Dýchala jsem jeho příjemnou osobitou vůni a jenom slyšela, jak mi šeptá do vlasů: "Já taky, Kylie. Já taky."
***
POHLED ANDYHO
Celý let jsem přemýšlel nad tím, jak to vlastně vůbec bude vypadat, až konečně Kylie uvidím naživo. Bude to pořád ta samá holka, kterou jsem poznal pomocí esemesek, nebo to bude někdo úplně jiný? Co když to vše celou dobu jenom hrála a ve skutečnosti je to moje tajná šílená fanynka, která všechny moje fotky a tajemství zveřejní na internetu. Nebo co když vůbec nepřijde na to letiště, jak slíbila? A vypadá vůbec opravdu tak, jak mi poslala svoje fotky? Vždyť si přeci mohla stáhnout úplně jiné fotky nějaké cizí holky a pak mi je poslat...
A takhle jsem přemýšlel celý několikahodinový let, kdy jsem se zabýval úplnými kravinami. Tak nějak podvědomě jsem věděl, že Kylie je skutečná a je to opravdu ta veselá a živá holka, se kterou jsem si několik týdnů psal, ale moje zlé podvědomí mi našeptávalo, že vše je úplně jinak. Proto jsem byl taky moc rád, když letadlo konečně přistálo na newyorském letišti a já mohl vystoupit ze stísněných prostor, ve kterých jsem byl nucen trávit několik hodin. Nebyl jsem klaustrofobik, ale létání a hlavně na dlouhé vzdálenosti, mi nikdy nedělalo moc dobře.
Konečně jsem procházel letištěm a mířil k východu, kde stálo několik lidí s jejich cedulkami. Zastavil jsem se v chůzi, abych se mohl podívat, jestli je Kylie opravdu tady tak, jak slíbila.
Klouzal jsem pohledem po všech v letišti, když v tom jsem ji konečně spatřil. Čekal jsem všechno, ale tohle vážně. Kylie držela v ruce cedulku s nápisem: "Pokud si tohle čteš a jsi posedlý Batmanem, nosil jsi černé, zacuchané vrabčí hnízdo na hlavě a odepisuješ pravidelně v intervalu do pěti minut, jsi ten, koho hledám." a pod tím byl ještě velký škodolibý smajlík s vyplázlým jazykem.
Neudržel jsem se a rozesmál se na celé kolo. Kylie nezklamala. Byla to opravdu ona, divná a vtipná holka, se kterou jsem se poznal přes telefon.
Zmateně se po mě ohlédla, ale najednou se její výraz změnil na šokovaný. Poznala mě. "Ahoj Kylie." Usmál jsem se a vydal se k ní.
"Andy." Vydechla a na chvíli jakoby se čas kolem nás zastavil. Jen jsme tak stáli proti sobě a navzájem se pozorovali. Musím říct, že mě překvapila. Myslím, jako příjemně překvapila. Byla opravdu nádherná. Už od fotek, co mi poslala jsem poznal, že je pěkná, ale naživo byla ještě krásnější. Hlavně ty její oceánově modré oči plné štěstí, že mě konečně vidí, ty mi úplně vyrazily dech. Rozpřáhl jsem ruce s úmyslem ji obejmout a ona mi sama vběhla do náručí.
"Tak moc ráda tě konečně vidím." Zašeptala mi do ramena a já ucítil, jak mi její slzy promáčejí mé tričko. Chudinka se z toho úplně rozplakala.
Musím ale přiznat, že já sám jsem na tom nebyl o moc líp. City mnou zmítaly a já sám jsem měl co dělat, abych se tady taky před ní nerozbrečel. Jde o to, že když si s někým jenom píšete, pořád je to takové spíš virtuální. Když ale toho člověka, který vás rozesmával a byl s vámi i v těch nejhorších situacích, konečně vidíte, získá to celé na opravdovosti a je to pocit, který nelze vůbec popsat.
"Já taky, Kylie. Já taky." Vydechl jsem ji do vlasů a do nosu mě pálila příjemná vůně jemného parfému, který na sebe dneska Kylie nastříkala.
Konečně jsem ji pustil a všiml si, jak si se šťastným úsměvem na tváři stírá hřbetem ruky slzy z tváří. "Promiň, normálně nejsem tak citlivá, jen prostě jsem fakt ráda, že tě konečně vidím." Začala mi hned vysvětlovat, když si všimla, jak ji pozoruju.
"To je v pořádku."
"Nemáš náhodou hlad? Vůbec jsem od rána nic nejedla, jen jsem si dávala kafe, tak by se mi teď hodilo něco k jídlu." Navrhla.
"Jasně, budu rád. V letadle mi nabízeli jenom nějakej hnusnej blivajz, který jsem stejně nejedl." Vydal jsem se k východu z letiště.
"Super. Ukážu ti moje nejoblíbenější místo, kam chodím, když mám hlad." Mrkla na mě Kylie a já ji pobaveně následoval.
***
"Tady?" Ptal jsem se nechápavě mé kamarádky, když jsme zašli do nějaké zapadlé uličky a stáli před, řekněme si to upřímně, dost pochybnou restaurací.
Kylie se na mě podívala otráveným pohledem. "Věř mi. Je to tam fakt dobrý." Řekla a táhla mě za ruku dovnitř. Ignoroval jsem přitom příjemné teplo, které se rozlilo v mých konečcích prstů, když se jich Kylie dotkla.
Vešli jsme dovnitř a Kylie se hned dala do řeči s číšnicí, kterou potkala u dveří. Potom jsme šli hlouběji do restaurace a Kylie čím dál víc působila dojmem, že je tady jako doma. Znala všechny a všichni znali ji. Usmívala se na ně, třásla si s nimi rukama, dávala se s nimi do řeči...
Nakonec jsme došli až na kraj restaurace, kde jsme se posadili ke stolu pro dva. Ihned se u našeho stolu objevila mladá číšnice, která se s Kylie pozdravila jako stará kamarádka.
"Kdo to byl?" Ptal jsem se jí.
"Stacy." Mykla rameny.
"Ta Stacy?" Ptal jsem se víc hlasitěji.
"Ano." Zasmála se Kylie a její zvonivý smích byl jako pohlazení pro mé uši.
"Měl bych jí poděkovat. Díky ní tady vlastně vůbec sedíme." Nadhodil jsem.
"To bych radši nedělala." Zasmála se. "Se Stacy teďka na tom nejsme zrovna nejlíp."
"Ale vypadali jste, že jste v pohodě."
"Iluze a přetvářka." Řekla Kylie, jakoby se takhle chovala skoro denně.
Kylie mi objednala jídlo na její doporučení, protože jsem vážně netušil, co si dát. A měla pravdu. Jakkoliv vypadala tahle restaurace zvenčí podezřele a divně, uvnitř se vše změnilo. Hrála tu dobrá hudba a byli tady příjemní zaměstnanci i hosté. A jídlo bylo přímo vynikající.
S Kylie jsme jinak vedli konverzaci o úplně všem. Ptala se mě na mou práci a kariéru, na cestování, na fanoušky, na Juliet, ale třeba i na mé sny, nebo záliby. Překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, jak se dneska s její kamarádkou vetřela do tourbusu cizí klučičí skupiny a smál jsem se na celé kolo, když mi vyprávěla o všech jejích jiných zážitcích.
Byla fakt skvělá a já jsem byl neskutečně rád, že se nepotvrdily moje nejhorší obavy, které mě napadaly, když jsem byl v letadle. Opravdu, takhle dlouho jsem se už s nikým nikdy nebavil. Ani s Juliet.
***
Šli jsme už domů, protože bylo deset večer. Ani jsem si nevšiml, jak ten čas s Kylie letí. Byli jsme už jenom několik metrů od jejího bytu, když v tom Kylie našla na trávníku zapomenuté rachejtle. Úplně se jí rozzářily oči jako malému dítěti nadšením, když je viděla.
"Pojďme si je odpálit!" Vykřikla nadšeně a hned se ke mně hnala.
"No... já nevím." Moc se mi nechtělo. "Co když nás někdo uvidí? Vždyť už je po desáté večer, je noční klid."
"No a co?" Koukala se na mě Kylie pohledem, jako bych byl úplnej blbec. "Nebuď srab."
"Já nejsem srab." Vykřikl jsem a začal se bránit.
To už se ale Kylie smála na celé kolo. Kdybych s ní nestrávil celý den a neviděl, že vůbec nic nepila ani si nepíchla, myslel bych si, že je buď na drogách, nebo opilá.
"Ale jsi." Smála se Kylie tak moc, až jí slzely oči.
"Jen prostě nevím..."
"No tak když ty nechceš, tak si je odpálím sama." Odfrkla si a odešla kousek ode mě na trávník, kde začala rozmisťovat rachejtle.
Začínal jsem se bát, že si něco udělá, tak jsem k ní raději běžel. Jen se usmála, když zjistila, že jsem k ní nakonec přišel. "Tak rozmyslel ses?" Popichovala mě škodolibě.
"Ne. Jen jsem se bál, aby sis něco neudělala."
"Nemám čím to zapálit." Zasmála se a mně došlo, že to na mě celou dobu hrála. Chystal jsem se otočit, ale její ruka mi v pohybu zabránila. "Kampak, kampak? Když už tady seš, tak mi to zapálíš..." Mrkla na mě.
"Nemám čím." Dělal jsem naivního.
"Ale nedělej se, já vím, že kouříš. Určitě máš s sebou zapalovač." Nedala se.
Povzdechl jsem si a rezignovaně jsem si ho z kapsy od kalhot vytáhl, abych jí ho mohl podat. Kylie zapálila nalezené rachejtle a zanedlouho jsme se koukali na nádherný ohňostroj nad našimi hlavami.
Kylie se smála jejím krásným zvonivým smíchem a její oči ve tmě zářily. Něco na celé téhle situaci mě nutilo přát si, ať tahle chvíle nikdy neskončí. Koukl jsem se na Kylie a zadrhl se mi dech v hrdle. Vypadala tak nádherně. Ve tmě, jen osvětlená barvami ohňostroje, vypadala jako královna tohohle kouzelného momentu a já si jen přál, ať ten moment trvá věčně.
Vítám vás u nové části! Jak jsem slíbila, nový díl přichází celkem brzo a já doufám, že se vám líbí. Chtěla jsem vám moc poděkovat už za tisícovku přečtení, je to fakt moc krásný. :) Mám vás ráda, Kath