„Harry," přistoupil k němu po hodině Přeměňování Neville, „bude dneska BA?" Harry se na okamžik zarazil, ale po rychlé úvaze začal přikyvovat.
„Jo. Jasně, že bude. Jako normálně od sedmi."
„Fajn. Já si jen říkal, jestli se třeba necítíš úplně dobře, kvůli tomu, co se v noci stalo-"
„Už je mi dobře. A právě kvůli tomu, co se stalo, nesmíme hodinu vynechat," přerušil Nevilla Harry rozhodně a ten se rozpačitě pousmál.
„Tak to je super, že už je ti dobře. Docela jsem trénoval - už tomu ohňovému štítu přicházím na kloub. Tak večer," přikývl Neville spokojeně.
„Super," poplácal ho Harry po rameni, když k nim přistoupila profesorka McGonagallová.
„Můžete na chvilku, Pottere?" odvedla ho stranou od odcházejících spolužáků.
„Už je mi dobře," spustil hned Harry, myslíc si, že se ho chce profesorka ptát na jeho stav.
„Všimla jsem si. Oceňuji, že jste na mou hodinu přišel, i když jste nemusel," kývla uznale profesorka McGonagallová a Harry na to pokrčil rameny.
„Lepší jak sedět a přemýšlet nad tím, co se kolem děje." Profesorka jej sledovala s pochopením.
„Rozumím. Teď k tomu, proč jsem si vás zavolala. Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou." Harry k ní vyslal znepokojený pohled. „Ta špatná je, že vaše vize byla opravdu skutečná. Rodinu Persenových šli zkontrolovat dva členové Řádu a nalezli je..." Profesorka se na chvíli odmlčela a hledala ta správná slova „No, řekněme, že máte štěstí, že vaše spojení bylo přerušeno zavčasu." Harry opatrně přikývl na srozuměnou. Jak říkal Snape, Smrtijedi jsou schopni ještě horších zvěrstev, než on viděl. Nechtěl si ani představovat, co mohli s těly poté provést.
„Chápu," ujistil ji ještě raději.
„Dobrá. Teď k té pozitivnější zprávě. Včera jsem vám sdělovala, že nemůžete s ostatními do Prasinek. Jsem ráda, že vám mohu oznámit, že váš zákaz již neplatí." Harry nechápavě pozvedl obočí.
„A...důvod?"
„Pan ředitel mi ráno sdělil, že obdržel podepsané povolení od některého z vašich příbuzných." Harry zůstal stát neschopen slova. „Myslím, že vám to prospěje, Pottere. Osobně jsem z té informace včera také nebyla nadšená. Musím vás ale upozornit, že opatrnost je především ve vašem případě na místě. I když budou Prasinky zabezpečeny jak členy Řádu, tak i bystrozory, slibte mi, že budete opatrný." Harry, který hypnotizoval lavici před sebou, pomalu přikývnul, ale v hlavě měl pořád zmatek.
„On se spojil s mým strýcem a tetou?" chtěl vědět Harry.
„To netuším. Jen mi oznámil, že vaše povolení má. Je to ale pravděpodobné, když jsou to vaši jediní příbuzní, že?" Harry se zamračil. Moc tomu nechtěl věřit. Když profesorka uviděla jeho pochybnosti, nasadila o něco ostřejší tón. „Pokud se vám to nezdá, požádejte o vysvětlení pana ředitele sám. O pravdivosti jeho tvrzení však já nemám pochybnosti. Ředitel Brumbál vždy dbá na dodržování pravidel, která jsou v této škole zavedena. Pokud by vaše povolení neměl, do Prasinek byste nemohl," zakončila profesorka McGonagallová přísným tónem své vysvětlení a odešla si rovnat věci na katedře. Harry k ní ještě omluvně přistoupil.
„Nemyslel jsem to tak, že tomu nevěřím. Jen mě to překvapilo. Ale když o tom tak přemýšlím, možná mi ho teta mohla podepsat. Už v loni, po tom útoku mozkomorů v Kvikálkově, Brumbál tetě psal."
„Ředitel Brumbál," opravila ho profesorka.
„Pardon. Ředitel Brumbál. Asi jí musel opět napsat," nenapadlo Harryho jiné vysvětlení.
„Ano, asi to tak bude," souhlasila ředitelka jeho koleje. „Pak byste měl panu řediteli poděkovat," změřila si ho znovu přísným pohledem. Nad tou myšlenkou se Harry zděsil. „Teď můžete jít. Ať nepřijdete pozdě na hodinu Obrany." Pak se ještě zamyslela. „I když, ne že by to ve vašem případě dělalo profesoru Whileovi nějaký problém," pronesla už umírněněji a lehce ironicky, až to Harryho překvapilo, načež jemu i jí začaly cukat koutky u úst. „Tak už běžte, Pottere," odmávla mu rukou, Harry se s ní ještě rozloučil a namířil si to k Ronovi a Hermioně, kteří na něj mezi dveřmi napjatě čekali.
„Brumbál asi zpytuje svědomí," zašeptal jim, když k nim dorazil a všichni tři se dali do rychlého kroku. Ron a Hermiona na něj přitom nechápavě hleděli. „Můžu do Prasinek, prý mi zajistil povolení."
„Fakt?" rozzářily se Ronovi oči. Harry spokojeně přikývnul.
„To je skvělé, Harry," byla taktéž nadšená Hermiona. „A jak ho zajistil?" Hermiona chtěla prostě vědět všechno!
„Nevím," odpověděl po pravdě. „Pokud mi ho nepodepsal sám, což McGonagallová vylučuje, tak se asi spojil s tetou Petunií. Nevím, čím ji očaroval, ale asi mi to povolení podepsala." Hermiona se zatvářila podezřívavě. „Nekoukej tak na mě! Taky se mi to moc nezdá. Ale Brumbál jí psal už několikrát. Naposledy vloni po tom útoku mozkomorů. Asi to udělal znovu. A proč? Protože cítí vinu za to, jak se ke mně zachoval. Tak to chce nějak napravit. Proto mi u tety zajistil to povolení." Čím víc o tom Harry přemýšlel, tím pravděpodobnější se mu to zdálo. A oba jeho přátelé mu dávali za pravdu.
*****
Harry šel dnes do Komnaty nejvyšší potřeby o hodinu dříve. Potřeboval si urovnat myšlenky a všechno to vypětí posledních hodin ze sebe vybít.
Místnost se zařídila jako obvykle pro jejich trénink. První, co Harry udělal, bylo, že se postavil před figurínu, která jim měla simulovat protivníka, a namířil na ni hůlku.
‚Belatrix Lestrangová. Belatrix Lestrangová,' představoval si naproti sobě Smrtijedku, kterou z hlouby duše nenáviděl, a přemýšlel, jakou kletbu by proti ní nejradši použil. Nakonec se rozhodl, že každou, kterou zná, a začal pálit jednu za druhou.
„Stupefy! Reducto! Impedimenta! Caputa maxima! Confundo! Laturos! Defodio! Levicorpus! Incendio! Diffindo! Petrificus totalus! Fotulus totalus! Porotosa! Expulso! Expulso maxima!" Harry měl čas sotva se nadechnout. Hůlka mu v ruce kmitala rychlostí blesku, každé kouzlo vyžadovalo jiný pohyb, ale jemu to nečinilo žádný problém. I když měl proti sobě figurínu na vysoké bojové úrovně, po poslední kletbě se roztříštila na tisíce kousíčků. Když kolem něj poletovaly její drobounké útržky, konečně vydechnul a uvolnil se. „Tohle bych měl dělat častěji," pronesl pyšně do ticha a šel obhlédnout škody, které napáchal. Nic hrozného, co by nešlo opravit pár mávnutími hůlkou. „Reparo," pronesl třikrát a co nevidět byla místnost jako předtím.
Harry si stoupnul opět před figurínu a znovu, s představou Belatrix Lestrangové, se ji snažil zneškodnit. Na nic jiného nemyslel. Snažil se být stále rychlejší a přesnější, figurína se mu častokrát dlouho bránila, ale během té hodiny, co pro sebe měl, ji roztříštil ještě asi šestkrát. Když skončil, byl totálně vyčerpaný, ale úžasně odreagovaný, takže si předsevzal, že sem bude chodit aspoň dvakrát týdně.
„Harry, vypadáš zničeně," zkonstatovala Hermiona, když dorazila s ostatními Nebelvírskými.
„Jen jsem se potřeboval trochu vybít, už je mi fajn," usmál se na ni zlehka a přivítal se s ostatními.
Kromě těch, co už vloni školu vyšli, na setkání nechodili Zachariáš Smith, což ostatní uvítali, a Marietta Edgecombeová, což bylo pochopitelné. Pro některé bylo asi překvapením, že se k nim letos opět přidala Cho Changová. Ta si Harryho odchytila hned první týden školy, omlouvala se mu, jak se vůči nim zachovala minulý rok, odsoudila čin Marietty, a tak Harrymu nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Kupodivu s ní vycházel ale celkem normálně. Dokonce vycházela i Michaelem Cornerem, se kterým na konci minulého školního roku chodila, ale přes léto jejich vztah nevydržel. Zdálo se, že všichni berou blížící se hrozbu vážně, takže se na schůzkách BA snažili dosáhnout co nejlepších výsledků bez ohledu na to, co si kdo o kom myslí.
Když se sešlo všech 22 členů Brumbálovi armády, Harry před ně jako obvykle předstoupil.
„Dnes dáme stranou štíty a pustíme se do útočných kouzel." Harry nad dnešní hodinou nepřemýšlel dlouho. Bylo jasné už od rána, co je čeká. Davem to zašumělo nadšením, jen Neville vypadal zklesle. „Zkusíme jich dát dohromady co nejvíce. Od těch základních až po ta nejtěžší. Ve válce se nám štíty budou hodit, ale k čemu nám bude se jen bránit. Pokud chceme vyhrát, musíme dělat to, co oni. Pokusit se je zneškodnit." Harryho teď všichni mlčky napjatě sledovali. „Dnes v noci Voldemort se svými Smrtijedy zavraždili další rodinu. Zabili malé dítě i jeho rodiče. Brutálně a bez slitování." Harry se odmlčel, nikdo ani nedutal. „Je to jen hrstka toho, co se kolem nás děje. Nechtějte si představit, o čem my ani nevíme. Počítám, že Denní věštec tři čtvrtě podobných událostí tají, aby nevyvolal paniku. Ale my před tím zavírat oči nebudeme. Protože další můžeme být na řadě my. A jednoho dne budeme, takže musíme být připraveni jim oplatit stejnou mincí!" Někteří z členů začali přikyvovat, ostatní se postupně přidávali. „Tak nebudeme ztrácet čas řečmi a pustíme se do toho!"
Celou hodinu a půl trénovali všelijaká kouzla, která by se jim mohla hodit v boji. Harry měl již vymyšleno, jak s nimi budou nakládat příště, ale teď šlo o to, aby si jich co nejvíc zopakovali, případně je některá naučil. Ne každému se samozřejmě dařilo. Třeba takový Neville na tom byl docela mizerně. Když jeho trhací kletba figurínu sotva škrábla, Harry k němu přistoupil.
„Představ si tam člověka, kterého nenávidíš," začal k němu tiše promlouvat. „Mně pomáhá, když si tam představím Bellatrix Lestrangovou. A to by mohlo pomoct i tobě. Mysli na to, že se chceš pomstít. Nejen za to, co udělala tvým rodičům, ale za všechny ostatní rodiny, které zničila. To malé děvče," téměř šeptal Harry, „dnes zabila ona. A ještě se u toho smála." Neville zděšeně sledoval Harryho. „Ona zaplatí za to, co nám udělala, Neville," prohlásil se vší vážností Harry. Pak se odmlčel, podíval se na figurínu a ukázal na ni rukou. „Namiř na ni, dej do toho pořádný švih, opiš ležatou osmičku zleva doprava a zneškodni ji. Teď!" Harry mluvil tichým, ale rázným hlasem. A Neville udělal to, co mu řekl.
„Diffindo!" zařval a Harry spokojeně sledoval tvořící se tržné rány na figuríně před nimi. Poklepal mu po ramenou a usmál se na něj.
„Skvěle, Neville. Vím, že to v tobě je. Jen potřebuješ správně motivovat. Tak pokračuj. Zkoušej to pořád dokola a zkus k tomu přidat i nějaké další."
„Jo, díky, Harry," přikývl šťastně Neville, a i když nedosahoval kdovíjakých výsledků, znatelně se zlepšil.
„Tak jo, lidi," svolal je na konci hodiny Harry. „Dnes vám to šlo skvěle. Budeme v tom pokračovat i příště a zkusíme popřemýšlet o tom, jaká kouzla za sebou používat, abychom nepřítele co nejvíce zmátli." Všichni Harrymu zatleskali a začali se rojit do skupinek, ve kterých pomalu odcházeli.
„Harry, ještě ti nesu ten seznam," zastavila se u něj Susan Bonesová. S Mrzimorem chodil Nebelvír na Bylinkářství a Kouzelné formule, a právě profesorka Prýtová jim zadala pololetní práci do mezikolejních dvojic, které sama rozlosovala.
„Jo, super. Dík. Podívám se na to a zkusím k tomu ještě něco vymyslet."
„Tak se zítra na hodině ještě domluvíme. Zatím ahoj," rozloučila se a spěchala za Hannah, Justinem a Erniem, kteří na ni čekali u dveří.
*****
(V tu samou dobu na Grimmauldově náměstí 12)
„Je to hrozné. I nevinné dítě, které za nic nemohlo!" lomila nešťastně rukama Molly Weasleyová. Albus Brumbál před chvílí dovyprávěl ostatním Harryho sen, který se ukázal být skutečností.
„To, co jsme tam našli, se nedá popsat," prohlásil znechuceně Kingsley Pastorek. „Vypadá to, že jsou útok od útoku zběsilejší." Tonksová mu dávala za pravdu.
„Už jsem Severuse pověřil, aby se pokusil zjistit, kdo Voldemortovi místo jejich pobytu vyzradil. Bude ještě zapotřebí pokusit se zkontaktovat Millerovi, Watsonovi a Nordenovi, abychom se ujistili, že jsou v bezpečí. Pokud se nám to nepodaří, budeme doufat, že nás poslechli a ukryli se lépe než Persenovi," zkonstatoval sklesle Brumbál. Poté se slova ujal Remus Lupin, který se už od začátku schůze každou chvíli podivně ošíval. Severus byl sám se sebou spokojený, i když zvenku se tvářil pořád stejně chladně a lhostejně.
„Jak je možné, že tu vizi Harry měl? Myslel jsem, že Harry už nitrobranu ovládá. Už v létě jsi, Severusi, prohlašoval, že to máte pod kontrolou." K Severusovi se upíral zrak nejen Lupina, ale i ostatních.
„Potter se už těmto vpádům do vědomí Pána zla dokáže bránit, bohužel však včera nastaly jisté nepříznivé okolnosti, kvůli nimž si Potter zapomněl před spaním vyčistit mysl. Doufejme, že to, co viděl, pro něj bylo dostatečným poučením pro příště. Bohužel, nebudeme si nic nalhávat, na tom Potter po psychické stránce není stále nejlíp. A včera, jak jsem si všiml už ráno při Lektvarech, na tom byl ještě hůř než jindy." Severus sledoval Lupina a Lupin jeho. Zdál se být trochu zaskočený.
„Chudáček Harry. Píšu jemu i Ronovi každý týden. Pořád mě ujišťuje, jak se má dobře, že ho škola baví... Asi bych mu měla napsat častěji," napadlo Molly, která z toho zjištění byla celá nesvá.
„Zlato, tvé dopisy to asi nespraví," utěšoval ji Arthur.
„Podle mého názoru má Potter dopisů až dost. Skoro bych řekl, že by bylo lepší, kdyby některé ani nedostal." Stále z Lupina nespouštěl oči. Ten už vypadal nervózně.
„Nevím, co tím chceš naznačit, Severusi, ale podle mě byl špatný z toho zákazu jít do Prasinek," domnívala se Minerva. „V noci, když se Harry vymlouval na to, že až moc přemýšlel nad taktikou blížícího se zápasu ve famfrpálu, mi bylo jasné, že nemluví pravdu. Naštěstí je to už vyřešené," ohlédla se vděčně na Brumbála, který spokojeně přikývnul.
„Taky sis všimla, jaký je Potter mizerný lhář?" odfrkl si Severus.
„Umět dobře lhát není něco, co by nám mělo příliš sloužit ke cti, že?" rozmluvil se zase Lupin.
„Mně to třeba dnes a denně zachraňuje život. Těžko bych jinak mohl dělat špeha, že? A co slouží ke cti tobě, Lupine? Tvé umění říkat druhým věci až příliš na rovinu?" pronesl Severus posměšně.
„Máš snad tedy jiné informace, Severusi?" přerušila je Minerva. Lupin sledoval Severuse značně podezřívavě. „Tys ho poté viděl jako první, Severusi. Když jsme vás našli, vypadal už Harry o mnoho lépe, než nám jeho stav popisoval pan Weasley. Což samozřejmě oceňuji. Nikdy bych nevěřila, že zrovna ty se o Harryho dovedeš tak dobře postarat," sdělila mu na rovinu Minerva.
„Byly to ty Prasinky," využil Severus Minerviny domněnky. „A jsem profesor. Je mou povinností postarat se o kteréhokoliv studenta, i někoho tak otravného, jako je Potter. Postaral bych se i o Longbottoma, kdyby to bylo potřeba," prohlásil sebejistě Severus, ale v duchu doufal, že tato situace nikdy nenastane.
„Chci tomu věřit. Každopádně ti ale děkuji. Ač jsem se trochu obávala, jak se bude Harrymu dnes vést, zdál se mi už celkem v pořádku. Ani nevyužil mé nabídky vynechat dopoledne vyučování. Také ho určitě potěšila zpráva, že do Prasinek může. Už s tebou Harry mluvil, Albusi?" otočila se k Brumbálovi.
„Ne. Měl by?" podivoval se upřímně.
„Určitě ti bude chtít poděkovat za to, že ses spojil s jeho tetou kvůli tomu povolení. Vypadal dost překvapeně, ale potěšilo ho to." Brumbálovi vypadal ještě spokojeněji a Severus se na něj ušklíbnul. To si mohl myslet, že slízne všechnu smetanu. Ale co, Severus počítal s tím, že jemu Potter děkovat nebude...
„A zrovna teď ještě vede ten jejich kroužek - Brumbálovu armádu. Zdá se mi, že Harrymu se letos ve škole daří lépe. Zlepšil se nejen v Přeměňování, ale i ostatních předmětech. Dost se snaží, každou chvíli ho zahlédnu v knihovně," mluvila uznale a potěšeně profesorka.
„Jen na Lektvarech je stále stejně neschopný," zkonstatoval Severus.
„Jaká podivná náhoda," ozval se zase Lupin. Severus s nadšením sledoval, jak se každou chvíli škrábe na jiné části těla.
„Chceš tím něco naznačit?" zeptal se ho medově.
„Jen to, že je všeobecně známo, že jsi Harryho vždy nesnášel. Harry Siriusovi vyprávěl, jaké jsou pro něj hodiny s tebou peklo."
„Holt se budeme muset smířit s tím, že všemi oslavovaný Harry Potter nemá vlohy na Lektvary," zatvářil se Severus spokojeně, což Lupina ještě víc vydráždilo.
„Vypadá to spíš, že nemá vlohy na nic, co ty ho učíš. Ani na Lektvary, ani na nitrobranu! Kdyby ses na něj minule nevykašlal-"
„Výborně, teď začni obviňovat z Blackovi smrti ještě mě! Tvůj nový koníček?" nenechal ho Severus ani domluvit a sám už také zvýšil hlas.
„Jak to myslíš ještě? Remus přeci-" chtěla vědět Tonksová. Než však stačila dopovědět větu, vložil se do jejich diskuze Brumbál.
„To stačí!" Všichni v tu ránu zmlkli. „Nikdo tu nebude nikoho obviňovat! Sám jsem Harrymu řekl, že vinen jsem v první řadě já, a to proto, jelikož jsem k němu nebyl upřímný. Měl vědět, co se ukrývá na Odboru záhad. Kdyby to věděl, nikdy by ho tam Voldemort nevylákal." Po tomto prohlášení zavládlo v místnosti ticho.
„Když on byl tak mladý. A pořád je. Je toho na něj tolik," posteskla si Molly nešťastně.
„Unesl by to," prohlásil Severus rázně. „Zažil toho desetkrát tolik, než kdokoliv z jeho vrstevníků na škole. A ještě stále žije," poukázal na skutečnost, která se zdála být tou směrodatnou.
„Jaká ironie - vypadá to, že znáš Harryho líp, než my ostatní, Severusi," pronesl Lupin posměšně.
„Vidím mu do hlavy dvakrát týdně už dva měsíce. Troufám si tvrdit, že toho vím dost. Především to, že se nechává až příliš ovlivňovat názory některých idiotů, kteří se sami nedokážou smířit se svojí neschopností! Máš snad k tomu co dodat, Lupine?" Ten už se nadechoval k odpovědi, když je zase schválně přerušil Brumbál.
„Takže pokud už nikdo nic nemáte, považoval bych schůzi za ukončenou," vstal od stolu a začal se s ostatními loučit. Severus nespouštěl oči z Lupina a ten zase z něj. Když oba vstali, Severus k němu pomalu došel. On totiž ještě neskončil...
„Severusi, chceš mi ještě něco? Nemám příliš času," chtěl se ho rychle zbavit. Severus se ale tak snadno nedal.
„Musí ti být jasné, co ti chci."
„Bohužel, nemám ani ponětí, o čem to mluvíš," hrál si na nechápavého Remus.
„Ale víš. Takže ti poradím jen jedno – už Potterovi nikdy nepiš!" doporučil mu Severus rázně. Lupina to očividně zaskočilo.
„Harry ti něco řekl? Tobě?" nemohl věřit svým uším. „Dal jsi mu snad něco do pití?" zasmál se neupřímně.
„Zapomínáš, že Potterovi vidím do hlavy. Vím toho dost, i to, že ho tvé chování vůči němu neskutečně deptá. Jestli ti to ještě nedošlo, za ten dnešek jsi odpovědný ty. Ničíš naši práci, Lupine! Nech ho na pokoji!" Severus mluvil potichu, aby ho slyšel jen Lupin, ale ani tak jeho hlasu nechyběla jistá dávka výhružnosti. Remus Lupin se však rozhodit nenechal.
„Severusi, tvá péče mě dojímá, ale jak i Harry ví, v blízké době ho kontaktovat nehodlám, takže neměj strach. Teď, když mě omluvíš-" Remus chtěl odejít, ale Severus ho zastavil.
„Já nemluvím ale o blízké době. Ty už ho nebudeš kontaktovat ani v době vzdálené!"
„Prosím?" pozvedl nechápavě obočí. „Nejsem si jistý tím, že by tohle zrovna měl být tvůj problém, Severusi."
„A já si nejsem jistý, jestli jsi mě pochopil."
„Jediné, co jsem nepochopil, je tvůj náhlý zájem o Harryho."
„Jen se snažím dělat práci, kterou mi Brumbál nařídil. Nezajímám se o Pottera, ale o to, aby zvládnul nitrobranu. Což je věc, kterou ty narušuješ. Takže naposledy – nech ho na pokoji. Ostatní členové Fénixova řádu by asi nebyli příliš nadšení, kdyby se dozvěděli, jak ničíš křehkou psychiku jejich chráněnce."
„Vyhrožuješ mi?" zeptal se nevěřícně Lupin.
„Pálí ti to rychle. Že by vlkodlačí schopnost rychlé reakce? Ale jak tě tak pozoruji, asi ses nám teď při měsíčku někam zatoulal," prohlásil Severus posměšně a Lupin na něj vyslal další nechápavý pohled. „Nechytils někde blechy?" poukázal pokývnutím na Lupinovu ruku, kterou si zrovna škrábal. „Nemáš trávit tolik času se zablešeným čoklem." Najednou se Severus zarazil a s hraným nešťastným výrazem si přiložil ruku na srdce. „Och, promiň, málem jsem zapomněl. Ty už vlastně trávíš úplňky sám, když Black hnije v pekle. Věz, že ani já jsem se z toho doteď nevzpamatoval," zašeptal sarkasticky a Lupin zblednul.
„Jsi neuvěřitelný hajzl, Severusi," pronesl stejně potichu.
„Jaká náhoda – mám na tvou osobu ten samý názor," odříkával pomalu.
„Zlato, tak jdeme?" zavolala ode dveří Tonksová, která do té doby něco řešila s paní Weasleyovou.
„Už jdu," odpověděl Lupin, hodil ještě po Severusovi nenávistný pohled, a ten se na něj na oplátku vítězně usmál.