[A/N]: Hey guys :D Tak to tu máte :)) Pokračujeme u Liama, takže trochu víc Niama :D Hope you like it ;) Komentujte, pomáhá to :D Popohání mě to :D
[Liam’s P.O.V.]
Než se další ráno Louis s Harrym ukázali v mém bytě, ujistil jsem se, že Niall je bezpečně zaseknutý u jídla v našem pokoji, takže se nebude hádat s Harrym. Jakmile Louis vtrhl dovnitř odemčenými dveřmi, vedl ospale vyhlížejícího Harryho, všiml jsem si, jak blízko u sebe stojí. Harry ale i přes svou ospalost vypadal spokojeněji, než předtím.
“Jdu trochu pozdě,” řekl rychle Louis, dovedl Harryho k pohovce a posadil ho na ni. “Nastavil jsem si budík jako normálně, ale musel jsem se osprchovat.”
K mému překvapení Harry zahanbeně promluvil, “Harry se taky p-polil mlékem. Louis musel če-čekat, než se Harry pře-převleče.”
“Né,” mávl Louis rukou. “Nehody se stávají, to není tvoje vina.”
“Přijdeš ještě později, pokud tady budeš stát a kecat,” připomněl jsem mu. Harry se na něj zazubil a Louis se natáhl, aby mu z vlasů stáhl beanie a rozcuchal mu kudrliny, “Uvidím tě, až přijdu z práce, Kitty!”
Vytřeštil jsem oči, “Kitty?”
Louis jednoduše odkráčel ke dveřím, “Díky, Li, čau kluci!”
Harry si povzdechl, když se dveře za brunetem zabouchly, a uvelebil se víc v kabátu, který měl pořád na sobě. Pomalu jsem si sedl vedle něj, “Takže nakonec není pravda, že ho nenávidíš, hmm?”
Vykulil oči a okamžitě zavrtěl hlavou, “Oh, to ne, Harry ni-nikdy neměl pocit, že Louise ne-nenávi...dí.”
Usmál jsem se jeho gramatice, když jsem si vzpomněl, jak mluvil Niall, když se učil, “To je dobře.”
Harry přikývl a předklonil se, aby si mohl sundat kabát. Přehnul ho, nicméně ho neodložil, jenom ho chytil pevněji a přitulil se k němu.
“Uh... mám ti to třeba pověsit?” nabídl jsem.
“Ne,” Harry vtiskl obličej do hebké látky. “To je dobré. Harry má ten kabát rád.”
Zaihňal jsem se, “Protože je hebký?”
“Ano,” trošku se usmál. “A vo-voní bezpečně.”
“A jak přesně voní ‘bezpečí’? zasmál jsem se.
“Louis,” řekl Harry jednoduše a mně údivem spadla čelist. Ten kluk si Louise zjevně dost oblíbil...
“A proč?” zeptal jsem se o oktávu výš než normálně.
Usmál se, “Louis nenechá psy, aby Harrymu něco udělali. Nebo auta. J-jeli jsme sem a-autem, ale podle Louise je to bezpečné.”
“Niall je zčásti pes,” připomněl jsem mu váhavě, můj mozek trochu nepobíral fakt, že by měl Harry Louise tak rád po pouhých dvou dnech. A to si Louis myslel, že ho nenávidí.
Zamračil se, “To se nepočítá...”
“Jasně...” povzdechl jsem si. “Takže hádám, že jsi jedl, když ses polil mlékem, co?”
“Harry to neudělal schválně...” sklopil uši a zčervenal.
“Ne, ne, já vím, žes to neudělal schválně,” vyhrkl jsem. “Jenom jsem se ujišťoval, že jsi nakrmený...”
“Ano,” řekl tiše. “Louis Harryho- ...mě nakrmil.”
“Dobře,” postavil jsem se. “Můžeš se díval na telku, jestli chceš. Jdu zkontrolovat Nialla.”
Podal jsem Harrymu ovladač a opustil jsem pokoj, přešel jsem halu až k naší ložnici. Niall seděl na posteli a znuděně přepínal programy. Nicméně se na mě usmál, když jsem vstoupil, a začal vrtět ocasem.
“Je Harry moc otravný?” zeptal se.
“Buď hodný,” vynadal jsem mu s láskyplným podtónem, vylezl jsem za ním na postel a sevřel jsem ho v objetí. “Vážně není tak špatný. Mohli byste spolu vycházet, kdybyste chtěli.”
“Nikdy na mě nemluvil, když nás držel Dr. Shell! Bylo to jako by si myslel, že mu nejsem na mluvení dost dobrý,” zakňučel Niall a vtiskl se víc do mé náruče. “Na druhou stranu neumí mluvit... a já taky neuměl, tehdy.”
Položil jsem bradu na jeho temeno, mezi uši, “Bojí se psů. víš.”
“Fajn. Možná na něj potom zaštěkám,” ušklíbl se Niall.
“Říká, že se nepočítáš,” dodal jsem ztěžka zadržující smích.
“Když to vezmu kolem a kolem, možná ho pokoušu. Počkej... říká?” Niall se posadil a otočil, aby se na mě mohl podívat.
“Jo,” zahihňal jsem se, nahnul k němu a ukradl polibek. “Mluví... ne tak dobře jako ty, samozřejmě... což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že mluvíš rok a půl a on sotva začal... ale mluví.”
“Oh,” zarazil se Niall, pak ale uchopil můj obličej do dlaní a znovu spojil naše rty.
Jakmile se odpojil, zahihňal jsem se, “Mám pocit, že Harry mě nemá zrovna v lásce.”
“To je dobře,” pokrčil rameny Niall.
“Nialle!” Zavrtěl jsem rezignovaně hlavou.
Rozesmál se a zabořil mi tvář do břicha, “Co? Nerad se dělím...”
“Prostě se cítím trochu uraženě, když mají lidi raději Louise... Louis je... Louis. Ale z nějakého zvláštního důvodu mě Harry nemá zas tak v oblibě,” poukázal jsem. “Ne... sakra, to bylo dětinské. Nikdy se nechovej jako já, Niallere.”
“Já myslím, že jsi perfektní,” políbil mě na klíční kost. “Miluju tě mnohem víc, než mám rád Louise.”
“No to jsem rád,” smál jsem se. “Trochu by mě štvalo, kdyby to tak nebylo.”
“Budeš se dívat se mnou?” zašeptal Niall.
“Nemůžu, lásko,” jemně jsem ho pohladil po vlasech. “Musím se ujistit, že Harry něco nerozbije... nebo sebe.”
“On je strašně bezmocný, huh?” povzdechl si.
“Musím ti připomínat, že jsi byl sám takhle bezmocný?” Něžně jsem se dotkl špičky jeho nosu.
“Ale sleduj mě teď!” zvolal.
“Já vím!” prohlásil jsem přehnaně pyšně a znovu ho pevně objal. “Můj malý Nialler dospívá!”
Rozesmál se a vtom jsem ucítil, že mi něco tahá za triko. Zmateně jsem se podíval dolů a spatřil Nialla s látkou v zubech. Zvedl jsem obočí a on pomalu tričko pustil, “Ha...”
“Ty jsi tak divný,” řekl jsem mu něžně a vymanil se z jeho sevření, abych se mohl postavit. “Pravděpodobně se vrátím. Užij si sledování televize.”
“Užij si sledování Harryho,” ušklíbl se.
Raději jsem ho ignoroval a zavřel za sebou dveře. Když jsem vstoupil do obýváku, našel jsem Harryho v hlubokém spánku, pevně svírajícího svůj kabát. Otočil jsem se a rychle běžel do ložnice za Niallem.
“Harry spí,” oznámil jsem mu. “Pojď si se mnou sednout do kuchyně.”
Skulil se z postele a vlekl se za mnou tiše skrz obývák do kuchyně. Usmál jsem se na Nialla, který zamířil přímo k ledničce, “Jaký tu máme jídlo?”
“Ráno jsem ti dával jídlo do ložnice,” zasmál jsem se.
“Jo,” odfrkl si. “Ale to nebylo čerstvý!”
Zahihňal jsem se, “Počkej do oběda.”
“Fajn,” povzdechl si, zavřel lednici a posadil se ke stolu.
Praštil jsem sebou na židli vedle něj a poškádlil ho, “Tak je hodný!”
“Sednu si na tebe,” varoval mě Niall. “Nemysli si, že to neudělám.”
“Ale to ne,” zabědoval jsem pitvořivě. “To nedělej!”
Niall ve vteřině vystřelil a posadil se mi na klín, “Čau.”
“Ahoj,” zahihňal jsem se a vlepil mu polibek na rty.
Ještě jsme se chvíli bavili, než se Niall rozhodl k návratu do ložnice, jelikož si nebyl jistý, kdy se Harry probudí. Bylo jen chviličku před obědem, když mi zazvonil telefon s Louisovým jménem na svítícím displeji.
“Neflákej se, Tomlinsone!” zahlásil jsem okamžitě do mobilu.
“Ale to ne,” zahihňal se. “Tahle budova má asi vážné problémy s instalatéry, poněvadž explodovala další trubka. Začíná to tu vypadat, jako v dětským bazénku.”
“Tak to si musí pronajmout lepší budovu,” prohlásil jsem. “Nebo lepší instalatéry.”
“Sakra ne!” zaprskal. “Za tohle mám placenou dovolenou!”
“Tak to je pěkná výhoda,” souhlasil jsem.
“To mi povídej,” zasmál se. “Každopádně si jedu vyzvednout Harryho.”
“Asi nemusíš,” řekl jsem s velkou snahou udržet si vážný hlas. “Myslím, že si ho prostě nechám. Víš co, vezmu ti to břemeno.”
Dlouho se neozývalo nic, než Louis řekl, “Ne, ne... on a Niall se pravděpodobně pořád nesnáší, co? Mimo to, ještě jsem se nerozhodl. Může u mě do té doby zůstat.”
“Jak chceš, Lou,” zahihňal jsem se. “Právě spí.”
“Určitě spí často,” zamumlal Louis a možná jsem se mohl zmýlit, ale znělo to, jako by mu hlas překypoval city. Harry asi nebyl jediný, u kterého se v posledních dvou dnech rozvinula jakási obliba.
“Mám ho probudit?” zeptal jsem se.
“Né,” odvětil. “Nech ho ještě spát. Budu tam tak do pěti minut. Možná se do té doby probudí.”
“A pokud ne?” zahihňal jsem se.
“Tak to budem řešit potom, Liame!” odsekl a s kliknutím mi to položil.
Rozhodl jsem se, že to kudrnaté kotě stejně probudím, a až v tu chvíli jsem si všiml, že má na sobě ještě pořád bílé boty. Jemně jsem ho dloubl do ramene, “Harry...” Když nepřišla žádná odpověď, sedl jsem si vedle něj, což nebylo nic složitého, vzhledem k tomu, že bych schoulený do klubíčka a zabíral tak pětinu celé pohovky. “Harry?” Jednoduše se zabořil hloub do gauče a pevněji sevřel kabát, tak jsem mu ho jemně vytáhl z náruče a položil si na klín.
“Neee,” zakňučel, se stále zavřenýma očima si sedl a slepě šátral pro kabát. Jakmile ucítil tu látku, položil se přese mě, jelikož jsem měl kabát přitisknutý k boku. A přesně tu chvíli si vybral Niall pro vkročení do obýváku, “Co?!”
Překvapeně jsem vzhlédl k blonďáčkovi, stojícímu ve dveřích, vypadal rozzuřeně, ocas sebou občas neklidně škubl, uši měl přilepené k hlavě. Rychle jsem zavrtěl hlavou, “Niallere-”
Jenže to už přebíhal pokoj, popadl Harryho a škubl s napůl spícím chlapcem ode mě. Ten s výkřikem dopadl na zem a Niall ho oběma rukama přišpendlil ke koberci. Než jsem vůbec stihl něco říct, přední dveře se otevřely a do místnosti vpadl Louis. Překvapením mu spadla čelist, všichni tři jsme se na něj otočili.
“Louisi!” zakvílel Harry.
“Nialle, co to děláš?” vykřikl Louis a přeběhl pokoj, zatímco já jsem chytil Nialla kolem pasu a odtáhl ho od Harryho.
Harry se vyškrábal na nohy a řítil se k Louisovi, za kterého se okamžitě schoval, “O-on říkal, že Harry byl zlý! H-Harry n-nedělal nic, H-Harry chtěl j-jenom spát!”
“Ne,” zavrčel Niall. “Snažil ses mazlit s Liamem! Liam je můj!”
“N-ne!” popotáhl Harry, který neměl daleko k slzám. “Harry j-jenom chtěl jeho kabát.”
Niall zbledl a uši mu znovu padly dozadu, tentokrát z pocitu viny a ztrapnění, “Oh...”
“Chtěl jsem ti to říct, Niallere,” řekl jsem jemně. “Jenže jsi začal vyšilovat, než jsem dostal šanci.”
Obrátil jsem pohled na Harryho, Louis hladil jeho klepající se záda a tiše na něj mluvil, “Už jsi v pořádku... neublížil ti... Niall je hodný, přísahám. Neublížil by ti, ani kdyby byl naštvaný.”
“Promiň, Harry,” vypískl Niall.
“T-to je d-dobré,” zašeptal Harry. “Nic mi není.”
“Ale stejně jsem na tebe byl hnusný,” řekl Niall naléhavě. “Přišli jsme ze stejnýho místa, ale i tak jsem na tebe nebyl hodný.” Niall se vymanil z mého sevření a udělal krok k Harrymu, který se skrčil k Louisovi. Ten mu něco pošeptal, pravděpodobně něco uklidňujícího, takže se otočil lehce k Niallovi. Niall napřáhl ruku před sebe a usmál se, “Pojďme začít od začátku, jo? Přátelé?”
Harry na Niallovu ruku chvíli zíral, než se natáhl a opatrně ho do ní šťouchl. Louis se rozesmál, “Musíš potřást, Kitty.”
Niallův úsměv se rozšířil, když opatrně uchopil Harryho dlaň do své a potřásl. Když mu Harry úsměv váhavě oplatil, i s dolíčky na tvářích, Niall ho sevřel v objetí, Harry se jenom zakroutil a vypískl.
“Moc brzo, Nialle,” zahihňal se Louis. “Zatím ti musí stačit podání ruky. Ani ne před dvěma minutami jsi ho hodil na koberec.”
“Správně,” Niall zvedl paže, Harry se podíval na Louise, celý zmatený z toho, co se právě stalo.
Louis se usmál, “Půjdeme domů, Harry? Na oběd?”
“Po-počkej,” řekl Harry rychle a obrátil pozornost ke mně. “Harry se ch-chtěl zeptat. Bude Liam... může naučit Harryho č-číst?”
“Liam je dobrý učitel,” vkročil do toho Niall, než jsem stihl souhlasit. “Naučil mě... vlastně mě pořád učí. Což je dobrý, protože vím, že o mně v knížkách nepíše nic špatnýho.”
“Liam p-píše o... tobě?” zeptal se Harry.
“Liam už nepíše o ničem jiném,” zasmál se Louis.
Začervenal jsem se, “Niall je dobrá inspirace! Není moc knih o člověku, co se zamiluje do někoho, kdo je zčásti pes.”
“Ty m-miluješ Nialla?” položil Harry další otázku.
“Strašně moc,” odpověděl jsem a otevřel náruč, aby Niall mohl přejít ke mně a obejmout mě.
“Harry... já, já jsem kdysi slyšel o lásce,” řekl Harryy pomalu. “Zní to... hezky.”
“Je to hezké,” zasmál jsem se. “Někdy si taky někoho najdeš. A ano, Harry, pokud chceš, abych tě učil číst, tak budu.”
“Dobře,” přikývl nadšeně.
“Kde máš beanie?” ozval se Louis.
“Oh,” Harry se rozhlédl. “Na gauči.”
Otočil jsem se a sáhl pro beanie, hodil ji Louisovi, který ji natáhl Harrymu opatrně na hlavu, tak, aby moc nevadila chlapcovým uším. Niall zvedl Harryho kabát, ležící stále na zemi, a donesl mu ho.
“Ještě jednou se... omlouvám...” řekl s pohledem upřeným na špičky svých nohou.
Harry uchopil Niallovu dlaň a potřásl s ní,” Nedělej si starosti.”
Louis se zasmál, “Pojďme domů. Umírám hlady.”
Harry vykulil oči, “Ty umíráš? Ale t-to nemůžeš! P-proč ti ne-nedali j-jídlo?”
“To je řečnická figura, Kitty,” zahihňal se Louis, zabalil chlapce pevněji do kabátu a položil paži přes jeho ramena.
“Co to je?” slyšel jsem Harryho hlas, když vycházeli ze dveří.
“Vysvětlím ti to u jídla,” povzdechl si Louis a mávl na nás, ne za sebou zavřel dveře.
Niall přešel zpátky ke mně, vyhýbaje se mému pohledu jenom schoval obličej mně do krku, “Promiň, to jsem přehnal...”
Lehce jsem se zasmál, “Jsi roztomilý, když žárlíš.”
“Zmlkni...” zasténal.
“Ale jsem na tebe pyšný, že sis to vyříkal s Harrym,” řekl jsem a políbil ho na temeno.
“Měl jsem špatný pocit z toho, že jsem ho hodil na podlahu,” povzdechl si Niall. “Můžeme... můžeme si dát taky oběd?”
“Jasně že můžeme, lásko,” zasmál jsem se a zvedl ho do vzduchu, abych ho odnesl do kuchyně, opatrně na jeho vrtící se ocas