V autě bylo až podivné ticho, když Phoebe a Jay společně mířili zpět na předměstí a rovnou k domu Lawsonových, aby se tam postarali o pana Lawsona, který neměl na dobu vraždy alibi. Seděli tam vedle sebe a ani jeden z nich nic neřekl. Phoebe se to z nějakého důvodu vůbec nelíbilo, poprvé se jí příčil výsledek, který je vedl ke konci případu. Ovšem museli držet faktu, že Stephen Lawson měl nejsilnější motiv, nejvhodnější příležitost. Nebylo skoro vůbec nic, co by ukázalo jiným směrem. Auto se zastavilo až před jejich domem. Phoebe si nepřítomně vydechla, ale zatím nic neřekla.
Jay vypnul motor, položil ruce na volant a zadíval se před sebe. Kupodivu se mu to také nelíbilo, obvykle se řídil svým instinktem, akorát v tomhle případě měli větší váhu všechny možné důkazy. Nemohli nad tím jen tak zavřít oči. Letmo se podíval na Phoebe, která čekala, co se bude dít a řekl: „Asi bude lepší, když půjdu jenom já."
Phoebe kývnula na souhlas a Jay už chtěl z auta vystoupit, když ho ještě Phoebe rychle zastavila. Podívala se na něj takovým hlubokým pohledem a řekla: „A nešlo by, kdyby sis ho nějak zavolal ven? Vím, že to není naše povinnost nebo tak něco, ale říkala jsem si, že bychom ho nemuseli zatýkat před jeho vlastními dětmi. Jestli to skutečně udělal, jeho děti si ho tak přeci nemusí pamatovat."
Jay souhlasně pokýval, ještě jednou se podíval na svou parťačku a poté společně vystoupili ven. Phoebe se opřela o zavřené dveře od svého místa a dívala se na Jaye, který pomalým krokem mířil k domu. Zaklepal na dveře, které brzy otevřel sám pan Lawson. Nepatrnou chvilku spolu mluvili. Phoebe to potichu pozorovala a znovu přemýšlela nad tím, co se včera večer stalo a na to co řekl Back. Možná měl pravdu, že pokud to konečně nedotáhne do konce, tak jí samotnou to bude neustále pronásledovat a navíc pocit, že tam ten zmetek někde venku je a směje se jí, jí pobízel k tomu, aby to konečně dořešila.
Než se nad tím Phoebe stačila pořádně zamyslet, tak Jay se pomalu vracel i s panem Lawsonem, který tak až odevzdaně šel s ním. Mířili k Phoebe, které na tom všem neustále něco nesedělo. Jay už pana Lawsona vedl k zadním dveřím od svého auta, když ho Phoebe zarazila. Stephen Lawson jí laskavě pozdravil, což udělala i ona a pak se naklonila k Jayovi: „Nevyrazíme do kanceláře, mohla bych se ho tady na něco zeptat?"
Její parťák kývnul na souhlas a nechal jí v tom volnou ruku. Phoebe si strčila do zadních kapes od svých džínů a upřeně se zadívala na viníka: „Pane Lawsone, řekněte mi zcela upřímně, kde jste byl před minulou noc v době vraždy pana Simona Marshalla? Pokud vím, tak jste u vás doma s ostatním nebyl. Takže kde jsi to vlastně byl? Proč jste stejně jako ostatní nebyl na tom večírku?"
„Aha. Mám to tedy chápat, tak že jste mluvili s Danielou? To ona vám řekla, že jsem nebyl v tu noc doma?" zeptal se jich tak nějak opatrně Lawson a letmo se podíval zpět na dům, ve kterém byla celá jeho rodina. Jeho žena stála za oknem a celou dobu je pozorovala se zvláštním strnulým pohledem. Pak se zas jeho oči vrátily přímo k Phoebe a mírně pokýval hlavou, rázem vypadal tak nějak smířeně. Phoebe mu skutečně chtěla potvrdil, že jim to řekla jeho vlastní žena, ale to už se do toho zapojil Jay, který tohle to celé napínaní chtěl mít za sebou: „Tak povídejte, nemá cenu to zbytečně prodlužovat. Kde jste byl?"
„Dobře. Na večírku jsem byl jen opravdu krátce. Pak jsem odešel z domu, protože jsem byl skutečně hodně naštvaný. Zaprvé nemám večírky moc rád, a hlavně jsem na to ani neměl náladu. Víte, nejsem slepý, všiml jsem si, jak se poslední dobou okolo sebe ti dva motají. Jako moje žena Daniela se Simonem. Byl jsem z toho mrzutý, možná naštvaný," přiznal se ji velmi upřímně dál Stephen a trochu svraštil čelo, když se zadíval před sebe do země.
„Chcete nám tedy říct, že jste o vztahu mezi panem Marshallem a vaší ženou nakonec přeci jen věděl?" zeptala se ho zase Phoebe a trochu nevěřícně se podívala na Jaye. Oba věděli, že tohle spěje k jasnému konci. Lawson se po té otázce trochu naštvaně zašklebil a až zavrčel: „Ano! Moc dobře jsem to věděl. Všiml jsem si toho, moje žena byla naprosto jinačí. Ty její tajné telefonáty a ty pohledy. Bylo to očividné a já přeci nejsem hloupý. Tohle snad musela vědět celá ulice, že se za mými zády schází s naším sousedem přes ulici."
„Tak jo. Řekněte nám o tom večeru. Řekněte nám, co se tam tu noc skutečně stalo! Chci slyšet od vás, jak to celé bylo," optala se ho Phoebe, opřela se o auto rukama a zadívala se na Jaye, který měl založené na prsou a pozorně poslouchal. Bylo mu toho chlapa líto, ale nemohl nijak změnit to co udělal. Phoebe ovšem stále nebyla přesvědčená, že by něco takového udělal, a proto to taky vlastně chtěla slyšet přímo od něj, pak by tomu mohla snad konečně začít skutečně věřit.
„Byl jsem na oslavě do sedmi. Došel jsem nahoru do pokojů uložit naše mladší děti, rozloučil jsem se ještě s Angie, protože ta už šla taky domů. Pak jsem je tam viděl z ložnice, jak se spolu baví u nás na zahradě. Byl jsem najednou tak naštvaný. Chtěl jsem si pročistit hlavu, takže jsem sedl do auta a odjel jsem. Když jsem se vrátil domů, viděl jsem, jak Simon od nás akorát odchází k sobě domů. Moje milovaná žena stála za oknem a sledovala ho tím svým zamilovaným pohledem, byl jsem opět tak naštvaný. Počkal jsem, než se přestane dívat, vylezl jsem z auta a vydal jsem se přes ulici. Měl otevřenou branku do zahrady, takže jsem tam šel," prozradil jim najednou se svým sklopeným pohledem Stephen.
„A dál? Jak se to vlastně stalo?" vyzvídala dál Phoebe, které tohle ještě pořád nestačilo.
„Ani jsem s ním o tom nemluvil. Stál tam na zahradě, ani nevím, co tam dělal, ale bylo mi to jedno. Vzal jsem toho zahradního trpaslíka, kterého tam měl a prostě jsem ho s ním praštil do hlavy. Musel jsem to udělat. Víte, chtěl mi vzít manželku, matku mých dětí, to jsem mu prostě nemohl dovolit. Chápete to? Cítil jsem se zrazený a podvedený," řekl rozhořčeně a zadíval se upřeně na Phoebe, která vůbec nic neřekla. Jen tak na něj zklamaně hleděla.
„Pane Lawsone mám tohle brát jako vaše oficiální přiznání k trestnému činu?" zeptal se ho Jay, který stál vedle něj. Ani Lawson, ani Phoebe se na něj nepodívali, civěli na sebe.
Lawson se na chvilku zamyslel a pak důrazně přikývnul na souhlas, když se znovu ozval odměřeně Jay: „V tom případě vás tímto zatýkám za vraždu pana Simona Marshalla. Máte právo nevypovídat, máte právo na právníka, pokud si ho nemůžete dovolit, stát vám nějakého přidělí. Všechno, co od teď řeknete, bude použito proti vám u soudu. Měli bychom jít," dokončil Jay, vytáhl z kapsy pouta a už mu se je chystal nasadit, když najednou Phoebe ještě napadlo: „Ještě moment! Malou chvilku. Jedna drobnost, proč jste ho nehodil do vody?"
Jay se teď nechápavě podíval na svou parťačku, která povytáhla a podívala se na zaraženého Lawsona, který ze sebe dostal: „Hned potom co se to stalo, jsem odtamtud rychle odešel. Nechtěl jsem, aby mě tam náhodou někdo viděl. Musel jsem zmizet. Nebyl na to čas. Nechtěl jsem, nemohl jsem riskovat, aby mě tam někdo načapal!"
„A nebylo to trochu jinak? Bylo už hodně pozdě. Sám jste řekl, že jste viděl Angie s Emily odejít. Už spali, takže kdo by vás na té zahradě tak mohl najít? Navíc jste měl dostatek času. Měl jste dost času udělat všechno proto, abyste se zbavil důkazů. Mohl jste ho odvalit do bazénu, mohl jste se vrátit pro trpaslíka a rovnou ho odnést. Proč byste ho tedy nechal na místě činu, když-," chtěla ještě dokončit Phoebe, když jí najednou začal zvonit telefon. Volal jí O'Grady. Vytáhla rychle telefon a hovor přijala, když udělala pár kroků stranou a potichu do telefonu zavrčela: „Doufám, že máte opravdu dobrý důvod, proč voláte O'Grady, protože teď se to opravdu nehodí."
„Říkala jste, že mám ještě podívat na Marshalla a myslím, že jsem zjistil něco, co by vám pomohlo všechno to rozmotat," prohlásil O'Grady, načež ho Phoebe pobídla, aby pokračoval: „No tak už mě dlouho nenapínejte a mluvte!"
A tak jí agent O'Grady začal rychle sdělovat, co všechno se dozvěděl. Phoebe poté jen souhlasně až spokojeně pokývala hlavou, poděkovala mu a hovor ukončila. Podívala se na Jaye a trochu se poušklíbla, když zakroutila hlavou a promluvila k nim: „Chyba! Já už vím, že vy jste to nebyl. Nemohl jste to být vy! Ten, kdo to udělal neměl žádnou sílu a vážně uvažoval v afektu. Navíc voněl ženským parfémem, který vy rozhodně nepoužíváte. Tak a teď mi opravdu popravdě řekněte, to že to byla vaše žena vám došlo až teď anebo jste to věděl už předtím?"
„Co?" dostal ze sebe překvapený Jay a zvědavě pobídl Phoebe, aby mluvila dál.
„To ale není pravda!" křikl záporně Lawson, ale Phoebe záporně zakroutila hlavou: „Právě jsem mluvila s jedním naším agentem. Prověřil pana Marshalla a že se snažil získat soudní příkaz. Mluvili jsme se slečnou Allyson Signerovou, která byla jeho právničkou. Marshall se totiž se svou právničkou snažil zařídit zákaz přiblížení pro vaši ženu, ne pro vás. Je mi tedy jasné, že jí kryjete. Řekněte nám, jak to ve skutečnosti bylo. Přeci nepůjdete do vězení za ženu, která vás podváděla, nebo snad ano? Jak to tedy doopravdy bylo?"
Ještě chvilku bylo ticho, ale poté si nakonec Lawson smutně oddechl a přeci jen jí odpověděl: „Pravda je taková, že jsem o tom skutečně věděl. Věděl jsem, že moje žena mě dávno nemiluje. Než se zamilovala do Simona, tak mě dávno podváděla i předtím. Nemohl jsem jí opustit, miloval jsem jí. Je to tak půl roku. Byl jsem na týden v zahraniční a když jsem se vrátil, viděl jsem, že se zamilovala. Poznal jsem to na ní. Nejspíše bych to býval nechal být, ale jednou když nebyla Daniela doma, tak se u mě Simon zastavil. Upřímně se mi přiznal, že ve slabé chvilce, když jsem nebyl doma se políbili. Byl velmi upřímný a omlouval se. Šlo o to, že Simon to viděl jako úlet. Nemiloval jí a také ctil naše manželství. O mé ženě se to říct nedá."
„Daniela ho nakonec nechala být, ale je to tak měsíc, co se rozhodla, že ho prostě dostane. Proto ten zákaz přiblížení. Simon se jí snažil vyhýbat a docela mu to i vycházelo. Všechno se pokazil vlastně na tom večírku. Simon sem přišel, chtěl být zdvořilý, ale ona si to tak nevyložila. Mluvili spolu u nás na zahradě. Slyšel jsem, jak se spolu hádají. Simon jí říkal, že jí skutečně nemiluje, že si navíc někoho našel a že chce být šťastný. Dokážete si představit, jak jí to ranilo. Nikam jsem nejel. Chtěl jsem jít za svou ženou, ale malá stále plakala, takže jsem nemohl jít. Když se mi jí podařilo uspat, tak jsem akorát viděl, jak Simon odchází. Daniela šla za ním," přiznal se jim a rozklepané ruce si strčil do kapes.
„Viděl jste, co se stalo?" zeptal se ho pomalu Jay.
„Z ulice jsem slyšel tu jejich hádku. Když už jsem se k nim dostal, ležel zborcený na zemi. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat," odpověděl mu Lawson a podíval se směrem ke svému domu.
„Proč jste to udělal? Proč jste bránil svou ženu, když vás nemiluje, a ještě to na vás svedla?" nechápala Phoebe.
„Děti potřebují svou matku!"
Jay nevěřícně zakroutil hlavou a rovnou se vydal do domu, aby zatknul pravého vraha. Paní Lawsonovou odvedl ven, zatknul jí a zavřel jí do auta. Čekal na Phoebe, která jemně položila Stephenovi Lawsonovi ruku na rameno a mírně se na něj usmála: „Oni nepotřebují matku, potřebují milující rodiče, který by se o ně postaral. Jste velmi dobrý a laskavý člověk. Vy a vaše děti si zaslouží někoho, kdo vás bude skutečně milovat a nebude vás jen využívat. To si pamatujte!"
Potom už se Phoebe s ním spěšně rozloučila, kývnula na Jaye, který se na ní uznale podíval a nastoupili do auta.