Ztracený právník aneb začátek mojí detektivní kariéry

Část třetí

  Pověděl jí, že se ozve později, protože obnovovali databázi a poslední dobou si dělala, co chtěla. Dala mu na sebe kontakt, třásly se jí ruce a uhýbala pohledem. Byla nervózní. Vím, že se rozhodl tím zabývat, s databází nic nebylo. Můj manžel miloval tajemno, a když ho to vzalo, bylo nemožnému to rozmluvit. Celý týden se věnoval tomu případu, ale nechtěl o tom mluvit. V noci skoro nespal a hrabal se v papírech. Včera bylo ráno normální jako vždycky, po snídani jsme se rozloučili a on odešel do práce. Kolem oběda mi volal, že se nejspíš zdrží a přijede až pozdě. „Nečekej na mě," pamatuju, jak to říkal."