Seskočila jsem z Drakiina hřbetu a rozhlédla se kolem sebe. Nic mi tu nepřipadalo povědomé. Úzkostlivě jsem si objala ruce a čekala až se vedle mě objeví Cean nebo Thomas.
"Vzpomněla sis na něco?" Chraplavý hlas mě uvedl do příjemného stereotypu, zavrtěla jsem hlavou a vydechla. Třeba si vzpomenu později. Chytla jsem Cean za ruku, kterou mi nabídla a chystala se otevřít ty obrovské dveře, když mě zastavil hlas s obrovským přízvukem.
"Paní! Konečně jste se vrátila!" Bodlo mi ve spáncích, cítila jsem jak se mi do mysli něco vkrádá a strnule jsem se otočila. Můj pohled padl na černocha, klanějícímu se před mýma nohama. Povytáhla jsem obočí, než se mi před očima mihlo několik obrazů.
"Ghár," Šeptla jsem a zkušeným pohybem ruky jsem ho donutila si stoupnout. Přikývl, roztáhl rty do velkého úsměvu a čekal. Prohlížela jsem si ho, s vědomím, že jsem si na něj vzpomněla pouhou větou. Cítila jsem se šťastně! Byla jsem si jistá se vším co jsem o tomhle člověku věděla. Cean vypískla a rozběhla se Ghárovi do náruče. Mluvili spolu mně neznámou řečí a zářivě se usmívali. Můj pohled padl na Thomase, který tikal pohledem z místa na místo. Vypadal velmi nervozně a ostražitě. Přešla jsem k němu, omotala svou ruku kolem jeho paže a usmála se.
"Společně, jako posledních pár dní, kdyby se něco stalo - utíkej." Šeptla jsem poslední slovo a pak se zasmála. Na jeho tváři se objevil úšklebek a pak přikývnul. Vyrazili jsme dovnitř, mezitím co Cean s draky radostně obklopovali Ghára. Hothir však zůstal na mém rameni a ostražitě pozoroval okolí. Krok za krokem jsem se cítila nervóznější než před tím. Snažila jsem se přeladit své myšlenky na něco smysluplnějšího, než na stres. Přemítala jsem nad tím jak všichni tak rychle vyrostli. Drakie s Nagge už jsou dospělé, Addi je rychle dohání a za chvíli odletí na svůj rituál, zatímco Saph dorůstá do velikosti ovce. Thomas otevřel dveře a vstoupil dovnitř se mnou v závěsu. Naše kroky se ozývali chodbou a upozorňovali na naši přítomnost. Nechtěla jsem, aby všichni tak rychle vyrostli. Okrádalo mě to o mě potěšení, které jsem s nimi měla.Rozhlížela jsem se po stěnách a zarazila se, když jsem zaslechla přibližující se kroky. Ustoupila jsem a křečovitě zmáčkla Thomasovu košili. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem sem neměla chodit. Před námi se objevila vysoká blondýna s modrýma očima. Polkla jsem a nenápadně se podívala na svého takzvaného ochránce. Prohlížel si dívku, která se k nám přibližovala ve vysokém tempu a s naštvaným výrazem. Pustila jsem se ho a s pohoršeným pohledem jsem na něj zírala. Bylo pro mě nesnesitelně těžké se udržet a jednu mu nevrazit, protože on na ni tak nepokrytecky pohlížel a mě to uvnitř sžíralo.Otočila jsem se na blondýnu a snažila se přijít na to co je na ní zajímavé, kromě jejího červeného obličeje s rozčíleným výrazem destruktivní sebevraždy. Mé myšlenky mi pomalu nedávaly smysl.
"Keiro! Kde si sakra byla?! Proč si utekla a proč si nechala Daniela a Jasonem v té vesnici! Zbláznila si se?!" Začala na mě řvát jak na malé dítě což mi rozhodně nebylo příjemné. Neměla jsem ponětí o čem to mluví a nechápavě se otočila na Thomase, který i přes jeho zírání byl jediný záchytný bod, který jsem v tuhle chvíli měla.
"A kdo je sakra tohle?! Tvůj novej brácha?! A Cean?! Tu si tam nechala!? Pane bože můžeš mluvit?!" Stála přímo proti mně, byla o pár metrů vyšší a rozhazovala zlostně rukama. Neměla jsem odvahu se na ni ani podívat, byla jsem vyděšená už jen z jejího tónu. Vždyť na mě, sakra, křičí někdo koho vůbec neznám!Vždyť na mě, sakra, křičí někdo koho vůbec neznám! Můj ochránce nasadil nechápavý výraz spojený s nechutenstvím. Mračil se a trošku vyhrnul vrchní ret, sledovala jsem ho jen periferním viděním a urputně se snažila něco vymyslet. Já umím mluvit! Dívka se rozčilovala pokřikovala po mně různé narážky na všechno možné co mohla vymyslet ale já ji přestala vnímat, když jsem na její ruce zahlédla něco černého. Nebrala jsem ohled na její osobní prostor, vykročila jsem, uchopila její ruku a otočila k mému obličeji. Růže, drak. Hrklo ve mně, před očima mi mihlo několik obrazů a já zavrávorala.
"Co je? Keiro co se jí stalo?" Její hlas už byl jemnější, bezpečnější a já už tušila komu čelím. Mell.
"Ztratila paměť, nikoho si nepamatuje." Oznámil Thomas lhostejně a já měla znovu chuť mu vlepit facku. Tak moc ho Melanie zajímala, a když se jednalo o mě, bylo mu to jedno. Rodil se ve mně pocit málo cennosti, pocit, který se mi vůbec nelíbil. Věnovala jsem mu jeden z mých naštvaných výrazů, i když jsem si byla jistá, že ho neviděl.
"Thomas, Thomasi tohle je Melanie. Vzpomínám si na všechny pomocí nějakého spouštědla. A pro příště na mě prosím nekřič, skoro mi upadly uši." Řekla jsem otráveně a zamračeně tikala pohledem k němu. Sžíralo mě, jak špatně se kvůli jedinému pohledu cítím. I když to byl sakra dlouhý pohled.
"Ale já a-" Otočila jsem se a bez zájmu pokračovala ve své cestě i když jsem moc dobře slyšela začátek její věty. To je hezčí než já? Jsem tak škaredá? Sledovala jsem své nohy jak předbíhají jedna druhou a mezitím zjistila, že se vedle nich nachází další pár nohou. Neměla jsem na něj náladu, ale on se ode mně nehodlal jen tak vzdálit. Pravděpodobně za to mohla ta věta kterou jsem řekla. Společně.
Zastavila jsem se a chtěla mu něco říct pěkně od plic, když se před námi otevřeli dveře ve kterých stála další dívka. Neodvažovala jsem se na Thomase znovu otočit a zjišťovat jestli na ni vrhá stejný pohled jako na Mel. Místo toho jsem přivřela víčka a pomalu k ní přistupovala.
"Nech mě hádat ro-" Začala dívka a už od té chvíle mi byla vážně nesympatická. Za mými zády se ozval Melanin křik, Thomasova ruka se jemně otřela o mou a já si byla jistá, že stojí těsně za mnou. Bruneta svou větu nedokončila, místo toho zírala na Hothira na mém rameni, který ji oplácel pohled s otevřenou tlamou. S malým úšklebkem jsem sledovala jak se snaží zformulovat větu, která by dávala smysl mezitím co bez přestání ukazovala na Hothira. Melanie, která se objevila po jejím boku ji začala parodovat. S povzdechem jsem je obešla a ocitla se ve velké místnosti ve které dominovalo velké křeslo uprostřed. Muž sedící na něm se zářivě usmíval a hned mě začal vítat jen co mě uviděl. Opět se zopakovalo tepání a obrázky před mýma očima. Aaron, jak mi mé vzpomínky napověděly, ke mně pomalu přistupoval ale já ustupovala. Necítila jsem se na tak blízké shledání.
"Získala si dalšího draka? Výtečně!" Radoval se. Vypadal jako by mé draky bral jen jako věci. Jestli mi byl kdy blízký tak už nebude. Přikývla jsem a nervozně se ohlédla po Thomasovi. Přiznávám možná se na něj otáčím často, přece jen jsem s ním strávila několik dní s tím, že se o mě staral. Dveře se skřípěním po druhé otevřeli a já si uvědomovala, že vešli další lidé, na které si budu muset vzpomenout. Nervozně jsem se otočila a sledovala jak tři muži vkročili do místnosti. Blonďák uprostřed zůstal úžasle stát na místě s otázkou na jazyku.
"Vrátila si se," Vydechl a rychlým krokem se k nám blížil. Zpanikařila jsem. Ucouvla jsem a částečně se schovala za Thomase. Křečovitě jsem stiskla jeho košili a své tělo bezpečně přiblížila k němu. Ten muž mě vyděsil. Zůstal stát pár metrů od mého obranného valu a měřil si ho pohledem, stejně jako Thomas jeho. Netušila jsem co to dělají, ale zjišťovat to jsem neměla v plánu.
"Keiro c-" Pokusil se Thomase obejít. Jednou stranou šel on a já utíkala druhou. Bylo to tu zase. Oba na sebe hleděli s divným pohledem, který jsem nedokázala popsat ani rozpoznat.
"Kdo jsi?" Zavrčel blonďák a Thomas se jen ušklíbl, založil si ruce na hrudi a pokrčil rameny.
"Někdo kdo jí je blíž než ty," Chytl mou ruku do své a opatrně mě vytáhl vedle sebe. "Chceš si vzpomenout i na tyhle nebo už můžeme jít?" Nervozně jsem pohlížela na muže před námi. Vypadal zdrceně ale já vystrašeně. Pokrčila jsem rameny a Thomas si jen povzdychl a otočil na Aarona.
"Náš pokoj?" Blonďák zaťal pěsti a chystal se něco říct, ale Aaron ho předběhl.
"Jistě, Melanie Vás tam zavede ale prvně bych chtěl vidět toho draka." Usmál se na nás a zaměřil se na Hothira. Ucouvla jsem a pomalu zavrtěla hlavou. Snažila jsem se vyslat co nejvíc emocemi protkaných myšlenek k Drakie a Nagge, protože tahle situace se mi nerýsovala dobře.
"Keiro, toho draka prosím." Stále se usmíval ale jeho úsměv byl nucený. Znovu a tentokrát rozhodně jsem zavrtěla hlavou. Vydechl a kývl k nám. Všichni se na nás otočili s lítostivými pohledy a vyrazili k nám. Všichni kromě Mel, která se vytratila za dveřmi. Thomas si stoupl přede mně a vytáhl meč. Netušila jsem kde ho vzal ale teď jsem to nechtěla rozebírat. Všichni se přibližovali, Thomas tasil meč a Hothir vrčel s odhrnutými pysky. Do místnosti vletěli Addi se Saph a zlostně zařvali. Zvenku se ozývaly další tři řevy draků mezitím co naši zachránci si stoupli před nás.
"Takže další dva přírůstky?" Zaradoval se Aaron. "Skvěle, i na něj se chci podívat."
"Na nikoho se dívat nebudeš. Nechci aby si na mě šahal. Nechci aby si mi říkal co mám dělat. Jsem dračí dcera. Majetkem i důvěrou jsem nad tebou. Mé postavení je vyšší než tvé, jediný kdo by tu měl poslouchat rozkazy jsi ty." Zavrčela jsem a s rozhodným výrazem jsem ho propalovala. Všichni na mě zůstali hledět, Saph, Addi a Hothir leželi vedle mě s hlavami hluboko u země a staženými ocasy. Zase jsem vyslala až moc emocí. Pokusila jsem se je stáhnout na co nejmíň a čekala.
"Jistě, jak si přejete paní. Máte pravdu jsem pod Vámi a nemám Vám co rozkazovat. Odpusťte mi mé chování." Uklonil se a zůstal tak. Své překvapení jsem úspěšně skrývala. Otočila jsem se na patě a s Thomasem v závěsu odešla. Celou dobu se křivě usmíval a potichu smál.
"Páni dračí dcero, nečekal jsem, že ve tvé situaci maximálního zhroucení budeš schopná říct něco takového." Dloubla jsem ho loktem do žebra a s malým úsměvem sledovala jak dělá, že to strašně bolí. Draci šli před námi a já přemýšlela. Zachránila jsem je, ale co když jsem teď v nebezpečí já?
Další díl:) Je vycucaný z prstu, protože múza ne a ne dorazit a navíc mě Wattpad asi nemá rád, protože mi uložil čtvrtku části a ostatní jsem teď musela znovu dopisovat:/
Užijte si část^^ - celou.