začátku na to myslel, ale nebyl si jistý, jestli je to dobrý nápad.
„Už jsi udělal až dost," odpověděl mu Severus stejně tiše.
„Mohu... použít něco, co je nad zákony Ministerstva." Severusovo obočí vylétlo ke stropu. „Je to od něj," naznačil Harry očima, že myslí toho, jenž je zde v Bradavicích nad nimi. Ducha Bradavic.
„Co něco?" zajímal se Severus a koutkem oka dál pozoroval bystrozory, kteří se právě dohadovali s Brumbálem.
„Pokud je profesor Snape nevinný, nechápu, v čem je problém," zněl Síní hlas bystrozora. „Pod Veritasérem se pravda ukáže, a pokud je to tak, jak tvrdíte, bude profesor Snape samozřejmě propuštěn a zproštěn obžaloby."
„Vy jste snad nahluchlý," vložila se do hádky Poppy.
„Ten výslech se může uskutečnit i zde," podpořila ji Minerva.
„Máme své rozkazy!" trval si na svém bystrozor.
„Severusi, pokud to udělám, nejspíš to vyvolá soustu otázek... a podpoří to myšlenku, že jsem Vyvolený-" řekl mu tiše Harry, když ho jeho strýc přerušil.
„Tak to v žádném případě!" rozhodl Severus hlasitěji, než původně plánoval.
„Ale Severusi, tohle nám-"
„Řekl jsem ne!"
„Profesore Snape, pane Pottere, můžete se podělit i s námi?" přerušil je Stone.
„NE," odpověděli naráz Harry se Severusem. Bystrozor začínal být opravdu rozzuřený.
„Už toho mám dost!" zvolal bystrozor a sám se vydal ke dveřím Velké síně a začal do nich pálit jedno kouzlo za druhým.
„Takhle tu ale nemůžeme zůstat, to snad víš," řekl Severus opět Harrymu. „Pan Goyle, zdá se, již delší dobu potřebuje na toaletu," poznamenal Severus s pohledem upřeným ke zmijozelskému stolu. Všichni seděli jak zařezaní a sledovali je. Někteří se zjevnou nechutí.
„Asi jsem ti zkazil image," zamumlal Harry s ohledem na nepřátelské pohledy některých Zmijozelů. Severus pomalu přesunul svůj zrak na Harryho.
„To asi nepřežiju," pronesl ironicky a Harry se potichu zasmál.
„Tak jo, co tedy budeme dělat?" zeptal se ho znovu Harry a otočil se k Brumbálovi, který zrovna hovořil s dalšími dvěma bystrozory. Ti však jen krčili rameny. „Je od Voldemorta?" kývnul Harry ke Stoneovi, který pálil čím dál nebezpečnější kletby na obrovské dveře, které se však neposunuly ani o centimetr.
„Pochybuji," pronesl s úšklebkem Severus. „Dle mých zkušeností je to jen jeden z těch zapřisáhlých bystrozorů, kteří se řídí pravidlem: Jednou Smrtijed, navždy Smrtijed. Představ si na jeho místě takového Moodyho a budeš mít jasno. Za žádnou cenu nepoleví ze svých zásad, ať jsou jakkoliv na hlavu postavené." Harry ho poslouchal a zároveň rozmýšlel, jak z toho ven. Pohledem pomalu přejížděl Velkou síň, a hledal, čeho by se mohli chytit. A pak to uviděl...
Harry se nahnul ke svému strýci a položil mu ruku na paži. Usmíval se přitom do ucha k uchu.
„Severusi," začal Harry pomalu, když se na něj jeho strýc zaraženě podíval, „a co si přizvat na pomoc dalšího svědka? Myslíš, že by to zabralo?" Severus ho nadále pozoroval, když se Harry náhle narovnal a učinil pár rozhodných kroků vpřed.
„Pane Stone, stojíte proti magii Bradavic, vážně stále věříte tomu, že se vám ty dveře podaří násilím otevřít?" zeptal se ho Harry hlasitě. Bystrozor nechal hůlku klesnout a otočil se k Harrymu.
„Z toho budou vyvozeny následky!"
„Ano? A koho hodláte žalovat tentokrát? Hrad?"
„Jen jestli to není vaše práce!" obvinil ho rozhořčeně bystrozor. Jen co to bystrozor dořekl, všichni se naráz otočili na Severuse, který se jeho slovům hlasitě zasmál. Něčeho takového mnozí nikdy svědky nebyli.
„Promiňte, ale vážně jste právě obvinil mého synovce z toho, že v šestnácti letech dokázal použít kouzlo, s nímž si nedokážou poradit nejen zkušení bystrozorové, ale dokonce ani sám Albus Brumbál?" zeptal se ho s posměchem Severus. Bystrozor se nad tím zamyslel a na okamžik se zarazil. „Chápu, že jméno dělá hodně, také i všemožně zkreslené historky, které o panu Potterovi kolují, ale vězte, že já dokážu schopnosti ostatních posoudit bez osobních zaujetí. Vaše víra v schopnosti pana Pottera je vskutku přehnaná. Řekl bych, že až na jisté nadání v Obraně proti černé magii, jsou jeho schopnosti průměrné." Harry otevřel pusu a nevěřícně se podíval na Severuse.
„Díky," ušklíbnul se na něj Harry, „Nikdo nedokáže druhé docenit tak, jako to děláš ty."
„Ovšem. To jsem právě řekl," přikývnul Severus poklidně. Harry se s protočenýma očima obrátil zpět k bystrozorovi.
„Raději k tomu, co jsem chtěl říct, nebo tou přehnanou chválou omdlím," zamumlal Harry slyšitelně a všimnul si, jak některým žákům poblíž zacukaly koutky. „Taková otázka, pane Stone. Kdyby se tu náhodou, z čistého nebe, objevil další očitý svědek, který by mohl dokázat, že jsme skutečně v době útoku byli s profesorem Snapem v Londýně, a já si to jen nevymyslel – což, jak vám jistě profesor Snape velice rád potvrdí, bych nevymyslel-"
„Potvrzuji," zaznělo zřetelně od Severuse. Harry přikývnul a pokračoval.
„Prostě a jednoduše, byl by takový svědek dostatečně věrohodný? A ne, není to příbuzný – doufám," dodal Harry s pohledem upřeným na Brumbála. Ten zavrtěl hlavou. „Fajn, v dnešní době totiž člověk nikdy neví," pousmál se Harry a vrátil se zpět ke Stoneovi. Koutkem oka zavadil o místo, kde ještě před chvílí dotyčného svědka viděl, ale ten už tam nebyl. Harrym projela slabá vlna paniky. Že by to Fidelius vzdal, aniž by Harry vůbec řekl, co chtěl říct?
„Otázkou by bylo, proč by se takový svědek nepřihlásil dřív," poznamenal Stone ostře.
„Svědek si nebyl do poslední chvíle jistý, zda má chuť se vracet do společenství, které se nachází v takovém stavu, jaký zde můžeme vidět," ozval se silný hlas staršího muže z rohu za učitelským stolem. Pohledy všech se stočili na ono místo. Někteří učitelé začali vstávat a bylo na nich vidět, že nevěří vlastním očím. U nebelvírského stolu někdo hlasitě vyjekl – jak si Harry všimnul, Hermiona už byla na nohou a natahovala krk, jak nejvíc dokázala.
„Archibalde!" zvolal Brumbál a vyšel svému ztracenému příteli v ústrety.
„Albusi!" Dva přátelé se srdečně objali a následně Fidelius obešel učitelský stůl, aby zamířil k Harrymu a Severusi. „Pane Pottere, profesore Snape," potřásl si s oběma rukou.
„Mistře," složil mu Severus malou poklonu hlavou.
„Rád vás zase vidím," pověděl jim upřímně Fidelius.
„Myslím, že ne tak, jako my vás, pane," usmál se na něj Harry. „Jako bych tušil, že se uvidíme." Fidelius věnoval Harrymu spiklenecký pohled, ale to už je vyrušili bystrozoři.
„Pane?" ozval se zmateně Stone. „Vy jste... ten svědek?"
„Oh, asi by bylo také nezdvořilé, kdybych se nepředstavil-"
„Ale Archibalde!" zasmál se Brumbál. „To snad v tvém případě není ani nutné."
„To by ses divil, Albusi. Už je to pár desítek let. A ani ke mně nebyl čas milosrdný."
„Vypadáš stále stejně dobře, drahý příteli. Jako bychom se viděli včera," vymlouval mu jeho názor Brumbál.
„Jak myslíš, ale raději – Archibald Fidelius," natáhnul starý kouzelník s šedivými vlasy ruku k zaraženému bystrozorovi. Ten ji s otevřenou pusou přijal.
„Ale – ale..." bystrozor chtěl něco říct, ale ani to nedořekl.
„Já doufám, že mé svědectví, již bude dostatečně věrohodné. Dne jedenáctého dubna tohoto roku v jedenáct hodin dopoledne jsem se s pane Potterem a panem Snapem měl tu čest setkat v Londýně v Hyde parku, kam dorazili na mé pozvání. Tuto informaci vám rád potvrdím i pod Veritasérem – u Albuse v ředitelně, děkuji," oznámil Fidelius automaticky a poodešel zpět k Harrymu a Severusovi.
„Jsem vaším dlužníkem, pane," řekl Severus vážným hlasem.
„Ale jděte, pane profesore. Jsem rád, že jsem v této záležitosti mohl nějak přispět. Jak mi říkal jeden mladý muž, vždycky tu bude něco, za co stojí bojovat. Vždy tu bude něco, co můžeme udělat pro druhé," kývnul směrem k Harrymu. Ten byl překvapen, když uslyšel, že starý slavný kouzelník opakuje jeho slova.
„Já... se omlouvám," vyrušil je stále omráčený Stone, „ale... naše předpisy... máme rozkaz..."
„Omluvte mě," oznámil kouzelník Harrymu a Severusovi a vrátil se k bystrozorovi. „Mladý muži, velmi rád vám poskytnu výpověď – zde v ředitelně. Je-li to stále problém, velmi rád poskytnu výpověď-" Konec věty nikdo neslyšel, protože se Fidelius nahnul k bystrozorovi a zbytek mu zašeptal do ucha. Bystrozor se v tu ránu narovnal a nevěřícně pohlédl na Fideliuse. „Doufám, že jsem to řekl jasně."
„Ano, pane," odpověděl bystrozor spěšně a zamířil za svými kolegy, kterým něco rychle vysvětloval. „Profesore While, vy půjdete s námi na Ministerstvo," oznámil již zřetelně nahlas Stone. I když už byl profesor While nějakou dobu zadržován dvěma bystrozory, přesto začal znovu protestovat.
„Tohle je celé nedorozumění! Pouhý výmysl! Potter lže! Lže vám!" začal znovu křičet na celou Velkou síň.
„Nemusíte se namáhat, pane. Vaše předchůdkyně mi dostatečně vštípila, že nemám vykládat lži," vrátil mu Harry, a Whileovi v dalším obviňování zabránili již jeho dva strážci, kteří ho umlčeli.
„Na váš výslech se vrátíme v odpoledních hodinách," pronesl dále odměřeně Stone k Severusovi a Harrymu.
„Již nyní se vaší návštěvy nemůžeme dočkat," poklonil se mírně bystrozorům Brumbál. „Doufám, že to bude stejně nezapomenutelný zážitek, jako byl tento." Bystrozorové předstírali, že výsměšný podtón přeslechli a zamířily ke dveřím, které však zůstávaly zavřené. Všichni napjatě čekali, co se stane, když najednou se dveře rozletěly dokořán. A první, co všichni uviděli, byl Hagrid, který se právě napřahoval, že do dveří zabuší.
„Ste všichni v pořádku? Jednou se člověk zpozdí a hned je zavřeno," řekl nahlas, za což si vysloužil od studentů tichý smích, když si všimnul bystrozorů před sebou. „Co se tady dělo? Profesore While?" podíval se na umlčeného profesora Obrany proti černé magii. Bývalého.
„Již je vše v pořádku. Snídaně pokračuje, můžete jít dál, Hagride," vyzval ho Brumbál. „Na shledanou odpoledne, pánové," pokývnul znovu hlavou k bystrozorům, kteří již za okamžik zmizeli z dosahu.
„První hodiny jsou zrušeny, stejně jako všechny zbylé hodiny Obrany proti černé magii v tomto týdnu. O možné náhradě budete včas informováni. Přeji všem hezký zbytek dne," popřál studentům Brumbál a zamířil za svým přítelem Fideliusem. „Jak ti chutnala má Medovina, co jsem ti po Harrym poslal?"
„Byla výborná. Máš ještě nějakou?"
„Pár lahví by se jistě našlo. Doprovodíš mne? Rád bych si poslechl, cos panu Stoneovi řekl, že tamkrychle odešel."
„To bylo jednoduché. Řekl jsem mu, že mile rád poskytnu výpověď i jeho ženě, a to o jeho několikahodinové schůzce s jistou učednicí v době, kdy měl být údajně na pár máslových ležácích se svými kolegy," vysvětlil Fidelius a otočil se k Severusovi a Harrymu. „Přidáte se, pánové, na sklenku dobré medoviny?" Harry všechny tři obdařil vyčerpaným pohledem.
„Vážně odešli? Já jestli se mi to nezdá," poznamenal nevěřícně. Evidentně byl trochu mimo.
„Asi se připojíme později," řekl s pohledem upřeným na Harryho Severus.
„Budeme vás čekat," sdělil jim Brumbál a za doprovodu Archibalda Fideliuse opustil Velkou síň.
„Můžu něco říct?" řekl Severus Harrymu, když osaměli. Pokud se tedy nebrala v potaz asi stovka studentů, která se ve Velké síni stále nacházela.
„Do mě," rozhodil Harry rukama do stran.
„Jsem oslněn," oznámil mu Severus svým obvyklým odměřeným tónem.
„No ne, myslel jsem, že víra v mé schopnosti je přehnaná," odfrknul si naoko ublíženě Harry.
„Jdeme," zavelel Severus a vykročil bez dalších slov vpřed.
„Jasně, stačí říct," zamumlal si pro sebe Harry a s posledním mávnutím ke svým přátelům, kteří se právě nacházeli v obležení dalších Nebelvírů, následoval svého strýce z Velké síně.