[A/N]: Hanba mi, vážně... hanba! :(( Ale škola mě ničí........ plus jsem děsně líná :D Ale doufám, že nová kapitola vám zlepší náladu a přestanete mě nenávidět, jak jste asi začali :D
Každopádně... enjoy! :3
[Louis' P.O.V.]
Dnešek byl hned od začátku totálně na nic. Nejdřív mi bylo řečeno, že mi nebudou platit další tři dny... což by vlastně navazovalo na předchozí dva neplacené. Takže celkově pět dní, bez obvyklého platu. A to mohlo skončit jedině špatně, až by měl nastat čas na placení nájmu a nakupování jídla. A pak Harry. Ten kluk si vyrazil ven, úplně sám, a ačkoli jsem to nedal znát, vyděsil mě k smrti. Cítil bych se dost příšerně, kdyby se mu něco stalo, protože jsem něco takového mohl čekat.
A teď jsme, to kotě, Liam a já, stáli před jakýmsi podivným drsňáckým cizincem jménem Zayn, který nám zrovna ukázal, že má uši docela jako Harry, těsně potom, co nás informoval, že ví, že Harry je zčásti kočka.
Harry tiše vypískl, "Ty... ty jsi jako H-Harry?"
"Tak nějak," pokrčil Zayn rameny.
"Tak fajn," řekl jsem pomalu. "Když jsi jako Harry... necháš si jeho tajemství pro sebe."
"Ne," protočil oči. "Všem to řeknu. Vemte si vidle a jděte najít kočičího člověka. Oh a mimochodem, pak můžete přijít na čaj, taky mám kočičí uši."
"No..." zamumlal Liam. "Prostě... teď půjdu domů."
"My taky," řekl jsem s pohledem upřeným na Zayna a chtěl jsem odtáhnout Harryho pryč.
"Rád jsem tě viděl," Zayn vytáhl další cigaretu a zapalovač. Vložil si cigaretu mezi rty a zvedl k ní ruku, aby ochránil plamínek před větrem.
Liam už rychle odcházel, pravděpodobně chtěl Niallovi říct o Zaynovi. Harry nereagoval na mé jemné tahání a místo toho zvědavě zíral na Zayna, "Co to je?"
"Chceš jednu?" nabídl Zayn a strčil ruku do kapsy, jako by lovil další cigaretu.
"Ne," vyštěkl jsem. "Nechce!"
Zayn zvedl jedno obočí, "Uklidni se, krasavče. Stejně odcházím."
Podrážděně jsem se podíval na Harryho, "Znáš ho dobře? Nebo už můžeme jít domů?"
"Harry ho n-nezná, a-ale je jako Harry..." řekl zamyšleně. "Harry s n-ním ch-chce ještě mluvit."
Černovlásek pomalu vyfoukl obláček kouře, než znovu udusil cigaretu a zeď a hodil ji na zem, "Poslední dobou si připadám tak zbytečný... každopádně... chceš se mnou mluvit? Proč se mnou někam nezajdeš? Nebo ještě líp, pojď se mnou bydlet! Ujistím se, že máš normální život, místo toho, aby si z tebe někdo dělal zvířátko."
Cítil jsem, jak blednu, a Harryho oči se překvapeně rozšířily, "A-ale... Harrymu se líbí bydlet s L-Louisem. H-Harry není zv-zvířátko."
"Harry není zvířátko," procedil jsem přes sevřené zuby. "Může dělat co chce, ale držím ho od věcí, co by mu mohly ublížit. Není to jako bych mu dávat vodítko nebo něco."
Zayn přesunul zamyšlený pohled k Harrymu, "Je to pravda? Chová se k tobě dobře?"
Harry okamžitě kýval hlavou, "A-ano! L-Louis je hodný. Ví, j-jaké jídlo má Harrymu dát a n-nenechá psy, aby dostali Harryho a dává b-barvy na Harryho b-bolavé místa a umývá mýdlo z Harryho o-očí."
Zayn vypadal lehce zmateně, "...Barvy na bolavé místa, hmm?"
Harry přikývl a já jsem nenuceně ukázal na jeho ruku, aby Zayn pochopil, že Harry mluvil o náplastech. Chlapec se přisunul blíž ke mně, "H-Harry si myslí, že p-prostě zůstane u Louise."
Střelil jsem po něm vděčným pohledem, ačkoli jsem věděl, že ho nevidí. Dost jsem si jeho společnost užíval... a byl jsem si dost jistý, že by mi chyběl, kdyby se jen tak rozhodl bydlet se Zaynem a už bych ho nikdy neviděl. Nicméně, Zayn byl... příklad, skoro, toho, čím by se Harry mohl stát. Nebo spíš... drsňácká verze. Ale Harry by mohl žít normální život, jít ven na veřejnost sám, a Zayn by tu dobu mohl zkrátit to mi bylo jasné. Váhavě jsem z kapsy vytáhl telefon, "Máš mobil? Možná bych ti mohl zavolat, když se Harry bude ptát na něco, na co nebudu umět odpovědět."
"To bys asi mohl," pokrčil Zayn rameny. "Jsem si jistý, že nejsme ze stejnýho místa. Je... je jiný než já, to ti můžu odpřísáhnout. Stoprocentně má víc kočičích vlastností. Zvědavý... přítulný ke svému... uh... společníkovi? Já... já jsem napůl člověk a napůl hybrid."
"Počkej, cože?" zeptal jsem se zmateně.
"Moje matka byla člověk," odfrkl si Zayn. "Můj otec zčásti kočka. Vlastně dost jako Harry. No... zamilovali se... a já jsem výsledek. Musím ti vykládat detaily? Potřebuješ vysvětlit, odkud přicházejí děti?"
"To je dobrý... takže máš občanství?" zamrkal jsem zaraženě.
"No jo," pokrčil rameny. "Harry pravděpodobně není, protože jeho tvůrce nechtěl, aby o něm někdo zjistil. Můj otec taky nebyl občan UK, takže moje matka musela trochu lhát. Taky si musela najmout osobní sestru, takže když jsem se narodil, doktor nezačal vyšilovat, že mám nenormální černé, chlupaté uši."
"Nenormální?" vypískl Harry, ruka mu vyletěla nahoru a dotkl se svých uší pod beanie.
"Je to v pohodě," ujistil jsem ho. "Tvoje uši jsou dobrý."
"Dej mi svůj mobil, napíšu ti do něj číslo," Zayn natáhl ruku a trpělivě čekal. "Pak už vás nechám být."
Obezřetně jsem mu podal telefon a počkal, než do něj vloží své číslo a dá mi ho zpátky. Rychle jsem si ho uložil do kontaktů jako Zayn (Magor...), a hodil mobil zpátky do kapsy, "No... bylo... zajímavé tě potkat. Měli bychom v téhle konverzaci někdy pokračovat. Ale je docela zima a Harry sice má kabát, ale ty tepláky ho moc v teple neudrží, takže..."
"Oh, klídek," Zayn převrátil oči v sloup- "Nechám vás odejít, aniž bych se Harryho snažil přesvědčit, že má jít bydlet ke mně. Už sám řekl, že chce zůstat s tebou, takže se uklidni."
Harry zvedl obočí, "C-cože?"
Zafuněl jsem a jemně položil dlaň na Harryho záda, abych ho mohl otočit, "Pojď, Kitty, jdeme domů."
"Kitty?" zasmál se Zayn, ale ignoroval jsem ho.
"Měj se, Zayne," zavolal jsem, jak jsme odcházeli.
Harry se trochu otočil, aby Zaynovi zamával, a otočil se zpátky na mě, "L-Louisovi se Z-Zayn nelíbí?"
"Jenom mi připadá divný, to je všechno," odvětil jsem a spustil paži podél boku.
Harry se místo odpovědi přisunul blíž ke mně, aby se naše paže dotýkaly, "Je jako Harry... p-připadá ti Harry divný?"
"Jo," řekl jsem něžně a šťouchl ho do tváře, protože jeho beanie mi nedovolovala rozcuchat mu vlasy. "Připadáš mi divný. Ale líbíš se mi, takže to je dobrý."
"T-takže Zayn se ti nelíbil?" zeptal se Harry, pořád zmatený.
"Byl v pohodě," pokrčil jsem rameny.
"Byl h-hodný," stál si Harry za svým. "Zastavil Harry a donutil ho říct mu, k-kam jde, pro-protože... protože jsem vypadal ztraceně.
"Fakt?" zeptal jsem se a otočil na něj hlavu.
Kývl hlavou, když najednou zalapal po dechu, "C-corndogy!"
Zahihňal jsem se a všiml si stánku s corndogy, "Máme doma hromady jídla."
"Ale..." zafuněl Harry, ale pak smutně kývl. "Dobře..."
Povzdechl jsem si a popadl jeho ruku, abych ho jemně odtáhl ke stánku, "Fajn..."
"Vážně?" zalapal po dechu, než vesele zanotoval. "D-děkuju, Louisi!"
"Měl bych se na tebe ale zlobit, za to, žes odešel z bytu a nikomu to neřekl," připomněl jsem mu.
Harry sklonil hlavu, "H-Harry se omlouvá, Louisi..."
"Jenom s sebou příště někoho vezmi, Kitty!" řekl jsem mu. "Tak se nebudu muset bát, že se o tobě někdo dozví, nebo že stane stane ještě něco horšího."
"J-jako že by Harryho mohlo sr-srazit auto?" zeptal se nevinně.
"Jo," trhl jsem sebou, "Přesně něco takovýho."
Zastavili jsme se před stánkem a objednal jsem dva corndogy. Harry popadl dva balíčky s hořčicí a prozkoumal je, "T-tohle je ta věc, kterou jsme na to dávali minule?"
"Hořčice," potvrdil jsem.
Harry kývl, než zopakoval, "Hořčice..."
Prodavač nám podal naše corndogy a Harry si nedočkavě ukousl. Zvedl jsem obočí, "Tys měl hlad, Kitty..."
Pokýval hlavou a otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale zasáhl nás silný závan větru a on se zachvěl, "Oh..."
"A teď je ti dokonce zima," zamračil jsem se. "Musíme si pospíšit zpátky domů."
Jakmile jsme konečně došli do bytu, Harry vyklouzl z bot, beanie, šály a kabátu a přeběhl ke gauči, aby se schoulil do klubíčka a vtiskl do opěradla, "Zima..."
"Donesu ti deku," řekl jsem, pověsil svůj vlastní kabát a sundal si boty, než jsem přikročil ke skříni, odkud jsem vytáhl modrou chlupatou deku a pak se vrátil k mladšímu chlapci, praštil jsem sebou na pohovku vedle něj a podal mu přikrývku. Harry ji přes sebe přehodil, přisunul se ke mně a přitulil se mi k boku.
“Hřeje,” povzdechl si šťastně. “Louis vždycky hřeje.”
“Budem se dívat na to, co je v přehrávači, jo?” zasmál jsem se, natáhl se pro ovladač položený na konferenčním stolku a přepnul jsem televizi do DVD módu. Zmáčkl jsem play a vůbec mě nepřekvapilo, když začaly Aristokočky.
“Harry miluje ten film,” řekl a otřel se mi obličejem o rameno.
“To vidím,” zahihňal jsem se, položil mu paži kolem ramen a začal jsem si hrát s jeho vlasy. “Asi usnu, jenom tě varuju. Dost hřeješ a je to tu pohodlný.”
“To je v pořádku,” Harry mě poplácal po koleni. “Louis může spát, jestli je unavený. Harry bu-bude p-polštář.”
“To si zapamatuju,” zasmál jsem se, když ten film konečně oficiálně začal. Harry se přitulil blíž a pozorně sledoval obrazovku. S Harrym přimáčknutým k mému boku, jako den předtím, jsem si nemohl s ničím starosti a upadl jsem do poklidného spánku s rukou vpletenou mezi Harryho kudrliny.