,,Hej, vstávej! Dělej!" slyšela jsem Jeromův hlas a štiplavou bolest na tváři. Facku. Otevřela jsem oči. První co jsem viděla byl Jeromův usmívající se obličej. Usmála jsem se teda taky. ,,Kde to jsme?" zamumlala jsem a posadila se. Podívala jsem se na svou postřelenou nohu. Byla ošetřená. ,,Vítej v mém království!" zakřičel Jerome a rozhodil rukama. ,,Jsi jako dítě." zasmála jsem se. ,,Ne! To děti jsou jako já!" zasmál se. ,,Thug life!" křikla jsem a začala broukat rytmus písničky. (Kdyby někdo nevěděl :D ↓)

Oba jsme se začali šíleně smát. ,,Stačí!" řekl Jerome s naštvaným pohledem. Nechápavě jsem se na něj podívala. Přiblížil se ke mě a zase se začal usmívat. Začala jsem z něj mít strach. A to jsem sériový vrah. ,,Právě teď jsi na svobodě, že?" přikývla jsem. ,,A vzpomínáš si na naší dohodu?" znovu jsem přikývla. ,,Dá se říct, že.." zamyslel se. ,,Jsi se upsala ďáblu. Budeš mě teď muset poslouchat na slovo." zasmál se. ,,Nebo co?" řekla jsem znechuceně. A to byla chyba. V tu chvilku jsem dostala pěstí až jsem spadla z lehátka na, kterém jsem seděla. ,,Nebo to bude bolet!" řekl výhružně a někam odešel. ,,Dobře. Díky za varování." šeptla jsem naštvaně a chytla si čelist. Naštěstí se nic nestalo. Teda kromě toho, že mě z pádu začala bolet noha. Ale obličej byl v poho, to je důležitý.
,,Nudím se!" zakřičela jsem přes celý byt. ,,Drž hubu, já mám práci!" zakřičel Jerome z vedlejší místnosti. Fajn.. Začala jsem prohledávat všechny šuplíky, skřínky a podobný hovadiny po celém bytě-kromě pokoje kde byl Jerome- abych našla něco čím se zabavím. Najednou mi něco došlo. Pořád mám na sobě vězeňský oblečení. Musím si jít něco ukrást, protože pochybuju, že Jerome má nějaké ženské oblečení. Pokud není transsexual. Nad tou myšlenkou jsem de musela zasmát. Představa, že Jerome má na sobě ženské šaty je k popukání. ,,Čemu se směješ?" zeptal se Jerome, který se objevil v místnosti. ,,To je jedno." mávla jsem rukou na náznak aby to neřešil.