Harry:
Mé pocity z toho, že jsem zavřený jsou celkem smíšené. Přemýšlím, že si budu psát deník. Svolávají nás na oběd a všichni na mě koukají. „Hej, ty jsi ten spisovatel, že?" Křikne na mě jeden chlápek. Od hlavy po paty potetovaný a vlasy aby jste pohledali. Hnusný plnovous a svaly tak velký, že mu byl vězeňský mundúr malý. Vystrašeně jsem se na něj koukl a přikývl. „Pojď se posadit k nám." Vyhodil nějakýho kluka a já neochotně kráčel i s kejdou, které říkali jídlo, k němu. „Jsem Carlos. Ale všichni mi říkají Big Boss. Za co tu jsi? Zapomněl jsi napsat tečku na konci věty?" „Tvrdí, že jsem někoho zabil. Možná jo a možná ne." Křikl jsem po něm a všichni se na mě koukali. Big Boss se zašklebil a dal si další lžíci toho hnusu. „Měl sis vzít sušenky, ty jsou dobrý na nervy a jako jediný se dají jíst." Šel z něho strach, ale připadal mi celkem normální. „Za co tu jste vy?" Neurčitě jsem ukázal kolem sebe. „Drogy, sex a Rock 'n' roll." Nevěřícně jsem na něj koukal. „Drogy ty jo, ale ten zbytek, to sotva. Ty jsi o nás neslyšel? Při razii před pěti lety nás všechny zavřeli a teď trčíme tady. Taky tu jsme za převážení zbraní a za zabití. Vždyť to znáš." Přikývl jsem a zvedl se k odchodu. Na to šup se zvedlo asi deset dalších chlápků a já polekaně koukal na ostatní. Big Boss naznačil rukou, aby se uklidnili. Chci jenom odnést tác, pro Boha. Pozdravil jsem se s dozorčím, který vypadal, že mi za chvíli jednu vrazí, pokud neodejdu. Tak tenhle do našeho plánu asi zamotaný není.
Došel jsem až do svojí cely a modlil se, aby nikdo nechtěl po mě sex. Zaslechl jsem zakašlání a vylekaně se otočil. Big Boss. „Hele mladej, jako vážně proč tu jsi? Nikoho jsi nezabil." Hlasitě jsem polkl. Do prdele. „Ne nikoho jsem nezabil. Píšu další knihu z vězeňského prostředí a jak jinak se vžít do role, než se nechat zavřít." „Vo čem to má bejt?" „Hypoteticky, někdo si z basy objedná vraždu dvou motorkářů a hypoteticky to chce policie vyšetřit. Někoho pošlou do vězení, hypoteticky, aby zjistil, kdo si objednal vraždu." „Hypoteticky? V tom případě ti hypoteticky můžu helpnout. Protože hypoteticky vím, kdo to byl." „A kdo?" „Hypoteticky to udělal Malej Nicki, protože ti dva motorkáři zpackali dodávku zboží. Hypoteticky." A je to. Můžu zase na svobodu. „Co za tuhle informaci chceš?" „Skus zajít za policajtama a říct jim, že jsem vám pomohl, abych měl třeba lepší jídlo, protože pochybuju, že mě pustěj." Přikývl jsem. Big Boss odešel a já se rozutekl za jedním dozorčím, který ví, že tam nejsem schválně, aby mě dostal odsud. Použil jsem záchranné slovo a už mě vedli pryč.
Louis:
Netrpělivě jsem seděl za stolem a koukla na telefon, až konečně zazvoní, ale ono nic. Byl jsem nervozní a hladový, ale usmyslel jsem si, že neodejdu dokud.... Zazvonil. „Tomlinson?" „Ahoj, vím, kdo to udělal." „Už tě vezou zpět?" „Jo za chvíli jsem na stanici." Položil a já si oddechl. Hned jsem běžel za kapitánem a řekl mu, že se Harry vrací a nic mu není. Jen co jsem vycházel od kapitána se ozval zvonek výtahu a jakmile se otevřely dveře, spatřil jsem Harryho ještě v oranžových věcech z věznice. Přišel jsem k němu a objal ho. „Jsi v pohodě?" „Jo jsem a našel jsem si nové přátele." Zaculil se. „Ale ne." Svěsil jsem ramena. „Ale jo. A neboj, mám dost podobných přátel." „Já vím, ale další?" „No co? Řekl mi, kdo to udělal." Koukl jsem se mu do očí a táhl ho do výslechové místnosti. „Tak mluv." Pobídl jsem ho. „Prý to udělal Malej Nicki, najal si chlápka zvenčí." „A jméno?" „Tonny." „Tonny Pozzo?" „Jo ten. Asi známá firma, co?" „Ani nevíš jak. Dělá pro Malýho Nickiho a vždy jde o vraždy, ale prozatím nikdy nebyl odsouzený." „Ale teď se to po povede, že jo?" Ptal se naléhavě Harry. „Tentokrát jo. Co vlastně chtěl za tuhle informaci tvůj nový kamarád?" „Možná zmírnění trestu?" „A jak se jmenuje?" „Carlos." „Myslíš jako Big Boss?" „Jo, znáš ho?" „Ještě aby ne." Odfrkl jsem si a hledal v počítači Tonnyho. „No a za tuhle informaci, by jsi mu mohl pomoct, ne?" „Harry." Povzdechl jsem si. „Proč myslíš, že se mu říká Big Boss?" „Protože měří přes dva metry a je velkej?" Zasmál jsem se. „To možná taky, ale hlavně proto, že Carlos alias Big Boss řídil a asi ještě řídí největší kartel od L.A. až po Miami." „Cože? Jako vážně? To je celkem daleko." Divil se Harry, co si to zase udělal za kamaráda. „Ale stejně, pomůžeš mu?" Zavřel jsem oči a promnul si kořen nosu. „Kouknu se na jak dlouho sedí." Naťukal jsem do počítače jméno Big Bosse a čekal až vyjede složka. Harry se postavil za mě a koukal mi přes rameno. „Dvacet let. Už si pět odseděl. A nešlo by zařídit soud na zmírnění trestu? Nebo za dobré chování?" Ptal se a při tom sledoval informace o Carlosovi. „Uvidím co se s tím dá dělat. Ale nejdřív se jdi převlíknout." „Nejdřív si dám pořádné kafe, hned potom daruju nějaké peníze pro vězeňskou jídelnu a pak se půjdu převlíknout." Přikývl a odešel. Do kuchyňky. Já se za ním jenom koukal a přiblble se usmíval.
Harry:
Už jsem se oblékal po krásné sprše, kde jsem nemusel mít strach ohnout se pro upadlé mýdlo a koukal do zrcadla. Unaveně jsem si projel vlhké vlasy a uvědomil si, že je třeba zajít k holiči ostříhat se. Pořádně jsem se protáhl a na chvíli zavřel oči. Otevřel jsem je, až když práskly dveře. Zamračil jsem se a jen v ručníku vyběhl z koupelny. Zarazil jsem se, když jsem uviděl Louise. „Co je?" „Případ je uzavřený. Tvůj kámoš bude mít nové slyšení a já jsem maximálně unavený." Louis se svezl na pohovku a zavřel oči. Už jsem byl na schodech, když se obývákem rozezněl telefon. „Ale ne!" Zakřičel Louis. „Tomlinson?" „Jasně, jedeme tam." „Co je?" Optal jsem se. „Máme případ, musíme jet." „Jenom na sebe něco hodím a jsem dole." Nečekal jsem na odpověď a pelášil do ložnice, kde jsem si vzal čisté oblečení a ručník hodil do prádelního koše v koupelně. Rychle jsem seběhl schody a našel Louise, jak podřimuje na pohovce. Chudák ani si nesvlékl bundu. „Loui, musíme jet." „Já nespím." Polekaně vystřelil z pohovky a koukla kolem sebe. Pousmál jsem se a vzal si od něj klíče od auta. „Kam to bude?" Louis mi unaveně ukázal adresu a svalil se na sedadlo spolujezdce. Ještě jsem se cestou stavil pro kafe a už mířil za další mrtvolou.
Louis:
Unaveně jsem si vytáhl blok a koukla na mrtvé tělo. Jak já mu teď závidím. Spal bych, až bych brečel. „Louisi? Co tu děláš?" Ptal se mě Zayn. „No jsem na místě činu. Vyšetřuju a snažím se neusnout." Ucucl jsem si kávy, kterou mi Harry koupil. Díky Bohům za tenhle lahodný nápoj. „Muž, kolem třiceti až třiceti pěti. Bez dokladů, podle všeho byl dvacetkrát bodnut do hrudníku a trupu. Bodné rány spočítám v laborce. Má za nehty nějakou hmotu, až budou výsledky a pitva, dám ti vědět." Přikývl jsem a chtěl jsem odejít. „Louisi? Díky spánkové deprivaci můžeš mít problém se sluchem, koordinací a můžeš mít halucinace." „Jasně, chápu. Jo a Zayne?" „Jo?" „Řekni té velké modré chobotnici za tebou, aby na mě nemávala." Zayn se otočil spolu s Harrym a já se začal smát. „Vtipně Louisi." Pronesl Zayn vážně, ale přesto se mu koutky zvedaly do úsměvu.
Harry:
Dorazili jsme na stanici s dalším kelímkem kávy a já se modlil, abych mohl být doma a spát. „Louisi? Našli jsme totožnost naší oběti." Křikl Niall a já se koukal na Louise, který vypadal, že každou chvíli zkolabuje vyčerpáním. „Lou, jdi si na chvíli lehnout. Pitva tak rychle nebude a podezřelého nemáme." „Jen dvacet minut." „Jistě." Louis se odplahočil do nějaké místnosti a já šel za Niallem. „Kde je Louis?" „Byl unavený, tak jsem ho poslal si na chvíli lehnout." „To je dobře. Protože co vás odvezli do vězení, nespal." Niall se na mě zahleděl a pak uhl pohledem k velké obrazovce. „Oběť je Nicolas Breeland. Obyčejný muž, má ženu a dvě děti. Žije na předměstí. Má našetřeno." „Ale?" Vždy je nějaké ale. „Podle jeho obličeje jsem našel ještě jednoho muže. Brick Tucker." „Počkat, vždyť to je ten stejný chlap." Ukázal jsem. „Má ženu a syna. Bydlí v centru, kde taky pracuje. Firma se jmenuje.... Trash ash." „Chytlavý název. Ale jak je možné, že tu jsou dva stejní chlápci? Dvojčata?" „To jsem si taky myslel, ale pak jsem se koukl na otisky, protože oba dostali pokutu za parkování a je to jeden a ten samý chlap." „Takže má dvě identity?" Koukal jsem se na dvě rozdílné fotky dvou rodin. „Jo a máme dvě možné podezřelé." „Manželky." Pronesl jsem. „Jo, pochybuju, že o sobě věděly, ale mohly se to dozvědět a buď to udělala jedna nebo druhá." „Nebo obě dohromady." Řekl jsem zahloubaně a psal si v hlavě osnovu pro další knihu.
Louis:
Harry mě přišel vzbudit, když přivezly podezřelou. Taky mi řekl, že oběť má dvě identity, což mi přišlo jako fór, ale když jsem to viděl na vlastní oči, už to tak legračně nevypadalo. Niall dal vědět oběma manželkám. A já jsem vymyslel mistrovský kousek. Dáme je do jedné místnosti. Chvíli se nic nedělo, ale když se jedna rozplakala, druhá ji dala kapesník. „Proč jste tady?" Ptala jsem paní Tuckerová. „Zabili mi muže. A vy?" „Mě taky. A už tady čekám skoro hodinu." Dále se spolu bavili a já nabyl dojmu, že se neznají. Požádal jsem Nialla, aby mi dovedl paní Tuckerovou a já ji začal vyslýchat. Moc nadšená nebyla, když jsem ji oznámil, že její muž měl jinde druhou ženu a děti. Mezitím Payne vyslíchal paní Breelandovou a myslím, že byla stejně překvapená jako druhá žena. Unaveně jsem vyšel ven, kde stál Harry s pitevní zprávou. „Tak byl bodnut třiadvacetkrát. Nebylo to dřív poznat, protože některé bodné rány jsou přes sebe. Měl půl promile alkoholu, takže asi něco oslavoval. Jinak ta látka za nehty bylo lepidlo na papír. Jinak žádné zvláštnosti Zayn nenašel. Kromě toho, že vražedná zbraň je obyčejný kuchyňský nůž. Ale ne ty levné. Ten lepší a dražší." „Takže kuchařský?" „No asi jo. Já mám doma taky takové a kuchař nejsem. Teda ne profesionální." Usmál se na mě. „Ale já vím, kdo kuchař je. Myslím, že vím, kdo je vrah." Vzal jsem složku a šel za paní Breelandovou, která dělá šéfkuchaře v nějaké restauraci. „Jsem detektiv Tomlinson." „Mě už ale vyslýchali." „Já vím, ale zjistili jsme, že vražednou zbraní byl kuchařský nůž, který používáte vy." „Já ale nevěděla, že můj muž nebyl tím za koho se vydával. Proč bych ho zabíjela?" „Kde jsou vaše nože teď?" „Doma. V práci jsem si vzala měsíc dovolenou, kvůli dětem, měli jsme jet na dovolenou. A nože jsem si vzala sebou." „Budeme je potřebovat na otestování." Přikývla. Já odešel a poslal dva strážníky pro nože.
Harry:
Zayn otestoval nože a našel na nich DNA oběti. „Když odšroubuješ rukojeť najdeš tam krev." „Jak si tím jste jistý doktore Stylesi?" „Viděl jsem to ve filmu." Mykl jsem rameny a koukal na Zayna, jak rozebírá nože. „Měl jsi pravdu, je tu zaschlá krev." Vítězně jsem se usmál. „Zajdu to říct Louisovi." „Počkej. Našel jsem dvě sady DNA. Podle všeho jde o otce a syna." Zamračil jsem se, ale přikývl.
Dorazil jsem za Louisem a podal mu složku. „Udělal to nejstarší syn Breelandových. Zayn našel druhou sadu DNA." Louis křikl na strážníky, aby ho přivedli a šel to oznámit paní Breelandové. Ta plakala, dokud nepřivedli jejího syna. „Proč jsi to udělal?" Křičela na něj. „Protože jsi ani netušila, že má rodinu jinde. Podváděl tě a měl další dítě." Křičel na svou matku. „Kdo ti dal právo rozhodovat o životě a smrti?" Vrazila mu facku, až mu tekla krev ze rtu. Strážník, který byl ve výslechové místnosti ji odvedl jinam a Louis šel vyslýchat vraha.