''Je to jenom obyčejná děvka'' říkala si o mě snad celá škola. Prý s nikým nevydržím ani týden. Problém je v tom, že já jsem s nikým vlastně nikdy ani pořádně nechodila. Vždycky, když jsem si s někým začala rozumět, muselo se to nějak pokazit. Ten kluk potom všude rozhlašoval, jak jsem ho podvedla s kdejakým chlapíkem. A zase jsem byla ta špatná já. Nenáviděla jsem kluky. Nenáviděla jsem naši třídu. Nenáviděla jsem vlastně celou školu. Vždy, když jsem šla po chodbě, ostatní na mě jenom pokřikovali a neustále si šeptali. Nebavilo mě to takhle snášet, ale zvykla jsem si.
Myslela jsem si, že už to nemůže být horší. Když jsem uzavřená před světem, už mi nikdo ani nic nemůže ublížit. Ale to jsem se spletla. Jedna věc mi mohla změnit celý život.
Bylo zrovna takové obyčejné pondělní ráno, když k nám na hodinu přišel ředitel se třemi asi novými studenty. Mohli být o něco starší než já, ale ne o moc. Moc jsem jim nevěnovala pozornost a dál si procházela svými myšlenkami.
''Toto jsou vaši noví učitelé.'' Prohlásil ředitel a já zpozorněla, a ředitel pokračoval ''Profesor Hood bude vyučovat zeměpis, profesor Clifford fyziku a matematikudějepis a němčinu, profesor Hemmings fyziku a matematiku a pan profesor Irwin, který se dostaví až zítra bude vyučovat češtinu a francouzštinu a zároveň to bude váš nový třídní.'' Ve třídě byl slyšet hlasitý šepot, který se ozýval hlavně od holek. Nemohla jsem popřít, že by nebyli hezcí, ale byli to mí noví učitelé. A ani tak, už jsem s mužským pohlavím nechtěla mít nic moc společného. Po chvilce, co ředitel ještě něco řešil s naším učitelem se s námi rozloučil a odešel. Jeho noví kolegové se na nás usmáli a rozběhli se za ním. Nechápu, jak by nás mohli učit... Ale aspoň bude trošku zábava.