Meggie seděla na své posteli a zkoumala svůj pokoj.
Nic se nezměnilo,vše zůstalo na svém místě.
Domem se ozval zvonek a následně otevřenými dveřmi slyšela hlasy.
Chtěla se zvednout a jít se dolů podívat,kdo přišel,ale to už po schodech běžel Robin a následně odedveří z běhu skočil na Meggie,kterou povalil na postel.
"Au!!"
Mlela s sebou křehká malá Meggie,momentálně zavalená těžkým Robinem.
"Megg promiň."
Zasmál se a posadil se na ní tak,aby na ní mohl pořádně vidět.
"To je hezký,že se ti stýskalo."
Konečně se nadechla a následně skopla Roba na zem.
"Musím ti něco říct..."
A bylo to. Je jedno jak moc každý přemýšlel.Jak mohl být měsíc sebedelší a sebehorší.
Časová propast mezi nimi zmizela.Vlastně jako by žádná ani nebyla. Byli zase spolu a Robin začal pochybovat o tom,že existuje víc cest než je ta jejich.