"To bude zas ten kluk s tou holkou."
Někdo z něj vylezl, ale nebyl to ten kluk s tou holkou, tenhle kluk mířil přímo ke mně. Nelíbilo se mi to. Radši jsem se rychle otočila a rozběhla. Za sebou jsem jen slyšela: "Mě neutečeš!" Ještě víc jsem přidala. Co sakra chce? Proč mě honí? Už nemůžu. Ale musím běžet. Ale on je rychlejší. Chytil mě celkem za chvíli. No chytil, spíš shodil. Ležela jsem tam na zemi. Otočil mě. A stoupnul si nade mě, abych nemohla utéct. "Takže holčičko, to jsme si nedomluvili, chtěl jsem jednat po dobrým, myslel jsem, že tohle bude jen druhá výstraha. Ale ty si se snažila utéct. Takže tě vezmeme rovnou s sebou. Tak vstávej. Jdeme!" sehne se ke mně a bere mě přes rameno jako pytel brambor. "To je jenom opatření, abys mi neutekla!" omlouvá se. "Pusť mě hned dolu. A co po mně vlastně chceš? Jestli mě ihned nepustíš, začnu volat o pomoc!" začnu sebou máchat. Bum! Ležím opět na zemi. "Tak dobře, půjdeš hezky po svých. Ale opovaž se utéct, pak budou horší následky. Já znám totiž každý tvůj krok! O to se neboj." usměje se na mě. Vstanu a nechám se dotlačit do toho černého auta. Tam sedí další dva kluci. Když už sedíme, vyptávám se na všechny možné otázky, co mě napadají. Ale oni mi neodpovídají. Jediný, co řekli: "Však ty sama víš."
Jednoho kluka jsem poznala. Byl to ten, co mě měl upozornit. Sakra. Musím přijít na to, proč mě chtějí unést. Vlastně už unesli. Nevim, kam jedu a to mi stejně neřeknou. Ale musím přijít na to, kdo to je. Přemýšlím. Vzpomenu si na ty dopisy. No jasně. Že mi to nedošlo rovnou. Patrick. Proč jsem tak blbá. Kam mě tak můžou vést. Takže, oni chodí do školy. Mě teda musí zavést někam blízko města. Uvidím, jestli tam bude klid nebo ne. Pak usoudím, jestli to je město nebo ne.
"Nemáš žízeň?" vytrhne mě jeden z těch kluků z mých myšlenek.
"Co? Jo, mám. Díky." vzpamatuju se. Usměje se na mě a podá mi flašku s pitím. Napiju se. Najednou jsem nějaká unavená. Usínám.
**
Probouzím se. Trošku mě bolí hlava. Otevřu oči. Sakra, kde to jsem? Oni mi do toho pití dali nějaký uspávací prášek nebo co. Sakra. Je tu celkem tma a zima. Mohli mi dát nějakou deku a mikinu. Aspoň tu je postel. Ale vypadá to tu divně. Malá místnost, bílý zdi, divný kovový dveře. Jak v nějaký cele ne? No, je tu i stůl se židlí. Aspoň něco. Mohli by mi dát tužku a bloček, abych měla aspoň, co dělat. A nebo nějakou knížku. Kde mám věci? No, jasně. Vzali mi všechno. Hlavně mobil. Kdybych aspoň mohla zavolat tátovi, že jsem v pořádku. Chudák. Nejdřív přijde o manželku, kterou miloval a teď má trpět kvůli mě? Tak to teda ne! Hned, jak sem někdo přijde, všechno mu vyklopím. Musím to vzít hezky do svých rukou. Jinak tenhle boj prohraju. Ale já se nevzdám! Vyhraju!
Slyším kroky. Někdo odemyká. Zavrže s dveřmi a vejde. Zřejmě je někdo dlouho nemazal. Zase za sebou zavře. Otočí se na mě.
"Ahoj, holčičko," nojo, zase si to nemohl odpustit. Samozřejmě celý Patrick, i když ho neznám.
"To holčičko sis mohl odpustit, ale tak dobře no. Mám na tebe pár přání. Jestli nechcete, aby mě hledala policie." usměju se.
"Poslouchám." šlo to rychleji než jsem čekala.
"Takže, za prvý, jestli nechcete, aby mě hledala policie, tak mě nechte zavolat mému taťkovi a Mikovi. Hlavně musím zavolat taťkovi. Přišel o manželku, kterou miloval a teď bych se ztratila já? Nesmím dopustit, aby se znovu trápil. Aspoň jeho ušetřete. Budu volat pod tvým dohledem..."
"Dobře, ale nesmíš jim nic říct o nás. Jinak tě to bude mrzet. Poneseš následky." skočí mi do řeči.
"S tím počítám. Tak dál... Je tu zima. Takže by se hodila nějaká deka a třeba mikina. Potom, co tu celou dobu mám tady dělat? Přines mi aspoň bloček a tužku... Nebo knížku. Prosíííím..." udělám psí očička.
"Oukej. Něco ti přinesu. Jídlo a pití taky. Za chvíli se vrátím s mobilem a zavoláš. Budeš mít, ale jen chvilku." fakt jsem netušila, že ho tak rychle přemluvím.
"Díky." zamumlám.
Odchází. Zabouchne, zamkne. Položím se na postel. Tak jo. Co teď. Jsem někde, nevim kde. Ale v okolí je ticho. Aspoň já nic neslyším. Okno tu je jen jedno a k tomu ještě malý. Hodně malý. Ani na něj nedosáhnu. No nic. Musím vymyslet plán. Ne, jak utéct, ale jak dostat Patricka na kolena. Ještě rád mě pustí. A ti ostatní. Ti jsou jen jeho poskokové. Ti se na nic nezmůžou.
Z přemýšlení mě vytrhne skřípání dveří. Už je tady. A má můj mobil.
"Na, zavolej si. Ale pamatuj." podává mi mobil.
"Díky." proč se sakra chová tak mile. Určitě něco skrývá a jedině tady se chová takhle. Divný. Prostě divný.
Odemknu mobil. Jdu do kontaktů a najdu tátu. Vytáčím.
"Ahoj, tati." povím.
"Ahoj, Zooey, děje se něco, že voláš?"
"Ne. Teda vlastně jo." přemýšlím, co mu řeknu. Pravdu nemůžu.
"Zooey? Co se děje?" vyptává se.
"Víš, já o tom nevěděla. Prostě, potkala jsem jednu mojí starou kamarádku Angie, tu jak se pak nakonec odstěhovala. Dlouho jsme se neviděli a tak jsme si trochu popovídali. Je pořád stejně fajn. No, to ti řeknu pak. Prostě mě pozvala k nim. A tak jsem si řekla, že když nechodím do školy, že by to bylo fajn. A tak jsem s ní jela. Nevadí to, že ne?" snad to vezme.
"Nevadí. Kdy se vrátíš?" mluví, jak kdyby mu spadl kámen ze srdce.
"Noo, tak to přesně nevím. Ale budu ti psát nebo volat, jo?"
"No tak dobře. Tak se měj, já už musím jít zas vydělávat peníze. Ahoj a užij si to." přeje mi.
"Ahoj a díky."
Tak to by bylo. Hledám Mika v mým telefonním seznamu, ale Patrick mě zarazí.
"Chceš volat Mikovi?"
"No, jo." odpovím mu.
"Tak to ještě ne. Mobil." natáhne ruku.
"Proč ne?" nechápu a dám mu mobil.
"Protože mám pro něj připravenýho něco jinýho. Takže ty kecičky o tom, že jsi s kamarádkou nepotřebuju. Ale vymyslela jsi to dobře. A taky umíš hrát dobře. Nebudeš náhodou herečka?" aa vrátil se nám starý Patrick.
"No, tak dobře. Ale můžu každý den tátovi zavolat nebo napsat zprávu?" ptám se.
"Noo, jo to můžeš. Pod mým přísným dohledem. Aby ses nám o něco nepokusila, holčičko." nikdy nebudu mít ráda slovo holčičko. Vytáčí mě to.
"Ok." odpovím mu. Nic jinýho ani snad nejde.
"Tak já teď půjdu a jídlo a to ostatní, co sis přála, se za chvíli donese. Takže se měj, určitě se ti bude stýskat. Neboj, zase tě navštívím. Papa." Zvedne se a jde ke dveřím.
Už chytá dveře, ale já ho ještě vyruším. "Počkej."
Je tu další dííílll!!! Tak snad se vám líbí. Je první v tomhle roce, takže... přeju vám hodně štěstí a ať se vám vyplní vaše novoroční předsevzetí:)