Začínám psát novou povídku, tak si potom prosím přečtěte a/n na konci kapitoly. 🤗🙄
Btw je to napsané mluvenou češtinou a jestli jste nekdo z vás koukali na můj druhý účet Rnkiee, tak víte, že tam píšu anglicky a kvůli tomu jsem stále trochu zblblá v pravopisu a celkově češtině. Prosím berte to v potaz při čtení této povídky. Díky ^♡^
•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°
Nadzvedla jsem kýbl plný vody s nějakým dalším přípravkem na čištění kachliček a posunula si ho o dobré dva kroky dál. Do kýble jsem naštvaně namočila mop a než jsem ho vytáhla ven z vody, tak sem ho nechala trochu odkapat. Nezajímalo mě, že je až moc mokrý a připlácla tu stranu s hadrovými třásněmi plné vody na podlahu a zuřivě začala vytírat. Teda spíš sem nechávala veškerou špínu co byla na zemi, jen sem ještě k tomu vytvářela na záchodech další povodeň. Za dnešek už po druhé. Ale tady to vše nezačalo, to se musíme vrátit tak dobrých šest hodin zpátky.
Radostně sem poskakovala po ulicích Londýna. Byla sem na cestě za svou boží tetou, abych s ní strávila své letní prázdniny. Všichni kámoši se na mě vykašlali a odjeli se svými rodinkami někam k moři na Hawaii či do Ameriky na nějaké výprodeje. To nepochopím oni si zaplatí sakra drahou letenku, jen proto aby si mohli koupit Gucci svetr za pouhých 2000£. Vždyť to nedává smysl! No co není to na mě, abych je soudila. A hlavně strávit tři měsíce ve vile s tetou a její dcerou Emily, která je mimochodem také mou nejlepší kámoškou, je úžasný čas strávený s úžasnou společností. Naše rodina patří mezi jedny z těch 'lépe žijících', neboli sme také bydleli ve vile s bazénem a stájemi pro pár koní. Někdy si ze mě dělají lidé srandu, že sem princezna a fiflena, ale co neví, je to, že sem nikdy nevyužila peníze svých rodičů, abych si koupila bůh ví jak drahá auta, nebo zbytečně drahá oblečení či kabelky. Sama mám práci v knihkupectví a dražší věci si kupuji ze svých vydělaných peněz. Ale to teď nemusíme řešit.
Přošla sem kolem jedné pekárny asi jeden blok od jejich vily a radostně se usmála sama pro sebe, že již brzy budu ležet v posteli se svojí nej kámoškou a budeme mít maraton 'Hry o Trůny'. Obě dvě sme do toho uplní blázni.
Před sebou vidím bílou moderní vilu s velkým množstvím skleněných oken a jen přidám do kroku. Když sem před dveřmi zmíněného domu, zazvoním na zvonek a už jen čekám na někoho až otevře dveře.
"Kdo je tam?" slyším hlas za dveřmi a jen se zasměju. "Emily, notak otevři už. Vždyť víš kdo to je." odpovím jí.
Chvíli se nic neděje a poté vidím jak se pomalu otevírají dveře. Nebaví mě tu čekat až mi konečně otevře, tak to vezmu do vlastních rukou a rychlým tahem otevřu dveře, které se rozletí dokořán. V nich stojí rozesmátá blondýna asi o dvě hlavy menší než já a já jen nevěřícně kroutím hlavou, ale po chvíli se k ní přidám.
"Co je tam za povyk?" slyšela sem tetu z kuchyně a přestala se smát. Asi jsme museli znít jako dvě hieny, co se perou, protože naše smíchy jsou opravdu velmi specifické, jestli víte co tím myslím.
"Ale jen Amy přišla." vysvětlila Emily, když už začala normálně dýchat a přestala se smát.
"Aha, tak to vše vysvětluje." zasmála se teta, když sme společně vešli do kuchyně. Vařila kuře s nějakou zeleninou a bramborama. Už se nemůžu dočkat, až bude oběd.
Usmála sem se na ní a hned se začala ptát na otázky týkající se našich prázdnin. "Ahoj teto, kam vlastně pojedeme? Plánuješ nějaké kempování, nebo zůstaneme tady a budem od rána do večera v bazénu?"
Ona se na mě jen podívá, jako kdybych byla mimozemšťan a nechápavě se zeptá. "O čem to mluvíš zlato? Vždyť budeš mít s tady Emily brigádu, kterou vám zařídila, aby jste si mohli něco navíc vydělat." Teď bylo na mě, abych se na ni nechápavě podívala. "Tak o tom slyším poprvé.." naštvaně se podívám směrem k Emily, ale ta jen klidně pokrčí rameny, jako kdybych jí teď nevraždila pohledem.
"Jo o tom sem se trochu zapomněla zmínit, teď už s tím nic neudělám, že." odpověděla mi na to se svým nevinným pohledem.
Zase tolik mi to nevadilo, vždycky si ráda přivydělám. Ať je to venčením psů, nebo rozvážením novin. Ale tohle bylo jiné. Teď budu pracovat celé prázdniny! Tak to musí být nějaká důležitá práce a určitě za to také musí hodně platit. Přece jenom, kdo chce pracovat o prázdninách, že?
Zvědavost mi nedala a tak sem se tedy zeptala, "A kde budem teda pracovat?" To co se teď mělo stát, změní celý můj život. (dobře přeháním, ale co)
"Na tři měsíce v Mekáči."
A proto tu teď utírám prkýnka místo toho, abych se slunila u bazénu v mých nových světle modrých plavkách. Ano dostávám 6£ za každou hodinu co tu pracuji, ale není to ono. Z přemýšlení mě vytrhne poklepání na rameno a hlas mojí kamarádky, "Hele, můžeš to za mě vzít vepředu prosím? Potřebuju si odpočinout od všech těch lidí." zeptala se mě a já ji na to jen kývla hlavou a podala jí mop, sundala si gumové rukavice, které sem jí poté jen hodila a vyšla ven z té odporné místnosti, kde lidé vykonávají svou potřebu.
Než sem vyšla k pokladně, vzala sem si na malém věšáku svojí jmenovku a vydala se přivítat a obsloužit další zákazníky, kterých je tu dneska opravdu hodně a hlavně v tuhle dobu. Je čas oběda a všichni se přišli nacpat do tohohle odporného fastfoodu.
Usmála sem se na prvního zákazníka co sem viděla, jen ho pozdravila a čekala, až mi řekne svou objednávku. A tak to pokračovalo do té doby dokud se neotevřely těžké skleněné dveře a všechny holky začaly křičet nějaká jména a věci jako 'NOTICE ME SEMPAII!!' tak sem se podívala, kdo dělá takový povyk.
Byli to dva kluci asi okolo dvaceti a měli na sobě sluneční brýle a nějakou roušku. Jeden měl až moc krátké vlasy černé barvy, že už by to vypadalo i líp, kdyby si je celé oholil a byl asi o tři hlavy menší než ten druhý. On měl naopak tmavě hnědé vlasy. Ten se rozhodne nemusel bát, že kdyby mu nějaké vypadaly, tak by to nic neudlalo a také měl strašně odstaté uši jako Mr. Yoda.
Kráčeli si to směrem k pultu a ke kase úplně na straně nejblíž k záchodkům, neboli ke mě. Ten vyšší se opřel jednou rukou o kamený pult a zadíval se na menu nade mnou. Pak se podíval na toho menšího a zeptal se, "Co si dáš?" Hned sem poznala, že to je korejština, tak přece jenom se ty soukromé hodiny vyplatily! Ten menší se jen podívá na menu, poté hned na mě. Začal mluvit něco jeho strašnou angličtinou, čemuž sem vůbec nerozuměla, tak sem ho jen mile přerušila a začala na něj mluvit také korejsky.
"Nemusíte se namáhat, prostě mluvte svým jazykem." Oni se na mě jen zaskočeně podívali. Ten větší se z toho šoku dostal dřív tak si hned začal objednávat.
Potom co si objednali, mě poprosili, abych jim to poté co to uděláme, odnesla ke stolu v rohu restaurace. Normálně to neděláme, ale tihle dva jsou úplně ztraceni. Tak sem se rozhodla jednou být milá. Popadla sem dva kelímky a naplnila je ledově vychlazenou coca colou,dvě krabičky do kterých sem nahrábla hranolky. Pak už jen jeden Twister a BigMac. Vše kromě jedné coly sem dala na tácek, protože sem neměla na sobě svoje brýle a ani čočky a hlavně kdo si má pamatovat, že byli dva a jednu colu snad mít nebudou ne?
Vzala sem do ruky tácek a vydala se směrem k nim. Když sem jim to položila na stůl chvíli váhali, ale pak jim to nedalo a zeptali se, "Neměla byste nám přinést dvě coly místo jedné?" Až teď mi to došlo. Já husa.. "A-aha promiňte, úplně sem na ni zapomněla, hned vám ji donesu." S červenými tvářemi sem se rychle otočila a odběhla pro jejich pití. Ale před tím než sem stihla odběhnout, tak sem za sebou slyšela potiché zasmání. No super udělala sem ze sebe úplně neschopnou! Rychle sem popadla kelímek a rychlou chůzí sem si to mířila zpátky k nim. Ale před tím než sem se k jejich stolu dostala sem cítila velkou bolest v levém boku a jak mi pití vylétá z ruky. Bylo to jako ze zpomaleného záběru.
Všechno se rozběhlo, až když sem zpatřila, jak se na bílé košili Yody začal dělat světle hnědý flek z nápoje, co mi před chvílí vypadl z rukou. "To si ze mě snad děláš srandu!?" Otočil se mím směrem a zavrčel na mě s tmavě červenýma očima. "Kámo klid." Uklidňoval ho ten druhý až se jeho červených oči staly zase tmavě hnědé. Co to bylo?!
"Moc se omlouvám. Nechtěla sem, jen jsem zakopla a nemyslela na následky. Promiňte, zaplatím vám čistírnu!" vyhrkla sem na něj, opravdu sem nevěděla co mám dělat.
"Ale ne, mám lepší nápad." uchechtl se a podíval se do mých modrých očí. "Jaký? Udělám cokoli." nemám ráda dělat si nepřátele, tak radši zaplatit velkou sumu než je mít.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
"Budeš naše manažerka."
•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•
Ahoj lidicky 🤗
Aki je zpátky v akci!
Doufám, že se vám můj nový příběh bude líbit.
Tak nezapomeňte na 'comment' a klidně i 'vote'.
Jo a nemám cover a ani nemám aplikaci na které bych si ho mohla udělat...
Tak bych ráda někoho z vás sledovatelů, nebo kohokoliv prosím požádala, kdyby měl někdo zájem mi prosím pomoct?😅🤓
Je to jen takový navrh.
Například Issabella92 dělá skvělé covery! 😍
Chtěla jsem uz zveřejnit aspoň první kapitolu, abych dostala nejaké reakce, zda se povídka zatím líbí..
Obrázky tam možná přidám nějaké časem, ale neslibuju.🤑
Tak snad bylo pěkné čtení a Aki se prozatím loučí~
Zdarec!!!