Když 1.září vycházíme ke krbu jsem velice nervózní. Po měsíci vysvětlování, co je to famfrpál, jak se rozřazuje do kolejí, co je to ministerstvo kouzel atd. si začínám myslet, že možná nebudu až tak pozadu. Každopádně vím jedno:NECHCI DO ZMIOZELU. Když dorážíme na nástupiště devět a třičtvrtě (které se skrývá za přepážkou 9 až 10) zarazím se a zírám s otevřenou pusou jako malé dítě. Ten vlak je naprosto úžasný. Najednou do mě Johana šťouchne loktem.,,Vzbuď se holka. Na spaní budeš mít dost času ve vlaku.“ Najednou do mě ze zadu vrazí nějaký třináctiletý kluk s jizvou na čele a velkými brýlemi na nose. Podle Johanina vyprávění soudím, že je to Harry Potter. Ano přesně tak ten slavný Harry Potter. Omlouvá se mi a podává mi klec s mou sovou, které jsem dala jméno Merlin. Asi ji vyděsil, protože se celá klepe. Snažím se ji uklidnit a všimnu si, že tam Harry pořád stojí.,, Chceš ještě něco?“ zeptám se ho naštvaně. No posuďte sami, kdo by nebyl naštvaný, když mu kluk co si podle mě o sobě až moc myslí, přizabije sovu.,, No, chtěl jsem se omluvit, moc mě to mrzí, víš, já mám k sovám taky blízko. Mám totiž taky sovu Hedviku, ale teď ti ji asi neukážu, už je ve vagónu pro zvířata, jestli chceš můžu ti ho ukázat.“,,No jsi moc hodný Harry, ale já ji tam vezmu.“ozve se za mnou Johanin hlas. Harry se už chystá k odchodu, ale pak se obrací a ptá se mě.,,Ani jsem se nezeptal, jak se vůbec jmenuješ?“,,Mia, Mia Clouenová.“zakoktám.,,Ach, moc mne těší. No nic támhle čekají mí přátelé, uvidíme se ve škole.“to už odchází k nějakému zrzavému chlapci a hnědovlasé dívce. Najednou se za mnou ozve Johanin hlas:,,Tak pojď. Ukážu ti kam dát Merlinku.“ To už vychází a já musím běžet, abych ji dohnala. Jakmile Merlinku odevzdám průvodčímu, jdu do vlaku a spolu s Johanou si zabíráme volné kupé. To už vlak houká a vyjíždí.
je to sice kratší kapitola, ale snad se vám bude líbit ;)