,,Jak to zatraceně myslíte, že tam byla celou dobu?" zamračila se Evelyn a založila si ruce na hrudi. Jako by měla ve tváři jasně vepsáno, že si myslí, že se z nás Ochránkyně pokouší udělat blázny. A že ona rozhodně nebude patřit k těm, kteří si něco takového nechají líbit.
Ani já jsem nerozuměla tomu, co Georgia řekla. Její slova mi nedávala žádný smysl, jako kdybych snad ztratila schopnost v nich ten smysl najít. Nemohla tam být celou dobu. Mamka by si jí musela všimnout, vždyť každodenně prohledávala celou ložnici. A právě v onom šuplíku, jenž přišel pokaždé na řadu jako první, nakonec svou křišťálovou kouli nalezla.
,,Byla tam celou dobu," zopakovala Ochránkyně znovu. ,,Jenom jste ji neviděly."
,,To bych teda řekla, že neviděly," ušklíbla se Evelyn.
Mrkala jsem, stále ještě nechápavá. Copak to jde? Nenalézt něco, co je stále na tom stejném místě, na něž se každý den díváte? Pokud ovšem nemyslí…
,,Takže to máme brát tak, že byla… neviditelná?" Agnesino obočí vystřelilo vzhůru. Avšak dokončila mou úvahu za mne a vyřkla ji.
Znělo to vskutku směšně a pochybně. Ale kdyby se mi někdo před pár dny pokusil namluvit, že spatřím mračno temnoty, uvidím létat knihu a bude mě střežit světlo hvězd, nevěřila bych mu ani slovo. A přesto se to stalo. Co když bylo tedy opravdu možné i toto? Jaké jiné vysvětlení by mohlo existovat?
,,Neviditelná není přesně to správné slovo," opravila ji Juniper. ,,Ale v podstatě máš pravdu."
,,Vy jste šílení," zavrtěla Evelyn odmítavě hlavou. ,,Tak mi to teda vysvětlete, jestli je to pravda. Jak se mohla zneviditelnit, odhmotnit nebo co já vím, co to teda podle vás udělala?"
Ochránkyně si mezi sebou vyměnily zvláštní pohledy.
,,Abyste pochopily, co se s vaší koulí stalo, musíte nejdřív porozumět ještě jedné věci," promluvila po chvilce Georgia. ,,Slzy hvězd nejsou jen náhodné pojmenování."
Chtěla jsem se zeptat, jak to myslí. Chtěla jsem vědět, proč se tak jmenují. V tom okamžiku však Claire vytrhla Agnes z rukou knihu a prudce rozevřela její desky.
Zaskočená jsem se na ni zadívala. Listovala v ní jako smyslů zbavená, jako by se ze všech sil pokoušela něco najít. Až se nakonec zastavila na jedné z prvních stran, přejela po ní prsty a obrátila knihu k Ochránkyním.
Byla otevřená na straně, kde se vyjímala ona překrásná, tajuplná kresba.
,,Plačící hvězdy," zašeptala blondýnka sotva slyšitelným, slabým hlasem.
Strnula jsem. Upírala jsem na svou mladší sestru šokovaný pohled a z hlavy jako by se mi v tom okamžiku vytratilo všechno ostatní. Promluvila. Claire promluvila! Snad to bylo jen slaboučké špitnutí, avšak promluvila. Ze srdce mi spadl jeden z těch největších kamenů, jež mi jej zatěžovaly. Znovu jsem slyšela její hlas. Nepatrně, ale přesto.
Promluvila.
Zaplavila mě nevýslovná úleva.
A spolu s ní také zmatení. Hleděla jsem na kresbu, již mi Claire ukazovala, a nedokázala porozumět tomu, co naznačuje.
Z nebes se dolů snášely postavy. Téměř jako kdyby padaly. A těm nejblíže k zemi mezi prsty přitisknutými ke tvářím proklouzávaly slzy. Slzy, které dopadaly na zem pod nimi.
Slzy hvězd. Hvězdné slzy. Náhlé pochopení se prohnalo mou myslí jako záblesk jasného světla. Prudce vzhlížíc jsem upřela pohled na Georgii. Ty postavy na té kresbě…
,,Ano." Téměř jako by slyšela mé myšlenky. ,,Toto jsou plačící hvězdy a z jejich slz byla vytvořena vaše křišťálová koule."
,,Ale… Co to znamená?" hlesla nechápavě Agnes. ,,Vždyť hvězdy plakat nemůžou."
,,A jsi si tím skutečně jistá?" vznesla Ochránkyně vážnou otázku. Když její hlas dozněl, rozhostilo se ticho.
,,Jsem," přikývla nakonec s rozhodností Agnes.
,,Pak se pleteš," odtušila však klidně Ochránkyně.
A já se na ni opět nechápavě zahleděla. Copak bylo možné, aby se Agnes pletla? I my ostatní jsme si tím byly jisté. Já ovšem jen do okamžiku, kdy Ochránkyně její tvrzení popřela. Co tím myslela?
Evelyn povytáhla jedno obočí vzhůru. ,,Jo? A odkdy umí hvězdy brečet?" Téměř snad jako by se snažila poskládat do slov myšlenky, jež se mi honily hlavou. Její pohled křičel do místnosti, co si o obou Ochránkyních myslí.
,,Odjakživa," opáčila Juniper. Ani ona se mou sestrou nenechala rozhodit. ,,Myslíte si, že víte, jak hvězdy vypadají, jenže to není pravda. Ve skutečnosti vypadají totiž takhle." Její prst se zabodl do kresby, na níž Claire knihu otevřela. A ukázal do tváře padajícím postavám.
Dech se mi zatajil v hrdle.
,,Vy si ze mě děláte srandu, že jo?" odfrkla si nevěřícně Evelyn. ,,Snad si fakt nemyslíte, že vám tohle sežeru."
Tentokrát ji k mému překvapení již Georgia pokárala. ,,Nemluv takto o věcech, kterým nerozumíš."
,,Tak mi to vysvětlete," opřela se sestra lokty o stůl. Jako by v tu chvíli promluvila za nás za všechny. ,,Do toho. Poslouchám."
,,Ve vašem světě nevidíte skutečnou podobu hvězd," pronesla Juniper s pohledem dál upřeným na onu kresbu. ,,Nemůžete ji vidět, protože tenhle svět na to není připravený. To ale neznamená, že tak nevypadají."
Evelyn mi věnovala pohled, jímž jako by se mlčky ptala: ,,Co to sakra mele?"
,,Náš svět," zopakovala pomalu Agnes. ,,Pořád sem pletete tyhle slova dvě. A zdůrazňujete je, jak kdyby na tom záleželo strašně. Chcete mi snad tvrdit, že… tenhle svět není jediný existující svět?"
V tom okamžiku se mi zastavilo srdce. S napětím v očích jsem pohlédla na Juniper. To přece není možné. Musí to popřít. Žádné jiné světy neexistují. Jsou to jen pouhopouhé smyšlenky. Nemůže tvrdit opak…
Nebo snad ano?
Věřila bych na nadpřirozené schopnosti, světlo a temnotu, kdyby mi o tom někdo pověděl pouhých několik dní zpátky?
,,Říkala jsem, že ti to myslí," usmála se Juniper zvláštním, osobitým způsobem a já zatajila dech. ,,Protože máš pravdu. Není."
Hlava se mi zatočila a kolena podlomila. Dívala jsem se na ni jako na zjevení, jako by snad ona sama byla bytostí z jiného světa. To nemohla myslet vážně. Nemohla. Nemohla, vždyť…
,,A kde ty světy jsou?" chtěla vědět Evelyn a přetrhla nitmých úvah dříve, než se stačila zamotat. ,,Proč o nich nikdo neví?"
,,Protože tenhle svět," jako by Georgia volila slova s nejvyšší možnou opatrností, ,,neposlouchá a nevidí. Lidé v něm jsou zaslepení. Brány do jiných světů jsou všude kolem, není však nikdo, kdo by si jich všiml. Kdo by je poznal."
,,Co je to za brány?" vydechla jsem užasle. ,,Kde jsou? Dostaly bychom se skrz ně, kdybychom si přály spatřit jiný svět?"
,,Pokud by se vám podařilo nějakou najít, pak ano, dostaly," přikývla Georgia. ,,A možná je tento okamžik blíž, než si myslíte. Jednou je snad uvidíte. Ale vraťme se ke hvězdám."
Nechtěla jsem se k nim vracet. Toužila jsem položit ženě ještě tolik otázek, jež ve mně prohlášením o dalších světech nahromadila. Jak se do nich lze dostat? Jak vypadají? Co myslela tím, že je tento okamžik blízko? Znamená to snad, že se do nějakého z nich dostaneme? Že linka našich příběhů se stočí pryč z tohoto světa?
Avšak neodvážila jsem se jí vzdorovat. Nebyla jsem jako Evelyn. Má sestra to možná nevnímala, já však cítila, že z Ochránkyně vyzařuje cosi mocného. Cosi, co ve mně vzbuzuje nevýslovnou úctu.
,,Fajn, takže vy tvrdíte, že hvězdy ve skutečnosti vypadaj takhle," pokývla krátkovláska ke knize, jako by chtěla potvrdit má slova. ,,A že v tomhle světě je takhle vidět nemůžeme, ale kdybysme se dostaly do nějakýho jinýho, tak jo?"
,,Přesně tak," přikývla Juniper.
,,To je šílený," zakroutila sestra hlavou. ,,Šílený. Stejně jako vy dvě."
,,Chápu, že vám to tak připadá," nepřela se s ní Georgia. ,,Je to ale skutečně tak."
,,Takže…" začala poněkud váhavě Agnes, pohrávajíc si s pramínkem vlasů a hledíc na tváře letících postav, ,,hvězdy jsou lidé? Chápu to dobře?"
,,Nejsou to přesně lidé," pousmála se Ochránkyně. ,,Ne, to nejsou. V mnohém se jim podobají, v mnohém zase odlišují. Mimo jiné v tom, že každá z nich má magickou moc. Dokáží nevídané věci a nikdo netuší, jak daleko až sahají jejich schopnosti. Jisté však je, že jsou velmi mocné."
,,A umí plakat," odvážila se dodat zrzka.
,,Ano. Jen k tomu nedochází příliš často."
,,A když jejich slzy, které mají taky kouzelnou moc, dopadnou na zem, tak ztuhnou, lidi si je spletou s křišťálem a vyrobí z nich různé předměty, které pak ovlivňují ty, co se zdržují v jejich blízkosti, a které mají i další schopnosti podle toho, co jsou zač. A těchhle předmětů není nijak moc."
,,Shrnulas to vcelku přesně," přikývla Juniper.
,,A naše koule byla jeden z nich," doplnila jsem ji tiše. ,,Jak je tedy možné, že jsme ji nenašly, jestliže byla v tom šuplíku po celou dobu?"
,,Byla skryta," odvětila Georgia nesmírně vážným tónem.
Zamrkala jsem.
,,Cože to?" povytáhla obočí Evelyn, jako by snad ženě nerozuměla či ji špatně slyšela.
,,Hvězdy ji stvořily," pronesla Ochránkyně pomalu, ,,a hvězdy ji také skryly před nebezpečím. To mohou udělat pouze ony. Ukrýt nějaký předmět z jejich slz tak, aby doopravdy nemohl být nalezen, však vyžaduje obrovské úsilí a spojené síly množství hvězd. Kouzelnou moc má každá z nich, jedině společně se jim ovšem může podařit ho schovat."
,,Jak?" vydechla jsem omámeně. Odpověď na nevysvětlitelnou otázku, již jsem si kladla po celou dobu od nalezení koule, ležela na dosah ruky.
,,Nechají ho splynout se vzduchem," věnovala mi žena pohled. ,,Zůstane na svém místě, ale nikdo ho nemůže vidět ani nahmatat, stane se zkrátka součástí vzduchu v tom místě. A přesně to se přihodilo i s vaší křišťálovou koulí."
,,Prostě ji… odhmotnily," hlesla Agnes.
,,I tak se to dá říct."
Skoro jsem tomu nedokázala uvěřit. Takže ona tam skutečně ležela celou tu dobu. Jenomže ji nikdo z nás neměl žádnou šanci najít. Celý svět jako by se s každou další odpovědí, již nám Ochránkyně poskytly, točil o něco rychleji.
,,Před jakým nebezpečím?" vznesla posléze sestra otázku do nastalého ticha.
,,Před silami temna."
Netrvalo mi déle než pár vteřin uvědomit si, o čem to mluví. Polila mne hrůza, ruce se mi slabě roztřásly. ,,To mračno…"
,,Ano," přikývla Georgia. ,,Stíny zla, stíny černé magie. Temnota."
,,Viděla jsem je," zašeptala jsem se zrakem upřeným kamsi do prázdna. ,,Viděla jsem je. Syšela. A cítila jsem je. Jejich přítomnost…" Otřásla jsem se při té vzpomínce. Při vzpomínce na nevýslovný děs, jenž mě v těch chvílích zaplavil. Společně s ochromujícím strachem.
,,Ano, když jsou nablízku, každý to pozná," prohlásila s vážným výrazem Georgia. ,,Spatří je ale jen málokdo. Ani mezi schopnosti nás Ochránců to nepatří. Ty máš zřejmě dar vidět jak síly dobra, tak i síly zla."
Neměla jsem sebemenší ponětí, co bych měla říct.
,,Takže moc spousty hvězd," promluvila namísto mě opět Evelyn, ,,odhmotnila naši kouli, aby ji přesně tohle zlo nedostalo. Mám pravdu?" Když se jí dostalo přikývnutí, pokračovala: ,,Jenže nám tu kouli neukradl žádnej zlej mrak, ale dva zloději. Lidi. Viděla jsem je a Agnes taky, nezkoušejte mi tvrdit, že tohle není pravda."
Zamrkala jsem, uvědomujíc si, že sestra má skutečně pravdu. To mračno na nás útočilo, pokoušelo se nás pohltit, avšak kouli nám nesebralo. Tu sebrali lidé.
,,Je i není," opáčila ale žena.
,,Už chápu, po kom má vaše neteř ty svoje neurčitý odpovědi," zavrčela brunetka nasupeně.
,,Nejsme příbuzný," uchechtla se trochu pobaveně Juniper. Jako kdyby to snad nebylo zcela zřejmé z rozdílné barvy jejich kůže.
,,Jo, takže očividně jen stačí trávit čas v blízkosti tvý drahý tetičky."
,,Jak jste myslela to, že to je i není pravda?" obrátila jsem se Ochránkyni dříve, než mohla na sestřiny řeči jakkoli zareagovat. ,,Ti lidé nějakým způsobem souviseli s oním mračnem?"
Žena přitakala. ,,Souviseli."
,,Jak?" vyhrkla okamžitě Agnes.
,,Zlo jako takové nemá žádnou podobu. Jsou to jen stíny, beztvaré, přesně takové, jak jsi je viděla," pokynula hlavou směrem ke mně. ,,Z vlastní vůle nemůžou získat žádnou hmotnou podobu. Sestávají z utrpení, nenávisti a těch nejhorších věcí, jaké si jen dovedete představit. Živí se zlými věcmi ukrytými v lidských duších, posilují je lidské slabosti a selhání. A jsou velice, velice mocné. Tak mocné, až se zdá, že v žádném světě neexistuje nic, co by se jim mohlo rovnat." Na okamžik se odmlčela, jako by hledala ta správná slova, jimiž se vyjádřit. ,,A tohle zdání přitahuje lidi, kteří po takové moci touží. Kteří chtějí být neporazitelní, tak silní, aby je nikdo a nic nedokázalo zastavit. Takoví lidé se pokouší získat stíny zla na svou stranu, pokouší se spojit se s nimi, velet jim… Nedochází jim však, že přesně to si zlo přeje. Když si někdo začne zahrávat s temnotou, daruje mu pocit, že se mu to vše daří. Přitom však vyčkává. Vyčkává a s postupem času onoho člověka ovládne. Naplní jeho duši a rozmnoží se v ní a použije jej k tomu, aby pronikala do životů dalších a dalších lidí a posilovala se jejich selháními. Stíny tyranizují svět skrz činy toho, kdo se považuje za jejich pána, a rozsévají v něm další a další zlo. A tím její moc stále více roste."
Hleděla jsem na ni jako opařená. Nerozuměla jsem tomu, proč nám to v tuto chvíli vykládá, byla jsem však zcela ochromená jejími slovy. Taková je tedy podstata zla?
,,Naštěstí příliš mnoho takových lidí není," pokračovala vzápětí Ochránkyně. ,,Nestává se často, aby se objevil někdo natolik šílený a zaslepený, že by se snažil zlo ovládnout a využít ve svůj prospěch. Od zrození světů jich přišlo pouze několik, měli však díky černé magii mimo jiné také prodloužený život. Temnota propůjčí člověku strašlivou moc. Ještě strašlivější je ale cena za ni."
,,Propustí je stíny někdy?" zašeptala jsem. ,,Nechají je jít?"
,,Ne dokud se neobjeví někdo další, kdo je pozve do své duše."
,,A proč nám to vykládáte?" založila si Evelyn ruce na hrudi. ,,Je to děsný, ale já se ptala na něco jinýho."
,,Protože vládce stínů je může využít k mnoha a mnoha věcem, z nichž většinu si nikdo z nás ani nedovede představit. Nechat do nich vstoupit někoho ze svých lidských služebníků je maličkost."
,,Vstoupit?" povytáhla Agnes obočí.
,,Nechat je v nich rozplynout. Zmizet. Stíny je pak přenesou na určené místo a oni vykonají to, co po nich bylo požadováno. Viděly jste opravdu lidi?" pohlédla na mou sestru a knihovnici. ,,Nebo jen jejich siluety?"
,,Jen… jen siluety," vydechla zrzka.
,,Takže došlo přesně k tomuhle. Vstoupili do stínů," shrnula to Juniper.
,,Tak počkat," zamračila se Evelyn. ,,Jestli to dobře chápu, zrovna teď je někde člověk, co si myslí, že ovládá zlo. A tenhle člověk poslal dva další, schovaný ve stínech, aby ukradli naši křišťálovou kouli. A hádám, že vyčaroval i tu bouřku."
,,Všechno tomu nasvědčuje."
,,Fajn. V tom případě mám dvě otázky," opřela se dlaněmi o desku stolu. ,,Zaprvý, proč? A zadruhý, jak je sakra možný, že jste o tom nevěděly, když jste na naši kouli měli dávat pozor?"
Vrhla jsem na Ochránkyně kradmý pohled. I tentokrát měla má sestra pravdu. Proč ji neohlídaly? Proč tohle dopustily? Jejich úlohou přece bylo střežit ji, nedovolit, aby se s ní cokoli stalo…
,,V první řadě," založila si Juniper ruce na hrudi, jako by se tím snad chtěla bránit před dalšími slovy Evelyn. ,,Omlouváme se, že jsme to dovolily."
,,Hluboce," sklonila Georgia hlavu a na okamžik zavřela oči. ,,Uvedlo to do pohybu mnohé věci. Litujeme toho."
,,To je sice moc hezký," zavrčela Evelyn, ,,ale pořád jste mi neodpověděly. Jak je možný, že jste ji neuhlídaly?"
,,Neviděly ty stíny." Už podruhé prořízl vzduch v místnosti Claiřin hlas. Vstala, nechávajíc dlaně položené na knize a zadívala se na nás všechny. ,,Neviděly je," opakovala. ,,Viděla je jenom Suzie."
Dřív, než jsem se stačila vzpamatovat, než jsem stačila třeba jen otevřít pusu a také jí něco říci, Juniper rázně přikývla.
,,Přesně tak. Žádné mračno jsme neviděly. Jen bouřku a ano, sice byla hodně silná, ale pořád to byla jen bouřka."
,,Ach." Na víc jsem se nezmohla.
,,Kdy se koule objevila?" položila Georgia další otázku. ,,Včera?"
,,Jo," kývla Agnes. ,,Včera ráno."
,,Dobře. Měly jsme za to, že je stále skrytá. K jejímu odhalení nemělo dojít ještě roky. Nic nenasvědčovalo tomu, že se to v blízké době stane. Kdyby ano, nikdy bych včerejší den nestrávila v jiném světě."
,,Tak v jiném světě," zopakovala pohrdlivě Evelyn. ,,To je pěkný."
,,Měly jsme to vycítit, jenže nevycítily," doplnila svou tetu Juniper. ,,Nevíme proč. Netušily jsme, že není pořád ještě bezpečně schovaná."
,,Naše máma kvůli ní přišla o rozum," vydechla Claire s čímsi zvláštním v hlase. ,,Kvůli tomu, že byla bezpečně schovaná."
,,Já vím," přikývla Georgia a v očích se jí zračila upřímná lítost. ,,Mrzí nás to. Ale ukrýt ji před zlem bylo nezbytně důležité."
,,A dozvím se teda už konečně proč?" založila si Evelyn ruce na hrudi.
,,Protože je to jeden z nejmocnějších předmětů, jaký kdy byl z hvězdných slz vyroben. Protože jsme my všichni Ochránci měli podezření, že by mohla být součástí něčeho mnohem většího. A začíná se ukazovat, že jsme se nezmýlili."
,,V čem?" chtěla jsem vědět bez dechu. ,,Čeho je součástí?"
,,Proroctví."
Na pár okamžiků se přes nás přelila vlna šokovaného ticha.
,,Ah, no to si snad děláte srandu," zaúpěla sestra. ,,A já si myslela, že šílenější to už být nemůže."
,,Může a taky bude," ujistila ji Juniper.
,,Skvělý, takže o co jde?"
Georgia a její neteř si vyměnily vážné pohledy. Jako by se vzájemně utvrzovaly v tom, že se to opravdu děje. Že teď přichází něco nesmírného.
,,Podej mi tu knihu," vybídla žena Claire, jež stále nechávala ruce přitisknuté k jejím listům.
,,Proč?" naježila se Agnes okamžitě.
,,Dostaneš ji hned zase zpátky," ujistila ji Juniper a natáhla k ní ruce.
Knihovnice se na ni dívala, jako by se nemohla rozhodnout, jestli jí skutečně může věřit. Nedivila jsem se tomu boji, jenž se v ní teď jistě musel odehrávat. Nakonec k ní však trochu váhavě sama knihu přistrčila.
Juniper ji zdvihla ze stolu téměř až s posvátnou úctou. ,,To proroctví je v ní zapsané." Opatrně začala listovat jejími stránkami. Rychle nalezla tu, již hledala. ,,Všichni Ochránci vědí, co říká, dokonce i na jaké je straně, protože na jeho vyplnění čekají už nevím kolik desítek let."
,,To je tak důležitý?" povytáhla Evelyn obočí.
,,To bych řekla," přikývla Juniper s nesmírnou vážností v očích. ,,Rozhodne o osudu světů. O tom, jestli v nich navěky bude vládnout světlo, nebo temnota."
,,A o čem přesně mluví?" odvážila jsem se tiše zeptat.
,,Až zlo ovládne duši člověka, který po moci prahne jako ještě nikdo před ním, bude z hvězdných slz vytvořen magický předmět. Předmět, který ho dokáže přivést k vítězství, padne-li mu do rukou," pronesla Georgia s pohledem upřeným do knihy. ,,Znamenalo by to konec. Věčnou vládu temnoty. Zkázu všech světů včetně toho našeho."
Přerývaně jsem se nadechla. Pokud Ochránkyně mluvila pravdu, pokud něco takového skutečně hrozilo… Stačilo mi jen si vzpomenout na hrůzu, jež mě zaplavila tváří v tvář temnému mračnu. Ta vzpomínka mi vyrazila dech. Nedokázala jsem si představit, že by tyto stíny zahalily svět. Ten nepopsatelný, ochromující strach by vnímal každý. Všechny by nás navěky zaplavil nevýslovný děs, ten křik zoufalých duší by mi rozdrásal uši…
,,Dá se tomu zabránit?" položila Agnes otázku, po níž se na ni upřely zraky všech v místnosti. Nedýchala jsem. Nemohla jsem. Příliš jsem se totiž obávala odpovědi.
,,Dá," pronesla Georgia a já pocítila nevýslovnou úlevu.
Ještě to nebylo pevně dáno. Ještě se to mohlo změnit…
,,Prozřetelný, Bdící, Nahlížeč, Čtenář a Ochránce společně mohou zastavit zlo dříve, než mu předmět padne do rukou a stačí ho použít."
,,A tihle lidi jsou kdo?" zamračila se Evelyn.
Nepochybovala jsem však, že už to ví. Stejně jako jsem to věděla já, dávno předtím, než jí Ochránkyně odpověděla. Než postupně pohlédla na každou z nás a vyřkla onu osudnou větu.
,,Tito lidé jste vy."
V ten okamžik se svět zastavil a moje srdce spolu s ním.
Věnováno SleepyOwl42, protože mě hrozně těší, že dočetla až sem. ^^
Povím vám, nevím, na co jsem si u psaní minulé kapitoly stěžovala. Opravdu doufám, že jste všechno tohle další vysvětlování nějak pobrali a že jsem si tím právě nezabila veškerou originalitu. :D Snad se kapitola líbila (popravdě jsem si s ní pořád trochu nejistá), ocenili jste další odpovědi a uvidíme se zase u té další!
P. S. Příští kapitola bude trochu jiná než ostatní, ale myslím, že by vám mohla udělat docela radost. ^^
P. P. S. Jak si užíváte Vánoce? :)