[A/N]: Hey guys! :) Osobně tuhle kapitolu naprosto zbožňuju, takže doufám, že vy budete taky! ;) A jelikož Louis má den volna, užijem si Larry domácí pohodu :3
[Louis' P.O.V.]
Probudil jsem se těsně předtím, než mi zazvonil budík, jelikož telefon zazvonil. Vyčerpaně jsem se posadil a zašmátral jsem kolem sebe, než jsem konečně narazil na povědomý tvar mobilu a podržel jsem si ho u ucha, "Haló?"
"Louisi? Tady je Rob. Nemusíš dneska chodit do práce. Praskla tu trubka, takže to musíme nechat opravit a vyčistit. Ale zítra zpátky do práce, jasný? Takže tě uvidím pak, ano?" můj ředitel mluvil dost pracovně znějícím hlasem. Nedal mi čas na odpověď, než domluvil.
"Ano, pane, uvidíme se tam. Hodně štěstí s tou trubkou. Nashle," odvětil jsem a položil to. Hrozně ho nesnáším. Na první pohled vypadá možná sympaticky, ale abych byl upřímný, je to jenom sobecký kretén, co se mě neustále snaží potopit. Prodával jsem u něj elektroniku a on mi vždycky posílal ty nejprotivnější zákazníky, aby viděl, jak jsem protivný taky. Kdykoli mě viděl jen lehce iritovaného, později na mě dokázal křičet i hodinu v kuse. Taky jsem byl vždycky ten, kterého požádal, aby pracoval přesčas, a já neměl jinou možnost než přijmout. Kdybych ty prachy nepotřeboval, už bych tam dávno nebyl.
Když mi konečně došlo, že znovu už neusnu, odhodil jsem peřinu, převlékl se do šedých tepláků, ale stejně jsem si nechal to modré triko, ve kterém jsem spal, přidal červený svetr a mobil do kapsy a odkráčel jsem do obýváku. Nějak se mi podařilo přes noc zapomenout, že na mém gauči spí to kotě, takže jsem překvapeně vyjekl, jakmile jsem do místnosti vstoupil. Zasmál jsem se sám sobě, po uvědomění, že jsem si vzal Harryho k sobě, a pomalu jsem k němu přešel. Jemně jsem šťouchl do spícího kopečku, stuleného na dvou polštářích a hlavou na područce.
Okamžitě se posadil, s tichým vypísknutím, takže jsem si rychle sedl vedle něj, kde předtím ležel jeho hrudník, "Dobrý ráno!"
Ospale zamrkal a protřel si oči. Neodpověděl mi, jednoduše znovu zavřel oči a trochu nahrbil záda. Velmi pomalu se začal přibližovat ke mně, až se nakonec rozvalil na můj klín a znovu usnul. Zasmál jsem se, choval se fakt jako kotě. Tiše odfukoval a já si nemohl pomoct, pořád jsem mu čechral ty kudrliny, jako bych hladil kočku. Jemně jsem palcem přejel přes jedno ucho, bylo sametově měkké.
Jenže po mém doteku Harry uchem trochu škubl, takže jsem málem vyskočil leknutím, "To le-lech-lechtá."
"Nikdy jsem si nemyslel, že bych chtěl kočku, ale s tebou je sranda. Mám rád ty tvoje mazlivý nálady."
Vyčerpaně se posadil a začervenal se, "Harry se omlouvá... a chce se mu spát."
"Ne, ne, neomlouvej se... Ale v tuhle dobu budeme normálně vstávat, abych tě mohl vzít k Liamovi a stihnout to do práce," vysvětlil jsem mu.
"Proč... nemůže H-Harry prostě... zůstat... tady?" zeptal se, dávaje si na čas, aby všechno vyslovil správně.
"Protože můj domácí by mohl přijít nebo něco a viděl by tě nebo by se něco mohlo stát... jako oheň... a ty bys nevěděl, co dělat a mohl by ses zranit. Ono... ono je prostě lepší, když jsi u Liama," povzdechl jsem si.
"Harrymu se u Liama nelíbí, protože tam je Niall," řekl Harry rozhodně a zkřížil si ruce na hrudi.
"Dneska tam jít stejně nemusíš, takže to vyřešíme zítra," odsekl jsem, možná trochu prudčeji, než jsem chtěl. V Harryho zelených očích se zaleskl osten bolesti, okamžitě jsem zjemnil tón, "Dneska nemusím do práce, takže spolu můžeme strávit celý den a líp se poznat."
Harry zauvažoval nad mými slovy, "Co je Louisova práce?"
"Myslíš kde pracuju? Co dělám?" zahihňal jsem se.
"Ano."
"Eh, prodávám věci jako počítače, mobily, iPody..."
"Co je iPod?" Ah, Harry měl mimořádně otázkovou náladu.
"Vydrž," usmál jsem se, "Ukážu ti ho."
Vyskočil jsem z gauče a podal si iPod, ze kterého jsem musel vytáhnout sluchátka. Tak nějak mi došlo, že nedělají sluchátka pro kočičí uši, takže hudbu budu muset pustit nahlas. Vrátil jsem se k němu, čekal na mě trpělivě na pohovce.
"Tohle je iPod?" zeptal se, když ho uchopil.
"Jo! Už jsem ti ho odemkl, tak jenom sáhni na obrazovku a ona se začne hýbat... takhle," natáhl jsem se a přetáhl prst po displeji, výběr hudby se začal rychle posouvat dolů.
"Oh." Harry zalapal po dechu a opatrně položil prst na obrazovku. Aniž by si tak úplně uvědomil, co dělá, zvládl pustit Never Say Never od The Fray. Jakmile se z iPodu začaly linout zvuky, vytřeštil na mě oči.
"H-Harry to roz-rozbil!"
"Ne," zasmál jsem se. "Vybral jsi písničku! Dokonce asi moji oblíbenou."
"Písničku?" zeptal se.
"Jo," vysvětloval jsem. "Jako... hudbu. Je to krásné, že?"
"Je... je to hezké," kývl a přiblížil si iPod k hlavě. Seděli jsme naprosto potichu a poslouchali, dokud píseň neskončila. Když hudba ztichla, Harry se nadšeně zasmál, "Znovu!"
Zahihňal jsem se, "Jinou? Nebo zase tuhle?"
"Har-Harrymu se líbí t-tahle," zamumlal.
"Jasně, abys ji přehrál znovu, stačí zmáčknout tu malou šipečku tady," ukázal jsem, Harry se šipky opatrně dotkl a hudba začala znovu hrát. "No vidíš! A aby se opakovala pořád dokola, jenom zmáčkni ten kroužek nahoře v rohu. Zmodrá a ukáže se v něm jednička."
Harryho oči se zdály ještě větší, než normálně, "Harry neví..."
Jen jsem na to místo ukázal, "Ten kruh tady!"
"Oh... to je kr-kruh?" zeptal se a mně údivem spadla čelist. Harry nevěděl, co je to kruh.
"Harry... víš jak určit tvary?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Harry umí vyjmenovat názvy tvarů..." vypískl.
"Jaký tvar má můj iPod?" zeptal jsem se okamžitě.
Zahleděl se na něj, tváře mu zčervenaly, "Je to... je to kruh?"
"To je obdélník," zamumlal jsem jemně.
"Harry je tak hloupý!" zakvílel, hodil iPod na pohovku a zakryl si obličej rukama.
"Ne!" zavrtěl jsem fanaticky hlavou a zmáčkl jsem na iPodu pauzu. "Ne, nejsi hloupý, ani trochu!"
"Harry je hloupý a hodně!" popotáhl, a když ke mně zvedl obličej, zhrozil jsem se nad jeho obrovskýma očima, doslova plavaly v slzách. "Harry ne-nezná tvary, ne-nebo b-barvy, č-čísla. Harry stě-stěží mluví!"
"Ale to není tvoje chyba!" konejšil jsem ho, rukama jsem mu bezvýznamně přejížděl po zádech. Neměl jsem ponětí, jak ho utěšit. "Neměl jsi nikoho, kdo by tě to naučil. Neznamená to, že jsi hloupý, když ses to neučil. Liam a já ti pomůžeme. Pomůžem ti se učit... Liam pomohl Niallovi."
Harryho uslzené oči mě pozorně sledovaly, jestli si z něj náhodou nedělám legraci, "Louis si ne-nemyslí, že Harry je hloupý?"
"Vůbec ne," pousmál jsem se. "Vlastně si myslím, že jsi dost chytrý. Začal jsi mluvit sám od sebe, ani ti skoro nemusím pomáhat s vyslovováním! Jako jasně, mluvíš ve třetí osobě, ale to není tak špatné... vlastně je to docela roztomilé... můžeme to spravit později."
"Jaká třetí osoba? Harry je jenom jedna osoba," zafňukal Harry a otřel si slzy.
Zahihňal jsem se, "Zapracujem na tom... ale teď, máš hlad?"
Rychle zakýval hlavou, "Můžeme si dát pizzu?"
"Jasně!" usmál jsem se, postavil se na nohy a nabídl mu ruku. "Máme jí ještě dost v ledničce."
Šli jsme do kuchyně, vytáhl jsem dvě sklenice a vytáhl zbytek pizzy a mléko. Harry se držel těsně za mnou, obezřetně mě sledoval, s ušima natočenýma kupředu, a kdykoli jsme se nečekaně zastavil, narazil do mě. Choval se totálně jako kočka, čekající na jídlo. Já jsem byl jenom rád, že není dost malý na to, aby se mi proplétal pod nohama a doprovázel mě tak po celé kuchyni. Hodil jsem jeden kousek pizzy na dva talířky, nalil mléko do obou skleniček a podal Harrymu jeho jídlo a pití.
Málem si sedl na zem, ale sám sebe zastavil, "Stůl?"
"Stůl," kývl jsem se zahihňáním.
Položil věci na desku stolu a posadil se na židli, "Prodáváš iPody..." začal.
"Prodávám," kývl jsem a čekal, až bude pokračovat.
"Liam taky?" dokončil myšlenku.
"Ne," usmál jsem se. "Liam píše knihy."
"Harry... si př-přeje umět číst," řekl smutně. "Mohl by Liam naučit Harryho psát knihy? A číst je?"
"Pokud se ho zeptáš, není možné, aby řekl ne, jsem si jistej," ujistil jsem ho.
Doslova se rozzářil, "Harry se z-zeptá zítra!"
"To zní jako plán!" zasmál jsem se. "Ale dneska, až dojíš, chtěl bys se mnou jít na procházku?"
"Ale... ty víš co je procházka," zamračil se zmateně Harry.
Zasmál jsem se, "Jo, to vím... ale když řeknu jít na procházku, ptám se tě, jestli se mnou chceš jít ven a chodit po parku nebo něco. Trochu se hýbat."
"Ohhh," kývl chápavě. "Harry to věděl! Dr... Dr Shell mě kdysi bral na procházky. Ale Harry n-neměl rád noše-nošení toho provazu."
"Musel jsi chodit na vodítku?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Lidi se na nás dost zvláštně dívali," řekl, než dopil zbytek mléka a odložil kůrku pizzy na talíř.
"Se mnou vodítko nepotřebuješ. Neberu tě na procházku, jdeme na ni společně..." řekl jsem jemně. "Ale nepokusíš se... jako utéct nebo něco, že ne?"
"Ne," zavrtěl svou kudrnatou hlavou. "Harry s tebou zůstane."
"Ale budeš muset mít beanie," řekl jsem s omluvným tónem. "Lidi nesmí vidět tvoje uši."
Zamračil se, ale kývl, "Správně... lidi nesmí vidět moje uši."
Usmál jsem se na něj, na oplátku se na mě zazubil, pyšný, že dokázal dát dohromady větu, "Fajn, teď ale převlíknout z pyžama! V mém pokoji je skříň, můžeš si půjčit moje oblečení. Jenom umyju nádobí a pak můžeme jít."
Harry vyskočil a vyletěl z pokoje, zatímco já jsem odnesl nádobí do dřezu. Jakmile jsem zapnul vodu, zabzučel mi v kapse telefon. Vytáhl jsem ho a spatřil jsem na displeji svítit Liamovo jméno, vzal jsem to s, "Dobrý ráno, Liame!"
"Louisi!" přerušil mě. "Je skoro osm! Proč jsi ještě nepřivedl Harryho?"
"Oh," zasmál jsem se. "Zapomněl jsem ti zavolat... Dneska nemusím do práce, rozbila se jakási trubka nebo co."
"Takže veškerá ta vaše elektronika je zničená?" zažertoval Liam.
"Kéž by," povzdechl jsem si. "Jedna špatná věc na tom, že si Harryho nechám, je, že budu muset víc pracovat. Stěží dokážu platit sám za sebe."
"Pomůžu ti, jestli budeš potřebovat," slíbil. "Nech si to kotě u sebe."
"Zjistil jsem dost věcí o něm a Niallovi," změnil jsem rychle téma. "Přímo z vnitřního zdroje."
"Řekl ti o Dr Shellovi?" divil se Liam.
"Trochu," odvětil jsem samolibě.
"Povídej," dožadoval se.
"Možná později," řekl jsem znuděně. "Mám tu nádobí a pak jdeme s Harrym do parku. Pozval bych vás taky, ale Harry a Niall nejsou zrovna..."
"Já vím, já vím," odsekl Liam. "Užij si procházku, ty pitomče."
"Měj se, Liame!" zasmál jsem se.
Vráti jsem telefon do kapsy a rychle opláchl talíře, hrnečky a pak nádobí z předchozího večera. Harry vstoupil do pokoje, na sobě moje džíny. Ale pořád měl na sobě ten stejný bílý svetr.
"Tohle... tohle jsou d-dží..." pokoušel se.
Kývl jsem, "Džíny."
"Džíny," zopakoval. "Nejsou tak pohodlné jako tepláky."
"To teda nejsou," souhlasil jsem. "Ale určitě vypadají dobře... nechtěl sis převlíknout ten svetr?"
"Ten-tenhle hřeje," objasnil Harry, postavil se vedle mě a upřel pohled do dřezu na bublinky. "To... to jsou kruhy?"
"Jsou!" usmál jsem se a prohrábl mu vlasy. "Dobrá práce, Harry! Říká se jim bubliny."
"Bubliny," zopakoval po mně.
"Jo. Můžeme jít?" zeptal jsem se.
"Ano!" skoro poskakoval nadšením.
"Ještě nám skočím pro nějaký ponožky a kabáty," řekl jsem. "A nasaď si beanie! Je pořád v obýváku, tam, kde jsi ji včera zahodil."
Schoval jsem nádobí a opustil kuchyň, s Harrym těsně v závěsu. Nechal jsem ho v obýváku a v ložnici jsem z šuplíku vytáhl dva páry ponožek a ze skříně dva kabáty. Když jsem se vrátil k Harrymu, snažil se umístit si beanie na hlavu, tak, aby nevadila jeho uším. Vrhl jsem po něm soucitným pohledem.
"Harry n-nemá rád věci, co tlačí na moje uši," našpulil rty.
"Promiň, Kitty," podal jsem mu ponožky a podržel mu jeden kabát, aby mohl pažemi vklouznout do rukávů.
Když byl konečně obutý v černých teniskách, co jsem mu dal místo těch hnědých roztrhaných, ve kterých jsem ho našel. Sám jsem se obul, vyšli jsme ze dveří a rozešli se po ulici k parku.
"Jaký je park?" zeptal se Harry.
"Hodně trávy," odpověděl jsem. "Stromy... místo na sednutí. A je tam rybník."
"Oh," řekl zamyšleně, když sebou najednou prudce trhl směrem ke mně, když kolem nás projelo auto.
"Nemáš rád zvuky aut, hmm?"
"Ony jsou... jsou hlasité," zamumlal.
"Jo," zahihňal jsem se. "To jsou."
Po pár křižovatkách a zatáčkách jsme konečně dorazili k parku. Jak jsme chodili po trávě pokryté jinovatkou, Harry se na mě natiskl tak blízko, že si nás mohli lehce splést s dvouhlavou osobou.
"Je... je tu h-hodně lidí," vykvikl Harry.
Rozhlédl jsem se po té hromadě lidí, co křižovali park tam a zpátky, "Jo, to asi je. Prostě je ignoruj, pravděpodobně na nás nebudou ani mluvit."
"Okay," zašeptal Harry.
Procházeli jsme se dalších pár hodin, Harry se ode mě začal na pár metrů odpojovat, pobíhat kolem mě, ukazovat na různé předměty, jako kachny a veverky, a ptal se, co jsou zač. Jenže když jsme obcházeli rybník, přiběhl k nám rozjařený pes chytající frisbee. Harry ztuhl, když se pes zastavil přímo před námi, upustil nám talíř k nohám a začal nadšeně mávat ocasem. Bylo mi jasné, že kdyby tu byl Niall, odolával by ohromnému pokušení si s tím psem frisbee zahrát, ale Harry vypadal naprosto vyděšeně.
Ten pes najednou vypadal, že si Harryho konečně všiml, sklonil hlavu a začal mu očmuchávat nohy. Se svým psím čichem musel okamžitě ucítit tu Harryho kočičí část, jelikož ucouvl, štěkl a zavrčel. Harry potichu vyjekl, schoval se za mě a přitiskl se k mým zádům. Chytil jsem to psisko za obojek, když se kolem mě chtěl dostat k Harrymu, "Ne, ne, chlapče! Nech ho být! Přestaň!"
Psova majitelka okamžitě přešla k nám, "Strašně se vám omlouvám!" řekla rychle. "Obvykle je děsně hodný! Takhle se chová jenom, když jsou kolem kočky! To je tak zvláštní."
"Ah," kývl jsem a natáhl jsem ruku dozadu, konejšivě jsem hladil Harryho všude, kam jsem dosáhl. "To je naprosto v pořádku! Jenom trochu vyděsil tady Harryho."
"Ještě jednou se omlouvám," připnula mu k obojku vodítko a s odměřeným mávnutím ho začala tahat stále štěkajícího pryč od Harryho.
Otočil jsem se a udělal to první, co mě v té situaci napadlo, sevřel jsem to kotě v tak pevném objetí, jak jsem dokázal, "Už je to v pohodě, Kitty. Je pryč."
"Harry ne-nemá r-rád psy!" zakňučel mi do hrudníku.
"Pochopitelné," zamumlal jsem. "Nerad to říkám, ale myslím, že oni tě taky nemají zrovna v lásce."
"M-můžeme j-jít domů?" zeptal se, celý se třásl.
"Jasně že jo," ujistil jsem ho, odtáhl se a upravil mu beanie.
Smutně přikývl, "Harry chce domů. Nejsou tam psi."
"Dobře," jemně jsem položil ruku kolem jeho ramen v přátelském gestu. "Pojďme domů."
Tak jsme prošli branou parku a přes cestu na chodník, když jsem si všiml stánku s corndogy a nechal jsem paži z Harryho ramen sjet na jeho bedra, "Měl jsi někdy corndog?"
"H-Harry n-nemá rád psy," začal panikařit.
"Ne, ne!" opravoval jsem se rychle. "Tohle je jídlo... ne pes."
"Je... je to jako pizza?" zeptal se váhavě.
Dovedl jsem ho ke stánku a vytáhl peněženku, "Um... svým způsobem to je jako pizza. Dva corndogy, prosím."
Harry stál bez pohybu přitisknutý k mému boku, než nám prodavač podal jídlo. Když to konečně udělal, podal jsem jeden corndog Harrymu a podal jsem malý kečup a hořčici.
"Je... je to na klacíku," řekl Harry. "Jak sníš ten klacík?"
Zasmál jsem se, "Nejíš tu špejli. Vyhodíš ji, až ten corndog dojíš."
"Oh," řekl a znovu jsme vyrazili.
"Tak si kousni!" pobídl jsem ho a nechal na jídlo vytéct trochu hořčice, pak jsem do něj teprve kousl.
"Co s-si na to Louis dává?" zeptal se Harry.
"Hořčici," odvětil jsem a přidržel mu balíček před nosem. "Chceš?"
Chvíli zíral na můj corndog, než přikývl, "Louisovi to chutná?"
"Zlepšuje to chuť," vysvětlil jsem a vytlačil jsem z balíčku taky trochu hořčice pro něj. "Zkus to!"
Váhavě zopakoval moje pohyby a ukousl špičku corndogu. Vykulil oči, "Harrymu se líbí tenhle druh psa!"
Zasmál jsem se, "To jsem si myslel!"
Když jsme dorazili domů, bylo už půl páté. Harry vběhl nadšeně dovnitř, shodil ze sebe kabát a beanie a skopl boty z nohou. Nechal je ležet na zemi a chystal se odejít, ale já mu naoko vynadal, "Hej, hej, Harolde! Musíme si věci pověsit!"
Zrudnul a rychle kabát a beanie pověsil, boty položil k ostatním, "Promiň, Louisi."
"Nic se nestalo... podíváme se na film, jo?" Obešel jsem ho a pocuchal mu vlasy, než jsem začal prohrabávat svou zásobu filmů. Okamžitě mi zrak padl na jeden titul, co mě rozesmál. Aristokočky. Rychle jsem strčil DVD do přehrávače a praštil sebou na gauč vedle Harryho.
Plaše se posunul blíž ke mně a přitulil se k mému boku, "Na... na co se dí-díváme?"
"To je tajemství," ušklíbl jsem se dolů na toho kudrnatého kočičího chlapce, "Najednou jsi nějaký přítulný."
"Harry se s Louisem cítí be-bezpečně," zamumlal rychle a začervenal se.
"Vážně? Ale neznáš mě ani dva dny!" poškádlil jsem ho.
Tentokrát slova volil pomalu, "Ale Louis ví, jaké jídlo je dobré, a auta mu n-nevadí a udržuje psy dál."
"Niall je pes," poukázal jsem.
Zamračil se, "Niall se nepočítá."
Zasmál jsem se, "Hádám, že je víc člověk, než pes."
V té chvíli titulky konečně skončily a Harryho pozornost se obrátila na obrazovku, jakmile uslyšel hlasy, "Kočky?"
"Je to skvělý film," slíbil jsem.
A Harry si ho opravdu užíval, protože když film končil, pomalu jsem usínal s jeho hřejivým tělem přitisknutým k hrudníku, zatímco on se rychle posadil, "Znovu!"
Ospale jsem se zasmál, "Můžeš si to zítra vzít k Liamovi a dívat se tam. Musíme se najíst a jít spát."
Našpulil rty, "Dobře... může... může se Harry vykoupat?"
"Máš volný přístup do koupelny," postavil jsem se a poškrábal na zátylku. "Jenom si s sebou vezmi nějaké pyžamo, do kterého se pak převlečeš." Přikývl, vytáhl se na nohy a spěchal si pro pyžamo. "Oh! A Kitty, špinavý oblečení dej do toho koše v rohu, pak to vyperu."
Přesunul jsem se do kuchyně a vytáhl ingredience na smažený sýr. Udělal jsem dva a zrovna jsem naléval mléko, když Harry přiletěl do kuchyně, "Louisi!"
Zaječel, až jsem leknutím vyskočil. Otočil jsem se s očekáváním proudu krve nebo něco, podle tónu jeho hlasu. Byl oblečený, ale z vlasů mu kapala voda a měl na nich šampónové bubliny. Bezmocně v dlaních svíral ručník.
"Co se proboha děje?" zeptal jsem se, posunul se k němu, vzal jsem mu ten ručník a začal mu sušit vlasy, opatrně kolem jeho uší, jenže všechen ten šampón mi to dost znemožňoval.
Ukázal si na oko, "To pálí!"
"Co pá-" začal jsem zmateně, ale pak mi to došlo. "Oh... oh, máš v oku šampón." Vytáhl jsem z šuplíku vedle dřezu utěrku a trochu jsem ji namočil, otočil jsem se a jemně uchopil jeho tváře. Opatrně jsem otřel jeho zavřené oko a paži spustil. "Vytři si tu vodu pryč, Kitty."
Třesoucíma se rukama následoval mé instrukce a váhavě otevřel oko. "Ono už to nepálí!"
"To je dobře," zahihňal jsem se a začal utírat ty kudrliny mokrou utěrkou. "To by mělo dostat ten zbylý šampón pryč."
Když jsem si byl jistý, že už ve vlasech nemá žádné bubliny, jemně jsem mu je konečně osušil. Harry se lehce chvěl, tak jsem si svlékl svetr a podržel jsem mu ho tak, aby do něj mohl lehce vklouznout. Okamžitě se do něj zabalil, "Díky, Louisi."
"Jasná věc, Kitty," usmál jsem se a podal mu skleničku a talíř se sýrem. "Sněz to. Zatím uklidím ty, eh... kaluže vody."
"Promiň," Harry zbledl.
"Jez!" zasmál jsem se, popadl ručník a hodil ho na zem, přejel jsem s ním kuchyň, podlahu v obýváku a předsíní do koupelny. Vyčistil jsem vodu, vypustil vanu a hodil špinavý ručník do koše na prádlo. Vrátil jsem se do kuchyně a spatřil Harryho, sedícího u stolu, trpělivě čekajícího, až si sednu a najím se s ním. Zvedl jsem obočí, "Tys na mě čekal?"
"Mhmm," kývl hlavou.
"Díky, Kitty," usmál jsem se.
Harry mi, jako vždycky, řekl, že jídlo, co jsem mu dal, je dobré. Potom, co jsme dojedli, jsem dotáhl Harryho do koupelny a dal mu jakýsi nepoužitý kartáček. Informoval mě, že měl svůj vlastní kartáček u Dr Shella, takže ví, jak ho používat. Pak jsem ho dovedl zpátky do obýváku a prakticky jsem ho strčil pod deku, co pořád ležela na pohovce.
"Dobrou noc, Louisi," usmál se.
"Dobrou, Kitty!" řekl jsem vesele. "Uvidíme se ráno!"
Převlékl jsem se do vlastního pyžama, jakmile jsem se dostal do ložnice, zapojil jako vždycky telefon a vlezl do postele. Byl jsem tak strašně unavený, že jsem okamžitě usínal. Ale přesně v tu chvíli, kdy už jsem byl sto upadnout do říše spánku, mě probudil tlak na noze. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se k nohám postele, spatřil jsem Harryho se svým polštářem a dekou.
Zvedl jsem jedno obočí, "Cítil ses sám, co?"
"M-může Harry spát tady?" vypískl nervózně.
"Pojď sem, Kitty," zahihňal jsem se.
Přelezl a lehl si vedle mě, natáhl jsem se a pocuchal mu vlasy, "Můžeš tu spát. Ale nemysli si, že se s tebou budu mazlit. Nejsem plyšák, jasný?"
"Děkuju."
"Už spi, Kitty. A pamatuj, žádný mazlení!"
Přesto jsem nenamítal, když jsem v polospánku ucítil Harryho přivinutého k mým zádům.