Amber's POV:
"Amber! Máš telefon!" slyšela jsem šíleně řvát mou malou sestru ze zdola.
"Už běžím!" Odpověděla jsem a ztrhla jsem poslední malý kousek pásky z jedné z mých krabic. Právě jsem se přestěhovala do Bristolu. Šťastně jsem doskákala dolů a vyrvala jsem mojí 5ti leté sestře telefon z ruky. Zamračila se a dala ruce v bok naznak toho, že je naštvaná.
"Díky." Zamumlala jsem a ona se usmála. Zvedla jsem si telefon k uchu.
" CO JEEE TY MRDKOOOOOO?" Zařvala jsem do telefonu, ignorujíc ten fakt, že je tu moje malá sestra.
"AMBER, TY MALÁ DĚVKO! Nejradši bych něco podnikla." Odpověděla hlasitě moje nejlepší kamarádka a mně téměř praskly ušní bubínky.
"Zatím jsem tu jen tři hodiny." Zasmála jsem se.
"TO MĚ NEZAJÍMÁ. Slyšela jsem, že je tu dobrá kavárna. Dolů tou ulicí kde bydlíš. Potkáme se tam v pět." Zakřičela ďábelsky předtím, než mi telefon položila. Povzdechla jsem si a začala jsem rychle trhat krabici s botami, která byla zalepená velkým množstvím izolepy. Podařilo se mi ji rozthnout napůl, ale zatím jsem stále nikde neviděla svoje světle modré Vansky.
"Za dvacet minut jsem zpátky!" Zakřičela jsem komukoliv, kdo to doma slyšel a zabouchla jsem dveře. Šla jsem hlavní ulicí a koukala se po kavárně, kterou měla Mia na mysli. Po pěti minutách chození tam a zpátky po chodníku jsem to konečně našla. Nad dveřmi bylo velkým písmem napsáno 'Kavárna Na Rohu'. Lehce jsem otevřela dveře a se zazvoněním zvonku na dveřích jsem vešla dovnitř. Vůně zrnek kávy a čokolády zaplavila moje čichové buňky spolu s teplým pocitem domova. Byli tu jen čtyři další lidé a jediné co jsem slyšela, byla jejich ne moc hlučná konverzace a zvuk kávovarů. Mia tu ještě není, řekla jsem si, když jsem se rozhlédla po místnosti okolo sebe. Našla jsem stůl pro tři, přímo u okna. Ukazovalo překrásný výhled na obrovské jezero. Sedla jsem si, položila kabelku na stůl a vytáhla z ní mobil.
Pro: Mia
"Kde jsi? x x"
Mohla jsem vědět, že tu nebude dřív než já.
"Mohu vám něco nabídnout?"
Hluboký hlas přerušil moje myšlenky. Podívala jsem se nahoru a uviděla kluka přibližně v mém věku. Měl hnědé vlasy a syté hnědé oči. Podívala jsem se na jeho rysy obličeje, jeho lícní kosti a ďolíčky. Jak může být někdo tak perfektní?
Přerušila jsem svoje myšlenky. "Nene, díky."
Moje oči zabloudily na jeho cedulku se jménem. George. S úsměvem se na mě podíval.
"Co tady tak pěkná holka dělá sama?" Zeptal se. Odsunul židli a posadil se ke mě.
"Neměl bys pracovat?" Zeptala jsem se, abych se proteď vyhla jeho otázce.
"Není tu co dělat." Zabědoval a vyčaroval mi úsměv na tváři.
Najednou mi zapípala SMSka na mobilu.
Od: Mia "Promiň máma mě nutí ještě dodělat nějaké domácí práce. Budu tam za dvacet minut xx"
Povzdechla jsem si a vrátila jsem mobil zpátky do kapsy. Podívala jsem se zpátky na George a přistihla ho, jak mě pozoruje, tak jsem se rychle otočila a podívala se z okna ven na jezero. Viděla jsem tři bílé labutě zápasit o kousek chleba, který jim hodil z břehu malý chlapec. Štípaly se navzájem a kvílely na chlapce.
"Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal se George.
"Jsem Amber." řekla jsem stydlivě a otočila se zpátky k němu. Olízl si rty a prohrábl si vlasy.
"To je krásné jméno."
Usmála jsem se místo odpovědi.
"Jsi tu nová? Nikdy předtím jsem tě tu neviděl."
"Ano, popravdě jsem se přistěhovala teprve před pár hodinami z Clevedonu." Usmála jsem se.
"V Clevedonu jsem jednou byl! Krásné město. Proč ses přestěhovala?" Řekl vesele.
"Táta tu dostal velmi dobrou pracovní nabídku. Příliš dobrou na to, aby se dala odmítnout." Řekla jsem smutně.
Můj táta byl prací vždy zaneprázdněný, nikdy nechodil na žádné moje sportovní akce, nebo předávání cen a podobné společenské akce. Nikdy ho to moc nezajímalo. Ale nestěžuju si, protože díky jeho těžké práci nejsme chudí.
"Oh. Máš tady nějaké kamarádky?" Zeptal se George opatrně.
"Jop, jednu mám, jmenuje se Mia. Právě by tu měla být, ale zdržela se, takže přijde později." Povzdychla jsem si.
George se zvedl ze židle a odešel z místnosti. Za malou chvilku se vrátil se dvouma horkýma čokoládama. Jednu položil přede mě a druhou si vzal k sobě.
"Kolik jsem ti dlužná?" Zasmála jsem se.
"To je na účet podniku." Uculil se a podíval se mi hluboko do očí.
"Děkuju." Usmála jsem se a pustila jsem se do své čokolády. Navrchu byla šlehačka na ní 4 marshmallows. Sledovala jsem jak se pomalu propadají dolů do čokolády.
"Děláš nějaký sport?" Zeptal se.
"Fotbal," řekla jsem. " a ty?"
"Taky hraju fotbal." Zazubil se. Musela jsem se zasmát jeho přívalu nadšení.
Usrkla jsem si čokolády a ihned jsem se zamilovala. Byla perfektní, ne moc čokolády, bylo jí tam tak akorát lehce a ty marshmallows tomu opravdu přidaly na výborné chuti.
"Ta čokoláda je výborná!" Vydechla jsem a znovu se napila.
"Díky, dělal jsem jí sám." Šťastně se zasmál a jeho ďolíčky vynikly víc než normálně. Olízla jsem si mléko okolo pusy a podívala se na něj. Měl ruce položené na stole a potom si o ně opřel hlavu. Jeho hluboké hnědé oči mě sledovaly, ale nebylo to nepříjemné. Na jeho tváři se objevily ďolíčky a jeho úsměv se do široka roztáhl. V tu chvíi jsem se nad tím zapřemýšlela. Byl to asi ten nejkrásnější kluk jakého jsem kdy viděla.
Podvědomě jsem slyšela zazvonit zvonek na dvěřích a pak jsem uslyšela "AMBER!!!". Uslyšela jsem Miu a otočila se. Běžela plnou rychlostí, aby mě mohla obejmout. "Ahoj Mio." Zazubila jsem se a postavila se, abych ji mohla obejmout. Naši tátové pracovali dohromady, takže se přestěhovala taky. To byla obrovská úleva.
"Ahoj, co ti můžu nabídnout?" Zeptal se George už pracovním tónem. Vypadal mírně nespokojeně, že byla naše konverzace přerušena, ale stále po mě pokukoval, zatímco si Mia objednávala.
"Joo, dám si černé kafe prosím." Zněla vyčerpaně z toho běhu. Sedla si na židli naproti mě. "Jak velké?" Zeptal se George, zatímco si zapisoval objednávku do malého zápisníku. "To největší." Usmála se. On si dopsal objednávku, a než odešel mrknul na mě. Můj bože, tohle moje srdce nedává.
Vykulila jsem oči. "Ty máš velké břicho!" Zasmála jsem se. "Ne jen mám ráda velké černé kafe***." Hned po tom co si uvědomila co řekla, zakryla si pusu rukama a já vybuchla smíchy. Všichni v kavárně se na nás podívali.
"No... v každém případě... Co ten roztomilý číšník hm?" Pošťouchla mě Mia a mrkla na mě. Nemohla jsem nesouhlasit, že je opravdu krásný.
"No a jaké byly domácí práce?" Změnila jsem rychle téma.
"Hm, jako domácí práce." Vůbec nepřemýšlela nad tím co odpovídá. Koukala na druhý konec místnosti na nějakého roztomilého kluka.
"Jako domácí práce?" Zeptala jsem se jí se zdviženým obočím. Zamávala jsem jí rukou před obličejem, ale ona stále zírala na toho kluka.
"Tady je tvoje velké černé kafe." Řekl George a snažil se nevybuchnout smíchy. Položil ho před Miu a dal se na odchod.
"Georgi?"
"No?" Otočil se na mě.
"Pojď si sem na chvilku sednout." Zazubila jsem se a poklepala jsem na místo nalevo vedle mě. Na jeho tváři se objevil úsměv a sedl si vedle mě.
"Mio, George. Georgi, Mia."
Mia se ani neotočila, protože pořád pohledem sjížděla toho neznámého kluka na druhé straně místnosti.
"Promiň, ona je asi úplně posedlá." Zasmála jsem se a ukázala na Miu.
"Potom mám pro ní teda dobrou zprávu." Zamrkal George.
Vstal a šel přímo za tím klukem a sedl si vedle něj. Pozdravili se a plácli si na přivítanou. Chvilku si povídali. Samozřejmě jsme nic neslyšely. George ukázal směrem na Miu. Pak se ten sexy kluk otočil naším směrem, což způsobilo, že Mia začala vyšilovat. Pak oba vstali a rozešli se směrem k nám.
"Ahoj, já jsem Luke." řekl ten kluk a zvedl ruku směrem k Mie.
"Mia." vykoktala a potřásla mu rukou.
Když skončili, Mia se ke mě naklonila a pošeptala mi "Naše ruce právě udělaly děti." Snažila jsem se nesmát, tak jsem naoko začala kašlat, abych ji neztrapnila.
"Dobře, díky za pití a za všechno, ale my už musíme jít. Určitě se tu někde potkáme." Zasmála jsem se na George a Mia trapně zamávala Lukovi. George vstal, když si uvědomil, že už by měl jít taky pracovat.
"Jasné, určitě se uvidíme." Zaculil se a zamířil zpět za pult.
*** v originále to zní "BIG BLACK COFFEE", nedalo se to přeložit tak, aby to znělo vtipně i v češtině.