Ta jenom uznale pokývá hlavou a já roztáčím flašku nanovo. Mezitím si loknu z nějaké skleničky ležící kolem. Jo, tohle ještě bude noc.
***
POHLED KYLIE
Z mého sladkého spánku mě probudí cinknutí nově příchozí zprávy na mém telefonu. Trhnutím se posadím, ale to jsem neměla dělat, protože se hned ozve palčivá pulzující bolest uvnitř hlavy. Asi jsem to včera přehnala.
Popadnu telefon a jdu zjistit kdo mi může zrovna teď psát.
Od: Neznámé číslo:
To musí být asi nějaký omyl, ne? :DDD
Nechápavě se na tu SMS podívám. Co to...? Jaký omyl?
Vyroluju si palcem nahoru předchozí zprávy a spatřím svoji esemesku, kterou jsem na toto číslo odesílala včera.
Ahoj kocourku, pamatuješ si na včerejší noc? Nemůžu se už dočkat, až ho zase budu mít v sobě. <3 ><3
A sakra! Co se to včera dělo? Snažím se vydolovat ze své zabedněné hlavy nějaké vzpomínky na předešlou noc. Tak nějak matně si vybavuji, že jsem šla s Amber hrát flašku. Potom jsem od Stacy dostala úkol poslat někomu oplzlou esemesku. A tohle je právě ona. Do prdele!
Je mi totálně blbě, momentálně na nějakého člověka, skrývajícího se pod neznámým číslem, nemám vůbec náladu. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že sedím na starém, ošoupaném gauči kdesi v čímsi obýváku.
Vstanu a hned se musím přidržet zdi, abych vyrovnala tu příšernou bolest hlavy. Dojdu až ke dveřím, ze kterých vyjdu. Poté se opatrně pohybuji po hale až konečně najdu to, co celou tu dobu hledám. Záchod.
Vrhnu se k němu přímo s až nezdravým nadšením a ulevím tak svému bolavému žaludku. Najednou za sebou uslyším čísi kroky. Otočím se a spatřím Amber, jak se na mě pobaveně šklebí.
V ruce drží sklenici vody a nějaký prášek.
"Na, vem si to." Podává mi věci.
S díkem je přijmu a hodím to do sebe. Soucitně se na mě podívá a pak promluví.
"Pamatuješ si vůbec něco ze včerejšího večera?"
"No, šla jsem chlastat jako každý víkend. Tentokrát to bylo i lehčí v tom, že rodiče si rozhodli dát týdenní dovolenou v Miami. No, a pak klasika. Chlastačka, flaška, tanec..." Pokračuji.
Pak mi ale něco dojde. "Jak to, že tobě není vůbec blbě?" Vyčítavě se zeptám Amber.
"Protože já jsem vypila tak nanejvýš tři skleničky. To ty jsi tam musela vychlastat zase celý bar." Odpoví mi se smíchem.
No jo no. To bych to snad ani nebyla já.
S Ambeřinou pomocí se dobelhám zpátky na gauč. Po cestě se dozvím, že když byla zavíračka, Amber se mě ujala a odvedla mě k sobě domů. Právě pro tyhle malé drobnosti ji mám ráda. Je fakt skvělá.
Lehnu si a unaveně zavřu oči. "Dojdu ven něco nakoupit, jo?" Houkne na mě Amber a já za chvíli uslyším hlasité zabouchnutí dveří.
Najednou mě něco napadne. Ta esemeska. Mohla bych na ni alespoň odpovědět. Normálně se teda za svoje stupidní chování neospravedlňuji, ale tak nějak mě to k tomu, abych napsala odpověď, táhlo.
To: Neznámé číslo
Hele sorry, včera jsem se opila a dostala jsem za úkol někomu náhodně poslat tuhle esemesku. Neber to vážně. :)
Položila jsem telefon zpátky na stolek ležící poblíž a usnula.
Když jsem se probudila, Amber byla pořád pryč. Nejspíš se stavila za jedním ze svých mnoha přítelů, které má. Podívala jsem se na svůj telefon a zjistila, že mi přišla nová zpráva.
Od: Neznámé číslo
Však já to ani vážně nebral. Jinak fakt super nápad, pobavil jsem se. PS: Užij si kocovinu. xD
Musela jsem se nad tím usmát. Ani jsem se nenadála a už mi prsty hrály po klávesnici a psaly odpověď.
To: Neznámé číslo
Tak to je dobře. A jinak jo, kocovina je fakt děsná. Mám pocit, že se rozpadnu na milión kousků...
Od: Neznámé číslo
Zkus sníst chřest, mně to vždy zabírá. Jinak jak se vlastně jmenuješ?
Napíše mi odpověď pan Neznámý. Trochu mě překvapí, že chce znát moje jméno, ale odpovím mu.
To: Neznámé číslo
Díky za tip, určitě vyzkouším. Jinak Kylie, proč?
Od: Neznámé číslo
Jen tak. Já jsem zase Andy. Kolik ti je?
Napíše mi Neznámý a já se sama pro sebe usměju. Tak Andy, jo? Není to špatné jméno.
To: Andy
Nepřijde ti, že se nějak moc ptáš? Jinak 18. Hele, nejsi náhodou nějaký stalker, že ne? :DD
Pro: Kylie
Ne, neboj. Mně je 25. A jinak, hele! To ty jsi mi napsala první! :D
To: Andy
Takže jsi o 7 let starší. Neměl by jsi být jako správný dospělák v práci? :)
Pro: Kylie
Je neděle. A ne, já nepracuju. Alespoň ne normálně. Ale o tom teď nechci mluvit.
To: Andy
Tak to vůbec nevypadá divně a děsivě. Určitě jsi nějaký nájemný vrah... xD
Pro: Kylie
Neboj, nejsem. Někdy se to dozvíš... Možná. A co děláš ty (mimo to, že nemáš teda kocovinu a nepíšeš náhodným kluků oplzlé esemesky)? Chodíš ještě do školy?
To: Andy
No... oficiálně jo. Ale doopravdy tam jdu jen párkrát za měsíc. Je to nuda. Navíc mi je už osmnáct, takže nemusím mít omluvenky od rodičů. A ti se tak nic nemusí dozvědět.
Pro: Kylie
To bys neměla. Vzdělání je důležitý.
To: Andy
Jo, to mi říká někdo, kdo nechce přiznat, že ve skutečnosti pobírá sociální dávky, a proto si tady hraje na nějakého tajného agenta. Ale musím tě zklamat, ty nikdy James Bond nebudeš. :P
Pro: Kylie
A co ty vlastně víš? Třeba jím už jsem a nechci ti to přiznat...
To: Andy
A hele, proč mi vlastně píšeš? Nemáš náhodou na práci nějaké důležitější věci?
Pro: Kylie
Ne. Čekám na svou přítelkyni na vlakovém nádraží, až se uráčí přijet. Zaplácávám s tebou svůj volný čas. :)
To: Andy
Tak to je teda od tebe milý... Hele! Moje kocovina už je lepší. Ten chřest mi vážně pomohl. Naštěstí ho kamarádka, jejíž byt jsem využila jako noclehárnu, má. A jinak, když máš přítelkyni, neměl bys si se mnou psát ne?
Pro: Kylie
A proč bych si s tebou neměl psát... Přes esemesky nejde podvádět, víš?
To: Andy
No já jen jestli to není jedna z těch žárlivých hysterek, co ti kontrolují každý tvůj krok a na všechno potřebuješ svolení?
Pro: Kylie
Tak teď jsi mě pobavila! :D Ne, taková ona není. Jinak kde vlastně bydlíš?
To: Andy
V New Yorku. Ty?
Pro: Kylie
Já v LA. Ale do New Yorku jedu za pár týdnů. Můžeme se setkat. :)
To: Andy
Jo, to by bylo fajn. Těším se, až uvidím, jak má neškodná a nevinná oběť Stacyina žertu ve skutečnosti vlastně vypadá. :DDD
Pro: Kylie
Tak Stacy to celé vymyslela, jo? Budeš mi ji pak muset ukázat... xD Jinak vlak už přijel, tak si napíšeme někdy jindy. Měj se - a jinak mimo chřestu ještě pomáhá káva. :)
Odpověděl mi Andy a já zhasla obrazovku telefonu. Přistihla jsem se, že se usmívám a vůbec jsem nechápala proč. Jenom jsem nad tím pokrčila rameny a pokusila se znovu usnout. Amber by tu měla být každou chvíli.
Hlásím se tedy s prvním dílem mé nové povídky. Jen tak pro info, v této povídce nebudou Andy s Juliet manželé. Ne, že by mi to nijak vadilo (spíše naopak, jsem za to ráda - Juliet mi přijde fajn). Ale je to proto, že potřebuju vytvořit charakter Andyho podle své představy tak, aby do tohohle příběhu zapadl. Snad vás díl zaujal, mějte se hezky, Kath