Justin
Zastavil jsem před nějakou budovou, kterou jsem nikdy v životě neviděl. Seděl jsem chvíli v autě a čekal, protože jsem doufal že mě Ryan vidí, ale když nikdo nešel tak jsem vzal telefon a napsal mu, že jsem tady.
Bylo to už asi 10 minut a on neodepsal a nikdo nevyšel z budovy nebo z okolí. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale měl jsem chuť najednou si zakouřit z nervozity. Dlouho jsem nekouřil, ale poslední dobou mám pocit, že mi to chybí. Vyšel jsem z auta a zapálil si. Rozhlížel jsem se okolo a podrobně si snažil zapamatovat okolí. Neměl jsem ponětí, kde Ryan vězí, ale štval mě.
Vzal jsem telefon a zavolal mu, když to nezvedl tak jsem típl cigaretu a nastoupil do auta. Chvíli jsem se ještě koukal na okolí a potom jsem odjel. Byl jsem tam něco přes hodinu a Ryan nikde, ani se neozval. I když jsem se trochu bál tak jsem jel domů. Dneska jsem na tyhle blbosti neměl náladu.
Zaparkoval jsem před domem a vešel dovnitř.
"Kath?" Zavolal jsem, když jsem neslyšel žádný pohyb nikde. Vylekal jsem se a běhal po domě a hledal buď jí nebo Dylana.
"Katherine?!" Zakřičel jsem a najednou viděl dveře otevřené směrem na zahradu. Šel jsem tam a koukl se z okna. Byla tam s Dylanem a Ryanem. Oni dva si povídali a Dylan byl na dece na zemi.
"Ahoj zlato." Vyjekla štěstím, když mě viděla a šla mě přivítat.
"Ahoj." Dal jsem jí pusu a zamračil se.
"Kde jsi sakra byl?" Vyjel jsem na Ryana a on vypadal, že nemá pojetí o čem mluvím.
"Cože?" Stoupl si a poradně se na mě koukl." Kde jsem byl já? Vždyť ty jsi mi psal ať přijedu k tobě." Řekl a já se zamračil znovu.
"Ne ty jsi psal mě ať jedu za tebou k nějaký továrně." Zakřičel jsem." Nedělej že mě debila."
"Ne to jsem vážně nepsal." Bránil se Ryan.
"Co se to tu sakra děje." Nechápal jsem situaci a zrychleně dýchal.
*s