Tuto kapitolu, chci věnovat LawrenWirian , mám tě ráda a jsem ráda, že se ti můj příběh líbí :*
Když už všichni sedíme v loďkách vyplouváme. Na loďce jsem s Johanou a s nějakým klukem. Má černé vlasy a velice temné oči. Johana po mě vrhá starostlivé pohledy a já se na ni vždy usměju, i když vím, že mi ještě pořád není zrovna dobře. Najednou loďka narazí na břeh a my z nich vystupujeme. Nějaký obr (zatím nevíme, jak se jmenuje) nás vede k velkým dveřím. Kolem sebe slyším šepot a cítím vzrušení, co za nimi asi je? Vtom do mě Johana šťouchne loktem a začne se hlasitě smát. Všichni se na ni otočí a tak se Johana uklidní. ,,Promiň“říká mi,,ale kdyby ses viděla.“ Vtom k nám přichází nějaká čarodějka. Má na sobě dlouhý zelený hábit, klobouk a brýle. Říká nám, že za chvíli budeme ve Velké síni, ukázala na velké dveře, zařazeni do čtyř kolejí. Když je všechny vyjmenuje, otevírají se dveře a já spatřím čtyři dlouhé stoly a jeden kratší v čele. Tam sedí učitelé v čele s naším ředitelem. Když projdeme uličkou, ocitáme se přímo před učitelským stolem. Brumbál vstává a vítá nás v Bradavicích. Pak řekne pár pravidel a pak přijde řeč na mozkomory. Říká nám, že budou u pozemků hradu a mi jim nemáme dát záminku, aby nám ublížili. Jasně, řeknu si a já jsem tomu v tom vlaku něco udělala? To už ale Brumbál uzavírá toto téma a jde se zařazovat. Jako první jde nějaký kluk, myslím, že ta paní říkala, že se jmenuje Marcus. Hned, jak vyjde na ,,pódium“ poznávám v něm kluka, který se mnou jel na loďce. Marcus se dostal do Zmiozelu. Poté jdou další tři, pak přichází řada na Johanu. Asi po třech minutách Moudrý klobouk vykřikuje. ,,Nebelvír.“Od stolu, kde sedí všichni v hábitech se lvem, se nese přes celou síň hlasitý potlesk. Johana na mě mrkne a vydává se ke stolu své nové koleje. Pak se ozývá mé jméno. Když jdu ke stoličce, tak se střetává můj pohled a pohled profesora celého v černém. Má stejně uhlově černé vlasy jako já, ale má temné oči. Když si sednu na stoličku, tak mi ta paní v zeleném dává na hlavu Moudrý klobouk. Ten začne něco říkat, ale moc ho neposlouchám, teď se soustředím, abych se dostala do Nebelvíru. Místo toho, ale Moudrý klobouk vykřikne:,,Zmiozel.“ Sedím na stoličce jako přibitá, teprve když mi ta čarodějka sundá klobouk, se vydávám ke Zmiozelskému stolu. Sedám si vedle Marcuse a dívám se do stolu, abych se vyhla všem těm zvědavým pohledům. Najednou do mě někdo žduchne loktem. Byl to Marcus. ,,Jak jsi to udělala?“ptá se mě. ,,Udělala co?“ptám se zase já. ,,No jseš mudlovská šmejdka a ve Zmiozelu jdou jenom aspoň poloviční kouzelníci, i když i to jsou výjmky.“ Najednou se na stole objeví spoustu jídla, taže moje a Marcusova konverzace končí. Všichni se začnou ládovat, ale můj talíř zůstává pořád prázdný. Je mi špatně, hodně špatně. Nevím, jestli je to ze stresu, nebo z útoku mozkomora. Najednou mi někdo poklepe na rameno, je to pan profesor Lupin(už vím jak se jmenuje, Brumbál nám ho představil, jako nového učitele obrany proti černé magii). Řekne mi, ať jdu s ním. Poslechnu vstanu a vydávám se za ním pryč z velké síně. Jdeme docela dlouho různými klikatými chodbami a už jsme snad vyšli milion schodů. Začíná se mi točit hlava. Profesor Lupin se na mě ustaraně podívá a řekne, že tam za chvíli budeme. Sice nevím kde za chvíli budeme, ale přikývnu a jdu za ním. Ocitáme se v místnosti která vypadá jako nemocnice. Profesor Lupin řekne, ať si lehnu do postele a pokusím se vyspat. Přikývnu a on odchází. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale slyším hlasy. Nejprve uslyším mě už známí hlas profesora Lupina:,,Když jsem přišel, už ji skoro dostal. Tak jsem ho odehnal. asi teprve po třech minutách se jí duše vrátila do těla. Když se probrala, byla zesláblá, tak jsem jí dal čokoládu.“náhle se ozve hlas té čarodějky v zeleném, myslím, že ji Brumbál představoval jako profesorku McGonilovou nebo tak nějak.,,U Merlina, konečně máme profesora obrany proti černé magii, který se vyzná v nápravných prostředcích.“ Vůbec nechápu o čem se baví a po pár minutách usínám. Ještě než však upadnu do hlubokého spánku uslyším třetí hlas. Patří profesoru Brumbálovi, asi:,,Vypadá, že spí klidně. Nechme ji teď v klidu spát. Poppy zítra ráno ji sem nechám přin….“ Dál už nic neslyším ocitám se ve snu.
doufám, že se vám i tato část líbila(aspoň trošičku). další přidám snad zítra, když ne tak pozítří(to už je nejpozdější termín, slibuji) :D