-Joker-
,,Ty jsi roztomilá!'' uslyšel jsem hlas mé Harley. Mluvila na malou dívku okolo deseti let, která se na ní zděšeně dívala. ,, Nemusíš se mi bát, tobě malinká neublížím, pokud mě nebudeš štvát.''
,,P-proč ubližujete?'' optala se malá a já se nemohl do toho nezapojit. Přiběhl jsem k ní a začal se smát. V pravé ruce jsem třímal zakrvácený nůž a ve druhé hadříček taktéž od krve, kterým jsem čepel otíral. Dívka se lekla a poodstoupila.
,,Proč ubližujeme? Je to to samé, proč ty si hraješ s panenkami. Pro pobavení. Je to jako kdyby ti přinesl Ježíšek kupu dárků. Je to štěstí!''
Ale vždyť ubližujete lidem a to přece bolí!'' Vyhrkla ještě slabě holčička. Maminka se jí snažila utišit, jelikož věděla, co bych jí mohl způsobit. Klekl jsem si a zadíval se jí do očí. Tentokrát bez žádného šíleného úsměvu. Protentokrát jako rodič. Samotnou Harley mé chování překvapilo. ,,Máš pravdu, bolí to. Víš ale co udělali lidi mě? Mnohem větší bolest jakou si dokážeš představit. Zaslouží si to!''
,,Odstup od nich!'' uslyšel jsem za svými zády. Harley vytasila svoji zbraň a já se znechuceně musel otočit na svého protivníka.
,,Ale,ale...''vyhrkl jsem, když jsem ho spatřil. ,,Moje nemesis!'' Zasmál jsem se. V ten moment lidé ucítili moment osvobození a tak se dali na útěk. ,,Zničil jsi mi mejdan,'' zašeptal jsem a nasadil vražedný výraz.
,,Chtěl jsi mě tu, tak mě tady máš.''
,,Nečekal jsem, že přijdeš tak brzo, ale co...'' vytáhl jsem zbraň a aniž bych se zapřemýšlel nad následky, vystřelil jsem. Batman se samozřejmě mé střele bez problému vyhnul. Té od Harley už bohužel ne. ,,Bolí to?'' zeptal jsem se ho a pomalu se k němu začal přibližovat. Střelila ho do nohy.
,,Jsi zbabělec.'' zabručel.
,,Já?'' rozhlédl jsem se kolem sebe. ,, Já ne...''
,,Používáš zbraň a zbraně používají jenom zbabělci.'' věděl jsem přesně, na co tím narážel. Odhodil jsem ji tedy na zem a vydal se mu na milost. Byl zraněný, nemohl se se mnou utkat a vyhrát tento souboj.
,,Tak pojď...'' zakřičel jsem. ,, Ukaž mi netopejrku, co dokážeš!''